Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 16. kapitola

Forks - ukázka


Odpusť mi, prosím 16. kapitola S touto kapitolkou nejsem zrovna dvakrát spokojena, taK se předem omlouvám, ale od příští kapitolky se začnou konečně dít věci. Přeji Vám pěkné počtení, a když budete chtít další kapitolku, tak mi prosím zanechejte komentář. Děkuji Vaše NessCullen :D

Už je to den, co tady ležím. Jacob mě hlídá jako oko v hlavě a já nemám sebemenší šanci jak se otud dostat, abych mohla najít Cullenovi. Bellin stav se nezměnil a já jsem věděla, že každá minuta,co tadyl ležím může být pro ni osudná. 

Ale v hlavě se mi už aspoň začal rýsovat malý plán jak bych odtud mohla utéct. Když jsem včera odpoledne usnula, tak Jacob odešel na pět minut z pokoje, aby zavolal Samovi a zjistil nějaké nové informace o té upírce Victorii. A když jsem usnula i večer, tak si šel taky zavolat. Této situace budu muset odpoledne využít. Budu muset být rychlá, ale snad to bude stačit na to, abych stihla opustiti budovu a odjet.

„Slečno?“ zeptala se mě sestřička, kterou jsem ani nezaregistrovala, že přišla ke mně na pokoj, aby mi dala nějaké léky od bolesti. Věděla jsem dobře,že mi ty léky od bolesti pomůžou, ale taky jsem věděla, že jsem po nich hodně unavená.

„Nesu Vám tady léky proti bolesti,“ a podávala mi krabičku s mými léky. Opatrně jsem si od ni léky vzala a poděkovala, že si je vezmu za chvíli. Sestřička se otočila na podpatku a odešla z pokoje. Rychle jsem léky hodila do šuplíku v nočním stolku vedle postele, ale stihla jsem to tak tak, protože jakmile jsem zavírala šuplík se ve dveřích objevil Jacob s nemocničním čajem, abych mohla zapít léky.

„Tady máš ten čaj,“ a podal mi sklinku s čajem a já jsem dělala, že “ jako “ polykám léky.

„Byl jsi dnes za mánou?“ zeptala jsem se ho, protože mě za ní nechtěli pustit, a tak Jacob byljediný kdo ji kromě doktorů viděl.

„Neviděl jsem ji, ale mluvil jsme s doktorem a prý se nic nezměnilo,“ to jsem věděla.

„Taky jsem s ním mluvila,“ odpověděla jsem mu a zadívala jsem se z okna na zasněžený Seatl. Za tři dny má být Štědrý den. Poprvé jsem ho měla slavit i s Jacobem, ale místo toho budu bůh ví kde a každý budeme jinde.

„Dnes  už nejsi unavená po těch lécích?“ zeptal se mě z ničeho nic a já jsem věděla, že musím začít hrát svoje divadélko.

„Asi si dám chvilku spánku,“ odpověděla jsem mu, ale taky jsem věděla, že za chvíli odejde z místnosti a dlouho se neuvidíme. Pokud se tedy ještě někdy uvidíme.

„Jaku?“ zeptala jsem se ho a on se na mě podíval s ustaraným pohledem, který měl od té doby,kdy jsem se probrala po nehodě.

„Bolí tě něco? Mám zavolat doktora?“ ptal se hned a rengenoval mě pohledem jestli mi něco není.

„Nic mě nebolí,“ uklidnila jsem ho a on mě obdařil úsměvem. „Mohl by jsi mi prokázat laskavost?“

„Jakou?“

„Polib mě prosím,“ poprosila jsem ho a on se ke mně nahnul a spojil naše rty v jeden dlouhý a krásný polibek. Když se naše rty přestaly o sebe otírat a Jacob se oddálil,abych se mohla nadechnou, tak jsem prolomila ticho v místnosti.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a podívala jsem se mu do očí. Bolelo mě u srdce, že ho tady nechám, ale jiná šance tu nebyla.

„Já tebe taky,“ a políbil mě na čelo. „Měla by jsi si trochu odpočinout,“ navrhl a já jsem souhlasila, když jsem věděla, že místo odpočinku se budu snažit odtud dostat.  Zavřela jsem oči a snažila jsem se oddychovat  jako, když spím a muselo to zabrat, protože po chvíli jsem slyšela jak moje láska se zvedá ze židle potichu odchází z místnosti a opatrně za sebou zavírá nemocniční dveře od mého pokoje.

Neváhala jsem a okamžitě jsem se pracně vyškrabala z postele. Měla jsem pocit, že se mi moje tělo rozsype, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Rychle jsem se oblékla do ryflí a hodila jsem na sebe mikinu a rychle jsem pobadla klíče od mého auta, kterým teď jezdil Jacob a chtěla odejít, když v tom jsem si vzpomněla na dopis, který jsem včera večer napsala Jacobovi. Rychle jsem ho vytáhla zpod polštáře a ještě jednou jsem rychle očima proběhla text v dopise.

Drahý Jacobe,

Jestli teď držíš tento  dopis, tak se mi povedlo utéct a právě se snažím najít Cullenovi. Prosím nezlob se na mě, ale kdybys byl na mém místě, tak bys udělal úplně stejnou věc jako já teď. Prosím nejezdi za mnou a zůstaň tu a  hlídej Bellu. Jakmile budu moct, tak ti zavolám.

                                                               Mám tě ráda ty můj vlčku

                                                                              Tvoje Renesmee Swanová.

Dopis jsem jednou přehnula a položila na postel  a vydala jsem se ke dveřím. Opatrně jsem je otevřela a podívala jsem se do chodby, kde se  naštěstí nikdo nenacházel. Měla jsem štěstí i vtom, že telefon byl úplně na druhé straně budovy než byl můj telefon. Rychle, ale nenápadně jsme prošla místností a zamířila jsem k výtahům a než jsem se nadála, tak jsem seděla v mém autě a jela jsem k našemu domu. Věděla jsem, že je to nebezpečné se vracet domů, ale jinou možnost jsem neměla. Potřebovala jsme si z domu vzít nějakou krev do zásoby, protože  jsem nebyla ve stavu, abych si něco ulovila.

Jakmile jsem přijela domů, tak jsem vletěla do domu jako hurikán a házela jsem si potřebné věci do batůžku a všimla jsem si, že tady všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to tady před čtyřmi dny s mámou  nechaly. Věděla jsem, že to co se teď děje je i moje chyba, protože kdybych nechtěla jet do Seatlu pro ten pitomý dárek, tak jsem vůbec nemuseli potkat tu hnusnou upírku a mámy by teď nebojovala o život. Ale minulost nejde vzít zpátky, a tak se jen můžu snažit zachránit budoucnost.

Když jsem uznala, ža bych mohla mt všechno na cestu, tak jsem se naposledy rozhlédla po domě a do oka mi padla jedna kniha, která ležela na stole v kuchyni. Přesněji to bylo album, které jsem si sebou také vzala, aby mi uvěřili.

Když jsem album položil na místo spolujezdce v autě, tak z něho vypadla mámina fotka. Vypadala tam tak krásně. Smála se a byla hrozně šťastná. Usmála jsem se na ni.

„Udělám všechno, abys žila mami. To ti slibuji,“ zašeptala jsem a fotku vrátila do alba a prudce jsem zmáčkla plyn a auto se ohromnou rychlostí rozjelo. Nevěděla jsem kam přesně mám jet, ale jednou mi máma povídala, že v Deneli žije jedna rodina podobná Cullenům, a tam bych právě chtěla začít hledat a tím směrem právě moje auto i jede.

předchozí << shrnutí >> následující



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 16. kapitola :

 1
28.06.2011 [20:09]

kikuskaSuper. Mám veľkú radosť, že sa jej podarilo ujsť. Teraz už iba aby našla Cullenovcov a všetko bude OK. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!