Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 95

26.07.2010 (10:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3891×

„Občas míváš hysterické stavy, ale přesto tě miluju. Jsi rozkošná, když se zlobíš,“ pohladil mě dlaní po tváři a políbil na líčko.

„Omlouvám se,“ opřela jsem si čelo o jeho hruď, „přísahám, že až to budu mít za sebou, budu zase snesitelnější,“ pípla jsem.

„V dobrém i ve zlém, lásko... Já to nějak přežiju,“ usmál se láskyplně a vtiskl mi drobný polibek do vlasů.

„Nezasloužím si tě,“ povzdechla jsem si a zadívala se do jeho zlatavých očí.

„Myslím, že si nemáme co vyčítat. Chvilku tě zlobím já, a pak zase ty mě, je to vyrovnaný souboj,“ zakřenil se a opět si přitiskl mou tvář na svá prsa.

„Za pár hodin to budeš mít za sebou,“ tišil mě ve své náruči. Nikdy by mě nenapadlo, že návštěva Charlieho se pro mě stane takovým problémem a životní zkouškou.

Všichni na mě byli moc milí. Dokonce i Emmett ovládl svou jindy rozvernou náladu. Je možné, že mu nějak pohrozila Rose, protože nevěřím, že by si nechal ujít takovou chvilku a nepronesl žádný ze svých vtípků.

Esme byla opět velmi mateřská, dodávala mi odvahu a snažila se mě uklidnit nejvíc jak to bylo možné. Zato Alice běhala po mém pokoji a vybírala něco nového z mého šatníku.

V autě bylo ticho, jen já nervózně poklepávala prsty po palubní desce.

„Jsem snad víc nervózní, než když jsme se měli poprvé milovat,“ přiznala jsem se a po očku koukla na svého muže, který poslal jeden blažený pohled. Odvrátila jsem rychle svou tvář, protože bych se v jeho výrazu mohla velice rychle utopit jako v tom nejhlubším oceánu. Galantně a velice lidsky sevřel mou drobnou dlaň ve své medvědí a tvořil palcem drobné kroužky na hřbetu mé ruky.

„Díky,“ vydechla jsem.

„Za málo,“ přitakal.

„Pozná to,“ konstatovala jsem šeptem.

„Co? A kdo?“ ptal se Edward se zdviženým obočím.

„Pozná, že se se mnou něco stalo. Že už nejsem obyčejný člověk,“ řekla jsem posmutněle. „Co mu mám říct?“

„Myslím, že vybalit na něj to, že je z tebe upír, mlíko jsi vyměnila za krev, nevyhledáváš sluníčko a spánek ti taky problémy nedělá by nebylo vhodné,“ pronesl s podtónem ironie v hlase.

„Jako bych mu přesně tohle chtěla říct,“ zatřepala jsem nechápavě hlavou. „Myslím to ale vážně. Určitě se bude ptát a co když...“ odmlčela jsem se.

„Co když co?“ ptal se mě něžně.

„Zase spanikařím, nebudu vědět, co mám říct a jak se chovat. Všechno to pokazím,“ sdělila jsem mu své obavy.

„Jestliže spanikaříš, jsem tu ještě já. Uvidíš, všechno dobře dopadne a ještě budeš ráda, že jsi se odhodlala sem jet.“

„Mluvíš, jako bys měl nějáké informace o tom, jak to bude probíhat,“ zakabonila jsem se nad tou nesmyslností, ale pak mi došlo, že jeden člen rodiny má takovéto schopnosti a zděšeně jsem vzhlédla na svého manžela.

„Ty víš, jak to bude probíhat!“ obvinila jsem ho krapet hystericky.

„Ne zcela,“ zvedl ruce nahoru na znamení, že se vzdává, ale pak je opět položil na volant.

„Nemohl jsi mě uklidnit? Říct, že víš, jaké to bude? Alespoň slůvkem se zmínit?“ šťouchla jsem do jeho paže, ale možná o něco větší silou, než jsem předpokládala, protože Edward narazil do skla auta a bolestně zaklel.

Podíval se na mě temným, ale zároveň vášnivým pohledem. V tuto chvíli jsem netušila, co se chystá udělat, ale o pár vteřin později mi to názorně ukázal. Celou svou vahou mě zatlačil do sedadla a dravě se vrhl na mé rty. Možná jsem chvíli cítila bolest, ale nakonec jsem si na intenzitu polibků zvykla.

„Nemůžeš se mě vždy snažit umlčet polibky,“ vzdechla jsem vzrušeně.

„Zatím to ale funguje,“ usmál se zářivě, a pak semkl obočí k sobě.

„Omlouvám se, jestli jsem tě rozzlobil, ale ani mně k tomu Alice moc neřekla. Jen to, že se nemáš čeho bát, ale to ti říkám pořád dokolečka,“ ospravedlňoval se a já sledovala jeho rty, které se pohybovaly velice rychle, ale přitom jsem slyšela každičkou slabiku vyslovenou tak zřetelně.

„Charlie čeká,“ pronesla jsem odevzdaně a vystoupila z vozu.

„Nelíbí se mi, že už jsi stejně rychlá jako já, mám ve zvyku ti otevírat dveře auta, takhle to asi nepujde,“ přemýšlel nahlas, zatímco jsme ruku v ruce kráčeli k domovním dveřím.

„Ani jsme Charliemu nedali vědět, že dnes určitě přijedeme. Není to zdvořilé,“ oddalovala jsem tu chvíli co nejvíce sem mohla.

„Nebuď zbabělec,“ pokáral mě.

„Nebuď zbabělec,“ imitovala jsem trapně jeho hlas.

Za dveřmi jsem slyšela líné kroky, které se však stávaly silnějšími a silnějšími. Přesně jsem poznala okamžik, kdy se Charlie zastavil před dveřmi a kliku stisknul ve své dlani. Jeho srdce bilo v pravidelných rytmech a do plic vtáhl tak litr kyslíku. Klika se se zavrzáním sklonila dolů a dveře se otevřely dokořán. Vše jsem vnímala jako ve zpomaleném filmu, ze kterého mě probudilo Edwardovo tiché „au“, když jsem jeho dlaň stiskla až příliš pevně.

„Bello, zlatíčko!“ zvolal táta rozradostněně a vrhl se na mě. Okamžitě mě obalil ve svém medvědím obětí, ale přesto velice chlapském. Věřím, že jako otec by byl schopný mě takto držet klidně celý den, ale jakožto hrdý muž mě o chvíli později pustil. Usmíval se a jeho srdce snad zvýšilo svůj rytmus o jednu frekvenci.

„Ahoj, tati,“ šeptla jsem.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravil táta ještě mého novomanžela a už se hnal dovnitř. Chudák Edward mu ani nestihl oplatit zdvořilé uvítání.

„Posaďte se, donesu něco k pití,“ pokynul nám a já se na Edwarda kysele zaksychtila. Vůbec se mi nelíbilo, že bych měla popíjet něco lidského.

Když se Charlie vrátil zpět i s limonádou a posadil se naproti nám, začal si mě měřit pohledem. Bylo mi to nepříjemné a moc dobře jsem věděla, co právě teď v té jeho policejní hlavince šrotuje.

„Páni, Bello, měla bys asi na svatební cesty jezdit častěji, vypadáš vážně úžasně,“ složil mi poklonu a usmál se pod knírem. „Tedy, ne, že by ti to před tím neslušelo. Pořád vypadáš kouzelně,“ začal se do toho chudák zamotávat a já ho pobaveně sledovala.

„Chápu tě, tati,“ usmála jsem se a Charlie se pro zmírnění trapnosti podíval bokem.

„Tak jaká byla svatební cesta?“ vyptával se dál a já měla štěstí, že už se nemůžu červenat, protože jinak bych byla rudá až za ušima.

„Řekla bych, že její průběh byl stejný jako u každé jiné svatební cesty,“ pronesla jsem tišeji, protože se mi vůbec nelíbilo, kam tato debata směřuje.

„Volala mi maminka, prý ti nebylo dobře a měla podezření na těhotenství,“ odkašlal si a očkem koukl na Edwarda.

„Nejsem těhotná, tati... Byli jsme... Jsme opatrní,“ řekla jsem a neptarně se ošila, zatímco Edward se uculoval jakoby o nic nešlo, ale žeby mi tak pomohl, to ne.

„Kdyby byla Bella těhotná, myslím, že bychom byli první, kdo by se to dověděl a v těsném závěsu pak ty a Renée,“ řekl žertovně Edward, načež se Charlie nuceně zasmál.

„Renée se na vás taky hodně ptala, myslím, že byste ji měli obšťastnit svou návštěvou. Prý se na vás s Phillem moc těší,“ řekl Phillovo jméno trošku přiškrceně.

„Určitě se s nimi domluvíme,“ řekl Edward zdvořile a líbnul mě na tvář.

„Jsi nějáká pobledlá, Bells. Tedy, chci tím říct, vždy jsi byla bledá, ale teď mi to přijde ještě výraznější. Myslel jsem, že když pojedete na líbánky k moři, že se alespoň krapet opálíš, ale spíš jsi zesvětlala,“ svěřil se Charlie starostlivě.

„Je pravda, že se poslední dobou necítím nejlíp, možná jsem tam chytla nějákou nemoc,“ zalhala jsem.

„Měla jsi zavolat, domluvili bychom se na jindy,“ káral mě slabě táta.

„To je v pořádku, moc jsem se na tebe těšila,“ opět jsem trošku zalhala, ale jen maličko. Mou radost ze shledání s Charliem kazila pouze obava o jeho život.

„Já na tebe taky, holčičko,“ usmál se.

Tohle vylévání citů bylo na mě i na Charlieho už moc. Nebyli jsme na to zvyklí, takže jsme se vždy trapně otočili někam do prázdná. Edward se ale velice bavil naším chováním.

„A jak se mají rodiče?“ prolomil Charlie ticho a upřeně se zahleděl na Edwarda.

„Carlisle s Esme tě moc pozdravují,“ usmál se Edward kouzelně a jako už tolikrát mě ohromil.

Bylo to milé a příjemné odpoledne. Edward mě podporoval a když náhodou nebylo o čem mluvit, zachraňoval situaci historkami ze svatební cesty, které se ve skutečnosti ani nestaly. Samozřejmě, že jak Charlie tak Edward se tomu smáli opravdu z plných plic. Uvědomila jsem si, že Charlieho společnost je mnohem přirozenější, než jsem předpokládala. Pravdou ale bylo, že jeho vůně mě lákala mnohokrát více než vůně ostatních lidí v obchodech. Připadala jsem si, jako bych prováděla nějáký neznámý druh incestu. Je to přeci můj otec a já na něj myslím jako na potravu. Připadala jsem si krapet zvrhle.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 95: