Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 93

10.07.2010 (16:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4404×

„Jsem mladá, chci si užívat,“ bránila jsem se.

„Tak to je dobře, Alice už netrpělivě přešlapuje a čeká, až se vrátíme, abyste mohly vyrazit na ty nákupy,“ zaksychtil se pobaveně.

„Abychom mohly my vyrazit? Tím chceš naznačit, že ty nejedeš?“ řekla jsem poněkud vyplašeně.

„Na nákupy s Alicí? Věř, že já si jich užil už nespočet,“ chechtal se mému výrazu.

„To mi přece nemůžeš udělat!“ žadonila jsem.

„Za normálních okolností ne, ale teď jsem dostal hroznou chuť,“ vysvětlil mi velice zapáleně.

„Bude to moc zlé?“ vyzvídala jsem alespoň.

„Proč by mělo být?“ ptal se zmateně.

„No, víš, znáš Alici a její maniakální nálady,“ svěřila jsem mu své obavy.

„Právě proto,“ rozchechtal se a táhl mě směrem domů.

„Kam jsem se to zase uvrtala?“ posteskla jsem si nahlas a nechala jsem své vláčné tělo v moci Edwarda. Nechtěně jsem klopýtala a snažila se tak prodloužit dobu své volnosti.

Zastavil se a upřeně se zahleděl do mých zoufalých očí. Pobaveně mě sledoval, zatímco já do plic vdechovala čistý vzduch, neposkvrněný pachem bot a nového oblečení.

„Čím dřív s Alicí odjedete, tím dřív se taky vrátíte, přímá úměra, zlato,“ usmál se.

„Ne,“ zaprotestovala jsem, „čím dřív odjedeme, tím delší bude můj pobyt v nákupních střediscích.“

Zamyslel se a aby mě nějak navnadil, zašeptal mi do ucha: „Kup si nějáké sexy prádélko, ať mám zase co trhat,“ zavrčel a já se celá zachvěla.

Poznal, že mě dokonale zpracoval a já ani nepostřehla, že jsme se dostali až k domu. Tohle byl vážně ošklivý podvod. Na hřbetu ruky mi dělal konejšivé kroužky a omluvně po mně pokukoval.

„Paráda, už jste tady!“ vypískla z ničeho nic Alice, až jsem lehce poskočila.

„Hmmm,“ zamručela jsem nevrle.

„Hele, Bello, je vážně smutné, že i když jsi Cullenová, o módě nemáš ani trošku potuchy. Vážně mě ubíjí, že ti je šumafuk, co na sobě nosíš. Vždyť, jen oblečení o člověku vypoví své,“ vysvětlovala mi.

„Fajn, tak ať si lidi třeba myslí, že jsem modou nepolíbená,“ fňukla jsem umanutě.

„Nedělej si to těžší, když půjdeš dneska, budeš mít zase na nějákou dobu klid,“ lákala mě.

„Je to dobrá nabídka, já bych to bral, Alice ti z toho dokáže udělat i nakupovací peklo,“ zašeptal mi Emmett u ucha a uchechtl se.

„Má pravdu,“ přidal se Edward a poukázal na pozvednutý nosík své sestry.

„Hrozná rodina,“ brblala jsem si pro sebe a chystala se do pokoje.

„Kampak, kampak, mladá dámo?“ ptala se Alice zděšeně.

„Do pokoje, mami?“ zeptala jsem se lehce ironicky.

„Jo a vyskočíš mi oknem,“ zasmála se až šíleně a chytla mě hrubě za zápěstí.

„Au!“ vyštěkla jsem. Všichni se na mě podívali jak na zjevení boží.

„Dobře, nebolelo to, byl to reflex,“ pokrčila jsem rameny, načež Alice nevěřícně zakroutila hlavou.

Na nic nečekala a vší svou upíří silou mě táhla ven. Vzpínala jsem se, protože jsem se ještě chtěla rozloučit s Edwardem. Připadala jsem si jako malá holka, kterou tahají k zubaři a ona se to snaží co nejdéle prodlužovat.

„Co zase vyvádíš?“ vypískla Alice nakvašeně, když jsem se jí vysmekla a utíkala zpět za Edwardem.

„Copak nevydržíš chvíli bez něj?“ ptala se nechápavě.

„Ne,“ zabrblala jsem Edwardovi do košile.

Po pár desetinách sekundy jsem si stoupla na špičky a natáhla se pro polibek. Chtěla jsem jen letmý a rychle se zdejchnout zpět k Alici, ale on si mě k sobě přitáhl nebezpečně pevně a do polibku se vžil až příliš. Nejdříve jsem se chtěla bránit nebo se aspoň snažit o odpor, ale nebylo mi to nic platné. Jazykem se probojoval do mých úst a já v jeho náruči poklesla snad o půl metru. Když skončil, postavil mě rovně na podlahu, ale já se stále zmateně kymácela ze strany na stranu.

„Dveře jsou támhle,“ poukázal přidušeně Jasper.

„Jasně,“ vydechla jsem a řítila se za svou sestřičkou.

Ještě když jsem nastupovala do auta, jsem slyšela jejich hlasitý smích.

„Za pár let se to spraví, uvidíš,“ řekla mi konejšivě, ale bylo na ní jasně vidět, že v sobě zadržuje chichot.

„Nechci, aby se něco napravovalo, všechno se mi líbí tak, jak to je, jen se od něj prostě nedokážu odtrhnout,“ argumentovala jsem.

„No právě,“ pronesla Alice a mě to donutilo k zamyšlení.

Opravdu jsem na Edwardovi tak závislá? Co kdybychom byli nuceni být od sebe po delší čas? Jak bych pak zvládla onu nehynoucí touhu, která zaplavuje mé tělo při každé vzpomínce na svého dokonalého manžela? Nedokázala bych jen tak zadupat do země myšlenky na jeho okouzlující smích, na způsob, jakým se na mě dívá a jakým se dotýká mé tváře. Na jeho měkké rty a ten neskutečně vábný a sladký dech.

„Bello?“ Luskala Alice prsty před mým obličejem. „Už jsme před nákupním centrem,“ řekla až děsivě rozjařeným hlasem.

„Všimla jsem si, celou dobu si seděla jako solný sloup, bylo to děsivé,“ zatřepala se a už vyskakovala z Jasperova autíčka, které si laskavě zapujčila.

„Je ti jasné, že si na sebe nevezmu žádný extravagantní model! Pokud jsi měla v plánu obrážet oblečení, které by mohl navrhnout jen někdo od Matela, tak sis vybrala špatného společníka,“ varovala jsem ji.

„Uklidni se, Bello. Dneska budu hodná,“ pronesla s příslibem pravdy.

Nedůvěřivě jsem se na ni zadívala a nakonec přibouchla dveře od auta. Ozval se klasický zvuk, připomínající pokaženou požární sirénu a my se konečně vydaly do „jámy lvové“.

„Notak, chtělo by to trochu nadšení. S tebou v poslední době není žádná legrace,“ postěžovala si Alice.

„Edward by měl jiný názor,“ zakřenila jsem se.

„Promiň, Bello, jsem šťastně vdaná, měl to být snad nějáký návrh?“ koukla na mě Alice vyděšeně. Až po chvíli mi došlo, jak to Alice myslela a pustila jsem se do obhajoby toho, co jsem řekla. Jsem si jistá, že kdybych byla člověk, ruměnec by mě pálil ještě o pár let později.

„Na všechno mi vždycky skočíš, ale jsi tak rozkošná, když zmatkuješ.“

Má maniakální sestra na nic nečekala a zatáhla mě do prvního obchodu, na který jsme narazily. Byla tak rychlá, že jsem si ani nestihla přečíst jeho název. Všichni se po nás dívali. Bylo to jako by mi do zad propalovali ohromnou díru.

„Jak se cítíš?“ zeptala se tiše Alice.

„Všichni na nás civí,“ posteskla jsem si.

„Tohle jsem nemyslela,“ uchechtla se, „spíš mě zajímá, jak ti je? Víš, je tu všude plno lidí.“

„Ach tak,“ přitakala jsem a uvědomila si, že je vlastně mnohem snažší být mezi lidmi, než jsem si myslela. Dokud mi Alice nepřipomněla, že bych měla pociťovat nějáké rozdíly, připadala jsem si naprosto normálne, až na ty nepříjemné pohledy.

„Vlastně to není tak složité, jak jsem předpokládala, že to může být,“ doznala jsem se Alici mezi tím, co mi u stojanu vybírala nějáká trička.

„Ne, ne, ne!“ řekla jsem šeptem rázně a poukázala na křiklavé barvy, které Alici vysely přes ruku.

„Bello, jsi teenager! Nemůžeš chodit v takových chladných barvách! Vypadá to nepřirozeně!“ obhajovala svůj výběr a dál ke mně přiměřovala tyto křiklavé výstřelky.

„Mám pro tebe jen dvě slova – jedu domů!“ zanaříkala jsem a chystala se chvatně otočit na patě.

„Dobrá, dobrá... Tohle modré tričko je taky ucházející,“ řekla sklesle a podala mi jej.

„Díky, jsi zlato,“ usmála jsem se a letěla ho na sebe hodit.

„Já vím a budu za to dlouho trpět. Jsi ten nejhorší člověk, kterého jsem kdy musela oblékat. Ne, moment, vlastně až po Edwardovi. Jo, jasně, vy dva jste pro sebe byli stvořeni proto, abyste mi lezli na nervy,“ slyšela jsem její brblání svým ostřížím sluchem a musela se v kabince smát.

Myslela jsem si, že to všechno bude horší. Že mě Alice nenechá ani vydechnout a já se z toho zoufalství zblázním, ale nakonec to zase tak špatný výlet nebyl. Přiznávám, že Alice je opravdu maniak, o tom nejsou žádné spory, ale dokáže také poznat, když už to přehání a přestat. Uteklo to hrozně moc rychle a já jen doufala, že Alice zapomněla na obchod, do kterého jsem se těšila ze všech nejmíň.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 93: