Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 85

26.04.2010 (22:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5791×

Postavil jsem Bells do vany a jako první se posadil sám. Bella se nenechala dlouho vybízet a připojila se ke mně. Přitáhl jsem si její sametové tělo na to své a vytvořil tak vlnku, která šplouchala o stěny vany.

„Kolik máme času?“ zašeptala a položila si hlavu na proláklinu mého krku.

„Jak to myslíš?“ pohladil jsem ji po vlasech.

„Než se ostatní vrátí z lovu,“ vysvětlila a uspokojeně zavřela víčka.

„Nejsem si jistý, možná tak dvě – tři hodinky.“ Musel jsem si nejdřív ujasnit, kolik je vlastně hodin právě teď.

„Je nesnesitelné, jak čas rychle letí, když jsem s tebou,“ přiznala se a propletla prsty našich rukou.

„Máš pravdu,“ přitakal jsem s povzdechem.

„Co když bude věčnost moc krátká,“ řekla se stopou strachu v hlase.

„Je to věčnost, ta krátká být nemůže,“ usmál jsem se.

„Děsím se jejího konce,“ přiznala se.

„Bells,“ řekl jsem se vší něžností. „Pokud nespadne meteorit, nevybuchne sopka, dole v La Push se nezvedne ohromná tsunami nebo snad nedojde k náhlému globálnímu oteplení, budeme tu hodně dlouho,“ usmál jsem se.

„Tohle mě vůbec nenapadlo!“ vyhrkla. „Co když bouchne sopka?“ Zvedla se prudce a otočila na mě svou vyděšenou tvář.

„Ach, Bello, že jsem radši nedržel jazyk za zuby,“ povzdechl jsem si.

„Teď ale uvažuju vážně! Co když bouchne sopka? Co se s námi stane?“ Koukala na mě pohledem vyděšeného králíka.

„Zřejmě se trošku zašpiníme, ale to je vše,“ vysvětlil jsem.

Seděla tam a nechápavě na mě hleděla.

„Bello, přemýšlíš o naprostých hloupostech,“ přitáhl jsem si k sobě její tvář a jemně políbil našpulené rty své manželky.

„Ale co kdyby...“ Nenechal jsem tu její umanutou tlamičku doříct větu.

„Stop,“ šeptl jsem a přiložil k jejím rtům svůj ukazovák. „Tohle je krásná romantická atmosféra a ty ji kazíš řečmi o konci světa.“ Zakabonila se při mém vytýkání.

„Už žádné řeči o konci světa,“ přitakala a opět se opřela o mou hruď.

„Už žádné řeči o konci světa,“ přisvědčil jsem a objal ji pažemi kolem bříška.

„Budu taky moct někdy použít ta pouta?“ vypustila z pusy otázku, ale mám takový dojem, že ani nechtěla, abych ji slyšel.

„Určitě ano,“ přisvědčil jsem v úsměvu.

„Vážně?“ zeptala se překvapeně.

„Jistěže, ale přijde mi značně nepraktické, aby se člověk... nebo upír, poutal sám,“ uchechtl jsem se vlastní prozíravosti.

„Proč bych měla... Edwarde!“ Plácla rukou na vodní hladinu a trochu vody tak vyšplíchlo ven. „Přestaň si ze mě neustále utahovat,“ kárala mě.

„Když ono se to vyloženě nabízí,“ zasmál jsem se.

„Hmmm... Nejspíš máš pravdu, ale vážně mi stačí, že si ze mě neustále utahuje Emmett s Jasperem a už se přidává taky Alice,“ postěžovala si. 

„Víš, je značně nepříjemné...“ blábolila, ale její tělo, které sebou slabě škubalo a při mluvení tak trochu vibrovalo, mi způsobovalo velmi příjemné pocity. 

Jemně jsem přiložil dlaně k jejímu bříšku a začal ho slabě hladit. Přejíždět přes něj sem a tam. Krásně se pod mými doteky vypoulilo a mně se to moc líbilo. Mé paže rozvířily hladinu vody a tvořily se v ní tak malé kroužky, spíše vlnky.

Zčeřená hladina se začala pomalu uklidňovat, když já přestával hladit její pupík.

„Tohle byla vážně nejlepší promilovaná noc mého života,“ řekla Bella z ničeho nic.

„To jsem rád,“ přitakal jsem radostně.

„I když tu první část bych nenazvala milováním.“ Stejně musela trošku zaoponovat.

„Kdy už si konečně připustíš, jak moc se ti to líbilo,“ šeptal jsem a hladil přitom její rameno.

„Nepodsouvej mi své názory,“ zaškaredila se.

„To bych si v životě nedovolil,“ uculil jsem se.

„No, ano, pardon... V životě jsi to neudělal,“ řekla nahlas. „Jen asi stokrát, co jsem se stala upírem,“ domyslela si.

„Slyšel jsem to,“ dal jsem jí jasně najevo.

Dělala že nevnímá, a tak jsem ji na uvědoměnou začal lechtat. Prsty jsem jemňounce přejel v jejím podpaží. Bella se ošila, ruka jí zacukala, ale myslela si, že to nebylo schválně. Bleskurychle jsem ji vyvedl z omylu a onen pohyb zopakoval ještě jednou a mnohem intenzivněji. Bellin smích se rozlehl celou koupelnou a já se jí dotýkal všude, kam jsem dosáhl, ale velice jemně, pouze konečkami prstů.

„Dost, Edwarde,“ smála se a ve vodě sebou házela jako velryba na souši.

„Tak moc tě miluju.“ Konečně jsem se umoudřil a Bellu objal velice pevně kolem bříška.

„Au,“ vyjekla a já ji honem pustil.

„Byla to jen legrace,“ řekla omluvně a sama mi mé paže omotala kolem svého těla.

„Tak moc tě miluju... Moc, moc, moc, moc...“ opakovala. „Až se mi písmenka začínají monat,“ smála se, protože jí vše začínalo splývat dohromady.

„Aby sis nezauzlila jazyk,“ usmál jsem se.

„Na to mám jiné prostředky,“ vydechla a otočila se ke mně čelem.

Vzrušeně vnikla jazykem do mých úst, přejela jím přes zuby a špičkou se dotkla mého jazyka, čekajícího na vášnivé splynutí.

Ještě zlomek vteřiny jsem slyšel její značně vzrušený dech, šířící se celou místnosti, ale pak konečně spojila naše rty v jedny a my se oddávali slastnému pokušení z nikdy nezevšedňujících polibků a něžných doteků, díky kterým mi do těla proudily paprsky extáze. 

„Tohle bych vydržela dělat hodiny,“ svěřila se a čelo měla opřené o to mé.

„Nevidím v tom žádný problém,“ šeptl jsem a samou nedočkavostí si opět majetnicky ukradl její rozpálené rty, čekající na něžné laskání.

Jemně jsem ji kousl do spodního rtu tak, abych jí náhodou neublížil a Bellina reakce nebyla nikterak překvapující. Vzrušeně vydechla a ještě více se domáhala mé pozornosti, i když každičká hemisféra mého mozku myslela jen na ni.

„Prosím, nepřestávej,“ žadonila, když jsem své rty poodsunul.

„Jsi zase celá rozpálená, mám takový dojem, že hoříš,“ podotkl jsem a ač její pleť měla stále bělostnou barvu, každou chvíli jsem čekal, kdy vykoukne onen rozkošný ruměnec.

„Hořím,“ přiznala se, „ale uvnitř,“ dodala honem. „Mám dojem, že vybouchnu víš, ta touha... Sakra, Edwarde, musíš být tak neuvěřitelně přitažlivý, úžasný, roztomilý, sexy a ach bože... Ty vlasy, musíš mít takové vlasy?“ Sevřela část do hrsti a já na ni zmateně koukal.

„Ne, takhle se na mě nedívej!!! Tohle mi nesmíš dělat, víš,“ lamentovala dál a já ji nemohl zastavit. „Víš, co se mnou dělá ten tvůj sladký úsměv? Roztávám jako ledová kra, dostávající se na slunce.“ Nenechala mě nic říct a odpověděla si sama.

„Ššššt,“ uklidňoval jsem ji zmateně.

Po chvíli ticha Bells opět promluvila. 

„Omlouvám se, ale občas dokážu vyšilovat,“ řekla omluvně, ale už klidným hlasem.

„Všiml jsem si,“ podotkl jsem s úsměvem.

„Nevím, co to bylo, prostě takový nával emocí. Bylo to vyčerpávající,“ posteskla si.

„Pojď, půjdeme si ještě nachvíli lehnout než příjdou ostatní,“ usmál jsem se a čekal na Bellinu reakci.

Vstala a hladina vody se trošku snížila. Opatrně vylezla z vany a omotala své tělo ručníkem. Byl jsem značně vzrušený díky pohledu na Bellino nahé tělo, ale myslím, že pro dnešek už toho bylo dost. Nejsme přeci zvířata, ale upíři. Těžko říct, co by bylo lepší.

Vanu jsem vypustil a společně s Bellou v náruči se vydal do ložnice. Nepřevlékla se, a tak jak byla, se položila na postel. Zima jí přeci nikdy nebude, takže to bylo vlastně jedno. Napodobil jsem ji tedy a za souhlasného mrukotu si ji přitáhl k sobě.

Leželi jsme tam jen tak – obrázek pohody. Nikdo z nás nic neříkal, jen já občas broukal melodie, které mě právě napadaly.

„Co máš proti mým vlasům?“ naskočila mi otázka.

„Proč?“ zamručela.

„No, v koupelně jsi říkala, cituji – ty vlasy, musíš mít takové vlasy,“ domáhal jsem se odpovědi.

„No... Víš, tak krásně bronzové a střapaté a tvárné,“ svěřovala se a prstem objížděla mou hruď.

„Tak tvárné.“ Začal jsem se huronsky smát.

„Proč se mi směješ?“ ptala se dotčeně.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 85: