Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 99

02.08.2010 (20:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4776×

„Nadpozemsky úžasný sex pro tebe nic neznamenal?“ zaksychtil se, ale mé bystré uši zaslechly, jak Edwardovy prsty odšroubovávají zátku z lahve a plní skleničku dalším přídělem. 

„Díky,“ převrátila jsem to do sebe tak rychle, jako ožrala v hospodě panáka.

„Jsi roztomilá,“ pronesl do ticha a své dlaně vsunul pod má záda. 

„Jak to myslíš?“ prahla jsem po odpovědi.

„Jak moc rozmýšlíš nad touhou po sexu a po krvi, je to vážně fascinující,“ zašeptal nesměle do mého ouška a naráz se mé tělo odlepilo od prostěradla.

„Co to zase vyvádíš?“ zaskuhrala jsem.

„Hýčkám tě, zahrnuji svou láskou a plním tvá nevyřčená přání,“ řekl oddaně a mířil do koupelny. Posadil mě na stoličku a začal pomalu napouštět vodu do vany.

„Nevzpomínám si, že bych mluvila o koupeli,“ propalovala jsem ho svým bystrým zrakem.

„Už jsi měla možnost se přesvědčit, že mezi upíry nefunguje pouze slovní komunikace,“ usmál se a položil mě do vodní lázně.

„Sama?“ vydechla jsem posmutněle.

„Blázníš, tohle si nenechám ujít!“ připojil se rychle ke mně.

„Jsi samé překvapení,“ broukla jsem, zatímco Edwardovy prsty ťapkaly po mém bříšku.

Neodpověděl. Zbloudilý pramen vlasů mi odhrnul z krku a jemně jej počal zasypávat polibky. Chvěla jsem, ač jsem tomu chtěla zabránit, protože se mi vůbec nelíbilo, jak snadno mě dokáže vyvést z míry.

Tam, kde by se dříve nadzdvyhovala má tepna, zelo hladké místo. Edward přes něj přejížděl svým jazykem a zanechával tam vlhkou stopu. Poprvé za tu dobu, co jsem upír, mě napadlo, zda Edwardovy neschází něco z mého lidského života. Je to výborný herec, dokázal by bez pochyby zamaskovat každičký zárodek křivého pohledu ve své tváři. Otočila jsem se k němu a sledovala ty bezchybné linie jeho obličeje. Karamelky, které směle nazýval očima, se na mě zahleděly a klouzaly po celém mém těle. Dlouho jsem tuto pozornost nevydržela a opět jsem se opřela o jeho mladičkou, ale tak mužnou hruď.

„Co se děje?“ optal se mezi polibky, kterými mě dokonale vyváděl z rovnováhy (ne, že bych ji za tu dobu s ním snad někdy našla).

„Jen... přemýšlela jsem,“ svěřila jsem se mu.

„O čem?“ řekl nenuceně a dál se věnoval mému krku s mírnými přechody na mou šíji a ušní lalůček.

„Nechybí ti tlukot srdce? Vždycky tak silný, když jsi mi byl na blízku a když ses mě dotýkal?“

„Kdepak? Jako bys žíznivému místo obyčejné vody dala to nejlahodnější víno,“ zapěl božsky a nepřestával laskat mé tělo.

Musela jsem usmát jeho formulaci slov. Vždy odpověděl tak vznešeně a ať by se snažil jak moc by chtěl, dobu, ze které pochází by těžko skryl.

„Jak mám vědět, že mi nelžeš?“ svěřila jsem mu svá pozedření.

„Jsem tvůj manžel, snad bys mě ani nemohla obvinit z tak hrůzného činu,“ pronesl tak blízko u mého ucha, až jsem sebou ve vodě cukla a rozvířila tak skromné vlny, které narážely o stěnu vany.

„Ale...“ Nenechal mě doříct větu, mé rty přikryl svým ukazovákem, a pak si mou tvář natočil k té své. Opojné pocity polibků jsou neskutečné. Připadám si tak volná, když se zlehka otírá o mé rty a dostává je tak do němé extáze. Můj soukromý kouzelník.

„Ještě pochybuješ?“ optal se a dlaní přejel rýhou mezi mými ňadry. Naše tváře se o sebe opíraly a já s blaženým úsměvem vydechla: „Možná.“

„Tyto tvé myšlenky se mi vůbec nelíbí, musím ti je co nejrychleji vyhnat z hlavy,“ řekl si možná spíš pro sebe.

Nepatrně ve svých dlaních sevřel mé boky. Neměla jsem tušení, jaké jsou jeho plány. Prsty pevně, ale přesto něžně obepínaly mou pánev, přitáhl si mě ještě těsněji ke své hrudi. Až tehdy jsem pochopila, k čemu se chystá. Pomalu jsem se s blaženým úsměvem sesula na jeho údu.

„Nenasyto,“ šeptla jsem opojně.

„Taky se zrovna netváříš, že by ti to vadilo,“ provokoval.

„Nemohla bych ti lhát ani svým obličejem, natož slovy. Jak se mám přimět k výrazu, který by byl jen trochu zatrpklý, když jsem tak neskonale šťastná a mám pocit, že se blažeností snad každou chvíli rozteču. Sám říkáš, že nejsem dobrá herečka, jak by ti můj obličej mohl lhát. Nedokážu lhát, když se cítím tak božsky."

„Páni, člověk pronese jednu krapet jízlivou poznámku, ale dostane tak úžasnou odpověď,“ zašeptal můj anděl.

„Člověk?“ řekla jsem nevěřícně.

„Hmmm,“ dostalo se mi jen této reakce.

„Řekl jsi, že člověk pronese jednu jízlivou poznámku. Mělo tam být spíš upír,“ zasmála jsem se.

„Neslovýčkař,“ vydechnul a jeho klín se líně pohyboval proti mému.

Objal mě kolem pasu svými pažemi, pevně si mě k sobě přivinul, líbal mou šíji a mezi našimi vzdechy se ozývalo slabé šplouchání vody, jak se naše těla o sebe třela a pohybovala se.

Žádné dravé ukojení touhy, ale pouze vnímaní toho druhého. Snaha zapamatovat si každičký milimetr jeho dokonalé kůže. Cítit společnou blízkost a teplo, které z nás sálá. Ano, teplo, protože nyní nejsou naše těla chladná a tvrdá jako mramor náhrobního kamene, ale naopak měkká a teplá jako vycházející slunce.

Každé vyvrcholení touhy v Edwardově náruči je krásné. Každičký jeho sebemenší pohyb je tak láskyplný a něžný, až je těžké uvěřit, že Edwardovo srdce netluče, ale přesto tvrdím, že není němé. Člověk bez srdce by nemohl být tak něžný – není to možné.

„Edwarde!“ zanaříkala jsem jeho jméno vzrušeně, naposledy se mu vzepřela, a pak se mé tělo vyčerpaně svalilo do jeho náruče. V mých stehnech doznívaly poslední těkavé třesy a já se vzpamatovávala z intenzivního zážitku.

„Miluji tě, miluji tě, miluji tě...“ šeptal jako smyslů zbavený.

„Zaplete se ti jazyk,“ kárala jsem ho, ale ve skutečnosti si ta slova užívala jako rajskou hudbu.

„Zbožňuju tento tvůj úsměv,“ pohladíl mě bříškama prstů po tváři a ty po ní klouzaly jako by byly obaleny v tom nejjemnějším saténu.

Slabě se dotýkal mé tváře, až mě to lechtalo. Cítila jsem podivné mrazené v zádech a Edwardův pohled na své tváři.

„Jsi tak krásná,“ opět šeptnul zamilovaně a já se od něj za nic na světě nechtěla odpoutat. Nikdy!

„Voda chladne,“ řekl po nějáké době Edward a políbil mě na rameno.

„Nevšimla jsem si,“ přiznala jsem s podivem.

„Jistě, už nějákou dobu pozoruji, že jsi duchem mimo,“ usmál se, ale více už nečekal na mou reakci, vstal i se mnou v náruči a odnesl mě do ložnice.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 99: