Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpočívej v pokoji - 5. kapitola

Bella Edwarda otravuje na vyučování a nakonec mu omylem pomůže.

29.11.2011 (07:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 62× • zobrazeno 10202×

Utíkala jsem za Edwardem školní chodbou a přitom se rozhlížela po okolí. Ano, utíkala, protože dělal na můj vkus až moc dlouhé kroky. Holky otáčely hlavy a většinou se otočili i kluci. Možná, že kvůli Edwardovi měnili sexuální orientaci… Když jsem se tak dívala na jeho zadek v těsných černých džínech…

„Je to idiot,“ řekl jeden blonďák svému kamarádovi. Tak asi ne.

„Edwarde!“ zakřičela jsem na něj a on se otočil. Za mnou zrovna stála dívka, a protože mě neviděla, myslela, že zírá přímo na ni. To jsem poznala podle toho, když hlasitě vzdechla a oči se jí rozšířily.

„Seber se trochu,“ řekla jsem jí a zavrtěla hlavou. Vyskákala jsem pár schodů až k čekajícímu Edwardovi. Něco zamumlal.

„Co říkáš?“ zařvala jsem, protože přece jenom tohle byla školní chodba plná hlučných teenagerů.

„Nic,“ utrousil si tiše pod nos a pokračoval do třídy, která byla hned naproti schodům.

„Jasně.“ Otevřel dveře a vešel dovnitř. Vplula jsem zdí do učebny a pozorovala opět okolí, jak se chová v přítomnosti upíra, což o něm nemohli vědět, tak proč se všichni stahovali do uctivé vzdálenosti? A pak jsem si všimla, že Edward sedí u okna a na parapetu jsou položené vycpané – jeho oblíbené – sovy a z tohohle úhlu to vypadalo, že mu ty bílá křídla sovy pálené rostou ze zad. Začala jsem se hlasitě smát a on se na mě otráveně podíval. Sedla jsem si k němu a zírala na tabuli.

„Biologie,“ šeptla jsem. Nic neříkal. Asi byl naštvaný.

„Sedíš sám,“ konstatovala jsem a chtěla zabubnovat prsty o desku stolu. A nic. „Jinak všichni sedí po dvojicích.“

„Naštěstí mám tebe, abys mě z té samoty vytrhla,“ pronesl se značnou dávkou sarkasmu. Dva studenti před námi se otočili a podívali se na Edwarda. Ten na chvíli zvedl zrak a ti dva se hned rozklepali.

„Lidi z tebe mají strach,“ zašeptala jsem mu a koukala na ty dva, jak se rychle otočili.

„Nepovídej,“ hlesl. Zle jsem se na něj podívala a našpulila rty.

„Hele, dneska máš plno řečí. To já tu obstarávám potřebný sarkasmus,“ stěžovala jsem si. Sarkasmus byl v téhle příšerné situaci to jediné, co mě chránilo před tím, abych se propadla na existenční dno.

Do třídy vešla profesorka ve středním věku s dobře udržovanými vlasy a perfektním make-upem. Na nikoho se ani nepodívala a začala psát na tabuli jméno Emily Brönteová.

„Hele!“ vyjekla jsem radostně a ukazovala na tabuli. Edward se na mě nechápavě podíval.

„Větrná hůrka, proboha!“ vysvětlila jsem mu.

„Neuvěřitelné,“ šeptnul, ale profesorka se otočila.

„Pan Cullen nám k tomu něco řekne?“ zeptala se. Všichni se jako na nějaký tajný vojenský povel otočili na mého souseda.

„Ne,“ odpověděl tvrdě a profesorka mu pohlédla přímo do očí. Trochu se shrbila a okamžitě pohledem uhnula.

„Tak fajn,“ řekla si pro sebe a bylo vidět, že ji to trochu vyvedlo z rovnováhy. Všichni se zase začali pomalu otáčet dopředu. „Je mi jasné, že nikoho z vás nezajímá…,“ začala s motivačním proslovem, který se nejspíš trochu protáhne. Koukala jsem se na Edwarda a zjistila, že něco zaujatě pozoruje. Podívala jsem se tím směrem a viděla jsem tu holku, na kterou zíral ráno.

„To je Sophie?“ vypadlo ze mě. Přikývnul a zase pohledem šlehnul do sešitu.

„Je hezká,“ přiznala jsem. Byla opravdu krásná a já byla nehmotné nic. Edward si čáral do sešitu zápisky a občas jeho ruka přesáhla povolenou rychlost a stávala se rozmazanou. Ale přesto jeho písmo bylo překrásné.

„Víš, to s tím panictvím… Emmett to myslel vážně?“ zeptala jsem se ledabyle a Edwardovi se v ruce zlomilo pero. Inkoust mu tekl po rukou až na jeho úhledné zápisy. Zvláštní bylo, jak inkoust stékal po jeho kůži. Nenechával tam skoro žádné stopy.

„Budu to brát jako ano,“ řekla jsem mu a on zvedl ruku.

„Omlouvám se, ale potřebuji odejít,“ řekl Edward autoritativním hlasem, který nepřipouštěl žádné diskuze. Učitelka si teď musela připadat jako žáček.

„Stalo se… Aha, jistě,“ řekla, když viděla tu modrou kaluž na Edwardově sešitu. Ten vstal a odcházel plavným krokem pryč. Chvíli jsem přemýšlela, že zůstanu a budu poslouchat vyprávění o Kateřině Lintonové, ale nakonec jsem se rozhodla jít zkontrolovat Edwarda. Je schopný mi zdrhnout.

„To se straníš lidí schválně nebo se tě prostě jen bojí?“ zeptala jsem se. Zamračeně se otočil.

„To se mnou jdeš i na záchod?“

„Počkám před dveřmi, jestli je to takový problém. Ale nahého už jsem tě stejně viděla…“

„Prosím?“ vyprskl s černým pohledem.

„Jsem dobrá lhářka,“ šeptla jsem vesele. Zavrčel a zlostně otevřel dveře na chlapecké toalety.

„Hele, stejně si jdeš jen umýt ruce.“

„A ty u toho musíš být?“ Pokrčila jsem rameny a šla za ním. Zírala jsem na sebe do zrcadla a Edward se zatvářil překvapeně. I já byla překvapená. Oba jsme byli vidět v zrcadle, i když podle mýtů by tam ani jeden z nás být vidět neměl.

„Co ty jsi za upíra… Dokonce jsi vidět v zrcadle,“ obvinila jsem ho a kroutila nad tím hlavou. Zatvářil se uraženě.

„Nemůžu za ty hloupé výmysly. Navíc, když se podíváš na všechny ty seriálové verze, tak se všechny liší,“ vysvětloval a pouštěl si na ruce vodu.

„Co dřevěný kůl?“

„Za prvé - může být z čehokoliv a mě to jen polechtá a za druhé - by žádný člověk nedokázal prorazit moji kůži.“

„Jo, to jsem dnes ráno cítila. Platí na vás vůbec něco?“ zeptala jsem se zaujatě.

„Oheň, jenže lidem by byl stejně k ničemu. Nedokázali by nás chytit a uvěznit.“

„Co kdybyste dlouho nejedli?“ Opřel se o zeď a poprvé byl ochotný se mnou dobrovolně mluvit.

„Stále nemají šanci.“

„Takže jste v podstatě nejlepší verze ze všech,“ shrnula jsem to. Žádné stříbro, bylinky, kůly a svěcená voda. Nesmrtelnost a síla ve své pravé podstatě.

„To jsme,“ řekl, ale netvářil se nějak nadšeně.

„Ty… Ty nejsi rád… Myslím za to, co jsi?“

„Už jsem se s tím smířil, ale neskáču do stropu radostí,“ řekl a já si sedla na pult s umyvadly. Vždyť to muselo být super… Umět to všechno. „Bello, jak si to dneska ráno udělala?“ zeptal se s přimhouřenýma očima.

„Nevím. Prostě jsem jen nechtěla, abys ze sebe udělal blbce,“ namlouvala jsem to i sama sobě.

„Já ze sebe dělám blbce?“ řekl zaraženě.

„No, koukal jsi na ni, jak kdyby měla druhou hlavu.“ Ve skutečnosti mi vadilo, že na ni koukal tak uchváceně. Na mě zíral jak na vraha. Nejradši házel otrávené ksichty. Třeba jako teď. Neodolala jsem té otázce.

„Vy spolu něco máte?“ zeptala jsem se a u toho si prohlížela nehty.

„Zatím ne.“ Zatím… Výborně. „Ona je zvláštní.“

„Zvláštní? Je snad vlkodlak?“ zeptala jsem se ironicky. Vyděšeně se na mě podíval a pak se zatvářil, jako když za chvíli vyhodí snídani… Ne, že by nějakou jedl.

„Ten pach bych nezvládl,“ řekl a zakroutil hlavou a pak se napjal. „Učitelka sem chce někoho poslat, jestli mi nic není.“

„Jen jsi mrtvý,“ utrousila jsem suše.

„Poslala Sophii,“ řekl po chvíli nervózně. Podíval se do zrcadla a prohrábnul si vlasy. Protočila jsem oči a čekala. Když se otevřely dveře a dovnitř nakoukly dvě ledově modré oči, Edward dělal, že si myje ruce a bral to opravdu poctivě. Mydlil jeden bílý kloub po druhém.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mile a ty dlouhé kadeře si zastrčila nervózně za ucho.

„Nejsem. Jsem mrtvá,“ řekla jsem jí naštvaně.

„Jen jsem si myl ty ruce,“ řekl Edward. Sophie postávala a pak vešla dovnitř.

„Edwarde, jdeš na ples?“

„Edwarde, jdeš na ples?“ pitvořila jsem se.

„Já?“ zeptal se a podíval se na ni překvapeně.

„Ne, já, proboha,“ řekla jsem mu. Sophie přikývla.

„Nevím,“ řekl chladně. On tak mluvil pořád, nejspíš to nebyla jeho vina, ale tohle byla určitě jeho vina, že padal jako malý často na hlavu.

„Ty idiote, chce, abys ji pozval,“ zašeptala jsem a pak se proklela. Měla bych si sešít rty k sobě a už nikdy nic neříct.

„Chceš jít se mnou?“ zeptal se vykuleně. Přišlo mu divné, že s ním chce jít někdo na ples… Možná se přece jenom v tom zrcadle nikdy neviděl.

„Ráda,“ odpověděla a já chtěla pěstí bouchnout o umyvadlo. A najednou se neočekávaně ozvala rána, když moje pěst dopadla na keramickou plochu umyvadla. Edward ke mně šlehnul pohledem a Sophie taky, ale ta koukala do blba.

„Co to bylo?“

„Myši,“ řekl Edward a prohlížel si mě.

„Co je? Já za to nemůžu. A buď rád, že jsem ti pomohla,“ lamentovala jsem.

„Tak to radši jdeme,“ vyhrkla Sophie a otevřela Edwardovi dveře. Vypadalo to dost divně. On zakroutil hlavou a podržel dveře. Sophie se zazubila a propletla se mu pod rukou. Jak milé. Edward za ní šel jako zhypnotizovaný a pustil dveře bez jediného pohledu na mě.

„Tak já mu pomůžu a on mi ani dveře nepodrží,“ zamumlala jsem a podívala jsem se znovu do zrcadla. Tvářila jsem se jak na pohřbu – což se hodilo. Líbila bych se někomu, kdybych byla naživu? Líbila bych se jemu? Konečky prstů jsem si přejela po lícních kostech a smutně si povzdechla. To těžko. Nemám ani ty dlouhé zrzavé vlasy, modré oči a ani se ho nemůžu pořádně dotknout. Teď mě napadá, že bych se taky mohla začít starat o to, kdo vlastně jsem. Někdo mě musí hledat. Nějak jsem umřít musela. Pochybuji, že jsem šla, zakopla a tím si roztrhala hrudník. A taky chci vysvětlení, proč tu jsem a něco mi říkalo, že mi Edward nepomůže, protože bude mít moc práce někde jinde. Ale jak to mám udělat sama?

Dveře se rozletěly a dovnitř vešel černovlasý kluk. Ještě ani nebyl u cíle a už si rozepínal poklopec.

„Tak já padám,“ zahlásila jsem a rozběhla se pryč. Proč se pořád přede mnou všichni svlékají? Jen Edward ne.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpočívej v pokoji - 5. kapitola:

Další skvělá kapitola. To s tím panictvím, chudáček... A teď, kdyby Bellu slyšeli všichni ve třídě, o bože... To je ale představa.
K.D.11

Krásná kapitolka. Líbí se mi, jak je Bella otravná.

Boží

Paráda!!!!!

Zase super díl!!!

No páááni.... klobúk dole ... ....
obdivujem Edwarda, že jej dokáže neodpovedať... ale tak on je zvyknutý na hlasy že???? Bella je riadne otravná a preto je to také bohovskéééééé
Hmmmm ale teda Edwardovi nezávidím takúto situáciu, ale šak on si určite poradí veď je šikovný predsaaaaa !!!!!
No ale Bella sa nezdáááá, ževraj ho videla nahééého... hmmmm tak to by jej ešte len tie sliny tiekli....

Skvělé, ty jejich dialogy opravdu nemají chybu a Bella je pěkně od rány!!!

tak v prvních kapitolách jsem se vypsala... a už jen stručně - chudák Edward!!! to s tím panictvím, ještě Bella se v tom šťourá... čekala bych i větší ztráty než jen volant a pero... a možná i budou, co tak třeba přizabitý duch?

prý že nahého jsem tě už stejně viděla , ale co to je s tím záchodem? on bude Edward Belle unikat jak jen to půjde, co? bude si hrát na to, že spí, že potřebuje trůnit na záchodě...
a odhadla to holka dobře: Je schopný jí zdrhnout

jojo, Edward se před tebou, Bello, jen tak rychle nesvleče. Boží povídka

No, prostě geniální! :D

To bylo tak, tak zatraceně moc báječné! Tahle povídka je mojí novou drogou, opravdu je to prostě můj šálek kávy. Bylo to tak perfektní. Jak mu Bella radila a jeho výmluva na myši, všechno tak bombastické. Nešlo by to napsat a vymyslet lépe. Nikdo by to nenapsal lépe. Zbožňuju ten Bellin sarkasmus, jak si neustále stěžuje, mručí apodobně... "Tak já mu pomůžu a on mi ani dvěře nepodrží." Vážně ti hrozně moc děkuju, že přidáváš tak často, je to nádherný pocit, když přijdu na tvé shrnutí den po vydání jedné kapitoly a už vidím 50% z té další. Nutí mě to těšit se ještě víc, a jsem strašně ráda, že píšeš tak často. Nevím, jak to děláš, ale jenom píle v tom nebude, nějaký ten supervyjímečný talent tam bude. Je úžasné, jak... Ani nevím jak to popsat... Jak se dokážeš stotožnit se svými postavami, píšeš to tak věrohodně, člověk by pak okamžitě uvěřil, že jsi duch s nadměrným sarkasmem v krvi a slabostí pro jeden zadek... Jsem příšerně moc zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet s Bellinou minulostí, Sophie a hlavně Edwardem & Bellou. Je to opravdu krásná povídka. A já jsem hrozně ráda, že ji můžu číst, protože to teda je zážitek! Perfektní, mimořádná, bravurní, skvostná kapitola. Mimochodem, moc, moc grauluju k umístění v nej. povídce, bezesporu si to zasloužíš! Tleskám a smekám!

Jú . Krásna kapitolka .

Moc pěkné. Edward mě zatím pořádně sere, ale doufám, že se Sofie třeba odstěhuje nebo tak něco a on se vzpamatuje, protože jinak mu napravím fasádu zleva zprava a bude! Tledkám. Honem další kapču!

krásný ;) xDD

Hezké!

Vztek a žárlivost. Že by?

heh, tak tu v tomto by som chybu hľadala márne, domči

kapitola sa mi páčila, celá sa niesla v duchu sarkazmu - no ten koniec, tie vážnejšie vety, a tá bellyna pomoc tomu dali čerešničku... začne teraz bella hľadat svojich príbuzných, minulost? ohliadne sa potom edward za seba a pomôže jej? no uvidíme, som zvedavá...

Já nemám slov. Vážně nedokážu pochopit jak dokážeš takhle psát.
Bohužel nemam tolik mozkových závitů abych napsala přesně --- to jak to mislym. Tak ti to napíšu takhle- ty píšeš fakt nádherně včera jsem na tuhle povídku narazila, a prostě se my líbí jak píšeš. Tuhle povídku jsem si velice oblíbyla a ani nevíš jak, ale neskutečně prahnu po tom jak to všechno Bella vymyslí a jestli to Edward vůbec pochopí. Neboli spíše jak si mohl Edward nevšimnout nekoho takovího? No jo, chápu, je to Edík.

Ježiši já už se tak moc těšim na pokračování.
prostě si fakt ůžasná, nikdo jinej mě váže ( až tak moc )nenadchnul s povídkou .

perfektní povídka

Domi...
Já nemám slov. Tohle je lepší a lepší a lepší... Už vím, co budu dělat, až mě přepadne špatná nálada. Půjdu sem, odetvřu Odpočívej v pokoji a hned mi bude líp.
Tohle je vážně skvělý, obzvlášť tahle kapitola.

Bella dává Edwardovi zabrat. Já, kdybych byla duch, bych asi nešla do školy, ale je zase fakt, že když by tam byl Edward...
Divím se, že Edward rozbil jenom pero. Nejlepší na tom je, že tohle je teprve začátek. Už se moc těším, až s nimi půjde Bells na ples.
Sice je Bella jako osina v zadku, ale je mi jí docela líto. Doufám, že Sophiee bude nějaká píp nebo Edward brzy procitne a půjde po Belle.

Tleskám!!

Mně je tááák líto Belli , ale už se moc těším na pokračování

nádhera...

Super kapitola... Edward nech sa konečne začne venovať Belle... teším sa na ďalšiu kapitolu

Jé, já to miluju:D

hezké a moc :D

úžasná kapitolka...
Bella je super...
Edward je za debila...
už sa strašne teším na pokračovanie...

Páni! Zase dokonalá kapča. Je to hrozný - čím víc od tebe čtu, tím víc jsem na tvých povídkách závislá! A na téhle hlavně! Už se nemůžu dočkat další, protože tohle bylo famozní!

Skvělé... další... rychle...

jsem nadšená a těším se na pokračování

Sophie ať jde ihned pryč,
jen Bella má od Edwardova srdce klíč!

Já miluju Tvojí Bellu Ten její sarkasmus a ironie mě vážně dostávají
A ty její spekulace ohledně Edwardova panictví mě přímo ničí.... :-D
Jsem zvědavá, zda se její postoj změní, až se o sobě konečně něco dozví, nebo jestli jí zůstane takový nadhled
Každopádně mě tahle povídka opravdu moc baví

Teda, tak tohle byla opravdu luxusní kapitola... Bells se mi v této povídce vážně líbí S Edwardem působí hrozně komicky. I když ta Sophie se mi taky nelíbí. Ale koukám, že se Bella začíná ovládat.. Tak snad se i Edward vzpamatuje Těším se na pokráčko

Prvé diely som čítala, ale nekomentovala.Úprimne poviem, že som čakala, čo z toho bude a som nadšená. Bála som sa, že postupne ma začnú kapitolky nudiť, ale naopak, netrpezlivo čakám ďalšiu. Úplne netradičný nápad a veľmi pekne spracovaný. Páči sa mi, že si hlavné postavy tak charakterovo upravila. Som úplne nadšená z Belly, ktorej sa nezatvoria ústa a tie ich dialógy ma jednoducho bavia. Mám silný pocit, že toto bude moja obľúbená poviedka. A ešte poviem, že mne sa ta Sophie nepáči. Dávnejšie som videla nejakú časť Stratene duše, či ako sa to volá a tam duša manžela hrdinky neodišla a prešla do umierajúceho hasiča. Dúfam, že to neplánuješ tak, že Sophie umrie a Bella si vezme jej telo. Mne sa tá holka nepáči.

ja neviem radšej by som bola keby sa Sophie Edovi nepáčila

Přesto, že je Sophie sympatická, tak z ní mam stejný pocity jako Bella...myslim, že když začne trénovat, tak bude moct normálně ovlivňovat věci kolem sebe :)

tohle je fakt dokonalá povídka, doufám, že další bude co nejdřív. Nádherně se to čte, je to originální, velmi vtipné a prostě něj nej nej.

Na pokračovanie tejto poviedky sa vždy veľmi teším a táto kapitola bola super! Bella je je zlatá, že mu pomohla aj keď omylom. A Edwarda sa boja. Jeden jeho pohľad a všetci zmäknú ako tá učiteľka.
Dúfam, že Bella bude s Edwardom aj keby to bolo divné. no mne sa tá Sofia aj páči, je zlatá. Teším sa na pokračovanie!!!

Opět jsi mě dokázala připoutat k počítači a číst...Dokonalý..Jsem zvědavá co Edward a ta Sophie..

Bomba, naprosto úžasné. Moc se těším na další díl, takže rychle další

Dalšííí Je to super!!!

Hrozně moc se mi líbí tvoj povídky. Jsem ráda, že jsem na tebe narazila, už docela dlouhu jsem se takhle nenasmála jako u tvojich dvou povídek. Většinou čtu už hotové povídky, protože nemám ráda čekání, vždycky jsem napnutá jak struna a na nic jiného nemyslím, ale u tebe si hrozně ráda počkám. Už se nemůžu dočkat na další kapitolky.

Chudinka Bella.Těším se na pokračování,je to moc hezké.

skvělé jako vždy, moc se těším na pokračování

Krasny

Opravdu moc skvělé !

Cos to zase na mě vymyslela... To mě chceš snad zabít??? Já ani nevím, jak se to dělá .
No, prostě, kapitola byla zase úžasná, jak jinak! Sofie je taková.. Miloučka, slaďoučká holčička, která asi prozatím neví, co chce. Jsme zatím ještě na začátku, takže nebudu dělat ukvapené názory.
Líbí se mi, jak Edward kvůli ní je pro všechny ostatní blázen, že si povídá sám pro sebe. Na jednu stranu doufám, že se to pro něj ještě zhorší... Já vím, jsem stále zlomyslná, ale bude ještě větší sranda .
Také se mi líbí to, že Bella zase v rozrušení... Dokázala se něčeho dotknout. Zase ze žárlovosti . No jo, měla by si ale uvědomit, že je vlastně mrtvá, no...
A tím koncem jsi to zabila. "Ještě nebyl ani u cíle, a už si rozepínal kalhoty." Tak tohle bylo hustý. Normálně já fakt nevím, jestli nejsem normální, ale prostě fakticky mě tvá povídka baví.
Těším se na další kapitolu a snad bude co nejřív!!

Tak ta část o plese mě dostala. Prý Bella: „Ne, já , proboha.” Z toho jsem dostala záchvat smíchu! Jsem vážně zvědavá, jak to půde dál, tahle kapitolovka je vážně božsky skvělá!

Ou, domi, já to věděla - to je ono, milostný trojúhelník A pořád držíš laťku zatraceně vysoko Jsem moc zvědavá, jak to půjde dál, co o sobě Bella zjistí a hlavně jak to zjistí...
Píšeš pořád skvěle, dokonce bych řekla, že strmě stoupáš vzhůru a to nemluvím o pravopisu a dialozích, ale o vnitřním monologu Belly
Edward mi přijde trochu zatrpknutý, tak jako Edward na začátku Midnight Sun. Svým způsobem se cítí znuděný (i když teď spíš zuří, když vidí ducha ), ale to, co cgci říct, je to, že on se i ve své rodině vlastně cítí sám a proto by měl mít pro Bellu pochopení... Zarímco jeho vidí i ostatní, tak ji ne... Možná by mu to Bella měla jednou říct. On se cítí sám, ale má svou rodinu, zatímco ona má jen jeho... Prostě se ti opět povedla napdat kapitola, která je svým způsobem vtipná, ale pořád je v tom cítit ta nejistá budoucnost, ten pocit strachu z Belliny strany... Prostě UMÍŠ PSÁT

Nie, nie, nie, ja nechcem žiadnu Sophie. Ale vyzerá byť milá a Edward je do nej tuším zaľúbený, chúďa Bella mu ešte aj pomohla a pôjdu spolu na ples.
Z Belliných sarkastických poznámok nemôžem, chudák Edward sa rozpráva s duchom a všetci naňho pozerajú ako na magora, no našťastie on použije ten svoj super zabijácky pohľad, ktorý dokonca perfektne funguje aj na profesorku.
Bella ho perfektne nachystala s tým, že ho videla nahého. Uf, to by bol pohľad...
A dokonca jej ani dvere nepodržal, ale Sophie to áno.
Hm, bolo by zaujímavé, ak by začal Edward chodiť so Sophie a Bella by chodila stále za nimi a napodobňovala Sophie a komentovala všetko.
A koniec ako vždy perfektne vtipný.
Dokonalá kapitola... opäť, samozrejme! Už sa nemôžem dočkať ďalšej.

Přidat komentář:

Nick:

Text: