Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 86

01.05.2010 (19:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6044×

„No, v koupelně jsi říkala, cituji – ty vlasy, musíš mít takové vlasy.“ Domáhal jsem se odpovědi.

„No... Víš, tak krásně bronzové a střapaté a tvárné,“ svěřovala se a prstem objížděla mou hruď.

„Tak tvárné,“ začal jsem se huronsky smát.

„Proč se mi směješ?“ ptala se dotčeně.

„Ach, lásko, směji se tvé roztomilosti. Uvědomuješ si, jak moc jsi rozkošná?“ Hladil jsem jí letmo se vlnící vlásky.

„A to je důvod k takovému povyku?“ Pozvedla ke mně tvář.

„Ne, to jistě ne, jen jsem se nechal unést,“ usmál jsem se už s klidem a políbil její sladké rty.

„Budeš se nechávat unášet častěji?“ Ptala se s podivným tónem hlasu, ze kterého jsem nedokázal pochopit záměr její otázky.

„Bylo to trochu šílené, ale ve mně to způsobovalo naprosté blaho,“ svěřila se stydlivě.

„Smích prodlužuje život, takže proč ne,“ znovu jsem se rozesmál.

„Vtipné, Edwarde,“ šťouchla mě do žeber, ale dál spokojeně vrněla v mé náruči.

Náhle, z ničeho nic, zmučeně zakňučela, což jsem naprosto nepochopil a proto se naskytla otázka „Co se děje?", kterou jsem také v zápětí položil.

„Teď jsem si uvědomila, že zítra se máme oficiálně vrátit ze svatební cesty.“ Naznačila prsty uvozovky, ale já stále nechápal. Když se podívala na můj výraz, raději pokračovala.

„Což znamená spoustu telefonátů od Charlieho a René,“ zašklebila se.

„A to je problém?“ Chtěl jsem vědět.

„To je ztráta času... Tak drahoceného času,“ žbleptala.

„Že já Charliemu povím, co to z tebe vyrostlo,“ zasmál jsem se jejímu vykouzlenému nevinnému pohledu.

„Všechno popřu,“ hájila se.

„Uděláme Charliemu přímý přenos?“ Mrkl jsem na Bells laškovně.

„Ty jeden chlípníku,“ zaklela, načež jsem ji umlčel polibkem.

„Tohle nemůžeš dělat vždycky, když mě budeš chtít přechytračit,“ vydechla se zavřenými víčky.

„Ale zatím to funguje,“ uculil jsem se.

„Ta pouta ti Emmett půjčil,“ zeptala se jen tak mimoděk.

„Ne a nejspíš by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem si je vzal,“ vyhrkl jsem.

S potěchou se na mě podívala a v očích jí významně zajiskřilo. Zřejmě jsem pochopil správně, že právě tady se chtěla dostat. Potvora mazaná.

„A protože mě miluješ, tak mu nic neřekneš, viď,“ ujišťoval jsem se a letmými polibky zasypával její líčko.

„Nikdy nemůžeš vědět, zda se neprořeknu,“ polemizovala, ale moc si užívala mé pozornosti.

„Jsi přeci hodná holka,“ přecházel jsem rty mezi jejím krkem a tváří.

„Hmmm, najednou jsem hodná, jo?“ Ptala se s úsměvem.

„Copak jsem někdy tvrdil opak?“ Ptal jsem se nevinně.

„Jak bys jen mohl, viď,“ řekla naoko zhrozeně.

„No právě,“ přitakával jsem.

„Už dost,“ vyhrkla náhle a rychlostí blesku si stoupla vedle postele a mě tam nechala s našpulenými ústy.

„Provedl jsem něco?“ Zeptal jsem se zmateně.

„Ne, to ne,“ šeptla a nervózně přešlápla z nohy na nohu. Pak si kajícně zkousla spodní ret, čímž mi do hlavy vehnala šotka.

Natáhl jsem k ní ruku a za ručník, který měla stále omotaný kolem těla, jsem si ji stáhl zpět k sobě.

„Nerada bych do toho zase spadla.“ Mluvila jako feťák, i když nic nepožívala.

„Tvá terminologie mě občas vážně udivuje,“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou.

„Jen si lehneme, ano? Společně. Jeden vedle druhého,“ přikyvovala, jako by se mě snažila přesvědčit o správnosti svého nápadu.

„Dobrá,“ přisvědčil jsem a sledoval, jak se Bella velmi opatrně pokládá na postel a přitom nespouští oči z mé tváře.

Udělal jsem tedy to samé. Nyní jsme leželi těsně vedle sebe, ale naše těla se nedotýkala. Pohledy byly zaklesnuté do sebe a ani jeden z nás neměl v plánu přestat hypnotizovat toho druhého.

Natáhl jsem před sebe dlaň a čekal, co udělá Bella. Po krátkém váhání přiložila plosku své dlaně instinktivně k té mé a tento společný dotek, jako by způsobil jiskření celé místnosti. Měl jsem nehoráznou chuť přičichnout si k Belliným vlasům a hrát si s jejich konečky. Hladit její hebkou pokožku a políbit každý milimetr jejího těla. Bylo to jako nějáká velice silná magie, ale tak moc krásná.

„Nikdy mě neomrzí, říkat ti, jak moc tě miluju,“ šeptl jsem, abych nekazil tento intimní okamžik.

„A mě nikdy neomrzí to poslouchat,“ zašeptala blaženě a konečně překonala tu titernou vzdálenost mezi našimi těly a vrhla se mi do náruče.

„Jsem tak moc ráda, že tě mám, tak moc ráda,“ šeptala svým něžným hláskem a mé srdce mohutně bilo jen pro ni. Kus ledu ve mně roztával a zavodňoval mé tělo.

„Láska je strašná věc, nikdy se jí nezbavíš,“ zasmál jsem se a ještě více tiskl anděla ve své náruči.

„Opravdu jsi přede mnou neměl žádnou jinou?“ Otázala se zdrženlivě.

„Neměl,“ přitakal jsem.

„Ale jak je to možné? Vždyť jsi musel mít celé zástupy... Fronty holek, které by stály alespoň o zlomek tvé pozornosti.“ Připadalo mi, že mluví spíš sama se sebou.

„Netvrdím, že o mě nikdy žádná neprojevila zájem, ale neměl jsem potřebu svou náklonost opětovat, nepřitahovaly mě,“ vysvětlil jsem. „Kvůli tomu si ze mě taky Emmett začal utahovat, jestli náhodou nejsem jinak orientovaný,“ zaxichtil jsem se při těch vzpomínkách.

„Ten Emmett,“ rozesmála se chytlavě Bella.

„Ani jsi neměl potřebu nějak obhájit svou... orientaci,“ uchechtávala se.

„Ne, paní vševědoucí,“ odpověděl jsem.

„To je k nevíře, že jsi bez ženské vydržel tak dlouho.“ Stále nechápavě kroutila hlavou.

„A vyplatilo se čekat,“ utvrdil jsem ji o své nehynoucí lásce.

„Hmmm,“ zamručela blaženě.

„Tak mi pověz něco o svých aférkách ve Phoenixu,“ nutil jsem ji.

„Ach, lásko, víš, věčnost vypadá tak krátce a můj seznam je příliš dlouhý,“ provokovala a já se bláhově nechal. Z hrudi se mi vydral sten, ač jsem se tomu snažil zabránit. Potěšena mou reakcí, mě něžně pohladila po tváři.

„Miláčku,“ pronesla jemným dívčím hláskem. „Přeci jsem ti tolikrát říkala, že před tebou tu nebyl nikdo, kdo by zasáhl mé srdce,“ utvrzovala mě přikyvováním.

„Nemusel zasáhnout tvé srdce, ale mohla jsi s ním chodit,“ zabručel jsem.

„Ano, už si vzpomínám,“ koukla na mě a já s napjatým tělem čekal. „Jimmy Andrews, ve školce mi dal pusu, najdi ho a zabij ho za to,“ řekla ironicky a položila si tvář na mou hruď.

„Pamatuješ si, kde bydlí?“ ptal jsem se jako by vážně.

„Tohle nebylo vtipné, Edwarde,“ pokárala mě.

„Trošičku bylo.“ Naznačil jsem mezírkou mezi palcem a ukazovákem.

„Opravdu trošičku,“ zmáčkla mé dva prsty k sobě a mou paži si omotala kolem těla.

„Za půl hodinky jsou zpátky,“ šeptl jsem do ticha.

„Ach jo,“ posteskla si roztomile.

„Ještě tolikrát zůstaneme sami doma nebo si můžeme pronajmout chatu na víkend, někde na samotce,“ řekl jsem vzrušeným hlasem.

„To by se mi líbilo,“ lísala se ke mně při té myšlence.

„Nebo můžeme využívat Charlieho prázdého domu,“ usmál jsem se. „Stejně věčně není doma a bylo by to krapet vzrušující,“ pozvedl jsem laškovně obočí.

„Nejsem si jistá, že by Charlieho dům snesl takový nápor,“ zamyslela se.

„Můžeme to otestovat,“ zakousl jsem se laškovně do jejího ramene.

„Charlie bude alespoň rád, že s ním trávím čas, bude v domě tak opuštěný,“ posteskla si.

„Klidně může bydlet s námi,“ navrhl jsem.

„Mám Charlieho ráda, ale ne tak, aby mi kazil osobní život,“ vyhrkla.

„Byl to jen návrh,“ zásmál jsem se.

„Radši už nic nenavrhuj, ty můj Brepto,“ oslovila mě a vtiskla mým rtům něžňounký polibek.

„Brepto?“ Podivil jsem se.

„To mi jen tak vyklouzlo,“ ospravedlnila se.

„Když ti to nebude vyklouzávat před Emmettem, bude se mi to oslovení dokonce líbit,“ zasmál jsem se.

„Slibuju,“ přisvědčila a pak se s povzdechem postavila.

„Měli bychom začít uklízet naše hnízdečko lásky,“ řekla posmutněle a začala se shánět po něčem na sebe.

Okamžik stála u opravdu prostorného šatníku, který zařizovala samozřejmě Alice, a pak zoufale spráskla ruce. Podívala se na mě prosebným pohledem a já okamžitě vyrazil své ženě na pomoc.

„Něco normálnílo,“ zaprosila.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 86: