Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Od dětství po věčnost - Kapitola 1.

17.01.2012 (19:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 43× • zobrazeno 8220×

Kapitola 1.

Rok 2011, květen

Za okny prosvítaly slabé paprsky slunce, zatímco jsem seděla na barové židličce a počítala jsem obsah kasy. Nezbedné kaštanové prameny mi neustále padaly do mého zorného pole a já tak neviděla na šustící desetidolarové bankovky v mých dlaních, jejichž pach mě dráždil v nose. Stáhla jsem si vlasy do gumičky, usrkla jsem z hrnku teplou kávu a pustila se opět do počítání.

„Sto deset, sto dvacet, sto třicet…“

„Vypadá to na celkem slibnou tržbu,“ poznamenal Elliott. Zdvihla jsem hlavu a usmála se na něj. Okolo pasu se mi omotaly silné paže a já se ocitla v bezpečí. Na krku jsem cítila motýlí polibky, které mířily až k ušnímu lalůčku. Zaklonila jsem hlavu a opřela se o jeho mohutnou hruď. Propletl naše ruce v jedny a otočil si mě čelem k sobě. „Máš kruhy pod očima,“ konstatoval sklesle. Moc dobře jsem o nich věděla, ale to nebylo nic nového. „Napuchlé rty a krvavé bělmo. Tys opět nespala, že ne?“ obvinil mě. Sjel mě káravým pohledem a já protočila oči v sloup.

Trhla jsem rukama, abych se vysvobodila z jeho sevření. „Byla jsem v zakouřené místnosti celou noc, nesmíš se divit, že mám napuchlé oči,“ snažila jsem se z toho vykroutit, ale jeho zelené oči mě bedlivě pozorovaly. Neměla jsem šanci před nimi zalhat.

„Opravdu si myslíš, že jsem tak blbej, lásko?“ zeptal se mě. Zčervenala jsem jako pivoňka a zakroutila hlavou. Odložila jsem peníze na pult. Otočila jsem se čelem k němu a setkala se s jeho zvídavým pohledem. Byl velmi bystrý, hodný a starostlivý, což jsem na něm vždy milovala. Od té doby, co jsem prožila svá dětská léta v nesouhlasu, rozepři a pláči, kdy jsem vzpomínala na naše chvilky s Edwardem a sladkým lízátkem v puse, jež mi stále zdobí můj noční stolek, jsem nikoho jiného neměla. Neměla jsem, komu dát své srdce, aby jej střežil, a ani Elliot jej nemá celé. Stále ten hlavní kousek kus chybí a zřejmě už jej nikdy nedostanu zpět. Vzal si ho s sebou a on mi po sobě nic nezanechal.

„Na co myslíš?“ vyrušil mě dotekem na tváři. Zakroutila jsem hbitě hlavou a skočila mu pevně kolem krku, aby neviděl, jak se mi do očí derou slzy. Opět ta zrádná slabost. Překvapující, jak to na mě působilo a to i po tolika letech. Ale bolest, kterou jsem cítila, mě udeřila stále stejnou ránou do srdce. „Ráda bych šla domů, asi bych se měla opravdu vyspat,“ změnila jsem téma a dala mu za pravdu. Políbil mě na čelo. Ellitovi jsem se nikdy nesvěřila se svým dětstvím. Nevěděl o mně vše, protože jsem v něm stále neměla takovou důvěru, abych mu pověděla úplně vše o svém životě. Svým způsobem jsem ho milovala, ale při každém pohledu, který mi věnoval, moje srdce nevynechalo, pouze se mírně otřáslo. A to pro mě nebyl ještě přesvědčující fakt.

Navíc jsem se o Edwardovi nerada zmiňovala.

„Vyspat by ses pořádně rozhodně měla,“ pomohl mi uklidit peníze do kasy, zamkl ji a podal mi kabátek se šátkem, „vlastně jsem s tebou chtěl mluvit o tom, že tu na víkend potřebuju zamluvit VIP stůl v horním sále, měl bych tu vyjednat výnosný obchod.“ Omámil mě svým úsměvem a já podlehla jeho kouzlu. Natáhla jsem se pro polibek.Byl to spíše naučený zvyk, než fakt, že bych po polibku nesnesitelně toužila.

„Jistě, stačilo jen říct,“ přisvědčila jsem a obešla pult, abych se podívala, zda je vše tak, jak by mělo být. Nad barem zářila neonová tabule s nápisem ‚Dreamer‘ a pod ním, menším písmem, mé jméno.

„Byl bych rád, kdyby u stolu seděla se mnou, je to pro mě nesmírně důležité, mám šanci prodat cestovní agenturu za nejlepší finanční nabídku posledních pět let v okolí,“ pyšnil se. Já mu to přála. Věděla jsem, jak moc Elliot toužil po tom, mít svou vlastní cestovní kancelář. Oba jsme začínali s určitým cílem, do kterého jsme se vrhli po hlavě. Po incidentu, při kterém mi zemřeli oba rodiče, jsem měla jasnou představu o tom, že si vybuduju známý klub v centru města, nebudu se muset starat o manuální práce, které mně moc nevoněly, a v businessu jsem se vyjímala mnohem lépe. Vážené místo a postavení jsem sice měla, ale jedna část snu, jež byla inspirací pro všechno tohle, se i nadále nevyplnila.

On tu nebyl.

Byla jsem na světě sama a jediný, kdo mě mohl podpírat, byl Elliot.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu, o víkendu je tu narváno k prasknutí, sám víš, jak to tady vypadá.“ Nechtěla jsem jej zklamat, ale poklesu koutků se nedalo nevšimnout. „Omlouvám se,“ honem jsem ze sebe chrlila, ale pocit viny mě neopouštěl. Jsi totální blbec, Bello, příště radši drž pusu, než tě přes ni někdo plácne, říkala jsem si v duchu a vrátila se zpět k Elliotovi.

„Není třeba, máš pravdu, musíš se starat o bar,“ na chvíli utichl a podíval se na sekci VIP, „ale možná bys mohla alespoň přijít nahoru, aby ses mu alespoň představila. Řekl jsem mu, že mám přítelkyně, se kterou bych se chtěl v brzké době zasnoubit, on přitakal, tak bych nerad zůstával pozadu.“ Nabral nachovou barvu. Byly jen výjimečné chvilky, kdy se náš frajírek červenal. A moc jsem jich doposud nepozřela.

„Chtěl bys mě požádat o ruku?“ vyšlo ze mě, když jsem si poskládala všech pět dohromady. Elliot pokrčil rameny, ale nevydržel dlouho držet lhostejný výraz ve tváři. Přisvědčil. Zvedl mě ze země, jako bych nevážila vůbec nic, posadil mě na bar a podíval se mi do očí s takovou intenzitou, až to ve mně hrklo. Takhle vážný nikdy nebyl, a to ani ve chvíli, kdy jsme se poprvé políbili v deváté třídě.

Poškrábal se nervózně na zátylku. „Byl bych rád, kdybys souhlasila, ale samozřejmě ti dám chvíli na rozmyšlenou. Vím, že jsme mladí a dá se říct i praštění, ale já tě miluju, Bello, vím, že tě milovat budu a jiná žena pro mě nemá význam. Pevně doufám, že tě dokážu učinit šťastnou a den co den ti na tváři vykouzlit úsměv, který ti až hříšně sluší.“ Namísto toho, abych se vyjádřila slovy, jsem se natáhla pro polibek a přisála se k němu jako pijavice. Věděla jsem, že by se mi hlas zlomil v polovině, slzy si našly cestu ven a já se nedokázala pořádně nadechnout, natož promluvit.

„Ještě chvíli počkej, potřebuju se z toho návalu štěstí dostat po svém,“ sdělila jsem mu roztřeseným hlasem. Čekat na to, jestli sem někdy přijde Edward, bylo absurdní. Bylo na čase dát starému životu sbohem a uvítat ten nový, ačkoli...

„Chápu tě, na tvé ‚ano‘ si počkám,“ slíbil mi a opět mě políbil. Propleteni jeden do druhého jsme vyšli z baru ven. Teplý vítr mi ovál tvář a na líci jsem ucítila paprsek slunce. Pozdní ráno, pomyslela jsem si, jako malá jsem v tuhle dobu čekala na parapetě okna. Netrpělivě jsem očima posouvala ručičku na hodinách a modlila se, abych mohla z domu vyběhnout pod vrbu. Pod naši vrbu. Na místo, které v mém srdci znamenalo mnoho.

První polibek, první objetí, první zklamání a porozumění v druhého člověka.

Na čele se mi perlily kapičky potu. V ruce jsem svírala skleničku s čirou tekutinou a v duchu se sama sebe ptala, zda to mám vypít. Charlien se na mě usmívala od stolu ve stinném koutku. Zubila se jako kočka, která byla připravena vyrazit na lov. A taky že ano. Dnes jsem zahlédla minimálně osm svalnatých frajírků, co by stálo za pořádné odvázání, a které svým osobitým kouzlem Charlien upoutali. Byla to jedna z mých nejlepších číšnic, měla jsem ji ráda jako svou sestru, kterou jsem nikdy neměla, ale co se týče jejího názoru na ‚sexy kusy k nakousnutí‘, měly jsme velmi odlišný názor.

„Opět ti balí ty podivíny?“ ozvala se z druhé strana Shell a zasmála se na celé kolo. Přikývla jsem a rychlým pohybem do sebe hodila panáka. Projel mnou, jako když šíp projede terčem. Zakabonila jsem se. Potřebovala jsem něčím dobýt energii. Byť jsem naspala v příjemné náruči Elliota dvanáct hodin, stále jsem byla nesvá. Jako by moje tělo bylo jen chodící schránka.

Pohledem jsem slétla k VIP sekci. Skrz zahalená okna jsem neviděla rezervovaný stůl, který pro mého přítele – skoro snoubence – znamenal mnoho, ale v blízké době mě čekalo, abych se s jeho obchodníky setkala. Upřímně, netoužila jsem po tom. Neměla jsem náladu na to, abych se přetvařovala a snažila se rozdávat úsměvy každému, kdo mi složí pochvalu za úžasná bar.

Byl úžasný, protože v každém kroku, který jsem předvedla, byl on. Ve všem jsem myslela na něj a v duchu fantazírovala.

Sundala jsem si černou zástěru s logem baru a hodila ji pod pult. Na tác jsem si dala koktejly, jež si přáli nahoře, a vydala se po prosklených schodech nahoru. Než jsem stačila zmizet za rohem, rajcovně na mě mrkla Charlien. Ukázala prsten na blonďatého chlapíka s nadutou peněženkou, hodinkami od Luise Vittona a taky pěkně nabouchaným rozkrokem.

To bys nebyla ty, naznačila jsem němě rty. Charlien se rozzářila jako sluníčko, posunky mi sdělila, že jde do něj. Hodně štěstí, pomyslela jsem si.

Projela jsem kartou přes čip a nepříjemné pípání mě vpustilo dovnitř. Jakmile se za mnou zavřely těžké dveře, hudba z hlavního poschodí utichla. Stála jsem v suterénu, přesně mezi vyšší vrstvou, který bývala v sobotu v plném proudu, a hlavním sálem, jenž měl za úkol uspokojit všechny mé zákazníky, ať už po jakékoli stránce. Z nepochopitelného důvodu jsem měla na srdci poněkud tíživý pocit. Zakroutila jsem nad tím hlavou a zatlačila do dveří.

Když jsem vešla, nikdo se neotočil směrem ke mně. Všichni byli živě zabráni do rozhovoru a nějakého dalšího člověka navíc si nevšímali. Pohledem jsem přelétla celou místnost a utkvěla na mohutných zádech, za nimiž se na mě usmíval Elliot. Zlehka jsem povytáhla koutky a přidala do kroku, abych jim přinesla něco k pití, když jsem se svou nešikovností zapotácela, jako bych v sobě měla několik promile alkoholu.

Vše se odehrálo tak rychle a zároveň jako ve zpomaleném filmu. Viděla jsem, jak padám na zem. Drahý koberec červené barvy se ke mně nebezpečně přibližoval a já křečovitě svírala oči, abych se připravila na tvrdý náraz.

Tác mi vypadl ze sevření a já padla do měkkého. Nepředstavovala jsem si tak příjemné přistání, říkala jsem si v duchu, když jsem začala pomalu otevírat oči. Všichni přítomní si nás prohlíželi jako atrakci. Bylo to sakra nepříjemné.

„Proboha, jsi v pořádku?“ byla první Elliotova slova, která jsem slyšela, ale já jim nebyla schopna věnovat pozornost. Dívala jsem se na dotyčného obchodníka, muže se svalnatými zády, k nimž jsem před chviličkou vzhlížela, a do jeho uhrančivých očí, které mě udeřily tak silnou ranou, jako bych dostala pěstí přímo do obličeje.

Třikrát po sobě jsem rychle zamrkala, abych se ujistila, že se mi to všechno jen zdá. Nebyla jsem zmatená jen já. I on na mě hleděl nejdříve s překvapení, posléze s údivem a nakonec s úlevou, která se u mě nedostavila. Měla jsem spíše pocit, jako by se mi zastavilo srdce a já se vrátila do svých dětských let, kdy jsem provedla něco špatného. Přesně takhle jsem se cítila, když mě Renée kárala za špinavé oblečení od šmíru. To jsem byla celá já, jakmile se jednalo o spravení řetězu u kola.

„Bello?“ dostal ze sebe tichým hlasem, jež jsem pravděpodobně slyšela jen já.

Jeho hlas...

Jeho oči...

Jeho rysy v obličeji. Byl to on!

Zhluboka jsem dýchala. Přistihla jsem se, jak se držím jeho svalnatých paží. Reflex.

Někdo si vedle nás odkašlala a já tak byla nucena vrátit se do reality, která byla určitě mnohem horší, než jsem předpokládala. „Omlou-vám se vá-m… já jsem hro-zně ne-šikov-ná,“ koktala jsem ze sebe jako dívka s opravdu nízkým IQ. Široce se na mě usmál. Jestli jsem si do teď myslela, že moje srdce nebilo, pak se teprve teď dostavila zástava srdce. A byla nutná resuscitace.

„V pořádku,“ chlácholil mě. Jeho hlas byl krapet hlubší a vyspělejší. Stejně tak jako jeho tělo. V rychlosti jsem jej sjela pohledem od hlavy až k patě, a když mě přistihl, zčervenala jsem. „Hlavní je, že se nestalo nic vám.“ Na tváři mu pohrával lehký úsměv, ale v jeho očích byl šok, překvapení. Dokázala jsem si velmi dobře představit, jak se asi cítil. A dalším překvapní pro mě bylo vykání.

Útroby měl stísněné, nohy měl jako z rosolu, z nepochopitelného důvodu nedokázal vyloudit jediný úsměv a jeho mozek pomalu ale jistě vypovídal službu. Tak nějak jsem se cítila já.

On na tom byl podstatně lépe.

„Vy se znáte?“ vložil se do našeho skrytého monologu Elliot a prohlížel si mě neklidným pohledem. Ruce se mi začala potit. Znervózněla.

„No… já…“ Neměla jsem ponětí, co bych mu na to měla říct. Určitě jsem na něj nemohla vybafnout s tím, že se s Edwardem známe od malička, společně jsme líhávali pod strom do trávy, smáli se našim vzpomínkám a cucali si prsten, který nás spojoval. I mně se to zdálo hrozně dávno, jako bych to nikdy v životě neprožila. Připadalo mi, jako bych se dívala na jeden z těch miliónů hollywoodských filmů, které mají vždy krásný a šťastný konec.

Jak já je nenáviděla.

„Ne, doufám, že nás představíte,“ zachránil situaci Edward. Když už jsem si byla jistá, že mě vlastí  nohy unesou, aniž bych se musela o někoho opírat, či se držet těsně ve jeho blízkosti, upravila jsem si vyhrnutý lem trička a stoupla si těsně po boku Elliota, který si mě majetnicky chytil kolem pasu. Jindy mi jeho seriózní a přesto rajcovní gesto připadalo v pořádku, milovala jsem jeho přítomnost, ale před zrakem Edwarda jsem se cítila nesvá. Jako by mě ve svém objetí držel naprosto cizí muž.

Nemluvě o té spoušti na zemi; všude kolem nás byly mokré skvrny.

„Jistě,“ začepýřil se, „Edwarde, tohle je Bella Swanová, budoucí Jacksonová,“ představil mě jako svou přítelky a následně budoucí manželku, načež jsem se zašklebila. Poté stočil pohled na mě, „Bello, představuju ti Edwarda Cullena,“ srdce mi rázem ztěžklo a nohy mi vypověděly službu, „budoucího majitele cestovní agentury Sweet Holidays.“ Z nepřímého kontextu vyplývalo, že obchod bude pravděpodobně uzavřen a oba z toho vyjdou jako vítězové.

Jen já, jako prostředník, opět poražená.

Podali jsme si před očima všech přítomných ruce. Edward pevně stiskl mou dlaň a chvíli ji držel v té své. Upřeně mě pozoroval. Uvěznil mě ve svém pohledu, který jsem jako malá tak zbožňovala. Jeho zlato-zelené duhovky.

„Těší mě,“ pronesli jsme naráz. A já se neubránila úsměvu. Úsměvu, který jsem mívala jako malá holka s ďolíčky.

 Dlužím všem velké díky. V první chvíli jsem nebyla ani schopná pořádně poděkovat, protože jsem byla v šoku - možná si někteří z vás dokáží uvědomit, jaký je to pocit. Neumím vám jinak poděkovat než doufat, že jsem splnila alespoň vaše očekávání z maličké části. Beru na vědomí veškeré vaše názory, vzala jsem si je k srdci a snad se tu objeví alespoň čtvrtina názorů z minulého dílku. Děkuji!

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Od dětství po věčnost - Kapitola 1. :