Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 2. kapitola

Bella a Edward stále v nemocnici. Edward začíná pěkně pěnit a uvědomuje si, že tohle je průser. Tedy aspoň pro jeho osobní život. Bella se zase adaptuje na svoji současnou situaci.

20.11.2011 (07:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 73× • zobrazeno 11389×

Stále jsem stála uprostřed stolu a netrpělivě si založila ruce vbok, protože ten kluk vypadal, že se každou chvílí složí.

„Jestli tu sebou šlehneš, tak tě upozorňuji, že ti nemůžu přivolat pomoc,“ řekla jsem mu a on rázem ožil. Teda vypadal celkem mrtvě pořád, ale alespoň už neupínal zrak do prázdna.

„Včera jsem tě našel v lese. Bylo pozdě… Já se omlouvám,“ přiznával zahanbeně. Podívala jsem se, jestli stále stojím uprostřed stolu. Bohužel jsem tam pořád byla, takže to měl stále na očích a on se mi ještě omluví. No, tak buď na tom není psychicky dobře nebo to má na talíři každý den. Třeba je převozník. Vozí duše mrtvých a včera mu skončila služba dřív než… No, asi se s tím jen tak nesrovnám.

„A to je všechno?“ zeptala jsem se nevěřícně. Myslela jsem, že se mu oči protočí a poletí k zemi. Nechápavě zíral.

„Haló! Já jsem mrtvá.“ Tak jsem se s tím asi srovnala. Právě teď. Nebo to bylo jen tak mezi řečí. Naši podivnou konverzaci narušil Carlisle. Na rukávech měl pár cákanců krve.

„S kým to mluvíš?“ ptal se. Jak ho mohl slyšet? Pochybuji, že stál za dveřmi se skleničkou.

„Samomluva,“ vysvětlil. Há, tak ten hoch neprozradí, že jsem tady.

„To teď budeš všem vyprávět, že trpíš samomluvou?“ zeptala jsem se ho a čekala na geniální odpověď. Nevšímal si mě, protože zíral na Carlislea. Ten se podíval na své rukávy a zavrtěl hlavou.

„Promiň, hned se převléknu,“ řekl nervózně.

„Jsem v pohodě,“ řekl mu jeho… No, určitě bude něco jeho, protože podoba se nedala zapřít.

„Dělá se ti špatně z krve? Mně taky,“ utrousila jsem a vytřeštila jsem oči, když si Carlisle svléknul plášť a hned potom tričko. A ani ty kalhoty si nenechal. Všechno jsem to analyzovala a ten překrásný kluk mě nesouhlasně sledoval.

„Co je? Jsem duch. Já to na internet dávat nebudu.“

„Ale ještě jednou ti musím říct, že to, co jsi včera dokázal, bylo obdivuhodné. Bylo tam tolik krve…“

„Ale nebylo to k ničemu.“ Omluvně se na mě podíval a já se trochu zachvěla.

„Proč mu neřekneš, že mě vidíš?“ zeptala jsem se na to, co mě pálilo na jazyku.

„Jak se jmenovala?“ ignoroval mě. Carlisle se na něj podíval, ale nic neříkal. To jsem moc nepobrala.

„Tati, nechceš jet dneska sám?“ Tak taťka…

„Hele, proč ti to neřekl?“ ptala jsem se zmateně.

„Myslel jsem, že to po tom včerejšku…“ Vůbec jsem nechápala, o čem se to baví. On je jeho otec, i když mu může být tak pětadvacet. Jeho synovi vůbec nevadí, že vidí ducha. Mají nějakou tajnou neverbální konverzaci a ještě k tomu jsou to myslivci. To je rodina.

„No tak! Jak se jmenuji?“ dorážela jsem dál.

„Jak myslíš, Edwarde,“ řekl mu Carlisle.

„Tak Edward? Vy teda máte jména,“ ocenila jsem je a kroutila hlavou. Ježíši, vždyť já ještě nevím své. Co když se jmenuji… Gréta? Nebo ještě hůř - Helga? Samým zamyšlením jsem se chtěla opřít o stůl. Ale díky mým super schopnostem jsem se propadla a tentokrát jsem letěla opravdu dlouho. Jedno patro, druhé patro… Během svého děsivého letu jsem spatřila pár lidí, jak pobíhají po chodbě. Úplně mi vypadlo, že já se zabít nemůžu, a tak jsem řvala jako smyslů zbavená. Ten pocit bezmoci byl hrozný a připadalo mi, že to nikdy neskončí. Nakonec jsem bezbolestně dopadla na betonovou podlahu a tam se, díkybohu, zastavila. Ležela jsem jako v transu a ruce jsem měla naznak. Nevěděla jsem, kde jsem, ale naštěstí jsem se nepropadla až k zemskému jádru. Asi by tam nebyly ukazatele, jak se dostat zpět.

„Trochu úcty, sakra!“ zabrblala jsem, když mnou projel vozíček, který táhnul nějaký zdravotník. Nejistě jsem se opřela o betonovou podlahu a doufala, že se budu schopná zvednout. A fungovalo to… Aspoň, že tak. Rozhlížela jsem se kolem a narazila očima na výtah. Jo, to je strašně super, že je tu výtah, když ho nemůžu přivolat. Naštvaně jsem zkoušela prstem zmáčknout to tlačítko. Samozřejmě bezúspěšně.

„Pitomý krám!“ nadávala jsem. Určitě jsem byla v podzemí. K mému štěstí se ten zdravotník s vozíkem zase vracel zpátky. Nehnula jsem ani brvou a nechala ho mnou projet. Přivolal výtah a já tam rychle vklouzla. Zírala jsem na sebe do zrcadla. Ó, byla jsem vidět v zrcadle, jaké štěstí.

Zdravotník si začal upravovat rozkrok a potom brousil očima k zrcadlu, aby si srovnal vlasy.

„Tak tohle dělají chlapi ve výtahu, když jsou sami? Ještě, že ta nemocnice nemá víc pater,“ povzdechla jsem si a když se výtah zastavil, spěšně jsem vystoupila. Stačila jsem si všimnout, že jsme ve druhém poschodí. Hledala jsem jedinou osobu.

„Kde jen může být?“ mumlala jsem si pro sebe. Mohla bych tady teď začít zpívat a nikdo by si nedělal legraci z mého krákorání. Ale asi bych radši, kdyby si tu legraci dělali. Začínala jsem si totiž dost jasně uvědomovat, že tahle existence je dost na nic. Nakonec jsem našla tu kancelář, kde jsem se tak úspěšně propadla do podzemí. Nebyl tam. Tak to je fajn. Určitě se mě pokoušel zbavit! Tak to teda ne, chlapče! Já zjistím, proč zrovna ty… Nebo spíš, proč zrovna já. A do té doby nebudu sama bloudit po světě. Beztak je to určitě jen kvůli němu. On se mě snažil zachránit – asi bych měla být trochu vděčná – a při tom jeho pokusu něco zkratovalo. A teď je ze mě strašidlo, což byl opravdu můj dávný sen.

Chystala jsem se projít dveřmi, ale dřív, než jsem se mohla zastavit, Edward otevřel dveře a já prošla zase ním. Otřásla jsem se.

„Teda, to je hnus,“ okomentovala jsem to a zase se vzpamatovávala z toho chladného těla. „Co to s vámi je?“ ptala jsem se a chtěla znát tu záhadu. Nechápavě se na mě podíval.

„S kým?“

„S tebou a blonďákem. Když se vás dotknu, cítím, a to, co cítím, by sis za rámeček nedal,“ dodala jsem a zašklebila se.

„Co?“ dožadoval se odpovědi.

„Temnotu… A chlad,“ odpověděla jsem zdráhavě. Vykulil oči a zakroutil hlavou. Mimochodem, ty oči byly vážně něco. Sice jsem z něj cítila chlad, ale ty oči byly krásně teplé. To tekuté zlato by vás rozpustilo…

„Už vím, jak si se jmenovala,“ řekl vyhýbavě, ale moji pozornost to odvedlo dokonale.

„No?“ zeptala jsem se vystrašeně. Prosím, žádná Alberta nebo…

„Bella,“ řekl a natáhnul ruku s řetízkem, na jehož konci viselo mé jméno. „Neměla jsi u sebe žádné doklady, jen tenhle řetízek,“ vysvětlil.

„Není to tak hrozné… Myslím to jméno,“ šeptla jsem úlevně. Usmál se a pustil jej do dlaně. „Proč jsi neřekl Carlisleovi, že mě vidíš?“ zeptala jsem se na to, co mě dost zajímalo. A bylo to něco, na co se dala nalézt jednoduše odpověď na rozdíl od toho, co tu vůbec dělám. Pokrčil rameny.

„Co je? Bojíš se, že tě budou mít za blázna?“ zeptala jsem se s kyselým smíchem.

„Budeš pořád takhle otravná?“ odpověděl otázkou.

„Budeš pořád takhle uhýbat? Mimochodem, co to máte s tím lovem?“

„Carlisle má sbírku vycpaných zvířat. Chce ji rozšířit,“ vysvětlil a bylo vidět, že je to opravdu dobrý herec. No, tuhle pohádku mu nesežeru. Kromě toho to byla docela ubohá lež. Pes mu domácí úkol nesežral?

„Hele, já vím, že se známe asi tak hodinu, ale komu si myslíš, že to řeknu? Prezidentovi? Můžu mu skákat v oválné pracovně na stole a on z toho bude mít houby.“ Protočil oči.

„Tak?“ dožadovala jsem se odpovědi.

„Bello, uvědomuješ si, co se děje? Takhle to nemá být,“ začal vážně. Otočila jsem se k němu zády. Když řekl moje jméno… Srdce by se mi mělo snažit vyskočit z hrudi.

„Všimla jsem si. A co mám asi tak dělat? Nemůžu si ani dupnout nohou,“ stěžovala jsem si. Nelíbilo se mi o tom bavit. „Navíc mi to ani pořádně nedošlo. Potřebuji víc času.“ Možná budu mít víc času, než mi bude milé. Kristepane, já jsem teď nesmrtelná. Jak by asi duch mohl umřít?

Edwardovi začal zvonit mobil a já za to byla zatraceně vděčná. Možná, že tohle je nevyhnutelné téma, ale ne dnes. A asi nejspíš ani zítra, pozítří, popozítří…

„Hned tam budu,“ zašeptal tiše Edward. Měl dost zvláštní hlas. Vlastně on byl celý zvláštní, protože byl absolutně perfektní. Pocítila jsem tak obrovský smutek a sebelítost, že jsem měla potřebu vypadnout z téhle místnosti. Já nikdy pro žádného kluka nebudu perfektní… Nebo aspoň dostačující či ucházející. Protože já tu nejsem.

„Musím jít,“ oznámil a zabral za kliku.

„Kam jdeš?“ vypískla jsem vyděšeně.

„Pryč.“ Hned jsem se zařadila za něj.

„Jdu s tebou.“ Přimhouřil oči a nakrabatil čelo. Hezké.

„To si nemyslím,“ zazdil mě a pokračoval ze dveří a já za ním.

„Zkus mě zastavit,“ hlesla jsem. „Jsi pěkný sobec, abys věděl! Co tu mám sama dělat? Nemocniční strašidlo?“ Máchala jsem u toho rukama a on šel stále rychle přede mnou. No, na titul sobec se otočil. Lidi kolem nás chodili a vyjeveně na něj zírali. Teď ho mají za pomatence. Dobře mu tak, když mě tu chce nechat.

„A co hodláš dělat se mnou? Budeš se mnou chodit do školy? Sprchovat se?“ pokračoval ve výčtu činností, které bych s ním v budoucnu měla dělat. Někteří si na něj ukazovali a smáli se. Představila jsem si, jak to asi vypadá, když tu stojí sám, zírá do jednoho místa a horlivě něco vysvětluje. I já se začala pochichtávat.

„A teď se mi ještě směješ!“ obvinil mě správně.

„Tak se podívej kolem,“ doporučila jsem mu a on se rozhlédl po lidech v čekárně. Naštvaně si povzdechnul a scházel po schodech dolů.

„Je fajn, že nejezdíš výtahem. Určitě si chceš udržet fyzickou kondici,“ plácala jsem a podupkávala za ním. „Tak kam jdeme?“

„Ke mně domů,“ odpověděl rezignovaně.

„Kde bydlíš?“ střílela jsem dál otázky.

„Daleko.“

„Aha, a to je kde?“

„Kousek za městem.“

„A v jakém městě jsme?“

„Forks.“

„Co jsem dělala ve Forks?“

„Jak to mám vědět?“ Šli jsme po malém parkovišti a byla tu dvě auta. Jedno bylo nablýskané Volvo a vsadím své nehmotné prsty, že je jeho. Namířil dálkovým ovládáním a samozřejmě zablikalo Volvo. Otevřel si dveře a chtěl se posadit za volant.

„Hele, snad otevřeš dveře dámě?“ ptala jsem se nahněvaně a čekala.

„Na to jsem moc velký sobec,“ řekl a usmál se. Blbec. Vplula jsem dveřmi a opět se nejistě sedla na sedadlo.

„S tebou to teda bude život,“ mumlala jsem si pod nos.

„To mi povídej, Caspere.“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 2. kapitola:

Bella je s těmi svými věčnými dotazy roztomile otravná. Chudák Edward, ten si s ní teda ještě užije...
K.D.11

Tohle je naprosto úžasný!!! Ty Belliny hlášky nemají chybu. Musím říct, že lituju Edwarda - Bella je pořádně otravná. Ale kdo by jako duch nebyl? No, jdu číst dál.

Casper, bože na čo ešte neprídeš? škerím sa ako blázon na každej hláške a že ich tam je teda dosť Prefektné

Tohle nemá chybu... Úžasný.

Nic víc, než se smát, nepůjde!

u žádné jiné povídky jsem se tahle nenasmála. Bylo to úžasné

Těma hláškama mě teda dostáváš

super

Pane Boože... ja nechápem... ... toto nemalo chybu ani jednu jedinúúúú.... Stále som sa musela usmievať, a pripadala som si ako blááázon....
Teda že či sa spolu budú sprchovať???? No jaj jaj...
Teraz ľutujem že som nezačala čítať skôr, ale nebol nejako čas..... DOKONALOSŤ !!

Ty jejich dialogy špica

Tak Bella je v téhle povídce zabiják. Její myšlenkové pochody mě dostávají do kolen. Cullenovi a myslivci? Ten chlap ve výtahu? Sbírka vycpaných zvířat? Jsem zvědavá na Bellu, co řekne, až sbírku u Cullenů neuvidí.

musím komentovat postupně, jinak to nepůjde -
už druhá věta mě dostala, jak jej Bella upozorňuje, že mu nebude moct přivolat pomoc.
No ale tím Edwardem - převozníkem jsi to zabila

No to je na mě teda už dost - Carlisleův striptýz - síla!
a jak ji Edward nesouhlasně pozoruje

ta Belliny hlody jsou fakt brutální - a jak si mele sama pro sebe (tak taťka..., nebo: ...a ke všemu jsou to myslivci. Divná rodina)
a to s těma jménama

Dík, že už vím, co dělají chlapi, když jsou sami ve výtahu

Máš ode mě první místo (kromě povídky měsíce, za kterou jsem zatím nehlasovala) za to, jak jsi dokonale vyjádřila Bellin odpor k Edwardovi (teda jen k procházení jím, ale to je jedno), který se nijak často nevidí ("teda, to je hnus" )

Carlisle má sbírku vycpaných zvířat, tak si ji chce rozšířit - holka, ty sis něco dala? hlášky na tuto povídku jsi musela sbírat pěkných pár let - a pokud to sypeš z rukávu, tak to teda nechápu, nepokrytě závidím a obdivuju.

ta debata s Edem, jak se k němu chce vsomrovat a on jí utíká teda ale asistentku ve sprše bych mu dělala moc ráda... je vidět, že Edwardovy běží nápady mozkem hodně rychle, že jej hned napadla sprcha

"to mi povídej, Caspere." ty mě zničíš.
Teda ale tento Edward je fakt masíčko... žádné tintítko, které by sebou nechalo orat... boží, líbí se mi jeho charakter a projevy.

Krása.

Skvělý, miluju tuhle povídku máš dokonale vtipný hlášky... ne, celá ta povídka je dokonale vtipná Chvátám na další

Úžasná povídka a nejlepší s těma jménama a na konci s tím Casprem

Co ked sa volám Gréta???......no púroste bohovské sú tie hlaskyy.....sama som doma a smejem sa na minitor.....uzasny napad na poviedku.......

konec :D:D:D:D bavím se jako nikdy jindy! :D

Ja sa nemôžem prestať smiať . Tie hlášky ...

Tou poslední větou jsi to zabila, kemo

to mi povídej, Caspereeee:D, super :D

Bože, tohle je tak perfektní!! Začíná se mi to líbit čím dál víc... Číst to je jedna velká radost. Píšeš hrozně krásně a přirozeně, nikde to nedře, čte se to jako po másle. Je to opravdu dokonalé. A originální. U spoustu věcí jsem se zasmála. Hrozně moc už se těším na další kapitoly, vypadá to fantasticky. Souhlasím se všemi, že tahle Bella je báječná, jsem moc zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet. Je to opravdu perfektní, úžasné a bravurní.

Bomba...! Omlouvám se že komentuju tak pozdě... pokusim se polepšit...!

Je to skvělý....hrozně se mi líbí povaha belly a uz se nemuzu dockat co vsechno na nas vymylsis dej sem co nejrychleji dalsi kapitolu....prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim, prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,prosim,

užasná povídka ..ten konec ....

Páni Tahle povídka se mi líbí čím dál víc. Píšeš vážně tak přirozeně, že se to čte samo.
U některých pasáží jsem se vážně nasmála
Těšám sse napokračování

ach, no toto nemalo chybu! táto sarkastická bella sa mi páči čím dalej tým viac... fantastický námet, neuveriteľné spracovanie - no teším sa ako malá na další diel ! klobúk dole

Caspere. Ten koniec bol bohovský. Sarkastická Bella je bohovská. Bože, ja chcem pokráčko. Rýchlo.

super chytro pokráčko

že Casper nádhera

Inoma to přesně vystihla. Ty máš totiž jeden úžasnej dar - umíš psát s nadhledem a humorem. I když je kapitola vážná, smutná a newim ještě jaká, najde se tam aspoň jedna bezkonkurenční hláška. A to v hodně příbězích chybí...
A ještě bych vypichol... Nezatěžuješ se zbytečnostma - píšeš příběh, ne tu omáčku okolo. Tak toť vše o OP jménem domcamerci...

Ale trošičku lituju Edieho. Nejsem si jistá, jestli bych zachovala chladnou hlavu, kdybych viděla ducha. Asi ne
Nej je Bells, když si myslí, že jsou Cullenovi myslivci

Úžasný..Bella je správnej otravnej duch ODstavec s myslivci mě zabíjel A Casper byl nejlepší Sakra jak dokážeš takhle psát? Píšeš dokonale

domi, tak tohle tu ještě nebylo Samozřejmě povídek na téma Bella - duch a Edward - upír jsem už několikrát četla, ale většinou to byly takový ty melancholický a srdceryvný příběhy... Zkrátka nic u čeho by se mohl člověk za břicho popadat A že já jsem se popadala Ti dva jsou neskuteční. Líbí se mi, že necháváš Bellu, aby si zjistila, co to znamená být duchem. Že zjišťuje svý možnosti a zatím je teda relativně v klidu... Myslím, že nevyvádí jen proto, protože neví, kdo je. Neví, jestli má rodinu, přátele a odkud pochází... Ale až to zjistí, tak budu plakat, že?
A Eda se s tím vyrovnal docela snadno - jak by taky ne, když je sám z nadpřirozenýho světa...
Moc se těším na jejich další zážitky a dialogy... ty totiž nemají žádnou chybu
A co musím strašně ocenit je to, že i když je kapitola vtipná, je v tom ta špetka smutku a vážnosti... prostě to, co ty dokážeš vždycky tak skvěle vykreslit (tak jako u Alkoholičky přátelství Belly a Erica)... Zkrátka ta stopa stínu, či přízraku nejisté budoucnosti
A ještě jedna věc - když se ti dva ke konci popichovali, tak nevím proč, ale představila jsem si příběh o pár kapitol dál a to, co jsem viděla mě docela dostalo - Edward, po nocích vždycky sám, zaměstnaný knížkou a hudbou... A teď leží spolu na gauči, v objetí, a Bella mu předčítá Romea a Julii... Knížku drží samozřejmě Edward a obrací jí stránky, protože ona je nedokáže uchopit, ale být opřená o Edwarda dokáže, protože dokáže stát i na zemi... Nevšímej si - moje fantasmagorie... ale zkrátka si ty dva dokážu představit, jak budou spolu, i když každý v jiné "dimenzi".

úžasný!! rychle další, nejvíc nemůžu že si myslí že sou rodina myslivců

Uzasneeee .. Dalsii

Ten odstavec s myslivci, BOŽE

Skvělé pokračování, pořád udržuješ to úžasné tempo, dobře se to čte, hlášky a gagy jeden za druhým. Jak se tihle dva tvorové naučí "žít" vedle sebe, to si zatím nedokážu ani představit. Takže Bella. Bella a Edward. Hmmmmmmmmmm....
Těším se na další

Naprosto úžasná kapitola! Dost jsem se nasmála! Je to dokonalý - doufám, že brzo bude další!

Krása, moc se mi to líbilo. Jak vidím, naše Bellinka začíná pomaloučku prudit a asi Edovi pěkně osladí jeho zatím nudnou existenci, co? A to poslední oslovení se mi strašně líbilo. Vím, že je na to ještě strašně brzo, ale jás i nemůžu pommoct. Doufám totiž, že to bude happy end a že budou nakonec spolu. Nějak. Tvá povídka se mi totiž strašně líbí, liší se od jiných, a to je to úžasné. A já miluju povídky se šťastnými konci E+B. Pak mě to strašně naštve, když zjistím, že to je jinnak. No nic, už se mocinky těším na další díl a doufám, že ho přidáš co nejdříve, protože se nemůžu dočkat.

super..este to bude riadna sranda s tými dvoma

Dnes jsem si přečetla obě kapitoly a musím říct, že to je bomba. Líbí se mi humor v povídce, pointa příběhu, pomatený Edward, všechno! Opravdu suprově píšeš.

Oba jsou kouzelný.Krásná kapitola.

úžasné!

Povídka se mi hrozně moc líbí. Je to skvělý nápad, který ty se svým psaním umíš skvěle podat.

Jé! To je prostě úžasná povídka! Já se u toho lámu smíchy! Prý: „Co je? Jsem duch, já to na internet davat nebudu.” - tak z toho jsem nemohla! A jak propadla podlahou... Nebo při představě Edwarda, jak trpí samomluvou. A ta poslední věta tomu dala korunu! Mám pocit, že se budu smát až po zbytek dne a možná i zítra ve škole! A taky píšeš naprosto perfektně. Prosím, prosím, smutně koukám, rychle další kapču!

Wau... Domi, ty tomu Edwardoval ale dáváš.
Chudák, teď kamkoliv půjde, cokoliv bude dělat, tak u toho bude mít za zadkem duch Bellu. Vůbec mu to nezávidím.
Možná už by jí mohl říct, že je upír. Ona je duch, takže si myslím, že to pochopí a ještě si z toho určitě bude dělat srandu.
Moc se těším na další kapitolu. Otravná Bella se mi moc líbí ( to, jak padala skrz ty všechny patra, bylo bezchybný ).... no a o Edwardovi se snad nemusím vyjadřovat.
Úžasná povídka.

Super!!

Fantasticka kapitola a ten koniec dufam že čoskoro pridas dalsiu kapitolu

Naprosto úžasná povídka, velmi jsem se pobavila. Moc se těším na pokračování

bavila som sa

naozaj strašne super kapitolka...
no to ako sa Carlisle prezliekal nemalo chybu...
a keď to Edward zaklincoval tým Casperom...
už sa strašne teším na pokračovanie...

to je dvojka k pohledání už se vážně těším až dorazí domu

To je fakt úžasné!

Úplne dokonalá poviedka , smiala som sa od začiatku do konca , myslím, že Edward si ešte s "Casperom" užije

úžasné, těším seš na pokračování, super, jen tak dál

Mají nějakou tajnou neverbální konverzaci a ještě k tomu jsou to myslivci - Ty jsi neuvěřitelná!
Nooo.... Tahle povídka se mi začíná líbit čím dál tím víc.
nemám ti k tomu víc co říct, jenom že se nehorázně těšim na další, páč tohle je dokonalý.

nádhera, honem další :D

Panebože, ja z toho nemôžem, úžasne pokračuješ, proste presne podľa mojich predstáv. Úplne mám pred očami tú scénku, Bellu ako ducha a Edwarda vedľa nej.
Ten začiatok ma dostal, ako sa Carlisle prezliekal, Bella naňho pozerala a Edward zase na ňu pohoršujúco a ona to zaklincovala vetou, že to na internet nemôže dať.
S tým chlapo mvo výťahu, ktorý si upravoval rozkrok, si to fakt zabila. To bol asi druhý výbuch smiechu.
A vraj má Carlisle zbierku vypchaných zvierat? Lepšiu výhovorku si nemohol Edward vymyslieť...
Pri konci si to zaklincovala, ako sa spolu rozprávali a ľudia sa na ňom smiali. Znova som mala pred očami, ako stojí sám na chodbe a rozpráva to "vzduchu"
Hlášky medzi nimi sú úžasné a hlavne vtipné, presne sa to hodí do deja a celkovo k tejto poviedke, ako som si predstavovala.
Ale okrem týchto vtipných vecí si vsadila do deja aj niečo pochmúrnejšie, čo dáva poviedke ten správny nádych.
Bella si očividne ešte neuvedomuje príliš, že je mŕtva ako jej už Edward hovoril. Len čakám, kedy sa naplno rozplače alebo niečo na ten spôsob.
Strašne sa teším, ako sa bude postupne dozvedať o svojom živote a kým vlastne bola.
Ou, a aby som nezabudla, tou prezývkou na konci (Casper) si to už absolútne zaklincovala. Veľmi sa mi páči, akým spôsobom píšeš, tie ich hlášky nemajú chybu. V poviedke je humor, ale i vážne veci, proste presne to moje obľúbené a je o niečo oddychovejšia, čo dáva tomu veľké plus.
Neskutočne sa teším na ďalšiu časť a na to, čo mu bude Bella ešte robiť.
Dokonalá kapitola, dokonalá poviedka... čo viac dodať?

Přidat komentář:

Nick:

Text: