Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 17. kapitola

Edward se konečně vyjádří a Bella si zase bude chtít nabít nos.

30.12.2011 (07:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 78× • zobrazeno 11180×

Bella

 

„Ne!“ zavrčel Edward na Emmetta a já vytřeštila oči. Slovo upír už zase vypadalo stejně děsivě jako před mojí úžasnou transformací. Myslím z člověka na ducha. Ne z ducha na člověka… Vzpomněla jsem si, jak si děti zakládají seznam toho, čím chtějí být. No, tak já tam nemám slova jako pekař, kadeřnice nebo prezident… Ale člověk, duch… No, a jelikož se dostávám do takových zvláštních životních situací, ten seznam možná ještě trochu povyroste. Cokoliv, jen už žádný Casper. Prosím.

Edward si něco zamumlal pod nos a odkráčel pryč. Zklamaně jsem se dívala na jeho pozadí, jak se ode mě vzdaluje. Nechtěla jsem, aby odešel… Sakra, to je hrůza. Musí mě co nejdřív vykopnout, protože já se mu za chvíli začnu klanět. No, to asi ne, ale je možné, že by přišel na to, jak ho zbožňuju. Navíc to, jak se ke mně choval… Byl tak starostlivý a milý. Jenže já moc dobře věděla, proč to tak je. Za prvé – se možná cítil provinile kvůli Sophii, protože mě poslala do pryč a on má pocit, že za ni měl zodpovědnost, a za druhé – mě chce vyprovodit ze svého domu se slávou. Prostě asi abych na něj dobře vzpomínala. Chce mě napojit, ošatit a nazdar. Myšlenka na odchod mě dostávala do mdlob. Už teď mi Edward chyběl a já mám jít pryč? Nějak jsem si to nedovedla představit.

„Hrajou Lakers!“ oznámil Emmett a blýskl se oslňujícím úsměvem.

„Fakt?“ vypískla jsem radostně. Mají teď skvělou sezónu.

„Ale nejdřív mi musíš všechno vyprávět. Náš Eda to prý nandal tomu zrzavému Potterovi?“ zeptal se a zahýbal obočím.

„Nevím. Nebyla jsem při smyslech,“ přiznala jsem. Vážně jsem si toho z hřbitova moc nepamatovala. Kromě Edwarda, když rozbil tu tmu kolem mě a vytáhl mě z… pryč. Emmett si mě prohlížel od hlavy až k patě a pak se zakřenil. Než jsem mu stihla úsměv oplatit, vyzdvihl mě do náruče a začal se mnou točit dokola. Ještě, že jsem před chvílí svůj žaludek vyprázdnila.

„Co děláš?“ křičela jsem.

„Mám radost, že jsi živá. A už tak nepáchneš,“ vysvětlil a držel mě stále ve vzduchu. Bezmocně jsem mu tloukla pěstmi do obrovských ramen, ale smála jsem se. Uvědomila jsem si, že mám v Emmettovi opravdového kamaráda. Ani jsem nepostřehla, jak se to stalo. Ty naše noční dýchánky u televize a dopisování na tabletu neznamenaly zrovna pokrevní bratrství, ale stalo se.

„Pusť, svalovče,“ okřikla jsem ho a on tak okamžitě učinil. Vydýchávala jsem to a kroutila nad tím hlavou.

„Jsi teď dost rozbitná. Budu si muset dávat pozor. Jinak mě Edward roztrhá,“ dodal tiše a zachichotal se. Tyhle drobné narážky jsem nechápala, a tak mu jen znovu bouchla pěstí do břicha.

„Do hajzlu! Ty jsi fakt velkej kus žuly!“ obvinila jsem ho naprosto pravdivě a třela si klouby na ruce.

„Chtěla sis šáhnout na chlapa?“ zeptal se a začal se protahovat. Hezké. Víc než hezké.

„Jsi blázen,“ zamumlala jsem a prošla kolem něj do kuchyně, kde jsem si znovu sedla k jídlu a začala se ládovat. Tentokrát pomaleji. Pohled mi padl na Edwarda, jak stojí u prosklené stěny a zírá neznámo kam. Vypadal jak hromádka neštěstí. Co bych dala za to, abych ho mohla utišit. Nejspíš to bude kvůli Sophii. Výhled mi zastínil Emmett.

„Tak co mi povíš?“

„Jím,“ oznámila jsem mu nesrozumitelně, protože jsem měla pusu plnou brambor a bifteku. Emmett se zhnuseně zašklebil, když viděl tu rozdrcenou směs.

„Jsi hrozná citlivka. Nevím, kdo tu vysává lesní zvířátka,“ mumlala jsem a napodobovala jeho výraz. Trochu jsem se posunula na židli, abych viděla na Edwarda. Byl zvláštní, jak strnule stál a nejspíš ani nedýchal. Kdyby měli lidé otevřenou mysl, okamžitě by přišli na to, že to není člověk. Jenže lidé dvacátého prvního století si radši budou nalhávat, že nechodí na solárko, má genetickou poruchu, a že je tak nelidsky krásný od přírody. Když na tím tak uvažuji, oni nám jsou jen podobní, ale tak minimálně, že to bije do očí.

„Bello? Bello?“ hučel do mě Emmett a já zamrkala.

„Co je?“ štěkla jsem otráveně. Ruší mě při mém rozjímání. Buddhisti by ho trefili.

Emmett přimhouřil oči a podíval se tam, kam jsem celou dobu zírala.

„Něco mi tu nehraje,“ řekl a kmital očima ze mě na Edwarda, který se v tu ránu otočil. Já se otřásla při představě, že by na to Emmett přišel. Emmett a Edward začali skoro nerozpoznatelně hýbat rty. Podle jejich výrazu se o něčem dohadovali, ale příliš potichu pro moje uši. Pak se na mě můj kamarád zase otočil.

„Alice ti jela nakoupit oblečení. Vzala s sebou i Jaspera. Chudák,“ politoval svého bratra, zatímco já se rozzářila radostí. Už si dovedu vážit oblečení a možnosti se převléknout.

„Ale těš se, až přijde Carlisle,“ doporučil.

„Proč?“ vydechla jsem a cpala do sebe párek. Už jsem zase jedla, jak neandrtálec, ale měla jsem takový hlad, že to bylo až neskutečné.

„Je to doktor a ty jsi vylezla z rakve, tak co čekáš?“

„Vždyť jste upíři,“ vydechla jsem nechápavě.

„No, mě se neptej, rakvičko,“ zachechtal se a já protočila oči.

Ještě támhle ten toust…

 

Edward

 

Když Bella snědla čtvrtinu připraveného jídla, poslal jsem Emmetta pryč tónem, který nepřipouštěl diskuze. Věděl, že se něco chystá a nepochybně bude poslouchat každé naše slovo. Což dělají upíři normálně, ale on bude poslouchat dost nedočkavě. Stále jsem ho chtěl roztrhat.

„A co ty Lakers?“ zeptala se Bella, když se zvednul. Můj bratr ji naučil zálibě v basketbalu. On je vážně vzor pro mladé dívky.

„Až za dvě hodiny,“ vysvětlil a zmizel. Díkybohu. Odlepil jsem se od okna a přišel ke stolu, kde se Bella držela za břicho a nevypadala, že by jí bylo moc dobře.

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se s obavami. Tentokrát už žádné zvracení při vylévání mého srdce.

„Jasně, ale… Můžu?“ zeptala se váhavě a kývla ke kuchyni. To může ještě něco sníst? Kam to dává? Vždyť je tak drobná… Kromě jejích pavoučích nádherných nohou.

„Víš, lidi mají ve zvyku se něčím sladkým dorazit,“ vysvětlila a já za ní pokračoval do kuchyně. Alice je vážně třída. Nebo je Bellino tělo třída, a tak se nemusí moc snažit, aby to vypadalo překrásně. To temně modré tričko jí tak slušelo. I když přiznávám, že v tom županu vypadala ještě lépe. Bella tápala po kuchyni a zastavila se očima na mixéru. Přikývla a pak se zase zeptala: „Můžu?“ A ukázala na lednici.

„Bello, ještě jednou se zeptáš, jestli něco můžeš…“

„Dobře. Jen prostě… Jsem ve vašem domě.“

„Jsi v našem domě,“ opravil jsem ji. „ Ty, já a ostatní. Všichni tu bydlíme.“ Sledoval jsem, jak našpulila rty a cpala do toho robota všechno možné ovoce, co našla v mísách a zalévá to mlékem. Nechutné.

„Já vím, že si to myslíš a taky vím, že budu muset odejít,“ mumlala a já vytřeštil oči. A je to tady. Chce odejít.

„Nemusíš odejít. Vlastně tu je jeden dost podstatný důvod, proč nemůžeš odejít. Snažím se ti to říct celý den… Bello, liješ tam toho moc!“ zastavil jsem ji, když tam nalila skoro celou krabici. Chytil jsem ji za ramena a podíval se jí do očí.

„Miluju tě,“ řekl jsem, jenže asi tak v polovině té věty šáhla s panikou v očích na tlačítko, které zapínalo mixér.

„Co jsi říkal?“ zařvala do toho hluku, jenž ten stroj způsoboval. Uvnitř mě vybuchovala sopka a já měl co dělat, abych ten mixér nerozmlátil na padrť.

„Řekl jsem, že tě miluju, sakra!“ zahřměl jsem a ona zkameněla. Zírala na mě těma velkýma čokoládovýma očima. Srdce se jí rozběhlo kupředu, ale ona pořád jen zírala. V životě jsem ještě ty slova neřekl a nikomu jinému, než jí, ani neřeknu. Byl to nepopsatelný pocit. Láska se mi usazovala v každé části těla.

„Bello?“ zeptal jsem se, když pořád nereagovala. Sklonila hlavu a vypnula mixér. Potom mě obešla a šla napříč kuchyní. Vůbec jsem nechápal, o co jde, takže když narazila do prosklené stěny a zhroutila se na zem, zůstal jsem zaraženě civět. Vždycky byla zvláštní.

„Co to děláš?“ zeptal jsem se se strachem o její duševní zdraví. Upír jí vyznal lásku – to vám asi pocuchá nervy. Zvedl jsem ji ze země.

„Promiň, musela jsem se přesvědčit, že nejsem tam. I když, proč by si mi vyznával v pekle lásku, když po tom toužím se ze všeho nejvíc? Leda bych byla v nebi. Ale vypadá to tady pořád stejně…,“ vykládala a rozhlížela se kolem. Vážně řekla, že potom touží ze všeho nejvíc? Ale… Kdy? Jak? Na nic jsem nečekal a risknul to. Stáhl jsem ji k sobě a vpil se do těch jahodových rtů. Málem jsem vypadl ze své role, když jsem ji ochutnal. Pro to neexistoval dost expresivní výraz, který by vyjádřil, jak úžasné to bylo. Když si její mozek uvědomil, že jí kroužím jazykem po spodním rtu, pootevřela ústa a já tak mohl vniknout bez problémů dovnitř. A chtěl jsem víc. Ruku jsem jí zamotal do vlasů a druhou jsem prozkoumával její zadní partie. Bella se brzy vzpamatovala a rukou mi zajela do mých vlasů. Tahala za ně a moje hruď vibrovala. Začínalo toho na mě být moc, ústa se mi plnila jedem, a když mi Bella zavzdychala do úst, mohl jsem explodovat. Ten vzrušený sten byl jako bomba. Pustil jsem ji a podíval se na její ruce, které zůstaly viset ve vzduchu, jako kdyby mě pořád objímala. Ústa měla pořád pootevřené.

„Promiň. Omlouvám se. Nebyl jsem připravený na to, jak…,“ přiznal jsem s rozpaky. Zamrkala.

„Ještě,“ hlesla a překonala tu krátkou vzdálenost mezi námi, která se mi stejně zdála kilometrová.

„Jeď, Bello, jeď,“ skandoval Emmett ze své ložnice. Ale pro jednou mi to bylo jedno, protože jsem byl v objetí mé malé tmavovlásky. Jenže Bella věčnost bez kyslíku nevydrží. Odtáhl jsem se a podíval se do její obluzené tváře.

„Po tomhle si toužila nejvíc?“ zeptal jsem se, protože mi to nebylo jasné.

„Přesně tak.“

„A už mi věříš?“ Váhavě přikývla.

„I když… počkej,“ řekla a rozešla se zase směrem ke stěně. Chytil jsem ji včas za ruku a stáhl ji zpátky. „Budeš mě ještě muset přesvědčit,“ uvažovala.

„Ale kdy…“

„A kdy ty?“

„Když jsi zmizela. Neměl jsem tě u sebe a došlo mi to.“ Bella se šťastně usmála a pak mávla ledabyle rukou.

„Miluju tě déle,“ řekla a tvářila se vítězně, i když jsem ve skutečnosti byl vítěz já. Nejen, že jsem se konečně dopracoval k tomu, abych jí to řekl, ale ona právě řekla, že mě miluje.

„Zopakuj to,“ nařídil jsem jí nedočkavě.

„Co?“ zeptala se zmateně.

„Bello!“ zavrčel jsem.

„Jo, aha. Miluju tě,“ zašeptala a tváře jí přitom zrůžověly. Bázlivě se u toho usmívala, jako kdyby vyzrazovala nějaké tajemství. Přejel jsem jí palcem po rtech a uvědomil si, že tyhle rty nikomu jinému nedám. Jsou jen moje.

Bella kmitla očima za mě.

„Vytekl mi koktejl,“ oznámila. Slovo koktejl zkomolila, když jsem se jí opět přisál na rty. Vyzvedl jsem ji do náruče a nesl na pohovku, kde jsem si ji posadil na klín.

„Tak tohle bylo to, co ses mi snažil říct? Kdybych to věděla, tak bych ti pořád neutíkala,“ přiznala.

„Co sis myslela, že se ti snažím říct?“

„Myslela jsem, že mi řekneš, abych odešla.“ Začal jsem se smát.

„Ty sis myslela, že chci, abys odešla a já si myslel, že chceš odejít,“ vysvětlil jsem a Bella pokrčila rameny.

„Hledali jsme se, až jsme se našli,“ konstatovala.

„Jak duch našel upíra… Hm.“

„Zvláštní?“

„Ne, myslím, že je to zcela přirozené,“ odporoval jsem a napjal se.

„Alice a Jasper,“ zahlásil jsem příjezd svých sourozenců. Alice měla obrovskou radost, když viděla, jak na Bellu řvu, že ji miluju.

„Tak já…,“ začala a chtěla vstát.

„Ani se nehni,“ rozkázal jsem a Bella zapadla zpátky. Držel jsem ji ve své náruči a už ji nikdy nechtěl pustit. Možná se smiluji, když bude potřebovat na toaletu… Žluté Porsche udělalo smyk před domem a vyskočila Alice. Koukal jsem na ni, jak běží s úsměvem, zatímco Jasper z kufru vytahovat deset tašek… Aha, tak to byla jen první várka, protože vztekle otevřel dveře na zadní sedadlo a vytáhnul další tucet. Dneska to muselo být mimořádně hrozné.

„Aha!“ vykřikla Alice a ukázala na nás kostnatým prstem.

„Co aha?“ zeptal jsem se. Alice se jen šťastně zazubila a málem nadskakovala, když nás viděla s Bellou na pohovce, jak se k sobě zamilovaně tiskneme. Když jsem nás viděl přes její oči, spatřil jsem, že se tváříme oba stejně a oba se majetnicky držíme toho druhého. Vypadalo to nádherně.

Jasper pustil tašky na zem a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv, když ochutnal šťastnou atmosféru pokoje.

„Tohle si dám líbit,“ řekl a myslel na to, že aspoň něco mu pomůže překonávat Bellinu lahodnou krev. Potlačil jsem zavrčení. Věděl jsem, že její krev nebyla lahodná jenom pro mě, ale i tak se to těžko poslouchalo.

Emmett seběhl dolů a založil si ruce na prsou. Tradiční rozzářený obličej nechal v šuplíku.

„Viděl jste někdo z vás od rána Rose?“ zeptal se a všichni zakroutili hlavou.

„Takže s vámi nebyla nakupovat?“ ptal se a jeho myšlenky lítaly všemi směry.

„Jestli ale nebyla s vámi a není ani s Carlislem a Esmé, tak kde je?“

 

---

 

Zjistila jsem, že to časté přidávání kapitol není tím, že jsou prázdniny, i když to hraje taky svou roli, ale tím, že vím, co jdu psát. Tedy, alespoň stručně. Není to, jako když sedíte u Wordu a bezradně zíráte na bílou stránku.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 17. kapitola:

Sakra, sakra. Vůbec mě to nenapadlo, až teď, když jsem prolétla komentáře. Snad ta čarodějnice Rose nic neudělala.

To bylo skvělý!!! Konečně jsou Bella s Edwardem spolu! Ale kde je Rose?

Že by Sophie něco udělala Rosalii? Anebo tam jen Rosalie Bellu nechce a proto odešla? Nevím... Jinak úžasná romantika.. Jdu na další kapču.

Je to fakt supr, měla bys vymýšlet dál. Ja se teď vrhám na další kapitolu a doufám, že mně něčím překvapíš!!!!!!!!!!!

P.S. držím palce

konečně spolu

Konečně ty dva jsou spolu
Teď ještě zachránit tu spropadenou Rose

No krásna zamilovaná kapitola .....
No ale veď si povedzme ktorá z nás by sa do neho nezamilovala na prvý pohľad???????
Tak šup šup idem ďalej čítať, nech viem čo Rose porobila....

Rosalie zmizela? Nemá v tom prsty zase Sophie??? Mám strach, ale musím rychle dál, protože mě to zajímá kde je.

nemám slov DOKONALÉÉ

On si myslel, že ona chce odejít, ona si myslela, že on chce, aby odešla... jo jo, trdla to jsou. Ale hlavně, že už je to venku, i když Belliny způsoby, jak se přesvědčit o tom, že je to skutečnost jsou opravdu originální.
a co zas ten konec - kde je Rose???

Tak tohle bylo... bylo... naprosto příšerně, příšerně, zatraceně nádherný, bombastický a skvostný!! Byla to tak, tak děsně moc mimořádná kapitola.... Sakra, kvůli tobě si žačínám myslet, že čeština je chudý jazyk, nedokážu najít slova, abych pořádně popsala svoje pocity k téhle kapitole. Fajn, je to mnou, pořídím si slovník. Zatím si ale musím vystačit s tím co mám. Pááni... Nejdřív bych se ale měla rozkoukat. Protože právě stojím vedle Jaspera a zírám na Bellu, Edwarda a Emmetta a přemýšlím, kde je Rose... Nemáš ponětí, jak moc se mi tahle kapitola líbila a to jsem si myslela, že už tuhle povídku nemůžu zbožňovat víc. Každičké slovo jsem hltala s přiblým úsměvem na tváři. Protože díky tomu tvýmu nevšednímu talentu a celkové schopnosti psát překrásné kapitoly, vymýšlet geniálí scénáře povídek a používat slova jsem to prostě jasně viděla před očima. Bellu a Edwarda a řvoucí mixér... A že ten obrázek byl k nezaplacení... A "Jeď Bello, jeď" mě už totálně dorazilo... Sakra, bylo to tak luxusní. Obsahovalo to přesně to, co na týhle povídce miluju,- lásku a humor... Vážně neuvěřitelné. Jen je mi trochu líto Jazziho, ještě že toho skřeta tak miluje, jinak by se asi zcvoknul. No a zrzavý Potter byla další perlička... Opravdu, opravdu, se Domi hluboce klaním, protože tohle bylo katastrofálně překrásný. Tleskám, klaním se a smekám. Vážně, klobouk dolů...

Milujem tenro príbeh . Edward vyznáva lásku svojmu Polnočnému slniečku ale furt ho niekto vyruší . Ale keď sa k tomu konečne dostal , bolo to skrátka čarokrásne . Dvaja zamilovaní v objatí ... A potom problém zvaný Rose . Ale vážne . Kam zmizla ? Stavím sa že v tom má prsty Soph . Okamžite musím ísť na pokračovanie . Je to senzačné a napínavé .

...z dôvodu, že nemám slov - také to bolo úžasné - dávam iba smajlíky:

Ach, ta láska...
Domi, tohle bylo nádherný. Jak mu Bella pořád utíkala a všechno ztěžovala a nenechávala ho domluvit A Emmett opět neměl chybu. Co se mi na něm líbí, tak to, že z něj neděláš úplného ťulpase, ale že je taky mimořádně všímavý (ostatně jako kždý jiný upír, že?) a že dokázal rozpoznat (v té kuchyni), že se "něco" děje Rosalie šla určitě za Sophií, aby ji oživila, že? Je to totiž jediné logické vysvětlení a navíc, Rose by za lidský život dala cokoliv, dokonce i Emmetta...
A ještě díky za vysvětlení tvojí rychlosti při přidávání kapitol - tvoje múza musí bejt opravdu dost přítulná

Skvělá kapitola - med mi přímo kapal z monitoru.

joo, nádherné čtení na Nový rok - taková romantika! A to vyznání lásky za libých zvuků mixéru - ach!
oni jsou tak roztomilí!
kapitoly v takovémto stylu se čtou stejně sladce, jak se ti podle toho modrého textu i psala

nádhera láska honem další kapitolku a ne že jim to zase pokazíš

Nádhera konečně jsou spolu už se těším na další díl

konečne!!!
len by zaujímalo kde je Rose...
úúúžasná kapitolka

Jééé to bolo krásné... konečne sa dali dokopy... ale Ed by sa mohol Belle ospravedlniť za jeho správanie... veď sa pred ňou bozkával zo Sofiou a tak... musí ju to stále bolieť nie?? supeeer

Ááááááh Je to tam! Skvělá kapitola...a jsem velmi zvědavá na další, protože jsem celá napjatá, co provede naše blonďatá kráska... Tohle je vážně naprosto geniální FF!

Dneska to čtu už asi po 5 a nemůžu se toho nabažit!!! Jen tak dál. :)

Prorazim asi hlavou strop, ak skáču rodosí vysoko... ale to nřeš...! Konečně se ten ehm... debílek vyžveknul...! A já oslavju...! Mno, Bella mě zase rozsekala, když se snažila nesnažila projí to skleněnou sěnou... a Edovo myšlenky na teno čin... jéj...! Ale Emm se nezdá... jak fandil Bells... no vážně je moc šikovnej...! Ale zajímalo by mně a to opravdu vážně kde je Rosie...??!!! Doufam, že ji brzo najdou.... Mno,l ale kapča celkově byla boží... už se moc těším na další...!

Ah, bože, konečně jsou spolu. To je naprosto úžasné! Já mám takovou radost. Když jsem to četla, celou dobu jsem se usmívala jako blbeček. Doopravdy. M8m strašnou radost, že jsou spolu. Ale s Rose bude asi problém. Mám strach, že šla zabít "zrzavého Pottera" To bude malér. A nebo hůř. "zrzavý Potter" ji unesl a bude ji mít jako ukojmí. Výsledek by byl takový, že ji nechá jít, když se k ní Edward vrátí. Ne, to asi ne, ale zase se mi rozjela ta moje fantazie. Takže stručně řečeno. Hrozně se mi dnešní dílek líbil a moc se těším na další. A to, že přidáváš každý den jeden díl, smekám před tebou. To já to vždycky nejdříve stihnu po třech dnech. A jsem strašně ráda, že to dokážeš. Tak opět sedni k počítači a piš, ať si můžeme tu nej povídku přečíst.

chudáčik Emm ....rýchlo pokračko prosím prosím prosím

super kapitola,myslím, že se Rose pokouší něco provést Sophii.

úžasné naozaj fantastická kapitolka...
mám viac teórii kam sa mohla vytratiť Rose...
ale už sa neskutočne teším na pokračovanie...

Dokonalá kapitola! Naprosto fantastická! (Jako vždy! ) Konečně si vyznali lásku.
A já stejně vím, kam šla Rose. Ale nepovím! Jsem zvědavá, jestli jsem se trefila.
Tak honem další kapitolu, ať už vím kam šla!

No, ale že jim to trvalo
Ještě mi řekni, že šla Rose zabít Sophii... copak nemůže mít rofinka chvilku klidu, ačkoli Emmet jako zachránce je úžasná představa

Wowowowowowowow! Krása! Co je s Rose?!

Já Tě zbožňuju!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Od rána se plácám od ničeho k ničemu, nic mmě nebaví, ale teď jsem si tak strašně zlepšila náladu, že je to až neuvěřitelné
Normálně sedím u noťasu a culím se jak postižená
Krásný to bylo, jdu si to přečíst ještě tak dvakrát a pak půjdu něco dělat

jezinku, kde je ta Rose? a super kapca

chudák Emmett nevie kde ma svoju Rose:D

No to snad ne, prosím, že Rose nešla tam kam si myslím No to je ale káča, ... za Sophie neeee
Jinak nádnerhné kapitolka, to vyznání, hlavně vyjevená Bella a pokus to co nejdál oddáli i když otho pak litovala

no já se tady doslova rozplývám ... to byl ták úžasný . Honem další díl prosím

To je dobře, že víš, co psát, protože vždycky z toho vzejde něco úžasného, u čeho se můžu potrhat smíchy.
Mám teorii, kam Rose zmizela! Určitě šla za Sophií, buď aby ji zabila, nebo proto, aby se s ní domluvila, jak se zbavit Belly, protože nechce, aby jí zvracela po domě. A dívala se na televizi s Emmettem.
No, uvidíme, co je na tom pravdy, těším se na další kapču! A teď hurá na úkol z matiky...

"Jo, aha ! Miluji tě. " . Belline hlášky nemajú chybu. A to, že si už obaja uvedomili svoje city a vyznali sa z nich nič nemení na tom, že jej poviedka aj napriek tomu láskavá, vtipná a zábavná

perfektní

Jako vždy nádhera... Jen kde je ta Rosalie, sakra?

Holka, jak to děláš, že pokaždé jsi lepší a lepší??? Co takhle,kdyby Rosalie šla zařizovat stěhování, když Bella tam zůstat nemůže nastoupit do školy když tam chodila když byla živá, ale pak zemřela a teď se tam nemůže objevit znovu a živá????

super kapča konečně jsou spolu ale jen by mě zajímalo rosalie jinač super jako vždy

Skvělá kapitola , normálně tvé povídky nekomentuji (čtu si je většinou na mobilu, těsně před spaním a na mobilu se prostě komenty píšou hrozně špatně), ale dneska mi to nedalo a musim hodit i já svůj typ co se děje s Rose. Dle mého názoru Rose zaujala myšlenka, že když Sophie zvládla "vrátit" Bells, že by to mohla udělat i s ní a ona by byla znovu člověka. Přijde mi to jako nejpravděpodobnější varianta, ale nechám se ráda překvapit. Jsem nadšená, že se ti teď tak dobře píše a můžeme každý den číst novou část . Děkuji moc

nádherné vyznání Rosalii sice nemám ráda, ale nějak mi chybí, co se mohlo stát?

Konecne si ti dva rekli, co k sobe citi, skvela kapitola a snad se tu brzy objevi dalsi, kde zjistime, kde je Rose

Bylo to fajn:).

skvělé, jsem tak ráda, že už to Bella ví

Je to překrásné,dík,že jsi z toho neudělala drama na další dvě kapitoly.

tak tahle kapitola neměla chybu. Edward jak musel překřikovat mixér. Chudák Jasper, že se musel tahat s těmi taškami. Moc by mě zajímalo kam se vypařila Rose. Snad se to brzo dozvíme. Už se těším na pokračování

Hm... Musím se opičit po Jasperovi - tohle si dám líbit.
Paráda! Tahle kapitola se mimořádně vyvedla, jen mi dělá starosti Rosalie. Cullenovy mám ráda všechny, komplet všechny, ale když začne Rose vyvádět, neznám se... Takže jestli šla za Sophií a kujou spolu nějaké pikle = .
Jestli se jí něco stalo = .
Takže doufám, že je Sophie opravdu rozumná holka a Rosalie pravá sestra, jinak se vážně zblázním!
Ale na druhou stranu jsem ráda, že bude v povídce trochu drama - ne že bychom si ho doteď neužili dost, mohly by tam být ještě nějaké ♥love♥scény B+E - protože jinak by určitě povídka skončila... což bych nepřežila.
Tleskám a klobouk dolů
PS.: Těším se na pokračování.

Páni. A ešte raz páni. Rozmýšľala som, ako bude vyzerať, keď to Edward zo seba konečne dostane, ale ty si ma totálne šokovala a milo prekvapila. Proste... páni. Ja nemám slov. To bolo tak dokonale vymyslené a napísané. Preboha, dievča, ty si génius. No fakt. Kde sa hrabe Einstain, keď si tu ty? Takto by to určite ani on nevymyslel. Dokonalé. Krásne. Ách. Už sa neviem dočkať pokračovania.

Toto bola nádherná kapitola. Si fakticky majsterka.

To souhlasím. Když je nálada a člověk ví, co má psát, tak to samozřejmě jede jako po másle ;) Musím konstatovat, že tahle kapitolka se ti opravdu moc povedla! Klobouk dolů, jsem ráda, za to, že ti to takhle jde... :))

a je to tam, huráááááááá, to chce oslavný taneček ... miluju tě - nádherně se to čte hele, co ta Rose? neříkej, že šla za Sophií s bláznivým úmyslem chránit svojí rodinu a zakroutit jí krkem .... blondýýýýýýna sorry, nic proti blondýnám, jen ..... že bude Rose v pohodě, že jo no, Emmetta asi na chvíli přejde humor a asi nejen jeho .... sakra, asi je na nějakou dobu po romantice tak co ta bloncka se zrzkou

Moc, moc pěkné !

ja fakt, ale FAKT nemám slov dievča. miestami som bola doslova dojatá a hneď sekundu na ta som vybuchovala smiechom...

konečne jej to povedal, bolo to nádherné - prevreskovanie mixéru - ach, domči, kam ty na to chodíš? ale ako som povedala, páčilo sa mi to, bolo to originálne a romantické - teda, hlavne tá časť s tým poriadnym bozkom, to nemalo chybu. sú poriadne zamilovaná dvojka... a to, keď bella narazila do skrinky a málom si to napálila do steny len preto, aby si presvedčila, že nesníva? no tak po tomto našej dvojici musím dať aj prívlastok bláznivá, ale tak roztomilo...

strašne sa mi páči, ako sa to vyvíja... lenže, čo s Rose? to smrdí poriadnym problémom...

a na záver ťa chválim za to, že vieš už dopredu čo budeš písať, ja aj keď viem, o čom budem písať... no povedzme, že niekedy neviem, ako to napísať. úskalie autorstva, ktorému si sa ty, vďaka bohom, vyhla...

tlieskam a klaniam sa ti zároveň, čo v realite vyzerá možno trošku divne, ale pripojím k tomu aj tlieskanie nohami ak chceš... si neuveriteľne šikovná a ja sa teším, čo nám prinesie pokračovanie (teda, okrem záchvbatov smiechu...)

Asi vím co má Rose za lubem..ale nechám se překavpit..tvoje tempo přidávání je absulutně perfektní

Že by Rose šla zabít rezavého Pottera? To vyznání nemělo chybu. A jak musel řvát, protože měla puštěný mixér. Jdu si dát ledovou sprchu, jsem úplně nažhavená. Bylo to vážně, vážně, vážně moc nádherný.

To bylo tak krásný. Celou dobu, co jsem to četla jsem se přiblble usmívala. Bella a Edward jsou konečně spolu. Můj den se právě zlepšil o sto procent. No snad jim to vydrží.
Co se týče Rose, doufám, že s ní nic není. Na druhou stranu, nechápu, co má za problém.
No, doufám, že další kapitola bude co nejdříve. Tahle se ti mimořádně povedla.

seš úžasná spisovatelka, jen tak dál

Ano! Ano! Ano! Přesně tak jsem si to představovala. Konečně jí to řekl a můžeme být všichni šťastní. A samozřejmě... Emmett jako vždy nezklamal. Tedy alespoň mě ne. A to s Rosalií... možná mám takové tušení jen já, ale myslím, že ona něco vyvedla. To by jí tak byla podobné!!! Jinak kapitola byla naprosto úžasná a jsem ráda, že ty na bílé stránky ve Wordu zírat nemusíš.

Ja som ti velmi vdacna za pridavanie kapitol, je to uzasne a tesim sa na kazdu stale viac viac... A ta Rose trapi aj mna dufam ze nerobi nic co by ublizilo Belle...

Že bude Rose ok, viď? Jinak zas další úžasný díl, tuhle povídku miluju

krása

Mňa tiež dosť trápi, kde je Rose. Dúfam, že niečo nevyvedie. Dúfam, že ju nenapadlo ísť pre niečo za tou čarodejnicou. Bella a Edward sú podarená dvojka.

Domi, to bylo krásný. Konečně! Konečně si to řekli!
Ale teď nastává další problém... Může za to Sophie? Neudělala Rose nic, že ne?

Ještě jednou tě musim pochválit, nejenom za úžasnou kapitolu, ale i za to, že "víš co budeš psát" A jde ti to úžasně rychle!

Ahoj! Tvojí povídku naprosto hltám! Dneska jsem začala číst a dostala jsem se až sem, omlouvám se, že u předchozích kapitolek nenajdeš můj koment, ale je to tím, že jsem se od toho nedokázala odtrhnout.
Příběh je naprosto strhující. Pří čtení zapomínám na svoje okolí a bohužel se mi to dneska vymstilo připálenou polívkou (a to jsem na ní měla chuť :D) Jenže teď koukám sem a bohužel text není :( jen se modlím, aby se zjevil...

Já to vím! Teda tuším, kde je... Opět se musím přiznat... Já Edwarda taky muluju. To jak Belle vyznal lásku? Nepřekonatelný!! Opět to bylo super, bezva, bomba, cool! Jen tak dál, domi.

PS: Ani nevíš, jak jsem ráda, že mi dáváš vědět a že přidáváš před vydáním. Díky moc. (to jako štěstím )

Přidat komentář:

Nick:

Text: