Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 94

20.07.2010 (20:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4079×

Myslela jsem si, že to všechno bude horší. Že mě Alice nenechá ani vydechnout a já se z toho zoufalství zblázním, ale nakonec to zase tak špatný výlet nebyl. Přiznávám, že Alice je opravdu maniak, o tom nejsou žádné spory, ale dokáže také poznat, když už to přehání a přestat. Uteklo to hrozně moc rychle a já jen doufala, že Alice zapomněla na obchod, do kterého jsem se těšila ze všech nejmíň.

Pomalu jsem se chystala opustit nákupní centrum, ale Alice mě zatahala za košili.

„Nezapomněla jsi na něco?“ usmála se poteměle.

„Netuším, o čem to mluvíš.“ Hrála jsem si na hloupou.

„Tohle bylo v podstatě Edwardovo přání, tak se přestaň cukat a udělej to svému manželovi po vůli,“ pronesla kárným hlasem a zatáhla mě do butiku se spodním prádlem.

Cítila jsem se vážně rozpačitě mezi tou spoustou podprsenek, titěrných kalhotek či kombiné a podvazků.

„Ty se červenáš!“ zachechtal se ten malý skřítek.

Zděšeně jsem běžela k zrcadlu a z velké blízky skenovala svůj obličej. Ta malá mrška si ze mě utahovala!

„Můžu vám nějak pomoci?“ Zaslechla jsem za sebou mužský hlas.

„To snad né! Je to přeci obchod s dámským spodním prádlem! Copak tu nemůže být prodavačka?“ zasténala jsem v duchu.

„Děkuju, zatím se dívám,“ usmála jsem a chtěla co nejrychleji vypadnout, ale Alice mě chytla za paži, křečovitě mě svírala a odmítala pustit.

„Potřebovaly bychom nějáké spodní prádlo a taky košilky na spaní,“ usmála se Alice zářivě a já v tu chvíli měla sto chutí se propadnout do té nejčernější díry.

Prodavač si mě sjel pohledem od hlavy až k patě, díky čemuž jsem si připadala zneuctěná a poskvrněná. Přišlo mi, že se na mě kouká už příliš dlouho, a tak jsem se chystala, že už mu něco řeknu, ale jen se s úsměvem na rtech otočil. Proběhl celým obchodem a v náruči svíral mnohdy až příliš odvážné kousky.

Alici na tváři vyrašil blažený úsměv a opravdu pohotově mě zatáhla do kabinky ještě dřív, než jsem stačila jakkoli zaprotestovat.

„Tady máš a zkoušej.“ Zatáhla za mnou závěs a ruce si složila na prsa.

„Ale, Alice...“

„Mlč,“ pohrozila mi ukazovákem a i přes ten závěs jsem viděla její odhodlaný výraz.

Cítila jsem se divně, protože všechny kousky, které jsem na sebe stihla navléct mi seděly. Nepřišlo mi moc lichotivé, že prodavač, kterého jsem ještě nikdy neviděla, znal přesně mou velikost. Jako by mi zasahoval do soukromí.

„Alice, uvědom si, prosím, že všechno vzít nemůžeme.“ Vykoukla jsem z kabinky tak, že mi vyčuhovala pouze hlava.

„Ale tak moc ti to sluší,“ řekla prosebně.

„Edwardovi by stačilo, kdybych na sobě měla pytel od brambor a byl by spokojený,“ odsekla jsem.

„Ani jeden z vás dvou nemá vkus.“ Posbírala všechno to prádlo a odnesla jej k pultu.

„Alice,“ šeptla jsem, ale bylo mi jasné, že mě moc dobře slyší

Mrkla na mě od pultu právě v tu chvíli, kdy převelice ochotnému prodavači podávala kreditní kartu. Prádlo úhledně vložil do tašky a já si pomyslela, že jakmile se dostaneme domů, budu to muset všechno hodit do pračky.

„Děkujeme za ochotu, nashledanou,“ zašvytořila Alice na rozloučenou a prodavači se div nepodlomila kolena.

„Všimla sis, jak po nás koukal?“ procedila jsem skrze zuby.

„Líbily jsme se mu,“ řekla Alice hrdě.

„Copak tě to baví? Nechávat se po těch letech ještě očumovat?“ ptala jsem se nevěřícně.

„Je příjemné vědět, že kromě tvého manžela o tebe stojí i jiní a nehledě na můj věk,“ zapípala, když nasedala do vozu.

„Ano, Alice, začínají se ti dělat mimické vrásky. Žeby z nedostatku spánku?“ řekla jsem trošku vyděšeně a tím Alici donutila se na sebe kouknout do výlohy.

„Opravdu velice vtipné, pokud budeš takhle hloupě tlachat, budu to brát tak, že se nudíš a zajdeme si ještě na kosmetiku,“ usmála se škodolibě.

Zbytek cesty probíhal klidně, protože co může být horší než Alice a nakupování??? Přeci Alice a kosmetika. Vzpomněla jsem si, jak dlouho Alici trvalo, než nalíčila mou tvář v den svatby. Sice si s tím vyhrála, ale já se na židli nudou neposedně kroutila.

Nákupy utekly překvapivě rychle a já netrpělivě vyhlížela známou příjezdovou cestu vily Cullenových, vlastně už naší vily.

Jaké jsou poznatky z dnešního „výletu“? Alice se vůbec nezměnila a lidská krev pro mě není takovou přítěží, jak zprvu vypadalo. Když jsem vyloženě nemyslela na to, že se kolem mě pohybuje spoustu lidí, spoustu litrů krve a krků, cítila jsem se přinejmenším v pohodě. Pokud jsem si však uvědomila, že zrovna tomuto dítěti bych mohla ublížit, mé hrdlo se lehce sevřelo. Bylo však snadné myslet na to, že má taky svou rodinu, milující rodiče, kteří by moc plakali, kdyby o něj přišli. Cítila jsem lítost a zhnusení za sama sebe, že bych vůbec mohla pomyslet na usmrcení toho prcka pro svou obživu.

„Bože, jsem asi vážně divný upír!“ pomyslela jsem si v duchu.

„Vítej zpět, lásko,“ probouzel mě ze snění Edwardův líbezný hlas. Tak rychle se zjevil u auta a já se ani nestačila zorientovat.

„Chyběl jsem ti?“ ptal se se samolibým úsměvěm mezitím, co si mě vyšvihl do své náruče.

„Umím chodit sama,“ ohradila jsem se, ale stejně se k Edwardovi přitiskla ještě blíž a omotala mu paže kolem krku.

„Už mi nemusíš ani odpovídat,“ uchechtl se a nesl mě dál domem. Nestačila jsem se ani pozdravit s rodinou a už jsme byli v našem pokoji.

„Nejspíš jsem ti chyběla dost, viď?“ ptala jsem se mezi polibky, kterými zasypával můj krk a uštědřoval mi tak pocit dokonalého uvolnění a počínající rozkoše.

„Dokážeš si představit, jak by to vypadalo, kdybys odjela ne celý den? Nebo dokonce týden?“ pověděl mi rozpustile.

„Páni, to se nikdy nesmí stát!“ řekla jsem naoko zhrozeně, ale dál si nechala laskat své tělo.

„Vážně tě moc miluju,“ šeptla jsem sýpavým hlasem, „vzala jsem si tě, nechala se přeměnit, ale Edwarde, jsi hrozně pomalý,“ postěžovala jsem si zoufale. 

Chtěla jsem se jeanů a trička zbavit sama, ale kolem mých zápěstí se utvořila pouta v podobě jeho dlaní.

„Co to děláš?“ řekla jsem poněkud zmateně.

„Teď se milovat nebudeme,“ usmál se andělsky a já ho za ta slova chtěla navěky smažit v pekle.

„Řekni mi jeden rozumný, opravdu rozumný důvod, proč k čertu ne?“ zaklela jsem.

„Ššššt.“ Přiložil svůj ukazovák k mým rtům a já jej automaticky políbila, což Edwardovi na tváři vyvolalo úsměv, ale mé obočí se semklo do hrubé linky. „Takový slovník se k mladé dámě jako jsi ty rozhodně nehodí,“ šeptnul mi do ucha.

„Mluvíš jako Charlie,“ zašklebila jsem se.

Chvíli bylo ticho a mně konečně došlo, na co Edward celou dobu narážel.

„Charlie,“ vydechla jsem překvapeně.

„Hmmm,“ kreslil mi nosem kroužky na hrdle.

„Málem bych zapomněla,“ přiznala jsem se stydlivě.

„Chudák Charlie,“ projevil soucit, ale nepřestával se blaženě usmívat.

„Víš, tak mě napadlo,“ zejela jsem dlaní pod jeho košili a hladila jemné svaly jeho hrudi, „co kdybychom tu návštěvu Charlieho odložili,“ líbla jsem jej na ušní lalůček a poté na krk.

Průdce se převalil na mě a nyní mi bylo naprosto jedno, že na mně leží celou svou vahou, kyslík mi byl k ničemu a žádnou bolest jsem nepociťovala. Obkresil jazykem konturky mých rtů, a pak mi do obličeje vydechl svůj opojný dech: „Je to tvůj otec, Bello, z toho se nevykroutíš.“

Nesouhlasně jsem zamručela, ale to už mě stavěl na nohy a nutil se posunout směrem ke dveřím.

„Když Charlieho nezabiješ, pomilujeme se potom,“ šeptl mi těsně u ucha, až jsem se slabě zatřásla.

„Jsi vážně vtipný! Abys věděl, lidská krev mi nedělá takové problémy,“ řekla jsem umanutě a možná trochu nasupeně.

„Tím líp pro tebe,“ odvětil.

„Není to fér, víš, jak moc trpím když... když... sakra... prostě když mě odmítáš,“ vymáčkla jsem ze sebe za neustálého sledování svým mužem. „A teď se ještě tak hloupě a božsky směješ. Nech toho!“ vypískla jsem znenadání.

„Občas míváš hysterické stavy, ale přesto tě miluju. Jsi rozkošná, když se zlobíš,“ pohladil mě dlaní po tváři a políbil na líčko.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 94: