Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ochráním tě - 3. kapitola

05.10.2012 (16:45) • ElizabetVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2835×

Tady mám video pro korektorku a čtenáře. Snad se bude líbit.

Cítila jsem, jak mě někdo hladí po hlavě. Otevřela jsem oči. Nade mnou byl Alec a usmíval se. Já jsem mu úsměv oplatila. Chtěla jsem se posadit, ale zabránila mi v tom velká bolest v zádech.

„Au!“ Tu bolest si nedokážete představit. „To ty jsi mě vytáhnul z toho auta?“

„Ano.“

„Díky, hodně ti dlužím.“

„Nedlužíš mi vůbec nic. Teď musím zpátky do Velkého sálu.“ Sakra, nemůžu tu jen tak ležet. Musím se hýbat!

Znovu jsem si zkusila sednout, ta bolest byla o trochu menší. Podařilo se mi posadit. Teď se musím pokusit postavit na nohy. To jsem neměla dělat. Když jsem se na ně postavila, zamotala se mi hlava a já spadla na postel. S mojí obrovskou smůlou na záda.

Mým tělem projela obrovská bolest. Tak, a dost! Znovu jsem se vydrápala na nohy. Tentokrát se mi hlava nezamotala. Vyšla jsem z velkých dveří na chodbu. Šla jsem chodbou, kterou jsem šla se třídou. Došla jsem k těm hnusným dveřím a začala jsem odposlouchávat.

„Musíme ji proměnit, Aro, nebo chceš, aby se stalo to, co teď?“

Ten hlas zněl mladě, to byl zřejmě Caius.

„Měli bychom ji zabít. Nesnesl bych ji. Utekla, protože se nás bojí.“ To určitě řekl ten odporně slizký Marcus. Co mu na mně tak vadí? To, že jsem utekla? Být na mém místě on, udělal by to taky. Prý že se jich bojím, no, to určitě.

„Nezabijeme ji. Bude užitečná. Nikdy jsem nepotkal někoho tak odvážného. Kdyby se nás bála, tak by neutekla, protože ví, že ji najdeme. A co se týče proměny, je vidět, že není připravená.“ Aro mě teďka v uvozovkách zachránil. Jinak bych umřela.

Najednou mě někdo chytil za ramena a otočil směrem k němu.

„Co tu děláš?“

„Nic!“

To jsem neměla říkat. Nemá cenu mu lhát.

„To vidím.“

„Ty jsi určitě ta Jill. Já jsem Demetri.“

„A já Felix.“ Kde se tady ten druhý vzal? Felix otevřel dveře. Demetri mě odvedl doprostřed sálu.

„Můj pane, tenhle parazit odposlouchával.“ Parazit? No, tak to ne, Felixi.

„A ty jsi zase odpornej žalovníček! Stejnak jsem nic neslyšela.“ Všichni se na mě podívali překvapeným pohledem, obzvlášť Aro. Caius se usmál. Já jsem se zamračila. Lhala jsem, že jsem nic neslyšela.

Marcus najednou vstal a vrhnul se na mě. Svalil mě na zem a držel pod krkem. Začala jsem mít oči nahoře. Snažila jsem se tu jeho ruku dát pryč. Nemělo to cenu. Oproti jeho síle to vážně nemělo cenu. Najednou byl pryč, uslyšela jsem hlasitou ránu. Vstala jsem, abych se podívala, co se to děje. Uviděla jsem obrovskou díru ve zdi. Vyletěl z ní Marcus. Do jejich boje se připojili Alec s Caiem. Byl to dlouhý boj.

Pak ho Caius s Alecem chytli za ruce a silou ho donutili, aby si kleknul. Aro ho vzal za hlavu. Chtěl mu ji vytrhnout. Já jsem zakřičela dost!

„Nechte ho!“ Všichni čtyři se na mě znovu podívali překvapeným pohledem.

„Jill, on tě chtěl -“

„To je jedno, je to tvůj bratr, Aro, nemůžeš ho zabít!“ Aro se podíval na Marca, dal ruce z jeho hlavy pryč. Alec a Caius ho pustili. Aro se najednou objevil u mě. Vzal mě do náruče a upíří rychlostí mě odnesl zpátky do pokoje.

V pokoji mě položil na postel. „Omlouvám se za to všechno. Nevím, co to do Marca vjelo.“

„To nic, já ho chápu.“ Podívali jsme se navzájem hluboce do očí.

(Aro)

Když jsem se doslechl, co se stalo Jill, nemohl jsem tomu uvěřit. Běžel jsem do jejího pokoje. Alec, Demetri a Felix byli u ní. Zeptal jsem se jich, jestli je v pořádku. Odpověděli, že ano. Uviděl jsem v jejich obličejích, že vědí, co k ní cítím. Radši jsem to neřešil.

„Můj pane, měli bychom ji proměnit.“

„Ani náhodou! Nebylo by jí zrovna příjemné se probudit a zjistit, že je jednou z nás. Felixi, Demetri, vraťte se do Velkého sálu, Alecu, ty zůstaň u ní.“

Vrátil jsem se s Felixem a Demetrim do Velkého sálu. Přemýšlel jsem nad tím, co se stalo. Nemůžu tomu uvěřit. Až bude jednou z nás, tak bude… jiná. Bude zřejmě jedna z nejmocnějších bytostí.

Bude silnější, ani nechci vědět, co bude mít za schopnosti. Upíři mají obvykle jen jednu schopnost, ale ona bude výjimka.

To se dozvím, až ji proměním. Má velkou odvahu. Určitě se nás nebojí. Je to na ní i vidět. Caius mě začal otravovat. „Musíme ji proměnit, Aro, nebo chceš, aby se stalo to, co teď?“

Ať mi už dají s tím pokoj. Než jsem stačil něco říct, připojil se Marcus. „Měli bychom ji zabít. Nesnesl bych ji, utekla, protože se nás bojí.“

„Nezabijeme ji. Bude užitečná. Nikdy jsem nepotkal někoho tak odvážného. Kdyby se nás bála, tak by neutekla, protože ví, že ji najdeme. A co se týče proměny, je vidět, že není připravená.“ Otevřely se dveře, v nich se objevili Jill, Demetri a Felix. Nevšiml jsem si, že tu nebyli.

„Můj pane, tenhle parazit odposlouchával.“ Chtěl jsem Felixovi říct, že je dobře, že mi to řekl, ale že se nežaluje, ale Jill ho seřvala.

„A ty jsi zase odpornej žalovníček! Stejnak jsem nic neslyšela.“ Všichni jsme se na ni podívali překvapenými pohledy. Spletl jsem se, ona není odvážnější, ona je nejodvážnější.

Najednou se na ni vrhnul Marcus. Myslel jsem si, že ho to přejde a pustí ji. Když jsem viděl, jak jí jdou oči nahoru, musel jsem zakročit. Vrhnul jsem se na něj. Udělali jsme velkou díru do zdi. Byla to opravdu velká rána. Odhodil jsem Marca pryč. Prali jsme se opravdu dlouho.

Připojili se k nám Caius a Alec. Opravdu mi pomohli. Jsem rád, že mi Alec a Caius pomohli. Alec a Caius chytli Marca za ruce a já ho chytil za hlavu. Chtěl jsem trhnout, ale zabránilo mi v tom hlasité dost. Otočil jsem se na Jill. Znovu jsme jí věnovali překvapený pohled.

„Nechte ho!“ On ji chtěl zabít a zastává se ho? Jill má srdce ze zlata.

„Jill, on tě chtěl -“

„To je jedno, je to tvůj bratr, Aro, nemůžeš ho zabít!“

Otočil jsem se na Marca. Má pravdu, obvykle je mi to jedno, ale má pravdu, že je to můj bratr. Pustil jsem ho. Alec s Caiem taky.

Přiběhl jsem k ní, vzal jsem ji do své náruče a odnesl ji zpátky do pokoje. Tam jsem ji položil na postel a omluvil se jí.

„Omlouvám se za to všechno. Nevím, co to do Marca vjelo.“

„To nic, já ho chápu.“ V tu chvíli jsme se podívali navzájem hluboce do očí.

Tahle kapitola byla kratší. Doufám, že se kapitola a video líbily. A teď se vás zeptám... Mají si dát Jill a Aro pusu na začátku příští kapitoly? Ano nebo ne? Napište proč ano nebo proč ne. Uvidíme, kolik ano nebo ne tu bude.

Autor: ElizabetVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ochráním tě - 3. kapitola: