Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Od dětství po věčnost - Kapitola 5.

16.02.2012 (19:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 4130×

Kapitola 5.

Dny rychle ubíhaly a já nestíhala zaznamenat, jak čas kolem mě plyne. Od té noci, co jsem Edwarda viděla naposledy, jsem se s ním neměla čas shledat. Stále jsem byla v jednom kole; ať už se to týkalo práce, anebo zařizování drobností ohledně svatby. Měla jsem plnou hlavů krajek, látek, flitrů a vzorků. Elliotova starost o to, aby bylo vše dokonalé, byla až přehnaná.

Popravdě, trochu mě to deptalo, měla jsem pocit, jako by mi na ruce nasadil železné okovy, zavřel mě ve smradlané kobce a držel mě tam násilím, ale to byl jen můj dojem. A to velmi špatný.

Posadila jsem se za bar a dívala se na dění kolem mě. Alkohol, cigarety, sex a latex… to bylo asi jediné, co se v tomhle baru dalo zaznamenat. Ale s tím jsem mohla počítat, pomyslela si ironicky. Ne, že bych si stěžovala, Dreamer byl jeden ze slušnějších barů. Pokaždé, když jsem tu měla inspekci, jsme se pobavili a neřešili jsme to, kvůli čemu tady vlastně byli.

„Už zase jdi duchem mimo, co?“ zeptala se Charlien a postavila se vedle mě. Měla na sobě přiléhavé tílko nad pupek a krátkou mini sukni. Nikdy jsem netolerovala, aby se v mém baru vydržovaly lehké děvy, ale nemohla jsem Charlien zakázat, aby si užívala se stálými zákazníky. Byla to jedna z nejživějších a nejnáruživějších holek a taky moje nejlepší přítelkyně. Trochu praštěná, ale pořád přítelkyně, která dá první poslední, když je třeba.

„Ne, jen jsem se zamyslela,“ zalhala jsem. Šlehla jsem pohledem k parketu, abych se jí nemusela dívat do očí. Jediná mě měla přečtenou jako knihu, kterou její oblíbenec čte stále dokola a nikdy jej neomrzí. Byla to proradná mrcha, kterou jsem měla ráda.

Maličká dlaň s upravenými nehty se dotkla mého ramena.

„Nemusíš mi lhát. Já to vidím,“ řekla mi. Nebyl to ale vyčítavý hlas, který bych čekala. Podívala jsem se jí do zelených očí. Ve tmě zářily jako dvě jasná světla. „Poslední týden jsi nervózní, myšlenkami stále někde jinde a hlavně mi nevykládej, že je to nastávajícím břemen mladé paní. Spíš v tom vidím něco jiného,“ zamumlala tajemně a já se na ni zadívala se zdviženým obočím.

Co tím, sakra, myslela?

„Nemám tušení, o čem to mluvíš,“ pronesla jsem lhostejně a cítila, jak mi začínají hořet uši. Vždy, když jsem něco skrývala před svým okolím, nebo jsem byla nucena lhát, zčervenaly mi uši, začala v nich tepat krev bleskovou rychlostí a v tu ránu jsem se prozradila. Neuměla jsem lhát a už vůbec ne nic předstírat.

Vidíš, lžeš sama sobě, umíš moc dobře zapírat a předstírat lásku, která není pravá. Živým důkazem je Elliot! křičel mi protivní hlásek v hlavě. Odporovala jsem tomu. Nebyla to tak celá pravda. Já měla Elliota ráda, mohla jsem i říct, že jej miluju, ale stále tu byl Edward, který na mě svou přítomností působil jinak… zajímavě a přívětivěji. A potom večeru, který jsme strávili spolu, jsem vycítila, že dětská láska prostě nevyhořela. Stále tam byla a v mém srdci měl i Edward své místo.

„Můžu obtěžovat?“ zeptal se ještě dětským hlasem mladík s tmavě hnědým ježkem. Zadívala jsem se jeho směrem - v obočí měl piercing a pravé ucho mu zdobila diamantová naušnice -, a snažila se zaplašit neposedné slzy, jež se mi draly na povrch. Přikývla jsem.

„Jistě, co to bude?“ vrátila jsem mu otázkou. Vycenil na mě svůj oslnivý chrup a objednal si jednu vodku s tonicem. Zatímco jsem se otočila k baru za sebou a chystala jeho objednávku, přistihla jsem jeho pohled, jak mě obezřetně sleduje, když jsem se předkláněla. Konkrétně zadní část mé postavy. Charlien na mě povzbudivě zamrkala, když se naše pohledy střetly, a já protočila oči v sloup.

Postavila jsem se zpět do vzpřímené polohy a slyšela povzdech od frajera za mnou. Hlasitě jsem si odkašlala a pevně jsem doufala, že odvrátí pohled, abychom se oba nestřetli v trapné situaci. „Tady to je,“ zašveholila jsem tichým hlasem. Musel se naklonit blíže ke mně, aby mě slyšel. Přitom mě do nosu udeřila mužská kolínská. Nakrčila jsem nos – ten zřejmě ještě neznal nic o koncentraci vonných vůní.

„Díky,“ zamumlal, když jsem mu podala drink. Vrátila jsem mu zpět drobné, ale on je odmítl. „To je pro vás, nechte si to jako dýžko.“ A opět ten úsměv; na dnešní poměry to měl být spíše pokus o flirt. Poděkovala jsem, věnovala mu letmý úsměv, aby si nemyslel, že jsem nezdvořilá, a rozloučila se s ním. Chvíli tam ještě postávala a srkal pomocí brčka, když jsem se k němu otočila zády a snažila se ho ignorovat. To mi tak ještě scházelo, dívat se na flirtující očička dnešní mládeže.

Nakonec to přeci jenom vzdal a odkráčel zpět do tančícího davu. Na takové týpky já jsem rozhodně nebyla.

„Vidíš? I jako zasnoubenou paničku si tě musí Elliot hlídat,“ utrousila drze Charlien. Posadila se na barový pult a přitom neopomněla vypadat vyzývavě pro mužské osazenstvo, to byla celá ona. Ironicky jsem se zašklebila a vypila zbytek kafe. Bylo teprve jedenáct, ale hlava mi padala dolů, jako bych měla na krku závaží o dvaceti kilech.

„Mimochodem… kdo byl ten fešák, se kterým ses seznámila pomocí Elliota,“ vyzvídala; oči jí přímo zaplály, což byla jasný signál, že jeví zájem, „měl ukázkové tělo, andělský obličej a vsadila bych se, že v posteli to umí taky božsky,“ rozplývala se nad Edwardem. Zrudla jsem jako krocan, když jsem si představila, jak můj nejlepší přítel dominuje velké posteli s nebesy, přes klín jen přehozenou přikrývku a na rtech hříšný úsměv. A samozřejmě se dostavila i žárlivost, nikdo by jej vidět nesměl, vadilo by mi to.

Zatřepala jsem hlavou. Na tohle okamžitě zapomeň, nabádala jsem se v duchu a měla jsem chuť si nafackovat.

„Edward Cullen, bude po Elliotovi kupovat agenturu – a předem tě varuju, na toho si zálusk nedělej, je zadanej,“ špitla jsem s podtónem zklamání v hlase. Charlien se na mě zvědavě zadívala, jako by nerozuměla ani jednomu slovu – mluvila jsem snad mongolsky?

„Zadaný? Hm, tak odtud vítr vane!“ vykřikla nadšeně a byla ráda, že na něco konečně kápla. „Proto jsi nám poslední dobou tak zamyšlená, on se ti ten Cullen líbí, co?“ zazubila se a já měla sto chutí jí vyrvat vlasy. Snažila jsem se Edwarda a jeho polibek vyhnat z hlavy, nechtěla jsem na něj myslet, protože jsem měla pocit, jako bych zrazovala Elliota – nebyl to pocit, ale pravdivý fakt –, a připomenutí jeho osoby mi to moc neusnadňovalo. „No tak, nedělej fóry, co je na tom, že se ti zalíbí nějaký mužský, copak ses slibem svatby zavázala jako jeptiška?“ Jakmile se zmínila o svatbě, tělem se rozlil podivný, chvějící pocit, nebylo to ale z radosti, kterou sdílel můj nastávající. Spíše jsem měla pocit, že s přibližujícím termínem se na mé plíce upínalo více zátěže a mně se hůře dýchalo. „Viděla jsem, jak na tebe kouká… ach, ten je, ksakru, sexy,“ povzdychla si hlasitě. Jo, něco na tom bylo.

„Kdopak je, ksakru, sexy?“ ozval se vedle mého ucha známý hlas a napodobil hlas mé přítelkyně. Vyděšeně jsem nadskočila, udělala jsem jeden váhavý krok dozadu a narazila na pevnou hruď svalů. Pomalu jsem se otáčela čelem k němu; na tváři měl vítězný úsměv a v očích vepsanou lásku a vděčnost. K čertu s ním, pomyslela jsem si zahořkle.

Propletl naše prsty v jedny. „Doufám, že jste se bavily o mně,“ dělal si z trapné situace srandu, kdežto já měla značný problém. Křečovitě jsem se usmála a opětovala mu stisk.

„To můžu tvrdit jen já,“ uzurpovala jsem si jeho zájem čistě na sebe a natáhla se pro polibek – teplé, rýsující se rty dotkly těch mých. Pomalu jsem si s nimi hrála a snažila se vstřebat veškeré teplo, které mi dával. Miluješ ho, jen se podívej, jak se k němu tiskneš a žádáš víc, říkala jsem si v duchu, zatímco mi Elliot náruživě odpovídal nekončícím polibkem, ale lhala jsem sama sobě. Hltavě jsem pila z jeho úst jen proto, abych z hlavy vytěsnila Edwarda a stín jeho usměvavé tváře.

Charlien si netaktně odkašlala. „To by snad stačilo, ne? Berte taky ohled na ty, co nemají takové štěstí jako vy dva,“ osopila se na mě a slezla z baru dolů. Oplatila jsem jí zákeřný úsměv, když jsem se podívala na její zamračený obličej.

„Neboj, taky se ho dočkáš, jen musíš počkat na toho pravého,“ konstatoval zamilovaně Elliot a tiskl mě těsně k sobě, jako bychom se snad nikdy neměli rozdělit.

„Jistě, třeba až se budeme vzájemně tlačit k oltáři na vozíčku, to si budu říkat, že jsem našla toho pravého," ušklíbla se a ztratila se v davu. Chvíli jsem jen otupěle stála v jeho náruči a snažila se zahnat myšlenku na osobu, která by mi měla být vzdálená. Elliot mě chytil za ruku a společně jsme se vytratili do mé kanceláře, která se stranila od všeho hluku v klubu.

Jen on, já a…

Na bradě jsem cítila letmé doteky, vyloudila jsem ze sebe úsměv a pokusila se donutit své tělo, aby reagovalo vlídněji. „Stýskalo se mi,“ zašeptal mi do ucha, když mě políbil na šíji.

„Ty mně taky,“ přitakala jsem. Schovala jsem obličej do jeho mohutné hrudě a vdechovala vůni, jež pro něj byla charakteristická a jež pro mě znamenala mnoho, protože jsem jej podle ní dokázala poznat kdekoli a kdykoli… Jeho stisk byl o to pevnější, když uběhlo pár dalších minut. Zdálo se mi, že je nesvůj. Už jen objetí, ve kterém mě držel, bylo jiné. Necítila jsem se v něm příjemně jako jindy.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se s ostychem. Elliot chvíli váhal a pak zavrtěl hlavou.

„Ne… tedy,“ umlkl, stisk opět zesílil, až jsem měla pocit, že mi brzy dojde kyslík, „vlastně ano... na zítra jsem ti domluvil schůzku ve svatebním salóně. Budeš si zkoušet a vybírat svatební šaty,“ zadíval se mi do očí, musela jsem v sobě zadržet zalknutí a hlasitý povzdech, který by jej zřejmě moc nepotěšil, „mrzí mě, že tam nemůžu jít s tebou,“ dodal smutně. Konejšivě jsem stiskla jeho dlaň.

„Přeci víš, že ženich nesmí svou nevěstu vidět dřív jak před oltářem, že? Byla by smůla po celou dobu, co bychom byli spolu.“ Usmála jsem se. „Vydržíš to.“

Zavrtěl hlavou. „Nejde jen o tohle, zítra brzy ráno odlétám do Evropy, abych dořešil poslední záležitost před tím, než vstoupíme do svazku manželského.“ Tajemně se na mě usmál. „Bude to takový malý, svatební dárek pro mou lásku,“ vmetl mi něžně do tváře a já se začervenala. Jeho osobité kouzlo, pomyslela jsem si zlostně.

„Zítra? Vždyť svatba je za dva dny, Elliote, jsi si jistý, že to musí být ještě před ní?“ Představa, že by zmeškal svoji vlastní svatbu, se mi vůbec nelíbila. Navíc se mě zmocňovala panika, když jsem si představila, že budu napjatá celé ty hodiny čekat, zda se vůbec objeví u oltáře, anebo ne. Měla jsem podivné tušení, že není dobré, abychom se dělili na takovou dálku.

Konejšivě mě pohladil po tváři. „Zlatíčko, neboj ne, přísahám, že bude vše tak, jak by mělo být.“ Ačkoli se snažil znít vyrovnaně, i jeho hlas se třásl, což mě neutvrdilo v tom, že dělám dobře, když jej pouštím. „Přísahám, že na tebe budu čekat, abych si tě mohl vzít. Vždyť po tom toužím od té doby, co jsem tě poznal,“ prozradil mi. Věnoval mi polibek na nos a já se nezmohla na nic jiného, než na to, abych jej pevně objala kolem hrudi a drtila.

Bože, taková dálka… tak daleko se vzdaluje a já mám divný pocit.

„Mám strach,“ přiznala jsem se šeptem. Dvěma prsty mě donutil, abych se mu zadívala do očí. Naše pohledy se střetly ve stejné úrovni. Nemohla jsem v jeho očích číst; byl najednou tak jiný, byl to muž, kterého jsem nepoznávala, ale přesto to byl Elliot, který si získal mé srdce, tělo i duši.

„Z čeho?“ podivil se. „Jestli myslíš se svatbou, tak -“

„Ne,“ vyhrkla jsem rychle, „sakra, musíš mě pochopit,“ zuřila jsem. Slzy vzteku se mi vehnaly do očí a já se ho musela pustit. Vytvořila jsem mezi námi několikametrový odstup. Hřbetem ruky jsem si mnula oči, zatímco jeho pohled mě spaloval. Udělala jsem pár kroků ke skleněnému oknu a zadívala se na tančící páry pod sebou. Dívala jsem se na jejich úsměvy a štěstí, které mají. Zamrzelo mě, že já sama nikdy takovou volnost neměla.

„Nechci, prostě si nepřeju, abys zítra odjel. Elliote,“ podívala jsem se mu zpříma do očí, „bojím se toho, že by se ti mohlo něco stát. Prostě o tebe mám strach, počkej po svatbě, pojedeme spolu,“ navrhla jsem řešení, ale to striktně zamítl.

„Jede se mnou i Jason, Bello, nemusíš se o mě bát.“ Objal mě kolem ramen. „Můžeš to brát jako rozlučku se svobodou s tím, že nebudu dělat nic, co by se ti nelíbilo. A budu na telefonu,“ sliboval mi. Stále jsem ale byla jako na jehlách.

„Co když se nepovede něco na přípravách svatby, hm? Já to na starosti nemám, nevyznám se v tom a –“ zkoušela jsem to ještě, když mě zastavil polibkem. Byl tak něžný a láskyplný, ale nedokázala jsem si jej užít. Cítila jsem v něm zoufalství a nucenost.

„Vše je zařízeno, o šaty se postará nejlepší salón ve městě a svatbu nám pomáhá zařizovat výborná stylistka a dáma, která v tom umí skvěle běhat.“ Nakrčila jsem obočí. Že mi o tom neřekl…

„Kdo?“

Pobaveně se usmál. „Sestra mého obchodního partnera,“ ukradl si další polibek, „Alice Cullenová.“

Já vím, trvala mi to. Omlouvám se vám, ale vůbec nestíhám. Snad se vám alespoň bude líbit díleček, který jsem si nemohla odpustit.

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Od dětství po věčnost - Kapitola 5. :