Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 77

03.04.2010 (09:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5716×

„Takže ty si v podstatě užíváš?“ zkonstatoval jsem.

„Copak jsi mě vůbec neposlouchal?“ zabědovala.

„Právě že ano,“ uchechtl jsem se.

„Příjde ti vtipné, že jediné na co myslím, je se s tebou milovat nebo cokoli na ten způsob?“

„Hmmm, cokoli?“ otázal jsem se laškovně.

„Né, tohle nedělej!“ zaúpěla a prsty zarývala hluboko do země.

„Promiň,“ ospravedlnil jsem se honem.

„V pořádku, za pár desítek let si na to ani nevzpomeneme,“ pronesla lehce ironicky.

„Doufám, že za pár desítek let budeš stejně náruživá,“ zasmál jsem se.

„Hmmm, myslím, že i za pár století,“ odfrkla si, ale náhle změnila tón hlasu na milejší.

„Takže... Ani jedno milováníčko,“ zaškemrala.

„Nebuď měkota,“ řekl jsem zvesela, ale Bella mou náladu očividně nesdílela.

Pocítil jsem náhlou úzkost, ohledně toho, že by snad Bella měla déle trpět a chystal jsem se jí vyhovět, když v tom mě něco přerušilo. Velice známá vůně, která dráždila mé hrdlo.

Pach krve člověka nelze zaměnit s jinou vůní. Tak charakteristická a lákavá, až se jednomu začínají sbíhat sliny. Můj bystrý sluch vyrušil slabý nádech a já si uvědomil, že tu nejsem sám. V mé náruči přeci leží novorozený upír!

„Bells, zkus se ovládnout, prosím,“ žadonil jsem a rychle z tašky vyhazoval své i Bellino oblečení.

Jednou rukou jsem ji přidržoval, kdyby se mi náhodou chtěla vysmeknout a tou druhou na sebe navlékal tričko a kraťasy od Alice a bylo mi úplně jedno, jak to vypadá.

„Co to děláš?“ ptala se zmateně a slabě sebou lomcovala.

„Copak to necítíš?“ řekl jsem vyděšeně a snažil se ji navléct do šatů.

„Cítím něco sladkého a opravdu to lákavě voní, ale nevraždila bych pro to,“ řekla dotčeně.

„Nevraždila?“ zeptal jsem se.

„Ne,“ vydechla. „Co to vůbec je?“ dožadovala se odpovědi.

„Lidská krev,“ řekl jsem šeptem, jako bych se bál, že ji to snad vyburcuje.

„Ach,“ vydechla slabě a já konečně uvolnil postoj, protože jsem nezaregistroval žádné signály, které by naznačovaly choutky na lov.

„Tebe to neláká?“ ptal jsem se vyjeveně.

„Samozřejmě že láká, ale ne tak, jako ty,“ hladila mě dlaní po hrudi.

„Pořád myslíš na sex?“ tázal jsem se zvědavě.

„Hmmm,“ přisvědčila dráždivě.

„Tak to je opravdu zvláštní,“ zamyslel jsem se.

Opět se ke mně začala lísat, ale já před ni „postavil“ ty rozkošné šatičky, které jí Alice velkoryse zanechala v tašce.

„Co to je?“ řekla zhrozeně.

„Dárek od Alice,“ zašklebil jsem se.

Až příliš moc si mě náhle začala prohlížet a já opravdu netušil, kde je zakopaný pes. Na její tváři pohrávaly jiskřičky a opravdu velice pobavené pohledy. Pochopil jsem, jakmile se můj pohled obrátil k mému tělu.

„Vypadáš jako Mitch Buchannon z Pobřežní hlídky,“ chechtala se a poukazovala na ony razivé bermudy, které jsem si na svatební cestě tak vehementně odmítal obléct.

„Haha, velice vtipné, jen se ukaž, Maková panenko,“ zaksychtil jsem se teď naopak já na ni.

Smích jí stuhl a naopak jsem si vysloužil pohled kyselý jako zavařené okurky.

„Asi jsme si kvit,“ pronesla zamyšleně.

„Prozatím,“ zasmál jsem se.

S lehce znechuceným výrazem sledovala svou garderóbu. „Tohle si s Alicí budu muset opravdu vyřídit,“ myslela si v duchu.

„Souhlasím,“ přitakal jsem, ale Bella na mě vytřeštila oči.

„Nelez mi do hlavy!“ bránila se a přiložila si ruce ke spánkům.

„Promiň, zlato, ale teď už to nedokážeš ovlivnit ani ty a ani já,“ řekl jsem zvesela.

„Hmmm a očividně tě to velice trápí,“ poukázala na mou radostnou náladu.

Bella v tom viděla jasný problém. Obávala se toho, že budu stále v její hlavě a nebude mít žádné soukromí. Ať pomyslí na cokoli, budu to okamžitě vědět nebo spíše pokud se na ni zaměřím, ale mně to dělalo ohromnou radost a chtěl jsem tyto telepatické výhody ze svého pohledu nastínit i Belle.

Přitáhl jsem si ji těsně na své tělo a snažil se ji přesvědčit o výhodách čtení myšlenek. „Víš, dokážu takhle splnit jakékoli tvé přání ať budeme kdekoli. Stačí jen, abys na to pomyslela a já udělám první poslední,“ šeptal jsem jí něžně do ouška až se slabě třásla.

„Pořád se mi to nelíbí,“ stěžovala si.

„Pomyslíš – li na předešlou promilovanou noc nebo ti v hlavě probleskne pocit orgasmu, který bys chtěla opět prožít, tak tě kdykoli a kdekoli dovedu na vrchol, stačí jen jedna malá zmíňka,“ pokračoval jsem v něžném vnucování.

„Chci to! Edwarde, chci to! Prosím!“ žadonila v duchu.

„Dnešek je výjimka,“ usmál jsem se vítězně.

„Tohle nemůžeš! Nemůžeš si mě tak snadno omotat kolem prstu a pak... Pak mi sebrat oblíbenou hračku,“ bránila se.

„Sex je pro tebe hračka?“ dotíral jsem.

„Notak, neslovíčkař,“ kárala mě vzrušeně. „Víš, co jsi teď provedl?“ ptala se mě zhrozeně a odmítala se mi podívat do tváře.

„Co?“ vyzvídal jsem.

„Je ze mě nadržená upírka... Opět,“ šeptla ještě. „Proč prostě nemůžu být aspoň jednou normální? Chtít krev a vysávat lidi jako obyčejný upír a takhle? Jediné, na co dokážu myslet každou sekundu a co zaplavuje každičkou buňku mého těla je – SEX, SEX, SEX A SEX!“ pronesla zoufale.

„Třeba se to časem zlepší,“ konejšivě jsem ji objal.

„Tak to pozor!“ vyjela na mě. „Nechci, aby se něco lepšilo. Líbí se mi to. Miluju sex. Jen přemýšlím, jak to budu dělat, pokud se od sebe budeme muset vzdálit,“ myslela nahlas. „Upřímně doufám, že taková chvíle nikdy nenastane,“ dodala ještě.

„Nikdy tě nenechám dlouho samotnou, sám bych to nevydržel,“ přiznal jsem.

„Vážně?“ ptala se udiveně.

„Lásko, když jsi byla člověk, musel jsem se kontrolovat, abych tě moc neunavil, či si tě nevzal na tom nejméně vhodném místě, ale teď? Je tak snadné tě vyprovokovat a ten sex? Bože, je to pohádka,“ rozplýval jsem se.

„Je?“ ptala se s úsměvem.

„Ano,“ políbil jsem ji na nos.

„Stejně se se mnou teď nepomiluješ,“ konstatovala a já se musel zasmát její neodbytnosti.

„Ne,“ řekl jsem s koutky pozvednutými.

„Není to fér,“ mumlala si pro sebe a chodila v kruzích.

„Hmmm, ještě chvíli a lidé ty kruhy připíšou mimozemšťanům,“ smál jsem se cestičce, kterou svýma nohama vytvářela.

„Měli bychom jít.“ Vysloužil jsem si sice jen kyselý pohled, ale na mou nastavenou dlaň reagovala a vložila mi do ní tu svou.

„Jestli to do večera vydržím, postavíte mi... Já nevím... Vítězný oblouk nebo něco na ten způsob,“ koktala hlouposti.

„Jestli to vydržíš,“ šeptal jsem a přitom jí provokativně přejel jazykem po krku, „zažiješ nejlepší sex ve svém životě,“ dodal jsem s úsměvem.

Žalostně zakňučela, řekl bych možná až zavyla jako raněné šteně a poté po mně hodila zoufalým pohledem. Vypadalo to, že jsem opět rozhodil její rytmus a snaží se vzchopit.

„Za tohle mi jednou zaplatíš,“ poslala mi myšlenkou, ale já se musel smát.

Její tělo se napjalo a pak vyrazilo kupředu. Udělala to schválně a nečekala na mou reakci, takže jsem se první chvíli motal, protože naše ruce byly stále spojeny a Bella mě v podstatě táhla za sebou. Kdybych chtěl, aby to vyznělo důstojně, řekl bych, že jsem pouze nachvíli nevnímal. Zdálo se mi, že utíká stále rychleji a vyloženě se v tom vyžívá. Ač se mi to těžko přiznávalo, byla rychlejší než já, což znamenalo, že ji pouze brzdím. I když jsem to nechtěl udělat, pustil jsem její ruku a dal jí tak navědomí volnost. Hodila po mně zmatený pohled.

„Jen tě brzdím, vídím, jak moc si běh užíváš,“ usmál jsem se. „Utíkej jak nejrychlejí umíš, budu kousek za tebou,“ kývnul jsem hlavou a dlouho ji pobízet nemusel.

Se širokým úsměvem na tváři se rozběhla a kdybych byl obyčejný člověk, viděl bych pouze rychle se pohybující rozmazanou šmouhu.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 77: