Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 89

22.05.2010 (12:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5716×

„Bella má za sebou dlouhou cestu, nejspíš se jí udělalo z nedostatku spánku špatně,“ mluvil klidně a velice přesvědčivě.

Seděl na posteli, zatímco já stála nad ním a vše pozorovala. Vzhlédl ke mně svou uklidňující tváří, spojil naše dlaně a stáhl si mě k sobě na kolena jako malé a nemotorné dítě.

Chtěla jsem se mu za tohle omluvit, ale jen mi přiložil prst na ústa a já tak dál poslouchala zmatený mámin hlas.

„Bude v pořádku? Mám přijet?“ ptala se honem, načež já vytřeštila děsem oči.

Velice rychle jsem si uvědomila, že na tohle zřejmě ještě nejsem připravená. Máma je tak všímavá, pozná každičký nepatrný detail, každičkou změnu, která se mi stane.

Edward viděl můj znepokojený výraz a rychle zareagoval.

„Bella bude určitě v pořádku, jen si myslím, že jí nedělá dobře dlouhé cestování. Jak jsem zjistil, má strach z letadel,“ plácnul na uvolnění atmosféry a máma se na druhém konci telefonu z plna hrdla zasmála.

„Díky,“ zašeptala jsem ironicky a u Edwarda si tak vysloužila jen jeden potěšený úsměv.

„Samozřejmě, pokud někdy budete chtít přijet, budeme jen rádi,“ ujišťoval ještě honem Reneé, aby si to nevyložila nějak špatně.

„Není Bella třeba těhotná?“ zeptala se máma se stopou naděje v hlase a ve mně okamžitě hrklo.

„Tohle tvrdit je myslím předčasné,“ zasmál se teď už nervózně Edward.

„Ale možné to je.“ Nepřestávala se Reneé ujišťovat.

„Jistě,“ přitakal Edward. 

Pak se nachvíli rozhostilo ticho na obou stranách. Edward mlčel, protože mu tento rozhovor začínal být nepříjemný a máma proto, že čekala, zda Edward ještě něco doplní, k čemuž se opravdu nechystal.

„Tak já budu asi končit, řekni Belle, ať na sebe dává pozor a moc vás oba pozdravuje Phil,“ dodala ještě.

„Děkujeme, taky samozřejmě zdravíme,“ řekl zdvořile Edward.

„Ahoj, Edwarde,“ rozloučila se máma a hovor ukončila.

„Omlouvám se, zazmatkovala jsem a prostě nevěděla, co mám dělat,“ omlouvala jsem se kajícně a cítila se velice trapně.

„To je v pořádku, lásko, nic se nestalo. Hmmm.“ Zadíval se mi do očí, ale začal se smát.

„Notak, netvař se jako raněné zvíře. Všechno je v pořádku,“ vzal do dlaně tu mou a políbil mě na její hřbet.

„Zklamala jsem tě,“ zašeptala jsem téměř neslyšně.

„Blázínku, jsi tak starostlivá, na světě jsou i horší věci,“ uklidňoval mě.

„Jako třeba?“ hrála jsem si s prsty jako největší neviňátko.

„Zmařený lidský život, kvůli chvilkové slabosti,“ řekl vážně.

Nic jsem neříkala, protože jsem moc dobře věděla, kam tímhle Edward míří. Pouze jednou jedinkrát ve svém upířím životě nedokázal ovládnout své choutky a zabil nevinného člověka. Řekl mi to pár týdnů poté, co jsem si definitvně uvědomila, že život bez Edward není žádný život. Jako by se mi snažil dát na výběr, poukázat tak na sebe, jaká to je vlastně „zrůda“.

Ať už mi to připadalo jakkoli děsivé, mou lásku k Edwardovi to nijak nezastínilo. Myslím, že právě tohle je ten důvod, proč si myslí, že nemá duši, že jednou s jistotou skončí v pekle.

„Edwarde,“ šeptla jsem slabě a líbla ho na tvář.

„Ne, to je jen má vina a já s tím budu muset žít do konce věčnosti,“ řekl kajícně.

„Nechtěla jsem, abychom se dostali právě tady,“ špitla jsem posmutněle.

„To je v pořádku,“ přikývl.

„Ale jsi smutný,“ řekla jsem omluvně.

„Už nejsem, vidíš.“ Nahodil ten nejzářivější úsměv, který v tuto chvíli dokázal vykouzlit a i když neplánovaně, dokonale mě jím oslňoval.

Věděla jsem, že nyní jsou jeho myšlenky soustředěny právě na onu osudnou situaci, i když se mě mermomocí snažil přesvědčit o opaku. Potřebovala jsem nahodit jiné téma a vhod mi přišla mámina slova.

„Proč si máma myslela, že jsem těhotná? Než jsme odjížděli, tak mi přeci ještě říkala, ať si dávám pozor a teď tohle?“ ptala jsem se zmateně.

„Těžko říct, my jsme ve Forks a tvá máma ve Phoenixu, a tak rozsáhlé mé schopnosti nejsou,“ usmál se.

„Snad nepočítá s malým Edwardem nebo Bellou... Nebo Bedwardem,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Bedwardem?“ ptal se Ed zmateně.

„No, však víš, Edward + Bella = Bedward,“ vysvětlila jsem.

„Měj slitování, tohle bys přece žádnému dítěti nemohla udělat,“ smál se huronsky a společně jsme se zvrátili na postel.

„Jsi hrozný,“ pokárala jsem ho.

„Měla by sis začít zvykat,“ usmál se laškovně.

„Nikdy si nezvyknu.“ Stulila jsem se do Ewardovy náruče a nechala se obejmout jeho silnými pažemi.

„Za nějáké to desetiletí už budeš plně odolná,“ ujišťoval mě a hrál si s mými vlasy. Po drobných pramíncích je přesouval nejprve na jednu stranu a poté zase na druhou, ale vypadalo to, že se opravdu dobře baví.

Když jsem k němu vzhlédla, tvářil se tak blaženě a už zase šťastně.

„Copak?“ optal se.

„Všechno je tak úžasné,“ zašeptala jsem, snaživ se nepokazit tuhle krásnou atmosféru.

Edward nestihl ani odpovědět a z mého mobilu se ozval zvuk, ohlašující příchod hlasové zprávy.

„Reneé?“ řekli jsem oba najednou. 

Vzala jsem do rukou mobil a s hrůzou očekávala, čí jméno se na displeji zobrazí. Místo Reneé na mě však vykouklo Charlieho jméno, přičemž se mi značně ulevilo.

Zprávu jsem bez čekání otevřela a pokojem se rozdunil Charlieho hrubý, mužný hlas.

„Ahoj, Bells, tady táta. Snad jsem si to dobře zapsal, ale dneska jste se měli s Edwardem vrátit ze svatební cesty, tak jsem vás chtěl jen přivítat a vím, že asi musíte být unavení, ale můžete se třeba stavit, až si odpočinete. Kdyžtak se ozvěte. Pa, Bells, mám tě rád.“ Ke konci si odkašlal.

„Jak se před ním můžu ukázat? Vždyť okamžitě pozná, že to „nejsem já“. Jistě, asi nepozná, že jsem upír, ale změny si určitě všimne. Jak jen jsem mohla být tak bláhová,“ naříkala jsem v myšlenkách.

„Bells,“ oslovil mě Edward, který musel vše slyšet. „Kontaktní čočky ti navrátí původní barvu očí a bledost tvé pleti není tak moc poznat. Vždycky jsi byla světlejší,“ konejšil mě.

„Ale co chlad a tvrdost mého těla?“ ptala jsem se.

„Oblečení vše značně zmírní,“ ujišťoval mě.

„Stejně to bude zvláštní,“ hrála jsem si s Edwardovými prsty.

„Samozřejmě, že bude,“ přitakal mi něžně.

„Budu chtít vyjet po vlastním otci?“ ptala jsem se opovržlivě.

„Jak se to vezme. Jsi odolná, to ano, ale jeho krev tě bude rozhodně lákat. Tam v lese jsi byla od člověka vzdálená na pár kilometrů a určitě jsi měla chuť ochutnat alespoň kapičku,“ mluvil, zatímco mé hrdlo se pomalounku svíralo.

„Teď budeš stát s člověkem v jedné místnosti, takže netuším, jak silně budeš reagovat,“ dopověděl.

„Nejspíš to odložíme,“ zazmatkovala jsem a rychle přešla k oknu.

To všechno, co mi tu teď Edward vyložil, ve mně vyvolalo jistý pocit nejistoty. Co to melu? Rozklepala se mi kolena a měla jsem chuť takříkajíc „stáhnout ocas mezi nohy“.

„Bells.“ Došel ke mně Edward a přitiskl si mě na svou hruď.

„Nezvládnu to, Edwarde, chápeš? Nedokážu být s Charliem v jedné místnosti,“ kňourala jsem.

„Omlouvám se za ty řeči, měl jsem držet jazyk za zuby,“ ospravedlňoval se, i když vlastně neměl důvod to dělat.

„Ne, je to mé rozhodnutí, s tebou to nemá co dělat,“ hájila jsem se.

„Bell, jednou tátu budeš muset navštívit,“ vysvětloval mi. 

„Co třeba pozítří nebo popozítří?“ smlouvala jsem.

„Je to čistě na tobě, do ničeho tě nebudu nutit, ale čím víc to budeš oddalovat, tím víc tě to bude užírat,“ přesvědčoval mě.

„Když já se bojím,“ šeptala jsem do prázdna.

„Zajdeme si na lov. Budeme lovit tak dlouho, dokud v lese nezůstane jediné živé zvíře. Donutím tě lovit, i když budeš mít dost. Budeš krví tak znechucená, že ani nepomyslíš na to, že bys Charliemu mohla nějak ublížit,“ pronesl odhodlaně, až jsem mu pomalu začínala věřit.

„Páni, teď jsi mluvil jako upír,“ řekla jsem uznale.

„Myslím to vážně, Bells, můžeme vyrazit klidně okamžitě,“ přikývl.

„Udělám cokoliv, co ochrání Charlieho,“ řekla jsem odhodlaně.

„Takže můžeme vyrazit?“ optal se s úsměvem.

„Nejspíš,“ přitakala jsem a pomalu se šourala ke dveřím.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 89: