Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 16. kapitola

Řekne Edward konečně Belle pravdu, a to, že se do ní beznadějně zamiloval? Chtěli jste ještě romantiku - tady ji máte.

29.12.2011 (07:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 84× • zobrazeno 12145×



Edward

Nechtěl jsem se od Belly hnout ani na krok, ale když jí šaty sklouzly z ramen, neudržel jsem se. Musel jsem vypadnout. Houkl jsem na Alici a seběhl do obývacího pokoje, kde se na mě spustila salva otázek. Co stalo, jak se to stalo a proč se to stalo… A nejvíce na mě v mysli vrčel Jasper.

„Zabil si ji?“ zasyčel a já zavrtěl hlavou. Jasper měl úžasný dar vztahovat všechno na bezpečí Alice. Vadilo mu, že Sophii pořád tluče srdce a je schopná všeho.

„Co by nám mohla udělat?“ zeptala se Esmé. Myšlenka na vraždu mladé dívky se jí nezamlouvala. Alice se nahoře snažila korigovat svoje myšlenky a oči, které by mi ukázaly víc, než by Bella chtěla. Byla v tom nesnesitelně dobrá. Nezahlédl jsem nic. Částečně jsem ji za to chtěl uškrtit.

„No, já nevím. Třeba nám podpálit barák,“ hlesl zamračeně Jasper.

„Na to si netroufne,“ řekl jsem přesvědčeně. Ani já se zrovna nehrnul do toho, abych ji zabil. Zasloužila by si to, ale nechci si zase ušpinit ruce od krve. A v neposlední řadě se nechci stěhovat. A možná, někde v koutku mysli, jsem ji nechtěl zabít, protože… Sám jsem to nedokázal definovat. Rozhodně v tom nebyla láska. Ano, našel jsem si čas na to, abych se ji pokusil pochopit. Vždyť i já bych pro Bellu vraždil… Ale lhala mi, a to přímo do očí. Dělala ze mě idiota, a to se mému egu moc nelíbilo.

„Jo. Ty to tak můžeš vědět. Podívej, jak dlouho tě tahala za nos.“ Zavrčel jsem.

„Takže je to vážně ona? Opravdu ji oživila?“ zeptala se Rose a její myšlenky byly pořádně zmatené.

„Je,“ přitakal jsem, a když jsem to znovu řekl – ten úžasný fakt toho, že Bella žije – pocítil jsem čisté a neředěné štěstí. „Rose?“ zeptal jsem se, když začala překládat americkou hymnu do švédštiny.

„Nemusíš pořád všechno vědět. Moje hlava a moje myšlenky!“ štěkla a zmizela. Trochu jsem se zastyděl. Měla pravdu. Stačí, že jí do hlavy vidím pořád a já se jí ještě ptám, když se jí jednou v hlavě nemůžu dohrabat k smysluplné myšlence.

„Co teď? Pamatuje si něco nebo…,“ nechala vyznít do ztracena má matka.

„Nemám tušení,“ odpověděl jsem.

„To je zázrak,“ řekl Carlisle. I když je upír, pro něj – jako doktora – to bylo famózní. Nepochybně ji bude chtít vyšetřit. Už myslel na to, jak si všechno pečlivě zapíše do paměti.

„To je.“

 

Celý den jsem ležel u Belly a pozoroval každý její nádech a výdech. Něco tak nádherného, než její spící uvolněnou tvář, jsem ještě neviděl. Neodolal jsem a občas se dotkl její hebké pokožky. Hryzala mě myšlenka na to, že by se nemusela probudit. Byla teď tak křehká, že jsem se obával všeho. Bál jsem se, že mi ji zase někdo vezme.

Trápilo mě tolik otázek a já nevěděl, kterou začít. Nebo jestli s nimi vůbec můžu začít. A málem bych vynechal svoji největší obavu, a to, že ji ztratím. Je živá – nic ji tu nedrží. Jediné, co by ji mohlo zdržet, jsem já. Nevěděl jsem, jak jí to říct. Už dnes ráno se mi slova nesnesitelně zadrhávala v krku.

„Edwarde,“ vydechla a já byl v tu ránu pět centimetrů od jejích rtů. A bylo rozhodnuto. Udělám cokoliv, abych ji neztratil. To bych nesnesl. Konečně jsem nalezl důvod mého bytí a já mám mu uhnout z cesty a nechat ho pokračovat v cestě? To byla ta sobecká a zamilovaná část, co dychtila po Bellině pozornosti a po jejích jahodových rtech. Ta druhá, zamilovaná, ale rozumně uvažující, si to nepřála. Dostala druhou šanci a má ji promarnit s upírem? Musela by být blázen… Kdo by to chtěl?

Bella rozhodila rukama a župan jí rozhalil dekolt. Ještě kousek a měl bych ji před očima v celé její kráse. Bojoval jsem sám se sebou. Zároveň natáhla dlaň směrem ke mně a dotkla se tak mého zápěstí. Ten dotyk byl tak intenzivní, že jsem neodolal a vložil její teplou ručku do své mrtvé dlaně. Bylo to tak úžasné, že jsem ani nenašel čas na to stydět se, že ji okrádám o její tělesné teplo. Druhou ruku jsem natáhl pro lem županu a opatrně jí ho přitáhl ke krku. Jsme v podstatě přátelé, takže její ruky se snad beztrestně dotýkat můžu… Umím si sám dělat obhájce i žalobce – skvělá schopnost.

Spokojeně zamlaskala a usmála se. Otočila se ke mně na bok a oběma rukama si přitáhla moji ruku, kterou pevně svírala. Vypadala jako dítě s chrastítkem na hraní. Až na to, že tohle nebylo dítě a moje ruka nebyla chrastítko. Byla to skutečná bohyně, co mě přiváděla nevědomky do varu.

„Edwarde… Já tě… Já…¨,“ šeptala nesrozumitelně. Vážně se jí o mně zdá?

„Ano, Bello?“ zkusil jsem, protože tohle prý funguje, když lidem odpovídáte.

„Mmumul,“ odpověděla na to. Tak to asi nefunguje tak dobře, protože jsem nevěděl, co to znamená. Zase jsem si lehl hlavou do polštářů a oči měl zafixované na její tváři. Mám zábavu na celý den… Co den? Život. Existenci – věčnost.

 

Obloha se pro lidské oči ponořila do tmy a já vytáhl ruku z Bellina sevření, protože její ruce byly pořádně studené. Udělal jsem to nejjemněji, jak jen to upír s tak vyvinutým hmatem dokáže. A stejně prudce otevřela oči a vylétla do sedu. Vystrašeně kmitala očima kolem a já radši vyskočil z postele. Nejspíš si myslí, že je zase v pekle… Nemusí ještě vedle sebe najít nadrženého a až po uši zamilovaného upíra.

„Bello, jsi doma,“ zašeptal jsem uklidňujícím hlasem. Belle poskočilo srdce. Asi ji to moc neuklidnilo.

„Rozsviť!“ zapištěla a já to udělal dřív, než ten příkaz dokončila. Šlehla ke mně pohledem a oči se jí rozšířily. Potom si oddechla a padla zpět.

„Jsem tady. U Edwarda v pokoji. Ale Edward tu nemá postel. Vlastně ji přinesl,“ mumlala si pro sebe. Zase si sedla a seskočila z postele. Trochu se zakymácela, ale zase nalezla rovnováhu. Přišla ke mně a šťouchla mě prstem do žeber.

„Au. Nezdá se mi to,“ hlesla a obličej se jí rozsvítil.

„Ne, nezdá. Dobré ráno,“ začal jsem nezávaznou konverzaci. „Tedy večer. Prospala si celý den. Začínal jsem se bát, jestli si neupadla do kómatu.“

„Můžu?“ zeptala se a kývla ke koupelně s nevinným úsměvem.

„Nemusíš se ptát. Bydlíš tady,“ načal jsem svoji taktiku, jak říct Belle, že ji chci u sebe navždy. Podrbala se roztomile na hlavě a přikývla.

„Kartáček, pastu a všechno ostatní ti Alice připravila,“ řekl jsem a Belle se zase rozhrnul ten proklatý župan. Všiml si někdo, že poslední dobou z ní oblečení přede mnou padá? To mi někdo dělá naschvál. Natáhl jsem opatrně ruku a ona si ji vyplašeně změřila. Chytil jsem modrý lem a dal ho zase na své místo, aniž bych se dotkl její pokožky.

„A oblečení máš taky v koupelně.“ Začervenala se. Jo, někdo mi to dělá naschvál.

„Díky,“ hlesla a prošla kolem mě. Mihl jsem se pokojem a otevřel jí dveře do koupelny.

„Díky,“ řekla znovu.

„Rádo se stalo.“ Zavřel jsem za ní dveře a rozběhl se do kuchyně. Vytahal jsem všechny možné potraviny a zíral na ně. Co s tím provedu?

„Jdeš dělat jídlo pro Bellu?“ zeptala se Esmé a já bezradně přikývl. Umím toho spoustu, ale nevím, co by si Bella dala.

„Já to udělám,“ řekla a pohladila mě po vlasech.

„Díky, mami. Udělej všechno. Vajíčka, tousty, biftek…,“ diktoval jsem a Esmé chápavě přikyvovala.

„A já aspoň udělám džus,“ šeptl jsem si pro sebe. Sebral jsem velký džbán a pomeranče pro parádu z mísy. Sevřel jsem jeden jemně v dlani a slisoval ho jako pětitunový válec.

„Co když by si dala radši čaj?“ uvažoval jsem nahlas a komíhal kuchyní jako tornádo. Za pár minut jsem měl připravenou švédskou snídani pro asi tak dvacet lidí. Esmé mě v myšlenkách vynášela do nebes za moji starostlivost a zároveň mě litovala kvůli Sophii.

„Nebyla ta pravá,“ šeptl jsem směrem k ní.

„Přijde jiná. Lepší a ta pravá,“ řekla přesvědčeně. Netušila, že už přišla. Neodpovídal jsem a jen se pro sebe usmál. Bella se nastříkala deodorantem a potom se začala navlékat do spodního prádla. Se zatajeným dechem jsem stál uprostřed obýváku a poslouchal, jak se látka otírá o její kůži.

„Neodposlouchávej,“ zařehtal se Emmett.

„Nikoho neodposlouchávám!“ zavrčel jsem a podíval se na svého bratra, jak zmateně zírá na vyskládané jídlo.

„To je pro armádu spásy nebo se snažíš z Belly udělat kouli?“ zeptal se zmateně a já se zamračil.

„Neotravuj tady.“ Teď se zamračil Emmett.

„Tak hele, já tu bydlím.“

„Akorát budeš Bellu rozčilovat,“ předpovídal jsem, protože ho znám. A taky jsem chtěl s Bellou posnídat sám a promluvit si s ní.

„Tím chceš říct co?“

„Tím chci říct, že Bella nemá sílu na tvoje kraviny,“ vysvětlil jsem.

„Všiml sis, že říkáš Bella v každé větě?“ Zavrčel jsem a on se začal smát ještě víc. Po chvíli přestal a natáhl ruce obranně před sebe. „No, fajn. Ale pak se stavím,“ slíbil. „A Edwarde, neviděl jsi Rose?“ zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou. Emmett pokrčil rameny a vyběhl nahoru.

„Au!“ zahalekala Bella, když narazila obličejem do dveří. Vyběhl jsem do svého pokoje a otevřel dveře. Bella ležela na zemi a třela si čelo a nos. Natáhl jsem k ní ruku a ona ji s vděčností přijala. „Zapomněla jsi, že už nemůžeš procházet dveřmi?“ zeptal jsem se smíchem.

„Jo,“ odsekla, když jsem se jí dál smál.

„Tak už věříš, že jsi naživu?“

„Tak napůl. Navíc, tohle se mi stalo i tam.“ Tam – byl nejspíš těžký eufemismus. Obličej se jí přitom zkřivil. I mě něco bolestně sevřelo. Její bolest byla moje bolest.

„Chceš o tom mluvit?“

„Možná jednou, ale teď ne,“ řekla vážně. Přikývl jsem.

„Esmé ti udělala snídani. A já pomáhal,“ dodal jsem ledabyle.

„To je dobře. Mám neuvěřitelný hlad.“

„To znám,“ zamumlal jsem, protože moje mysl byla stále zaměřená i na její znovu proudící krev v žilách. Ale myšlenka na to, že by znovu ležela v rakvi, mě přiváděla k mnohem většímu šílenství než plameny, co olizovaly můj krk. „Tak pojď,“ řekl jsem a znovu jí podržel dveře. Seběhla dolů po schodech a nepotřebovala vést. Znala to tu nazpaměť.

„Tak tohle všechno nesním,“ řekla vyjeveně.

„Není toho zase tolik,“ odporoval jsem.

„Ne. Vůbec ne,“ hlesla a chtěla se posadit. Odsunul jsem jí židli.

„Díky. Díky za všechno.“

„Jez. Chci vědět, jestli umím ještě vařit.“ Bella do sebe začala házet míchaná vajíčka a zapíjela to džusem.

„Víš, jak jsem včera říkal, že ti chci něco říct…,“ začal jsem a připravoval si to napřed, protože její lidské myšlenky a vnímání nebylo tak rychlé. A přišel jsem na to, že tohle si nejde připravit. Bella se zastavila s vidličkou před ústy a zůstala zírat.

„Bylo to od začátku jasné, ale uvědomil jsem si až teď, že tě…“ Bella vylétla ze židle a ta spadla s hlasitým prásknutím na zem. Potom vzala čáru rovnou do koupelny v prvním patře. Zaslechl jsem dávivé zvuky, když se Bellin žaludek obracel naruby. Měl jsem hned několik možných katastrofických scénářů. Buďto jsem opravdu příšerný kuchař, anebo Bella ztrácí svůj znovu nabytý život. Stál jsem vystrašeně před dveřmi a čekal. Vypláchla si pusu a rozešla se ke dveřím. Když je otevřela – tentokrát za kliku – vyletěl jsem k ní, ignoroval její vytřeštěné oči, a přiložil jí dlaň na čelo, které mělo naštěstí normální teplotu. Hledal jsem na ní nějaké známky toho, že by mi měla odejít.

„Promiň. Jsem upír. Neumím vařit,“ přiznal jsem. Tedy, já vařit uměl. A bylo to dokonce jedlé – ale asi jen jednou.

„Bylo to výborné, ale můj žaludek to jaksi nečekal. Házela jsem to do sebe moc rychle a on tři měsíce spal,“ vysvětlila a já měl chuť nad sebou zakroutit očima. Už mě asi ovíjí paranoia.

„Co jsi chtěl?“ zeptala se a já se pokoušel nalézt ztracenou nit. Už mi bylo jedno, že jí to řeknu na prahu koupelny a zrovna chvíli po tom, co měla hlavu v záchodové míse.

„Chtěl jsem říct, že jsem se do tebe…“

„Bello!“ zahulákal Emmett a seskočil ze schodů. „Už můžu, Edwarde? Prosím!“ řval mi do ucha a já měl nutkání utrhat mu všechny končetiny a rozházet je po lese. Chvíli by jim trvalo, než by se našly.

„Ne!“ zasyčel jsem a Bella se na mě překvapeně podívala. Takhle mě ještě neviděla. Tak takhle jí to vážně nemůžu říct. „Fajn,“ hlesl jsem neslyšně a odkráčel pryč, protože jsem ztratil nit.

Prosím, prosím. Chci být jedináček.

 

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 16. kapitola:

Achjo, co je Rosalie? Zase je nasraná, že člověk ví, že jsou upíři, že jo? :D Čekám, kdy se ukáže čarodějnica a něco Belle udělá. Mám takovej dojem, že Bella umře v téhle povídce ještě jednou, akorát už tím "správným" způsobem.

Ten Edward má ale smůlu!!!

Super.

Chudák Edward, takhle ho pořád přerušovat, když jde o tak důležitou věc Krásná kapča

jedináček...no někdy by se to fakt hodilo...kapitola byla bezva

Chcu, aby to Bella už věděla!!
A hodně se bojím o Rose

MILUJU EDVARDA.

Strašne ale fakt strašne super kapitola...........
Keď Edward počul zo svojej izby to "AU" tak som si presne myslela, že Bella zabudla dvere najprv otvoriť....
No a mám taký pocit, že ďalšiu komplikáciu spôsobí Rose....

Chudák se nevymáčkl, no snad příště to vyjde?

Jé konečně trocha romantiky. Kdyby jen Bella věděla, co jí chce říct, rozhodně by neřekla, že to může počkat na později. Ti dva jsou fakt blázínci. On jí to snad nikdy neřekne!
Myslím, že Rose šla kontaktovat Sophii, aby se mohla stát opět člověkem.
Chudinka Bella si teď budeme muset opět zvykat na lidské věci. Ale ona to zvládne. Já v to věřím.

nemám slov, báječné, úžasné moc se těším na pokračování

Zamilovaný Edward, který chce být jedináčkem. No s tímhle Emmettem se mu vůbec nedivím. Už to skoro řekla, ale Bella dneska prostě nemá svůj den, bude muset počkat. Snad ne moc dlouho.

Chci být jedináček... Hah... To se ti vážně povedlo... Tak, jak najít slova... Zase to byla naprosto senzační kapitola, jen jsem čekala, že už jí to konečně řekne... Nic, tak snad příště. Líbílo se mi, že to bylo taková klidná, nedramatická kapitola, vzhledem k mému nynějšímu náladovému rozpoložení... Docela se zase těším na pohled Belly, co řekne na Edwardovo neustálé upravování toho zpropadenýho županu... No a Edwardovým lisováním pomarančů jsi mě teda taky pěkně dostala. Taky by mě docela zajímalo kde je ta Rose... Že šla zabít Sophie? Určitě ano! Hodná Rose chrání rodinu. A starostlivý Edward to je taky krásná věc. Nějak si ale nemůžu zvyknout na to, že je Bella člověk. Pořád ji "vidím" jako ducha. Nebo jak to říct. Zajímalo by mě, jestli se jí bude stále držet ten sarkasmus, nebo jestli to bylo způsobené pouze tím duchařstvím a naštvaností na všechno a tak... Uvidíme... Bylo to vážně fantastické, úžasné, skvělé a prostě zatraceně skvostně perfektní. Nádherná kapitola, nádherné povídky od nádherně píšící autorky. Tak co víc říct. Nic, jen tleskat -

Ten sa k tomu snáď nikdy nedostane ... Najprv musí Bella na záchod potom sa Emm chová ako pomätený ( nie že by nebol ) . Ale tie raňajky by som si dala ... A zaujímalo by ma kam sa stratila Rosalinda . Bolo to naozaj perfektné .

Domi, nejseš ty náhodou na speedu? Protože jsem tu byla nedávno a najednou tu na mě zase čekají čtyři kapitoly... Ne, že bych si chtěla stěžovat
Jinak kapča byla krásná. Edward je hodně podobný Bookwardovi a to se mi líbí A Bella, chudinka, to teď bude mít trošku těžké... Opět si zvykat na lidskost a na to, že ji všichni vidí, slyší, cítí...
Jdu dál, protože se nemůžu dočkat

chudák Bella... teď si bude muset zase zvykat na lidství... to bude ještě úrazůůů

a starostlivý Edwrad je boží , proč ji bolí oči, klouby, to mu je jasné... ale když jí udělá takový bordel v tři měsíce stáhlém žaludku a ona to vyklopí, tak si hned myslí, že umírá
Mimochodem - to upírské odposlouchávání je docela děsivé... snad jí na oběd neuvaří nějaké luštěniny, když slyší i oblékání spodního prádla... to by bylo dost ponižující, ono stačí už to, když slyší některé běžné, lidské činnosti... toto je asi jediné, co by mi vadilo na soužití s upíří rodinkou...

Tak to jsi zabila! Bylo to dokonalé, ale moc romantiky se teda nekonalo. Už se moc těším na další kapču! Doufám, že bude brzo. Taky jsem asi přišla na to, kde je Rose. Tak šup, šup, už se nemůžu dočkat - bylo to fantastické!

chcem byť jedináčik toto zabilo! jooj ale Emm hnusný
no dúfam že to už konečne Edward povie Belle
teším sa na pokračovanie

Ty!!!
Tytyty to se přece nedělá!!!!
Honem další, nebo dostanu infarkt

Vážně pecka....ale kde je ta Rose? Šla jen na prochajdu nebo to má nějaký větší význam, nebo jsem už paranoidní? Jinak vážně super kapča!

tyvoe, Emmette! nemohl jsi ho nechat dokončit myšlenku, kurňa? už to skoro bylo tak jo, chci tam slyšet to miluju tě ..... prosííííííííííííííííííííím hmpf, tak si asi musím počkat na nějakou další kapču, njn, trpělivosti se musím učiti super kapča a jsem neskutečně nadšená z toho, jak rychle přidáváš další kapitolky moc moc těším na další

nádhera jako vždy, skvěle jsem se pobavila

ten Emmet je na liskanec :X chudák Eda , ale aspoň už ví, co je pro něj správné ... tím myslím Bellu samozřejmě

Tak tomu se říká smůla Už aby to dokončil Dokonalost!

dokonalé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!!!miluju emmetta!!!!!!!

Emmetteeeeee....!! Ty jeden debile....! Já ho zabiju!!!! Konečně se už Eda málem vyžvejk a ten idiot m to zkazí.... aaaaa.... Debil....! Mno ale byla to skvělá kapitola až na toho ignoranta...! Ne Emma miluju, ale tohle fakt přehnal.... Chudák Edie...! Mno hlavně rychle dalšíííí... ale ať už se Eda konečně vymáčkne...!

Emmett je úplne božský . Čo ma ale dostalo, bola posledná veta .
Skvelé a absolútne dokonalé

Suúer kapitola ako vždy... teším sa na ďalšiu tak rýchlo... :D

chudák Edward

Je je jeeeeej :) No tak to je krááásne Dúfam, že jej to Edward v ďalšej kapitole už povie. Nech sú už spolu. Aj keď mám tušenie, že sa im niečo do cesty postavy. Ale píšeš krááásne

opět krásná kapitolka a já se jen dívím jak rychle přibívají. ale jsem za to neskutečně ráda.

Chci být jedináček... tak tos zabil Ede bylo to dokonale!!!

jáááj, ten emmett všechno zkazíí supééér honem dalšííí

Tenhle Eddie neni tak dokonalej, tenhle je až mooc chlap, za všechno chce pochvalu a když něco nevyjde, tak má dvacet různejch výmluv, proč se to nepovedlo
P. S. Emmete, nedej se!!!

perfektní

skvela kapitolka už sa tešim na dalši diel

super...kapitola, nejlepsi na tom je, ze pridavas kapitoly tak rychle!!!

Heh... Každý den nová kapitolka, ty si úžasná! Tahle byla samozřejmě opět skvělá

Proc mam pocit ze ross sla za carodejkou.Edward se nam asi zblazni kdyz se nevijadri

t tá posledná veta nemala chybu rýchlo pokračko prosím prosím

Krásný,úžasný,nejlepší si výborná a chci další adalší kapitoly.

Krásná, úžasná kapitola. Emmett zase všechno zkazil. No snad to Edward řekne Belle i tak.
Těším se na další kapitolu a doufám, že bude brzo, protože tahle povídka se stala mou drogou.

Skvely,uzasny,dokonaly, proste super kapitola a uz se moc tesim na dalsi

Boží

fantasticka a uzasna poviedka len ta rose urcite isla za sophii aby ju vratila do zivota

Naprosto dokonalý.

Páni Rose šla určitě zabít Sophii, že jo? Jenom doufám, že se jí nic nestane (myslím Rose, Sophie ať klidně shnije v pekle).

To sem zvědavá, jak jí to nakonec řekne :) krásná kapitola

Prosim si este davku romantiky . A dufam ze Rose daco nekuje nekale ... Kapitola fantasticka ako vzdy

Co mi to děláš? Já se tu válím se zemi..upadla jsem ze židle Já bych Emmetta asi uškrtila... Prosím rychle další

Nádhera už se těším na další

krása

Zabít Emmetta! Zabít Emmmetta! Klidně se o to osobně postarám! Jinak to bylo úžasné. Nic víc dodávat nemusím.. Celé mé nadšení si jistě dokážeš představit.

Úžasné, skvělé a nádherné !!!

prostě DOKONALÉ! Chudák Edward, Emmet je prostě... Emmet z těch jeho vtípků vždycky nemůžu ale pořád žasnu nad tim jak dokonale dokážeš popsat znovuoživlou Bellu jinak zase božská kapitola

no tak to bolo nádherné, tak, ako vždy. samozrejme, ďakujem/e za rýchle pridanie. za to si ťa neuveriteľne (tak ako asi aj ostatné dievčatá) vážim a obdivujem tvoju flexibilitu...

kapitola nemala chybu, ty dokážeš romantiku s humorom zmiešať v neuveriteľných dávkach... ježíš, a to, ako sa jej Edward snažil povedať,že ju miluje, ale vždy mu do toho niečo skočilo... a Bella sa mu to zase snažila povedať tiež, ale nie za bdelého stavu... ty si neuveriteľná. a to, ako sa o ňu strachoval... normálne začínam Belle Edíka závidieť ... tá situácia s Bellyním narazením do steny bola pre mňa tak vtipno/zlato/ dojemná....
No a ja Emmetta a tie jeho narážky milujem, nemôžem si pomôcť, už sa teším, ako sa s Bellou budú doberať... júj, a tá posledná veta bola fakt zabitá...

Len mi hlavou vrta Sophia a to, že dievčatko si ešte nepobalilo kufre a preč sa nechystá ani náhodou, je stálou, aj keď zatiaľ spiacou hrozbou... nemohol by jej niekto tú jej čáry - máry knihu tak nenápadne podpáliť ?
uf, no a Rose... napadá mi možnosť, že sa Rose vybrala Sophiu poprosiť o ľudskosť, ale do takýchto extrémov to snáď nevytiahne... alebo?

každopádne, teším sa na pokračko, kapitola mi veľmi povzdvihla náladu, ktorá bola kôli zajtrajšej návšteve zubára na bode mrazu.. heh, len tak dalej, si jednička

naprosto úchvatný. Ach ten Edward má, ale smůlu chce se jí vyznat a no nic. V tu chvíli bych toho Emmetta opravdu přizabila, copak si snad seděl na uších, když jí chtěl Edward něco říct.
Bella moc ani nepřekvapilo, že narazila do těch dveří bude si muset holt zvyknout, že je mezi živými. Jinak jsem zvědavá jaký budou mít vztah Rose a Bells.
Moc se těším na další pokračování

Posledná veta bola naj. Prosím, prosím, chci být jedináček. A ten Emmett, no. Keby ho tak nemilujem, tak sa naňho nahnevám. Dilinko jeden. Ale Edward bol úplne úžasný. Škoda, že neexistuje. Ach jaj. Krásna kapitolka. Teším sa na pokračovanie.

Chúďa Bella... najprv sa Edwardovi odhalí ,potom narazí do dverí a rozbije si nos, potom skončí na záchode lebo na jej žalúdok toho bolo moc. Podľa mňa si musela byť mŕtva aj ty. Inak si všetko toto nedokážem vysvetliť.
a tiež chudák edward... kedy to Bells konečne povie? A prečo ho musí Emm tak štvať?
inak,tá posledná veta to zabila.
si proste skvelá spisovateľka a tvoja poviedka je úplne dokonalá

Totálně božííí! Vajíčka, tousty, biftek... Kam ty na to chodíš?
Prostě perfektní kapitola a už teď se klepu zvědavostí, jak to bude pokračovat - kam zmizela Rose?

Nejdříve jsem ti chtěla okomentovat tu předchozí kapitolu, protože jsem to předtím trochu odflinkla. Ale když už si napsala další, tak nebudu plýtvat svou drahocennou myslí, abych vymyslela další koment. Dobře, tak tomu budeme říkat lenost, když chceš... Ale ty jsi byla tak úžasná, žes napsala další kapitolu a mě tím ušetřila od zapojení mozku nad dalším komentářem. Nemuselas být až tak laskavá, ale budiž...

A teď... Rosalie... zdá se to jen mně nebo je nějaká divná??? Hm... možná se to jen mně nezdá, ale neřešme to. Eda by to se svým proslovem mohl trochu urychlit. Vím, že ho každý přerušuje, ale stejně... dřív nebo pozdějc jí to stejně řekne, takže o to se nebojím.
V celé kapitole mě asi nejvíc pobavil Emmett... ty jeho nekončící vtipy...Miluju ho.

A jaký je závěr na konec? Hm... tak asi...

Jo! Jasně, že se mi to líbilo! Jak o tom můžeš pochybovat???

naozaj úžasná kapitolka...
a Emmet ma zase dostal...
už sa strašne teším na pokračovanie...

Abych pravdu řekla, tak nejvíc se těším na reakci Rose na Bellu. Je už celkem jasné, kam se jejich společný vztah bude táhnout, takže to je hotovo.

Ale jsem zvědavá, jestli bude z Belly nakonec upírka, nebo ne. Pokud ano, tak mi v hlavě pořád kmitá věta od Rose: "Dostala druhou šanci, ale zahodila ji."

Nevím proč, ale strašně jsem zvědavá na to, jestli ji bude nesnášet... Mít ráda?... A pokud to první, tak do jaké míry...

Každopádně tahle kapitola byla úžasná a směji se Edwardovi... Určitě chápeš proč... :D

Doufám, že další kapitola bude zase rychle. V tomhle tě hodně obdivuji. Já jsem schopná nepřidat kapitolu celý měsíc... :D

A ta poslední věta... Prostě záchvat! Ale naprosto Edwarda chápu.

Takže hip-hip hurá! :)

Je to úžasné...

Ok, už končím...

ÁÁÁÁÁ... jak já se těšila až jí to na konci kapitoly řekne a ona vyskočí z kůže štěstím a odpoví mu na to něco naprosto nesmyslnýho, ale zároveň sladkýho...
Blbej Emmett - a to je to historicky poprvý co to říkám.
Bella narážející do dveřé - chudák malá, ještě si nezvykla. Asi bych nechtěla umřít a zase se vrátit, musí to být strašně deprimující, ne??? Když je najednou všechno tak namáhavý a skutečný... ¨

Skvělý, domi.
P.S.: Jo, jdeme ven, od příštího úterý mám volno, takže mi řekni kdy máš čas ty.

Paráda.

Moc moc pěkné... :) Hehe, vyšilující Edward? :D No k popukání! ;) Obdivuji tě, jak rychle přidáváš kapitolky ;)

ááá doufám že už jí to brzo řekne super kapitola

Ten poslední řádek - vím, jak to myslí. Takže začnu opět poděkováním - jsi skvělá! Mám ohromnou radost, že sis vzpomněla (já jsem včera docela často kontrolovala a pokaždé, když jsem tam našla jen černé políčko, tak jsem se začala obávat, že jsi na Kiku zapomněla). Takže ti moc děkuji - za časté přidávání kapitol + za předčasné přidání na stmívko.
Ke kapitole:
Boží! Já prostě Edwarda miluji. Jak on se božsky chová a... Prostě je to luxusní upír stvořený pro každého. Mám na Rose, ale mlčím. ( ) Bella je fajn, ale že tys někdy byla mrtvá... Jinak nevím, jak se do ní můžeš tak perfektně vcítit (viz ranní chvilka).
Takže to shrneme: Super, bezva, bomba, cool!
Už se těším na další.

PS: Ani nevíš, jak moc je těžké dát dohromady komentář, který je, dá se říct, o ničem.

Přidat komentář:

Nick:

Text: