Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oceán je můj domov 10. kapitola

26.02.2013 (17:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3852×

10. kapitola

„Moc se omlouvám. Nečekala jsem, že to bude až takový náraz,“ vydávala jsem ze sebe mezi smíchem.

Ty jejich obličeje, to prostě nešlo vydržet beze smíchu. Všichni se narovnali a jejich pohledy se stočily na mě.

„Tak tos udělala ty?“ zeptal se mě Carlisle jako pravý vědec. Vesele jsem se na něj uculila. Jsem holt trochu divoká. Moře mě změnilo. Už nejsem tak tichá a nenápadná Bella.

„Ne tak já, jako moje schopnosti. Ale schopnosti jsou mojí součástí, takže ano, udělala jsem to já,“ odpověděla jsem a zaculila se na něj znovu. Svou pozornost jsem zaměřila na ostatní členy rodiny. Bylo k popukání je sledovat, jak vykašlávali písek.

Nejhůře byl na tom Edward. Okamžitě jsem si k němu klekla a bouchala mu do zad. Prý to pomáhá. Když už byl v pohodě, svou pozornost stočil na mě a v tu chvíli přestal pracovat a jen na mě zíral.

Pohled jsem stočila dolů a uviděla tyrkysové bikiny. Mami, jestli to oblečení vybíráš ty, tak by z tebe měla Alice radost. Nechtěla jsem koukat na vypnutého Edwarda, tak jsem svou pozornost zaměřila na ostatní a zase si stoupla.

„Vítám vás v ráji zvaném Fidži. Tady jsme byli včera, když nás Alice neviděla,“ vysvětlila jsem a mávla rukama do prostoru. Všichni se rozhlédli a nestačili se divit. Líbilo se jim tady. Chvíli se jenom rozhlíželi, ale pak si všichni lehli a začali se opalovat, i když nevím proč, když se stejně neopálí, ale jejich kůže vypadala přímo andělsky, jak jim zářila.

Já si sedla vedle Edwarda a opřela se o něj. Rukama se opíral o zem a já se opírala o jeho hruď s hlavou na jeho rameni. Edward za mnou nenápadně posouval svou ruku a snažil se mě tak obejmout. Fakt nenápadný.

Najednou jsem dostala nápad. Seděli jsme čelem k moři, tak jsem se na něj zaměřila. Malinko jsem přimhouřila oči soustředěním, Edward si toho všiml a taky se podíval na moře. Kousek vody v moři se zvedl do vzduchu a začal se tvarovat. Netrvalo dlouho a ve vzduchu byla obrovským písmem napsána tři slova. Miluju tě, Edwarde.

Malinko jsem se otočila na Edwarda a čekala na jeho reakci na mé neobvyklé vyznání. Chvíli to taky pozoroval se zatajeným dechem. Od všech ostatních jsem zaslechla dojaté vzdychnutí. Edward se na mě otočil a jemně mě políbil na nos.

„Já tebe taky,“ zašeptal a políbil mě vášnivě na ústa. Bylo mi jasné, že to všichni slyšeli, ale bylo mi to jedno. Jednou rukou jsem ho objala kolem krku a přitáhla se k němu ještě blíž.

Když jsme se od sebe odtrhli, zrak mi padl na obrovský a silný vodopád, který mířil přímo do moře. Všude okolo něj byly útesy. Odtud byl na něj krásný výhled. Jak to, že jsem si ho předtím nevšimla? Dostala jsem nápad. Musela jsem se usmát.

„Vidíš támhle ten vodopád?“ zeptala jsem se potichu Edwarda a hlavou pokynula směrem k vodopádu. Edward následoval můj pohled a kývl na souhlas, když ho spatřil. Pak se nechápavě podíval na mě.

„Sleduj ho,“ řekla jsem, zvedla se z jeho náruče a běžela jako ve zpomaleném filmu do vln. Všichni mě bedlivě pozorovali. Když jsem byla po kolena ve vodě, skočila jsem do ní šipku. Trochu jsem odplavala a začala myslet na ocas. Objevila se drobná modrá záře a měla jsem ocas.

Opřela jsem se do něj a plavala k vodopádu. Když jsem byla pod ním, podívala jsem se nahoru a znovu, tentokrát silněji, jsem se opřela do ocasu. Plavala jsem proti pádu vody. Musím říct, že to bylo těžší, než se zdálo. Ale najednou jsem vyskočila z vody a byla nad vodopádem.

Dopadla jsem rovnou na zadek na placatý kámen hned vedle proudu padající vody. Voda mi vlasy hodila do obličeje. To jsem musela změnit. Kývla jsem hlavou prudce dozadu a vlasy hned letěly na záda.

Rukama jsem si je ještě trochu upravila a pak se podívala kolem. Zrak mi padl na pláž, přesněji na sedm zářících soch s otevřenými ústy a očima mimo důlky. Co jim je? To jsem vypadala až tak neodolatelně? Musela jsem se zasmát. Ale protože jsem jim neviděla do tváří, sáhla jsem si na hruď a otevřela zrcátko.

Ukaž, co se děje s nimi dole, ať vím, jak působím na ně, pomyslela jsem si a k mému úžasu to stačilo. Hned jsem viděla v zrcátku je, ale o hodně blíž. Edward byl hodně mimo. Musím ho nějak nakopnout.

„Edwarde, přestaň na mě tak zírat. Nejsem žádný mimozemšťan, abys na mě musel takhle čumět,“ řekla jsem normální hlasitostí a hned jsem zaslechla zalapání po dechu a to samé viděla v zrcátku. Všichni se mu hned začali posmívat, ale jejich reakce nebyly zase tak odlišné.

„Vy jste vypadali úplně stejně, tak nemáte co říkat,“ řekla jsem zase normálně a začala si jednou rukou jezdit do vlasů, aby to nevypadalo divně. Nevěřícné pohledy se stočily na mě. Každý na mě koukal, jako bych fakt byla mimozemšťan.

„Hele, vím, že vypadám krásně, ale přestaňte na mě tak tupě zírat,“ teď jsem už skoro křičela a otočila se na ně, aby věděli, že mi to vadí. K mé spokojenosti to zabralo a oni přestali zírat, až na Edwarda. U něj to chápu. On má na to právo.

„Líbím se ti, Edwarde?“ zeptala jsem ho a jako správná mořská panna mrskla ocasem a pohodila vlasy. Naše největší chlouby. Ocas a vlasy. Podívala jsem se na něj, i když jsem skoro nic neviděla skrz záři jeho těla. Jedním očkem jsem koukala do zrcátka, abych viděla a slyšela jeho odpověď.

„Ty by ses mi líbila i v pytli od brambor, ale teď jsi naprosto dokonalá a překrásná,“ řekl okouzleně s láskou a já to slyšela, jako by mi to říkal přímo do ucha. Hodila jsem na něj pohled à la teď sis to zavařil.

„Chceš říct, že jsem předtím byla ošklivá a nedokonalá?“ prskla jsem na něj nakrknutě s příchutí jedu, ale jen jsem to hrála. Začal panikařit a Emmett se na něm dobře bavil. Ale to i já.

„To jsem nikdy neřekl. Líbila ses mi vždycky. I jako člověk, i jako ryba,“ vyhrkl až moc rychle a po posledním slově se chytil za pusu. Tak teď mě urazil. Věděla jsem, že jsem napůl ryba, ale od něj mi to znělo skoro jako sprostá nadávka. Uraženě jsem zaklapla zrcátko a odvrátila pohled od pláže a tvář vystavila sluníčku.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oceán je můj domov 10. kapitola: