Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 84

22.04.2010 (08:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6654×

Nepatrně se ošila, jakoby ze svého těla chtěla vypudit pocity, které potvrzovaly mé úvahy.

„Ve skutečnosti to bylo velmi příjemné, viď?“ zeptal jsem se nebo spíše konstatoval, ale opět se mi jako odezva dostavilo nepatrné ošití.

„Beru to jako ano,“ odpověděl jsem sám sobě s vítězným úsměvem.

„Nesnáším to! Nesnáším, když máš vždycky pravdu!!!“ halekovala na celý pokoj.

„Nemůžu za to, mám prostě šestý smysl,“ poklepal jsem si na spánky, ale vysloužil si tak jen opovržlivý pohled.

„Jsi tak samolibý,“ vyčítala mi.

„A ty jsi pěkná dračice,“ oplatil jsem jí.

Bella mě vší silou udeřila do paže, až ze mě vypadlo jen tichounké „au“. Teď se spíš ona samolibě usmála, jako by byla vítěz dne.

„Dobrá, je snad něco, co bych pro tebe mohl udělat, aby ses cítila lépe?“ řekl jsem se stopou ironie v hlase.

„Víš, ta pouta...“ odmlčela se na okamžik. „Ráda bych je vyzkoušela i na někom jiném než jen na sobě,“ zajiskřilo jí v očích. 

„Miláčku,“ pronesl jsem možná s příslibem naděje. „Taková situace nikdy nenastane,“ zasmál jsem se z plna hrdla.

„Nepřející, intrikánský upíre!“ obořila se na mě.

„Uvzdychaná sexy upírko,“ oplatil jsem nasupené Belle.

Po chvilkové pauze, kdy se snažila vymyslet nějáké originální nadávky a já se bavil výrazy probleskujícími v její hlavě, jsem promluvil.

„Stejně tě miluju,“ šeptl jsem a políbil ji na obnažené rameno.

„Hmmm... Uvažuji o anulaci našeho manželství,“ pronesla ironicky.

„Ach, to byla rána pod pás,“ chytil jsem se na místo, kde kdysi tlouklo mé srdce.

„Tak kdy si dáme repete?“ zeptal jsem se zvesela.

„Nepokoušej mé nervy!“ zavrčela a vycenila tak lesklou řadu svých zubů.

„Jako perličky,“ pochválil jsem jí, ale vysloužil si jen nechápavý pohled.

„Chci si odpočinout,“ řekla nevrle a otočila se zády ke mně.

„Tohle je historický okamžik, že bys měla dost?“ smál jsem se z plna hrdla, ale Bella nijak nereagovala. Jen tiše ležela.

„Bells,“ přejel jsem dlaní po jejím obnaženém rameni, ale žádná odezva se mi nedostavila.

Dostal jsem strach. Co když byly mé poznámky přehnané a nemístné? Vlastně jsem mohl být něžnější. Už tak dost „trpěla“, protože nemohla nic dělat a já ji ještě takhle shazoval. Zrovna v tomhle okamžiku bych si nejraději nafackoval. Příště budu nejdřívě myslet a až potom otevírat tu svou nevymáchanou pusu. 

„Bell... Nechtěl jsem se chovat nemístně, omlouvám se,“ šeptal jsem, ale do tváře jí neviděl.

Lehce sebou cukla, ale nepodívala se na mě. Nechápal jsem, co se děje. Opravdu jsem jí tak moc ublížil, či ji dokonce urazil. Nešlo mi to do hlavy.

„Bells, notak... Tohle mi nemůžeš dělat,“ řekl jsem zoufale.

Nyní jsem to již nemohl vydržet a musel se nahnout, abych viděl výraz Belliny tváře. Zda je bolestný, útrpný či snad zklamaný. Musel jsem vědět, co mám vlastně napravovat. Jak moc jsem byl však překvapen, když byly Belliny oči semknuté a rty tvořily široký úsměv. Nechápal jsem to. Cítil jsem se zmatený jako lední medvěd v létě a ještě více, když Bella propukla v hysterický smích.

„Co se děje?“ ptal jsem se s obavou v hlase, protože jsem netušil, zda tato noc nenechala na Belle nějáké hlubší následky.

„Na všechno mi skočíš!“ smála se a věřím, že kdyby to šlo, z očí by jí tekly proudy slz.

„Cože?“ vyhrkl jsem udiveně.

„Konečně jsme si kvit,“ zasmála se z plna hrdla.

„Nechápu to,“ kroutil jsem nevěřícně hlavou a svíral svou momentálně šílenou manželku v náruči.

„Teda musím uznat, že tys mě trápil ohodně dýl, ale ten tvůj výraz za to stál.“ Znovu se rozchechtala.

Mé pomalé vedení to konečně vstřebalo a já si uvědomil, že jsem tu ze sebe dělal pako jen tak pro nic za nic. Bella se sice náramně bavila, ale já se cítil jako trouba.

„Tohle nebylo hezké,“ káral jsem svíjející se Bellu.

„Pro tebe asi ne, ale já si zlepšila náladu o sto procent,“ přikyvovala.

„No, hlavně že jsi šťastná,“ vynutil jsem úsměv, který mi na rtech dlouho nevydržel.

„Notak, netvař se tak kysele,“ hubovala mi a pevně sevřela mé tělo svýma nohama.

„Vážně by mě zajímalo, co bys dělala, kdybys mě neměla?“ položil jsem volně otázku.

„Na to nechci ani pomyslet.“ Zvážněla a prstem přejela po mých rtech. „Nehodláš mě opustit, viď že ne?“ řekla zhrozeně a její objetí ještě zesílilo.

„Ach, Bells,“ povzdechl jsem si. „Opravdu si začínám myslet, že ti přeměna trvale poškodila mozek. Copak mě vůbec neznáš? Nevíš, jaké city k tobě chovám?“ ptal jsem se a tímto tématem jsem byl již značně znuzený. Do konce věčnosti jí budu muset přesvědčovat, že ji opravdu miluju a ona mi to stejně věřit nebude.

„Myslela jsem, že jsi na mě byl rozzlobený,“ špitla.

„Žádný hněv nemůže zastínit mou lásku k tobě,“ pohladil jsem ji po lícní kosti a vysloužil si tak jeden z nejblaženějších pohledů, jaké kdy svět viděl.

„Tak moc tě miluju,“ vydechla a něžnými polibky zasypávala mou hruď.

Tak jsme se od výčitek dostali přes hádky až ke sladkému usmiřování.

„Miluji tě, miluji tě, miluji tě...“ opakoval jsem stále dokola a líbal její drobný nosík a zřejmě ji tím šimral, protože krčila oči a sem tam se uchechtla.

„Co kdybychom si dali jednu tichou a romantickou koupel,“ zašeptala a přerušila tak můj dvojslovný monolog.

„Chtěla bys?“ optal jsem se.

„Hmmm,“ přikývla a užívala si mých doteků. 

„Nikam nechoďte, paní Cullenová,“ vysoukal jsem se z jejího sevření a mířil si to ke koupelně.

„To ani nemám v plánu, pane Cullene.“ Oslovila mě svůdně a laškovně si oblízla rty.

Když jsem došel do koupelny, uvědomil jsem si, že Belly stále nemám dost. Už jsem chápal, co tím ostatní mysleli. Milovat se s upírem je tak jiné, než prožívat to samé s člověkem. Bella mě zřejmě nakazila svou nymfomanií, jinak jsem si to nedokázal vyložit.

Snažil jsem se co nejrychleji napustit vanu, protože představa našich těl v horké lázni byla velmi vzrušující. Hypnotizoval jsem kohoutek, kterým přitékala nová a nová voda a nemohl se dočkat okamžiku, kdy jí tam bude tolik, abych mohl zavolat jméno své lásky.

Nedočkavě jsem přešlapoval u vany, jakoby se mi chtělo na záchod, i když tento pocit jsem už nějáké to století nezažil.

„Už?“ zaslechl jsem sametový hlas své ženy, opírající se svůdně o zárubeň dveří.

„Čert to vem!“ pomyslel jsem si a v mžiku stál u Bells a líbal její šíji.

„Jsi tak krásná! Každičkou sekundu bych ti měl říkat, jak moc krásná jsi,“ šeptal jsem jí zamilovaně do ouška.

„Taky nejsi k zahození,“ vydechla s úsměvem na rtech.

„Pořád mě zlobíš,“ pokárala jsem Bells něžně.

„To bych si v životě nedovolila,“ obhajovala se vehementně.

Pozvedl jsem obočí a dál to neřešil, protože bychom se do toho zamotali jako vždy do všeho, co rozebíráme a nedává to smysl.

„Myslím, že už můžeme jít,“ usmál jsem se a vzal Bells do náruče. Pevně omotala paže kolem mého krku, zatímco já špičkami prstů na noze zkusil teplotu vody.

Blahodárné teplo se rozlilo po celém mém těle, až se mi z toho naježily chloupky na rukou.

Postavil jsem Bells do vany a jako první se posadil sám. Bella se nenechala dlouho vybízet a připojila se ke mně. Přitáhl jsem si její sametové tělo na to své a vytvořil tak vlnku, která šplouchala o stěny vany.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 84: