Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 10. kapitola

01.10.2010 (14:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2502×

Alice se vrací s Rose z nákupů, obě příjemně naladěné. Po několika hodinových nákupech se Alice široce usmívá.
„Jsem zvědavá, co je ten Dean zač,“ řekne Rose a Alice se trochu zašklebí. Ví, co bude následovat, povzdechne si.
„Popravdě řečeno bude to zajímavé… A nevím, jak to skončí, Edward…“ zavrtí hlavou Alice a podívá se na svou sestru.
„Aha… takže se máme na co těšit,“ pronese Rose se zamračením, ale nakonec se usměje.
„Co si budeme povídat, Edward si zaslouží trochu potrápit po tom, co jí udělal,“ řekne Rose, nemyslí to zle, miluje svého bratra, ale teď si o něm myslí, že je to blbec. Alice se zvonkově rozesměje.
„Tak, tak,“ přitaká Rose, zaparkuje auto v garáži a vystoupí z něj.
„Emme, Jazzi!“ vykřikne Alice a čeká, až se kluci objeví, ti jsou za chvíli v garáži. Alice otevře kufr auta, který je přecpaný taškami. Emmett se zašklebí na Jaspera a ten se tiše uchechtne.
„Alice, to jsi musela děsit lidi a vykoupit jim všechny obchody?“ nenechá si ujít rýpnutí Emm. Alice na něj vyplázne jazyk.
„Jen se neboj, hošánku, pro tebe mám speciální tašku,“ řekne ďábelsky Alice a odtančí do domu.
„Sakra…“ postěžuje si Emm a podívá se na Rose. Ta jen zavrtí hlavou, tiše se rozesměje a následuje svou sestru.
„Deane, ráda tě poznávám…“ řekne Alice, jen co vpadne do obýváku. Přitančí k němu, podá mu ruku a nakloní se k jeho uchu. „Na mě to nezkoušej…“ řekne tiše, aby to slyšel jen on a tiše se rozesměje. Dean se zatváří na oko ublíženě, ale jen přikývne.
„Já tebe taky, Alice,“ přivítá se s ní, natož se Alice otočí na Bells, mrkne na ni a vytáhne ji z pohovky.
„Jdeme,“ řekne nekompromisně a táhne Bellu do svého pokoje, do své koupelny, Jasper je následuje s několika tucty tašek.
„Ahoj, Rose,“ představí se Rose a usměje se na Deana, ten ji přejede hodnotícím pohledem.
„Velmi mě těší…“ usměje se na ni Dean a mrkne, což neunikne přicházejícímu Emmetovi, ten varovně zavrčí.
„Ta je moje,“ zamračí se na Deana.
„Klídek, brachu,“ řekne se smíchem Dean, ale v hlavě se mu zrodila jediná představa, jaká je Rose v posteli. Z horního patra se ozve zavrčení od Edwarda. Dean jen pokrčí rameny. „Není to otrava s tím nedostatkem soukromí?“ zeptá se s úsměvem, leč mu to vadí, Edward a jeho čtení myšlenek.
„Za pár let si na to zvykneš,“ řekne pobaveně Alice, která Bellu poslala do sprchy. Dean protočí oči. Emmett si jej chvíli prohlíží, než odnese Alice tašky a rychle se vrátí zpět a obejme Rose okolo pasu. Ta se jen tiše rozesměje, ovšem nic neříká. Dean se posadí na pohovku, Carlisle naproti němu.
„Tak, nechceš konečně říct, co se stalo?“ zeptá se Carlisle. Ne, že by nebyl rád, že vidí Deana po tak dlouhé době, ale přesto mu to přijde podivné.
Dean si promne bradu. „Hm, jak bych začal…“ zamračí se na Carlislea.
„Co od začátku?“ nadhodí Carlisle, Dean přelétne místnost očima.
„Tak dobře… pamatuješ si na Sulpicii, Arovu manželku?“ pozvedne obočí Dean, Carlisle přikývne.
„Jistě že pamatuji…“ Pokyne Deanovi, že má pokračovat.
„No, tak je to asi tři dny, co Aro zjistil, že mu za ní chodím. Ehm, zjistil to v posteli, po sto letech ji obšťastnil a jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že mu už padesát let zahýbá se mnou…“
Ticho, které následuje, netrvá dlouho, Emmett se šíleně rozesměje, Carlisle se jen nevěřícně dívá na svého starého přítele.
„To myslíš vážně?“ vymáčkne ze sebe nakonec Carlisle. Dean jen přikývne na souhlas.
„Tak jsem usoudil, že bude dobré zmizet z Arových očí, dokud nevychladne,“ řekne Dean klidně.
„Ty jsi teda číslo…“ směje se Emmett. Dokonce i z horního patra se ozývá pobavený smích, jen Edward mlčí, přemýšlí o tom, jak těžké bude vycházet s tímto upírem, jak těžké to bude pro něj. Svou pozornost zaměří na Alice, ta se usmívá, když Bella vejde do jejího pokoje v úzkých džínách a tmavě modrém topu, na nohách podpatky.
„Alice…“ chce protestovat Bella proti obuvi.
„Klid, teď pád nehrozí…“ mrkne na ni Alice a pokyne jí, aby se posadila, aby ji mohla učesat. „Ne.“ Pomyslí si Alice na Edwardovo uvažování o tom, že by si mohl zkusit promluvit s Bellou. „Ještě ne… Ani jeden na to nejste připravený.“ Dodá v duchu a dál češe Bellu, jako by nemluvila skrze myšlenky s Edwardem.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 10. kapitola: