Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 13. kapitola

Kde vlastně Bella je? A proč? Jen na jednu z těchto otázek dostanete v téhle kapitole odpověď.

25.12.2011 (07:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 76× • zobrazeno 10835×

Edward

 

„Já moc dobře vím, co ti tak vadí na Sophii,“ vrčel jsem na Rose, která mě momentálně svou přítomností zachránila před odpovědí na Bellinu otázku. Zachránila – protože já odpověď neznal.

Rosalie si odfrkla, ale hluboko se styděla za to, že to vím.

Idiote! Poslala mi pozdrav z mysli a běžela pryč, aby byla z dosahu mého daru. Povrchnějšího upíra vážně není možné nalézt. Nerad jsem se otočil k Belle a čelil tak jejímu tázavému výrazu. Díval jsem se na špičky mých bot a uvažoval, jak odpovědět. Možná jsem se jen bál Belle říct, co cítím. Miloval jsem Sophii? Ne. To není možné. Ať už mám v sobě jakýkoliv zmatek – tohle bych poznal. Když milujeme, tak milujeme doopravdy a navždy. Když jsem poprvé Sophii viděl – uchvátila mě. Její křehkost, krása… A myslel jsem, že se z těch fyzických tužeb a zalíbení se postupně stane láska. Připadalo mi nemožné – nezamilovat se do ní. Ale nestalo se tak.

„Ne,“ odpověděl jsem popravdě a vzhlédnul. Zmateně jsem se rozhlédnul a otočil se kolem své osy. „Bello?“ řekl jsem tiše s přimhouřenýma očima. Jestli je tohle zase nějaká hra…

„Bello,“ šeptl jsem znovu. Kdybych tak mohl slyšet její tlukoucí srdce nebo myšlenky či dech. Jak lidé někoho hledají, když nic z toho neslyší?

„Fajn, dělej si, co chceš.“ Prásknul jsem dveřmi a naštvaně dupal po schodech dolů. Doplachtil jsem ke svému klavíru a začal hrát skladbu, kterou jsem složil před měsícem. Bella ji milovala a vždycky se na to chytila, když byla rozhněvaná. Okamžitě roztála.

Z klavíru se tóny linuly už dvě minuty a ona nikde. To bylo divné. Nikdy se nestalo, že by tohle vynechala. Milovala tu skladbu. V podstatě byla její.

„Bello, tohle není vtipné,“ zasyčel jsem, protože mě to mírně začínalo nahlodávat. Co když se jí něco stalo? Ale co by se jí asi mohlo stát – vždyť je duch. „Jestli okamžitě nepřijdeš, týden s tebou nepromluvím!“ hrozil jsem a čekal.

„Co je?“ zeptal se Emmett z ložnice. „Duch ti vzal roha?“ Zasmál se a já pěnil. Tohle není normální. Už tu dávno měla být… To se sbalila a šla na hřbitov? Ale proč? Co jsem udělal?

„Je pryč,“ vysvětlil jsem Emmettovi a radši ještě prolétnul celý dům, jestli se někde neschovává a nesměje se mi. Opravdu tu nebyla… Na nic jsem nečekal a rozběhl se na hřbitov. Doufal jsem, že ji uvidím, jak se prochází mezi náhrobky nebo jak leží na katafalku, ale nic takového jsem neviděl. Hřbitov byl prázdný a tichý.

Čekal jsem až do půlnoci, protože mě napadlo, že sem ještě nestačila dojít vzhledem k mé rychlosti, ale nestalo se tak. Začala mě zachvacovat panika a strach. Nevěděl jsem, co mám dělat a jak ji najít.

Ráno jsem prohledal snad celé Forks včetně lesů, kde jsem se obratně vyhnul území čoklů. Jestli je tam, tak mám smůlu. Bylo to poslední místo, kde by mohla být…

A pak mě napadla jediná osoba, která by mohla najít mojí mrtvou kamarádku – Sophie. Je mi jedno, jestli teď chtěla být Bella sama, protože jestli je to tak, mohla se obtěžovat a říct mi něco. Myslel jsem, že už mi věří a řekne mi všechno… Ta nejistota a nevědomost je k nevydržení!

 

Čekal jsem na Sophii na verandě jejich domu a nedočkavě poslouchal každý zvuk v okolí. Když jsem konečně uslyšel, jak si vesele prozpěvuje asi kilometr ode mě, zaradoval jsem se. Vyběhl jsem na silnici a chodil sem tam. Auta jsou tak pomalá… Když konečně pneumatiky zakvílely vedle mých nohou, otevřel jsem jí dveře a ona se rozzářila. Vrhla se mi kolem krku a políbila mě pod čelist. Normálně bych si to užíval, ale na tohle nebyl čas. Jemně jsem ji od sebe odtrhnul a ona zmateně zírala.

„Co se děje?“ zeptala se, když viděla můj ustaraný výraz.

„Bella je pryč. Nemůžu ji najít,“ vyhrkl jsem a táhl ji od auta k jejímu domu. Sophie se mi, ale snažila vytrhnout, a protože nejsem jejím dozorcem, jakmile jsem ucítil její snahu, pustil jsem ji.

„Tak o to tu jde?“ prskla a chřípí se jí chvělo.

„Včera najednou zmizela,“ vysvětloval jsem tiše.

„Já myslela, že jsi přišel za mnou,“ hlesla a propalovala mě pohledem. Natáhl jsem k ní ruce, ale ona uhnula.

„Omlouvám se,“ zmohl jsem se jen na to. Viděl jsem v jejích očích bolest a připadal si hrozně, protože jsem to způsobil já. „Sophie, prosím. Najdi ji,“ řekl jsem hned na to, protože čím déle Bella byla pryč, tím víc jsem se bál, že se nevrátí, a to byla nesnesitelná představa. Co bych za to kdysi dal, ale teď se to nesmí stát.

„Třeba je prostě pryč, protože to tak má být.“ Zavrtěl jsem jako v transu hlavou.

„Zůstala tu. Nemohla najednou odejít. Proč? To si to někdo nahoře rozmyslel?“ Zvyšoval jsem hlas a vyhýbal se té absurdní představě, že by mě už nikdy Bella za nic nesjela a nedělala si z mých činů legraci. Žádná její sarkastická poznámka, žádné čokoládové oči, úsměv a žádné zmateně pootevřené rty, kdy jí dominovaly dva řezáky. Vypadalo to tak roztomile.

„Prosím,“ vydechl jsem znovu a topil se v bolesti. Teď, když tu nebyla, mi teprve došlo, jak moc mi na ní záleží. Jak moc ji potřebuji.

„Co když je teď na místě, kde má pokoj? Nezdá se ti to sobecké, ji tam odtud zase vytrhnout? Tady nedokáže nic ovlivnit a může vídat jen tebe,“ řekla ta tvrdá slova a já se shrbil pod jejich tíhou.

„To ale nemůžeme vědět,“ hlesl jsem.

„Co?“

„Že má pokoj.“

 

Bella

 

Snad poprvé se mnou cloumal pravý strach. Byla jsem v téhle zemi ničeho, bůhví jak dlouho. Ze začátku jsem byla zmatená a rozčílená. Bylo to tak neskutečné, že jsem byla přesvědčená, že je tohle nějaký hloupý vtip, ale já tu pořád byla. Sama.

Po nekonečně dlouhé době, kdy čas ztrácel význam, jsem přestala volat Edwardovo jméno a rozešla se neznámo kam. Plahočila jsem se v té příšerné zimě a hledala něco v tomhle nic. Bílá a bílá. Samá bílá. Ještě pár dní a nenávratně to nejspíš poškodí můj mozek. Když už jsem mohla ujít několik kilometrů a zima se do mě tvrdě zasekávala, zahlédla jsem černou tečku. V normálním světě neviditelná, ale tady jasná jako měsíc na nočním nebi. Zoufale jsem se k ní rozběhla a doufala, že to není pitomá fata morgana. Když se tečka zvětšovala, začínala připomínat dům. A opravdu. Byl to malý šedivý dům se zašlou střechou. Zastavila jsem se u oprýskaných dveří a chtěla jimi projít, ale narazila jsem prudce nosem do dřeva a spadla na bílou zem.

„Au,“ zahalekala jsem a chytila se za nos. Když jsem ruku sundala, byla od krve. Stáhla jsem obočí a prohlížela si tu zářivou černou tekutinu. Kapky dopadaly na bílý povrch a já je fascinovaně sledovala. Krvácela jsem. A nejspíš jsem si přerazila nos! Jsem zase hmotná – člověk. Zvedla jsem se země a zaklepala na ty dveře. Když dlouho nikdo neotvíral, zatáhla jsem za kliku a nakoukla dovnitř. První byla malá místnost s botníkem a kabáty. Řekla jsem si, že tady do cizího domu můžu vlézt. Žádné vězení tu nejspíš nebude. Zavřela jsem za sebou dveře a zaplavilo mě příjemné teplo. Otevřela jsem dveře do další místnosti, a to byl obývací pokoj. Bylo tak zvláštní brát za kliku a zase cítit teplo. Bylo to neskutečně krásné.

„Haló,“ volala jsem do očividně prázdného domu. Nic se neozvalo a mě lákaly schody do dalšího patra. Vyšla jsem je se srdcem v kalhotách, protože jsem měla pocit, že mě tam čeká něco nepříjemného a špatného.

Bylo tu několik dveří. Něco mě navádělo, abych šla do těch posledních vpravo, i když jsem věděla, že to nemám dělat. Váhavě jsem natáhla ruku ke klice, ale zase ji stáhla. Nervózně a se strachem jsem žmoulala prsty.

„Bello?“ zavolala skřípavým hlasem moje sestřenice Cassie. Rozhodně jsem otevřela dveře a Cassie se ke mně bolestivě otočila. Černé vlasy měla slepené od potu a celé tělo se jí třáslo. Přiložila jsem jí ruku k čelu a zase ji stáhla. Byla jako rozpálený radiátor.

„Máš teplotu,“ zaječela jsem vystrašeně a vedla ji k posteli. Odstrkovala mě od sebe a já ji přikryla dekou. Strhla ji.

„Je mi vedro!“ Její rysy byly strhané a já nevěděla, co si počít. Pak mě chytila za ramena. „Bello, jdi pryč! Okamžitě!“ křičela se šíleným akcentem.

„Nejsi moje matka ani otec. Nikam jít nemusím.“

„Ale tvůj poručník jsem. Něco se se mnou děje,“ zašeptala a drhla si nehty kůži.

„Zavolám doktora,“ oznámila jsem a chtěla se zvednout.

„Ne!“ zařvala a pak se stalo něco, co se nedalo popsat slovy tak, abyste to vystihli. Jakoby vybuchla a na místě výbuchu zůstalo něco chlupatého a velkého, co vymrštilo přední tlapu ke mně. Zakřičela jsem a pak pocítila prudkou bolest a horkou krev, která mi prýštila z rány v hrudníku.

 

Pak se scenérie rozplynula a já stála v odporných broskvových nadýchaných šatech, ze kterých mi koukala jenom hlava. V ruce jsem držela květinu a zírala na pár stojící před knězem. Oddával je. Edward se usmíval a vážnýma očima sliboval Sophii lásku na věčnost. Po tvářích se mi kutálely slzy a bezradně to sledovala.

„Jestli má někdo nějaké námitky, ať je řekne teď, anebo ať mlčí navždy,“ pobízel kněz a já otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo. Snažila jsem se zakřičet, aby to Edward nedělal, a že ho miluji, ale ztratila jsem hlas. Když svůj sňatek začali stvrzovat polibkem, svezla jsem se na kolena a už dokázala definovat to, kde jsem. Byla jsem v pekle.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 13. kapitola:

Ach, konečně vlci.

Chudák Bella...

Sophie to určitě nějak udělala, aby Bella prožívala jenom špatné věci. Snad se ji nakonec rozhodne oživit... Moc hezká kapitola.

sem hodně zvědavá co bude dál

hustý!!!!!

Ježiši tak toto bol zasa teda "nářez"....
Takže Bella zrejme zistila čo sa jej prihodilo za nehodu.... ale s tou svadbou to bolo brrrrr nechutnééé... snáď to takto nedopadne....
Veď Edward povedal že Sophii nemiluje tak snáď...... No rýchlo idem čítať ďalej a predpokladám že sa podarí Bellu vrátiť späť či už ako ducha alebo človeka..... Krásna kapitola....

No tohle, kdo ji tam dostal? Že by Sophie? No uvidíme a že by se Bella rozpomněla na svou smrt? Takže v tom mají prsty, teda spíš tlapy vlci?

Chudinka Bella, dúfam, že sa jej odtiaľ podarí nejak dostať... Je to super kapitola.

Páni!
Není Bella pouze jen na "zastávce" mezi světy? Určitě se musí najít způsob, jak by se mohla vrátit. To co se v tom domě stalo, nemůžou to být vzpomínky, které se jí vrátily?
Taky je mi líto to, že se asi potvrdilo, že to zavinila Sophie. Pokud ano, snad jí to dá Edward pěkně sežrat.

Chudák Bella, kam se to dostala??? A proč se tam dostala??? Není to tak trochu kouzlo? Protože Sophie se svou nevraživostí proti Belle už netají. Edwarde! otevři oči, nechej tu čúzu a běž hledat Bellu. Jenže kam?

Tak toto fakt nechápem ....

No to snáď nie . eDíK HľADá A HľADá ... cHUDáK CHLAPEC . sOPHIE SA MENí NA DOSť PROTIVNú OSOBU A bELLA MUSí TRPIEť . Najskôr blúdi po bielej pustatine , piotom si rozbije noc . Rozpálená Cassie sa zmení na grizliho a Beruška sa nemôže ozvať na svadbe Eda a Soph . Čo z toho bude ... Moment . Viem čo z toho bude . Perfektná napínavá zápletka v ktorej sa veľa odhalíí a ja si pravdepodobne poplačem .

Je ode mě hnusný, že jakožto ták obrovskej fanda téhle povídky, píšu komentář až teď. Ale co už, bohužel jsem to jinak nestíhala. Stejně to bude pořád stejný. Krása, krása, krása. Protože tu už to jinak neumíš. Kde to Bella je? Sophie ji poslala prožít svoji smrt celou odznova a pak a pak vidět svoji největší noční můru jako skutečnou? Páč jinak si to vysvětlit nedokážu, Edwardova svatba s tou zrzavou... pff... obludou nesmí být skutečná. Ne, to nejde. Vypadá to, že vlkodlaci přecejenom mají něco s Bellinou smrtí společného, i když to bylo asi jasné, jinou nadpřirozenou bytost už si v Forks neumím představit. A nevím, co by mořská panna dělala v lese. Hm... Což mě přivádí k tomu, Cassie ji pak odnesla do lesa, nebo, co se stalo? Když ji teda Edward našel v lese... Tak já jdu na další kapitoly, kde doufám najdu nějaký ty odpovědi. Kapitola to byla krásná, skvělá, výborná, skvostná a svým způsobem i jiná, odlišná od předochích... Moc se mi to líbilo...

Páni... uf, to bylo vážně perfektní!

No ta Sophie - přesně tohotok jsem se bála... , ale pořád máme naději, že jsem se buď spletla a ona je to vlastně fajn holka nebo je to čarodějka začátečnice a kouzlo se jí nepovedlo a neokázala Bellu do říše stínů navždy, nýbrž ji z tama půjde vytáhnout...

no a to "peklo" nebo spíš nějaký prostor mezi, atmosféra, kde se Bella ocitla, než se úplně ztratí... no, nespíš se vynořilo její podvědomí a ukázalo jí, jak zemřela - ne? takže nakonec v tom bude hrát nějakou roli to "území čoklů"???

super kapitola, velký potlesk

Tedy já vážně nevím, jak jinak vyjádřit svoje pocity z téhle kapitoly než WOW!!!!!

Já bych to spíš definovala jako očistec.
Domi, tohle bylo neskutečný. Začnu od konce - Edwardova svatba určitě nebyla skutečná. Spíš bych řekla, že to byla nějaká představa, nebo tak něco...
To s Bellinou sestřenicí... Nejednalo se náhodou o vzpomínku? Jen trochu poupravenou ? Protože pokud si to pamatuju, tak Bellu napadlo něco nadpřirozeného (něco jako vlkodlak? měnič? ) A Edward Bells zachránil a pokud jsou vlkodlaci a měniči přirozenými nepřáteli upírů, tak by to vysvětlovalo, proč tu Bella zůstala jako duch - všechno to "zkratovalo", protože jedna nadpřirozená bytost - upír se snažila napraqvit to, co způsobil jeho nepřítel - vlkodlak/měnič? Navíc Bella přece měla zranění hrudníku, ne? A nebo vidím něco, co prostě není a je to jen můj zmatenej mozek, kterej hledá souvislosti...
Jinak Edwardovo uvědomění si svých citů proběhlo prostě tak, jak jsem si to představovala - uvědomil si co cítí, až když ji ztratil... A bojím se, co bude dál... Já nechci, aby Sophie byla potvora... Ale nějak tuším, že to tak bude...

Naprosto boží!

Bože, to je dokonalý! Zase takový konec! Moc ti toho tady asi nenapovídám, protože už jsem zase napnutá, jak to bude pokračovat. Takže... Adios a jdu dál!

Pardooon.... já tu nebyla dlouho... takže sem nomohla komentovat...! Sorry.... Takže skvělá kapitola... Sophii nesnášim, nesnášim, NESNÁŠIM....! Jinak skvělý sem zvědavá co bude s Bells... tak jo letim na další...!

perfektní

Jezisi to je super,ale at se Bella zase vrati k Edwardovi...

jak ja tuhle povidku miluju a kazdym dilem je to lepsi a lepsi hrozne moc se tesim na pokracovani a doufam ze bude co nejdrive

tak, je deň po vianociach, mamka s ockom sa rozprávajú s návštevou, v obývačke hraje potichučky rádio (teraz tam hrá It will rain, nádherná pieseň)... dokonalé, no táto scenéria by bola neúplná, keby som si neprečítala tvoje pokračovanie tohoto príbehu, ktoré sa mi neuveriteľne páčilo...

Pre Edwardov pohľad mám slabosť... chalan si konečne uvedomil, že Sophiu nemiluje, pretože láska upíra je iná, ako ľudská... ach, ako napotvoru práve toto Bella nepočula... no páčilo sa mi, ako sa o ňu strachoval, ako toto odlúčenie poslúžilo k tomu, aby si uvedomil, ako mu chýba jej prítomnosť...

No a ten rozhovor s tou čarodejnicou - tou neochotou sa v podstate sama udala. Všakže to spravila ona?...

A tá situácia Belly... kde sa to, preboha, ocitla? Napadá mi, že tá prvá scéna s jej sesternicou bola v skutočnosti jej spomienka na smrť (počkať, počkať, nie je teoreticky možné, že keď je jej sesternica menič, tak aj v jej tele kolujú tie gény???)... no ale mohlo to kľudne byť úplne inak. a tá druhá, tá svadba? fakt by som sa nečudovala, keby to skutočne bolo peklo, ale prečo? čím by si Bella peklo zaslúžila? napadá ma, či ju Sophia neposlala len do nejakej pomyselnej dimenzie, alebo tak nejak... bože také dopletené, toľko otázok - teším sa na pokračovanie ako malé dieťa. Prosím, rýchlo píš ďalej

Tak toto je iná zmena .
Skvele napísané, je jasné, že je v tom Sophia

pěkné

Už sa neviem dočakť pokračovania

Tak to jsem skutečně zvědavá na pokráčko!

Jo taky jsem trochu zmatená honem dalšííí, jinak skvělý

Tak to je zlé... Já se bojím! Ať s tím Edward honem rychle něco udělá!..Ta mrcha! Sophie, pch!! Nesnáším jí! Hlavně aby se to dalo zase do pořádku ... Čím dál lepší, Čím dál lepší

Jsem zmatená. Předpokládám, že jí tam poslala ta čarodějka co? Ale jak ji Edward najde?!!!!!!!!

A to teď máme jako čekat, co bude dál?! Protestuju!
Ne, já si počkám, co mi taky zbývá...

Proste uzasna kapitola .ja sa tak neskutocne tesim na pokracpovanie ...

Pani, nevim co vic rict, super kapitola

Byla to krása.Sophii naprosto nenávidím!!!!!!

Nádhera prosím rýchlo pokračko prosím prosím prosím

Ďakujem za upozornenie na kapitolu. Síce som si ho našla neskoro, ale sú tie Vianoce a my sme mali návštevy potom sme zase my behali po návštevách. No hrôza. Ale ďakujem. Vážim si to, no a som rada, že som si mohla prečítať ďalšiu kapitolku, ale stále nechápem čo sa stalo. Snáď sa to čoskoro dozviem. Mimochodom, opäť skvelá kapitola. Ako vždy. A páčil sa mi Edwardov pohľad. Mám na ne slabosť. No a samozrejme prajem šťastné a veselé.

Moc pěkné !

naozaj úžasná kapitolka...
ale ten koniec...
už sa strašne teším na pokračovanie...

Bože to bylo skvělé doufám že ta svatba byla jen Belly výmysl! Ale rychle další

To bylo úžasný. Jenom doufám, že se všechno nějak vysvětlí. Mám takový pocit, že za vším stojí Sophie, nebo to tak alespoň vypadá.
Je fajn, že jsme se konečně dozvěděli, co se Belle vlastně stalo. Ta otázka mi vrtala hlavou hodně dlouho.

Jinak Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok.

Super kapitola už se těším na další pokráčko

Sophie, Sophie... tak tebe skutečně nemám ráda! Jinak moc pěkně napsané!!

Sophie je taková mrcha!!! Nedivila bych se, kdyby Edu nějak očarovala, evidentně je schopná úplně všeho Jinak kapitolka je skvělá, píšeš úžesně

No ta ti teda pěkně děkuju! Mám zkažený Vánoce! protože jsem teď úplně zmatená a tak strašně natěšená na další díl, že dneska neusnu...

Za prve - Sophie je taková strašná ty víš co! Sobecká mrcha je to.
A s Bells soucítím, musí bejt strašný co zrovna prožívá. Bejt takhle mimo, zbláznim se. No a jestli takhle vypadá peklo, asi začnu sekat latinu, protože prožívat jenom takhle děsivý chvíle musí bejt na ránu...
Ale samozřejmě dokonalá kapitola

Je to skvělé, co na to jiného říct , ale abych byla upřímná ... nesnáším tu pitomou zrzavou krávu. Vážně, taková sobecká mrcha. Nejraději bych jí zakroutila tím jejím krčkem. Doufám, že tyhle emoce chceš vyvolat schválně, protože ti to jde skvěle. Jen piš dál a hlavně žádné vánoční přestávky

nemám slov, je to úžasný nemůžu se dočkat další kapitoly

Jaj... Toto vidět, tak zešílím. Je mi Belly upřímně líto a doufám, že to brzy vyřešíš. Stejně mám pocit, že za to může Sophie. Prostě se mi nelíbí a hlavně ta její žárlivost - ta je dost nebezpečná. Jestli tě můžu poprosit, tak až budeš posílat další kapitolu ke korektorce, tak to dej i na stmívko... Já jsem strašně zvědavá.

Bella se určitě (nějak) praštila do hlavy a teď má noční můry, že jo? No, každopádně se už nemůžu dočkat kapitoly a sní přicházejícího, jak doufám, vysvětlení.

děkuji za pokračování jen jsem ještě malinko víc zmatená, než je zdrávo ale aspoň už netrpím takovým šokem vůbec si nedovedu představit, co se bude dít dál

I když celou část z Belly pohledu tak docela nechápu, bylo to úžasný jako vždy!

fajn... nechápem. Ale to asi nie je nič nové.
len ťa prosím, nech Bells neurobí tú strašnú chybu, že neurobí nič, aby svoj život prežil po Edwardovom boku.
Fakt by ma zaujímalo, kde je. pretože okrem toho, že som mimo som aj príšerne zvedavá
Dúfam, že v tom nemá prsty Soph, pretože ako som už spomínala, vykrútim jej krk, či už je skutočná alebo vymislená
Nádherna kapitolka

Tákže, jakóže...
To s Cassie byla vzpomínka? Nebo si to představovala? Nebo to byla jako skutečnost? Ale to je asi blbost když je to duch...
Dále... Nesnáším Sophie
A Edward... ale alespoň si už tak nějak přiznává že miluje spíše Bellču ne?
Tak se nemusel líbat se Sophie žárlím už za Bellu, snad mu to jednou Bella hezky oplatí, aby žárlil on.

A za další? Ona je v pekle? Co tam dělá? To udělala Sophie že jo? nesnáším jí
Tahle kapitola byla skvělá, ale to je vlastně vždy že? Tákže by jsi mohla honem rychle napsat pokračování, nebo se budu klepat nedočkavostí a nedopadne to dobře! Už tak stačí, že budu zítra nervózní

Jó, jasně... Chápu.
Ne, kecám, nechápu to vůbec. Upřímně, jsem úplně mimo.
Bella se objevila někde jinde, ale jelikož je duch, nechápu, jak jí ta její sestřenice mohla vidět. To je první věc na mém seznamu otázek.
A druhá - no, to není ani tak otázka, jako spíš konstatování - má v tom prsty Sophie!
Takže se z mého seznamu otázek vyklubaly otázky dvě, z čehož je ještě ke všemu jedna jen prosté konstatování. Jo, už jsem prostě taková.
Takže jelikož jsem nevěděla, že tahle kapitola už je vydána, znovu tě žádám o DALŠÍ dárek pod stromeček - další kapitolu (ve které bych prosila o vysvětlení téhle).
Díky, díky moc.
Ještě jednou: Těším se... Ne, nemůžu se dočkat pokračování!

Tohle způsobila Sophie nebo je v tom nevinně? A znamená to, že Bellu omylem zabila její sestřenice? To mam zas otázek :) skvělá kapitola!

ech já na to vůbec nemám slov. Co to ksakru je. Kam ji to Sophie poslala nebo, že by to nebyla ona. No nevím. Ale myslím si, že už asi vím co se Bells stalo, asi ji omylem napadla sestřenka, když se proměnila ve vlkodlaka. Moc se těším na další díl

No, ak to má vážne na svedomí tá odporná čarodejnica, tak budem prvá v rade, ktorá ju bude chcieť upáliť.

KURVA ... omlouvám se za to sprostý slova ale nic jinýho mě prostě nenapadá

WOW!!!

ja som tušila, že tá Sophia je hnusoba, ale toto sa jej nemôže prepiecť

Děláš si ze mě prdel? Nejen, že Sophie je kráva největšího kalibru, ale co má znamenat ten konec? Co se to s Bellou děje? Kde je? Ta Sophie nám v hledání asi nepomůže. Bože! Je mi Belly tak hrozně líto...

Přidat komentář:

Nick:

Text: