Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 90

07.06.2010 (11:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5778×

„Takže můžeme vyrazit?“ optal se s úsměvem.

„Nejspíš,“ přitakala jsem a pomalu se šourala ke dveřím.

„Tváříš se, jako bys šla na popravu, přitom se jdeš krmit,“ řekl nechápavě.

„Nemám z toho radost, protože vím, že zítra můžu klidně ublížit Charliemu,“ povzdechla jsem si.

„Chápu tvé obavy, miláčku. Na začátku našeho vztahu jsem se bál být s tebou byť jen okamžik o samotě. Bál jsem se, že by mé pudy mohly být silnější a já bych tě bez mrknutí oka zabil, ale víš, když jsem si uvědomil, jak moc tě miluju, tak přesto, že mě tvá krev hodně lákala, nepomyslel jsem na to, že bych tě snad mohl zabít. Přišlo mi to naprosto nelogické,“ svěřoval se mi a tím mě také uklidňoval.

„Nezasloužím si tě,“ zašeptala jsem a pevně ho sevřela svými pažemi.

„To jsem zvědav, co budeš říkat za pár okamžíků, protože ač jsem upír, nejsem všemocný,“ řekl skoro omluvně a pak nás trochu oddálil ode dveří, které se v zápětí rozlétly dokořán.

„Zaslechla jsem něco o návštěvě Charlieho, tak mě napadlo, že bychom konečně mohli zajít na ty slíbené nákupy,“ řekla celá rozradostnělá.

„Alice, vážně nemám na nakupování náladu,“ řekla jsem znuzeně.

„Tak za prvé – dlužíš mi to a za druhé – dlužíš mi to,“ vypískla a vyběhla ze dveří, jako by to snad byla hotová věc.

„Alice,“ volala jsem na ni. „Opravdu se nechystám jít na nákupy,“ ujišťovala jsem svou setřičku, která tancovala po schodech dolů, zatímco já se ji snažila dohonit.

„Bello, neodmlouvej,“ zasupěla, aniž by se zastavila. „Viděla jsem to,“ poklepala si na spánky.

„Tvé vize jsou subjektivní,“ řekla jsem rázně a odmítala se vzdát.

„Bello, jdeš za otcem, já vím a bojíš se, to taky vím, ale nechtěla bys na sobě mít něco pěkného?“ mrkla na mě.

Ona se mi vážně snaží vnutit nákupy, zatímco já se strachuju o život svého táty? Tohle mi nepřijde ani trošku legrační.

„Mám oblečení dost,“ odpověděla jsem příkře, protože toho na mě začínalo být příliš.

„Vždycky se hodí nové.“ Nepřestávala se vnucovat.

„Prosím,“ zaškemrala jsem pokořeně.

„Bude to jen krátký výlet do centra a navíc si hned můžeš otestovat svou odolnost,“ usmála se na znamení vítězství.

„Má to cenu?“ zeptala jsem se Edwarda, stojícího za sebou.

„Nerad to říkám, ale ne,“ přisvědčil.

„Tak teda fajn, ale všechno co se stane jde na tvou hlavu,“ řekla jsem výhružně a ukázala na Alici prstem.

„Jistě,“ zapleskala ručičkama jako nemluvně a vítězně si poskočila.

„Další věc, na které budu v průběhu své existence pracovat – odolnost vůči Alici,“ pomyslela jsem si a Edward se tiše zasmál.

„Kuš,“ plácla jsem jej.

„Půjdeme s Bellou na lov,“ pronesl Edward ke všem. „Čistě z účelného hlediska,“ dodal, když se otočil na smějícího se Emmetta.

„Zničit les?“ zasmál se Emm.

„Ne, pane vtipný,“ řekla jsem a táhla Edwarda ven.

„Dostalas náhlou chuť na krev?“ usmál se.

„Neskutečnou,“ přikývla jsem a na nic nečekala.

Jako by mé nohy ovládlo neznámé kouzlo a já se bleskurychle rozběhla do lesa. Připadala jsem si jako pírko. Bylo tak snadné vyskočit dva metry vysoko a vytvořit nějáký akrobatický kousek. Naprostá přirozenost, která mi snad do této chvíle chyběla.

S každým dalším krokem jsem se víc a víc bavila. Líbilo se mi, jak ladně mé nohy našlapuji na zem a jen tak po ní plují.

„Jsi jako divoženka,“ smál se mi můj manžel a utíkal v mé těsné blízkosti.

„Mám chuť se nikdy nezastavit,“ přiznala jsem se a utíkala stále hlouběji do lesa.

„Nikdo tě k tomu nenutí,“ přikývl a snažil se mě předhonit.

„Nemáš šanci,“ rozesmála jsem se, jakmile jsem prokoukla jeho plán.

„To je potupa,“ stěžoval si umanutě.

„Ale notak, miláčku. Za pár desítek let to zase půjde,“ chechtala jsem se na celý les a užívala si Edwardova zamračeného pohledu až do té doby, než jsem zmerčila pach zvířete.

Možná grizly nebo snad puma? Ne, pach pumy bych přeci poznala okamžitě. Co to jen může být? Má hlavinka pracovala na plné obrátky.

„Ve své aktivitě jsi vyplašila všechnu okolní zvěř, zbyly tu jen tři srnky a u potoka je ještě jelen,“ objasnil mi Edward situaci.

„To nevadí, všechno je pro mě v tuhle chvíli dobré,“ odvětila jsem.

„Že by se z tebe stal normální upír?“ neodpustil si drobné šťouchnutí.

„Slůvko normální je v tuhle chvíli trošku zavádějící,“ pípla jsem, čichajíce pach zvěře.

„Snad se nezačaly projevovat tvé choutky na krev?“ řekl naoko zhrozeně.

„Vždy mě krev lákala,“ přiznala jsem.

„Nepovídej,“ zasmál se. „Co já se ještě nedovím,“ stiskl pevně mou dlaň.

„Jen samé zajímavé věci,“ odvětila jsem a chtěla se vydat za tou omamnou vůní, která mi poskytovala dokonalé uspokojení.

„Nepočkáš na mě?“ ptal se poněkud zasmušile.

„Dnes jsi abnormálně pomalý,“ stěžovala jsem si.

„Stačí říct a udělám cokoli jen budeš chtít,“ usmál se na mě.

„Tak směle vykroč tou správnou nohou a jdeme lovit,“ zavřískala jsem natěšeně.

„Jinak hrozí tvůj kolaps,“ rozesmál se můj anděl, ale konečně jsem vyrazili k místu, kde se vyskytovala naše dnešní snídaně, mimochodem, vypadající velice chutně.

Neudržela jsem své choutky na uzdě a vysmekla se Edwardovi. Musela jsem mít opravdu velikou žízeň, protože srnka na kterou jsem se vrhla, neunesla můj nápor, klesla na všechny čtyři a já své zuby zaklesla pod její kůži.

Lovila jsem teprve podruhé, ale byl to tak příjemný pocit. Horkost prostupovala celým mým tělem a já si ji vyloženě užívala. Sála jsem opravdu rychle a připadala si jako malé mimino, sající mléko z ňadra kojící matky.

Když jsem vyzunkala všechnu krev proudící v těle mladé srnky a dodávající mi sílu, měla jsem nutkání ji obrátit vzhůru nohama, zatřepat s ní a čekat, jestli se ke mně nedostane ještě alespoň kapička.

„Bello, to není půllitr,“ rozchechtal se nahlas Edward, který mě celou tu dobu pozoroval.

Znechuceně jsem odhodila prázdné tělo srnky pryč od sebe a vydala se za svým nadpozemsky krásným manželem.

„Dala bych si ještě,“ přiznala jsem se.

„Dnes mi taky něco necháš?“ zeptal se kousavě.

„Přijde na to...“ zamyslela jsem se.

„Přijde na co?“ ptal se.

„Jestli budeš hodný,“ zasmála jsem se.

„Jak to myslíš? Já jsem přece ztělesněný anděl.“ Vyvalil na mě oči.

„Kecko,“ šeptla jsem a slabě ho líbla na rty.

„Hmmm, tvé rty v kombinaci s krví jsou ještě lahodnější než kdy dřív,“ rozplýval se blaženě.

„To žena vždy ráda slyší,“ uchcechtla jsem se.

„Nevím jak žena, ale upírce by to mohlo polichotit,“ propletl naše prsty.

„To máš štěstí, že tu zrovna jedna je,“ řekla jsem se stopou ironie v hlase.

„Vážně?“ Začal se točit jako pes za ocasem a koukal se všude možně, jen ne na mě.

„Jsi hrozný provokatér,“ plácla jsem ho po košili, ale zřejmě to bylo až moc velkou silou, protože jsem mu ji roztrhla na místě, kde ještě před chvílí byla drobná kapsička.

„Teda, Bello, to jsi nemusela,“ řekl uraženě. Otočil se na patě a odcházel ode mě pryč.

„Promiň, nebylo to schválně,“ omlouvala jsem se, ale dusila v sobě smích.

„Začínáš být nějak moc agresivní,“ řekl zachmuřile a v dlani svíral ten drobný kousek látky, který na něm jedn plandal.

„Doma ti to zašiju,“ usmála jsem se.

„Zahraješ si na švadlenku?“ popíchl mě.

„Když ti to udělá radost,“ odvětila jsem.

„Vodník by byl lepší,“ pronesl a po očku po mně koukl.

„Cože?“ ptala jsem se nechápavě, jako vždy.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 90: