Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 87

08.05.2010 (09:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6375×

Okamžik stála u opravdu prostorného šatníku, který samozřejmě zařizovala Alice, a pak zoufale spráskla ruce. Podívala se na mě prosebným pohledem a já okamžitě vyrazil své ženě na pomoc.

„Něco normálnílo,“ zaprosila.

„Jak jinak,“ přikývl jsem a zašmátral rukou v oblečení, které zabíralo víc místa než zbytek pokoje a vytáhl jeany.

„Děkuju,“ šeptla vděčně a jeany hodila na postel.

„Ještě nějáké tričko,“ dodala a s nadějí se koukla na mé ruce.

„Cokoliv,“ přitakal jsem a znovu zkušenou rukou šáhl do té spletitosti látek a všemožných cingrlátek.

Podařilo se mi vypátrat obyčejné bílé tričko s neškodným nápisem, a tak jsem jej podal Belle.

„Tak moc tě miluju.“ Běžela radostně k posteli.

„Počkej, počkej,“ stáhl jsem si ji zpět k sobě.

„Aha, promiň,“ špitla a vtiskla mi dlouhý a něžný polibek.

„Tohle jsem sice nemyslel,“ podotkl jsem a objal ji pažemi.

Nechápavě na mě pohlédla, načež já vysvětlil.

„Co spodní prádlo?“ optal jsem se.

„To si dokážu vybrat sama, ne?“ koukla na mě.

„Bello, Bello, přece bys mi neodepřela tu radost,“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou.

Podvolila se mému zbožnému přání a nechala se odvést ke komodě, kde se naskýtal vážně široký výběr prádélka, jaké byste si jen dokázali představit.

„Baví tě to?“ šeptla nevěřícně, když jsem se přehraboval v kouscích místy průhlédné látky a hledal ten nejvhodnější pro svou ženu.

„Hmmm,“ mručel jsem si spokojeně a hladil ji přitom po vypouleném bříšku.

Nakonec jsem našel krásnou, vínově červenou, podprsenku a kalhotky, které budou skvěle kontrastovat s Bellinou už tak dost bledou pletí.

„Vždycky skončíš u červené nebo černé,“ zasmála se.

„Protože tyhle barvy dokonale podtrhují tvou krásnu,“ šeptl jsem Bell těsně vedle ucha a políbil ji na lícní kost.

„Tak to abych ti vybrala nějáké boxerky, které by zase podtrhly tvou krásu,“ zasmála se andělsky a řítila se k šupleti s mým spodním prádlem.

Chvilku se v zásuvce přehrabovala stejně jako já v její a nakonec po mně hodila vítězným kusem, který nejvíce zaujmul její pozornost.

„To myslíš vážně?“ ptal jsem se s pozvednutým obočím.

Ke vší smůle se Belle zalíbily právě ty boxerky, kterým pojednou nedokázala odolat ani Alice. Dvě ruce na přední straně a nápis hlásající „Here baby“ mluvil za vše.

„Já ti vybral slušný model,“ káral jsem usměvavou Bellu.

„Copak já ne?“ podivila se.

„Jistěže, lásko,“ řekl jsem ironicky a natáhl na sebe, naštěstí černé, boxerky.

„Vidíš jak ti to sluší,“ pozvedla laškovně jedno obočí a dlouhou dobu si mě prohlížela.

„Tobě taky,“ zasmál jsem se, protože přede mnou stále stála v rouše Evině.

„No jo,“ pronesla zdráhavě a rychle se snažila navléknout do sexy kompletu, ale nějak se jí nedařilo zapnout si podprsenku.

„Dovolíš?“ zeptal jsem se zdvořile a jedním plynulým tahem do sebe háčky zaklesl.

„Díky,“ otočila se ke mně a její oči svítily jasně rudou barvou.

„Je to nezvyk,“ šeptnul jsem.

„Co myslíš,“ optala se nechápavě.

„Máš na sobě tolik věcí, za tvůj upírský život jsem tě zatím viděl víc nahou než oblečenou,“ rozesmál jsem se nahlas.

„Pan Cullen se opět snaží být vtipný,“ podotkla a vlasy si rukou přehodila na jednu stranu.

„A daří se mi to, paní Cullenová?“ optal jsem se se šibalským úsměvem.

„Odpověď ti sdělím za malý úplateček,“ zakřenila se a nastavila mi svou tvář.

„Hmm, co mi zbývá,“ přistoupil jsem na Bellinu hru a jemnými polibky se dotýkal její hebké tváře.

„Za maminku, za tatínka, za dědečka a za babičku,“ pusinkoval jsem ji a vyjmenovával přitom členy rodiny, jak se to dělá při krmení malých dětí.

Když jsem se odtáhl, Bella nesouhlasně zakroutila hlavou a za zátylek si mě opět přivlastnila.

„Copak?“ usmál jsem se.

„Tohle neplatí, nevyjmenoval jsi všechny... co Alice, Emmett, Jasper...“ Pokračovala a naprosto vážným pohledem mě utvrzovala o smyslnosti svých slov.

„Najednou je ti má rodina dobrá, viď,“ obviňoval jsem ji.

„Vždyť víš, že je mám všechny moc ráda,“ přikyvovala a opět mi nastavovala svou tvářičku.

„Jen když se ti to hodí,“ vytýkal jsem jí, ale ochotně se opět pustil do polibkování.

„Je to tak příjemné,“ rozplývala se blahem.

„Zachvíli se roztečeš jako nanuk,“ podotkl jsem.

„Proto mám výhodu v ledovém manželovi,“ zasmála se a po notné chvíli se odtáhla.

„Za jak dlouho?“ optala se sklesle.

Chvíli jsem musel přemýšlet, o čem to vlastně mluví, a pak mi to docvaklo. No jo, natvrdlý upír.

„Do desti minut,“ oznámil jsem.

„Tak trochu poklidíme a budeme se snažit vypadat nenuceně,“ navrhla a začala na sebe soukat mnou vybrané věci.

„To mi budeš muset předvést,“ rýpnul jsem si.

„Půjčíš mi pouta?“ pokukovala na mě po očku.

„Teda ty ses mi nějak rozjela,“ zasmál jsem se.

„Kdysi jsem slýchala, že nové věci by se měly vyzkoušet,“ balamutila mě.

„Ne všechny... Ještě bys mi zvlčela,“ usmál jsem se.

„Až tady s tebou budu už nějáké to století, budeš litovat, žes mě kdy potkal,“ vyhrožovala tím svým něžný hláskem, že to ani jako výhružka moc neznělo.

„Lásko, jsem si jist, že taková chvíle nenastane a kdyby náhodou, tak se zbytkem věčnosti prostě promilujeme, tohle určitě neomrzí ani jednoho z nás,“ odpověděl jsem.

„Začíná mě štvát, že máš vždy na všechno odpověď,“ zakabonila se.

„Jsem tvůj chytrý manžel,“ vychvaloval jsem se a koukal na Bells s hollywoodským úsměvem.

„Za to já jsem jen podprůměrná upírka,“ povzdechla si a posadila se na postel.

Tak teď jsem se cítil vážně zmatený. Kde k sakru zrovna na tohle přišla? Copak jí něco chybí? Není šťastná? Nechápu, jak si může myslet, že je podprůměrná. Vždyť při pohledu na ni chce mé mrtvé srdce znovu bít a vyskočit mi z hrudi. Její myšlenkové pochody se bohužel zřejmě nikdy nezmění.

„Bells, lásko,“ poklekl jsem před svou ženu, jako bych ji žádal o ruku. Pozvedl jsem její tvář tak, aby se mi musela dívat do očí a hypnotizoval ji pohledem.

„Hmmm,“ zamručela a snažila se vymanit z očního kontaktu, ale nedařilo se jí to.

„Bells, poslouchej mě, ty jsi všechno, jen ne obyčejná,“ hladil jsem ji po tváři.

„Víš, připadám si tu tak nicotná. Všichni tu zapadáte jako kousky skládačky, ale já... nevím,“ koktala.

„Skrátka nejsi šťastná,“ konstatoval jsem.

„Ne, to ne... Tedy ano, jsem šťastná, ale připadám si... Jak to říct... Každý něco umíte, ale já nic,“ svěřovala se.

„Bells, ty jsi hvězda, která prozáří každičký můj den. Jsi má druhá polovina srdce, mého štěstí. Copak to nestačí?“ ptal jsem se něžně.

„Ach, vůbec si tě nezasloužím,“ vyhrkla a padla mi do náruče s takovou silou, až jsem se zakymácel.

„Trumbero, měla by sis konečně uvědomit, že nic víc než ty pro mě na světě neexistuje. Pokud ti to dosud není zcela jasné, klidně nakreslím nějáký krátký komix nebo schéma, abys to pochopila,“ dokončil jsem svůj proslov a hladil Bells po vlasech.

„Já jen... taky bych chtěla nějákou super schopnost,“ postěžovala si.

Pozvedl jsem pobaveně obočí a zadíval se do jejich černých oček. Plály v nich jiskřičky hravosti, které vážně nešly přehlédnout.

„Ty jsi tak rozpolcená osobnost, Bello, až mě to začíná děsit,“ postěžoval jsem si.

„Jsi jako Emmett, a to nadpřirozeně silná. Jsi jako Jasper a velice dobře manipuluješ s mými pocity. Jsi jako Rosalie, tak nadpozemsky krásná, až se mi tají dech. Jsi jako Esme, tak milující a jako Carlisle, tak citlivá. Jsi jako Alice, vše máš dopředu rozmyšlené. Ovšem jsi můj opak, zatímco já se vyžívám ve čtení tvých myšlenek, ty mi oproti tomu svou mysl znepřístupňuješ,“ svraštil jsem ke konci obočí.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 87: