Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 2. kapitola

Jak se vidí


Odpustíš mi? 2. kapitolaDruhá kapitolka je na světě... Pořád mi přijde, že je to takový nudný začátek... Jinak moc děkuji, za komentáře ty vždycky potěší.. a když zanecháte Vaše dojmy budu jen ráda :-)

Alice posadí dívku, která omdlela do auta na zadní sedadlo.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zapochybuje Jasper.

„Věř mi, bude to tvrdé, ale nakonec…“ usměje se na něj Alice, sedne si k Belle do zadu a Jasper za volant. V nemocnici, kde byla Bells poslední dva roky, všichni spí a nikdo si nevšiml dvou krásných bledých postav, které právě odvážejí Bellu Swan.

Auto se řítí šílenou rychlostí nočním městem, za pár minut jsou mimo Seattle. Dívka zavzlyká, ale dál spí, Alice se na ní dívá.

„Je úplně zničená, nechápu, jak to může vydržet, tolik bolesti… je stejná jako u Edwarda,“ promluví Jasper tichým hlasem. Alice se k němu nakloní.

„Ani já to nechápu, je silná. Ale obávám se, že to nejhorší na nás teprve čeká,“ řekne tiše a pohladí Bellu po tváři

„Edwarde… vrať se,“ zamumlá spící dívka ze spaní.

Auto se zastaví u pumpy, Jasper a Alice jdou do obchodu, aby koupili Belle něco k jídlu a pití, až se probudí, což nebude trvat dlouho.

Bella se zavrtí na koženém sedadle, otevře oči a zamračí se, když se dívá na sedadlo před sebou. Tiše vydechne, po dlouhé době je v realitě, nechápe jak se dostala do luxusního auta. V tom se otevřou dveře, dívka se podívá na malou krásnou upírku, vytřeští oči.

„A-Alice?“ vykoktá zmateně, zavře oči, pevně sevře víčka k sobě s tím, že si s ní pohrává její představivost. Ale tentokrát je to jiné, tentokrát je to skutečnost

„Bells,“ Alice nasedne do auta, Jasper zase usedne za volat a motor se s tichým zavrčením rozpřede, vydají se na další cestu.

Bella otevře své hnědé oči, překvapená, že tentokrát to není sen, tentokrát je to skutečnost.

„Alice, proč?“ vydechne tiše, jako by to snad ani neřekla, Alice jí ovšem slyšela, Jasper za volantem, který pevněji sevře, ale ne moc, aby jej nerozdrtil ve svých ledových prstech.

Alice jen lehce zavrtí hlavou.

„Dva roky se pokouším svému bratrovy vysvětlit, jak si na tom, od té doby co jsem tě opět začala vidět…“ povzdechne si Alice, jemně se usměje. „Proč jsem tě neviděla?“ optá se Bells se zájmen, ač nečeká, že by jí to osvětlila.

Bella se tiše uchechtne, není to příjemný smích.

„To bylo Jacobem… on je vlkodlak,“ vysvětlí Bella se smutkem v očích a zavrtí hlavou.

„Tak proto jsem tě těch osm let neviděla… Edward...“ začne Alice, ale Bella při jméně Alicinýho bratra, sebou škubne a začne se neovladatelně třást. „Promiň,“ pohladí Alice Bellu.

„Kam mě to usnášíte?“ zeptá se dívka, její oči jsou veselejší, jako by ti dva upíři, se kterými klidně rozmlouvá, ji opět navrátili vůli žít.

„To se ptej Alice, nevím, co má v plánu,“ řekne Jasper s úsměvem a mrknutím. Dívka se podívá tázavě na Alice, ta jen pokrčí rameny.

„Po pravdě ani nevím asi zpátky do Forks, já a Jasper tam zůstaneme v našem domě a až se udělá vše potřebné tak…“ Bella zavrtí hlavou

„Nemůžu se vrátit, nemůžu…“ rozpláče se a obejme Alice kolem krku. Ta ji hladí po zádech.

„To bude dobré, nebudeme tam dlouho…“ uklidňuje svou kamarádku.

„Alice, co plánuješ?“ řekne Jasper příliš potichu a rychle na to, aby to Bella slyšela. Alice se podívá do zrcátka na Jaspera, jen na něj šibalsky mrkne, ale neodpoví mu. Jasper jen zavrtí hlavou a šlápne na plyn směr Forks…

Jsme v domě, díváme se na blonďatou hlavu sklánějíc se nad pracovním stolem.

„Carlisle, myslíš že se vrátí?“ Carlisle pozvedne hlavu od složek, které studuje, podívá se na svou manželku.

„Věřím, že ano, vrátí se všichni, nakonec budeme zase rodina,“ řekne přesvědčeným hlasem a pohladí Esmé po ruce, postaví se, obejme ji, Esmé si tiše povzdechne.

„Už aby to bylo, chybí mi… všichni, chci, aby byli šťastní…“ pousměje se na svého manžela, lehce jej políbí na rty.

„Esmé, ty duše, této rodiny, trpíme všichni společně s Edwardem… Je to hlupák,“ pousměje se Carlisle. „Ale i tak je to náš syn a jeho rozhodnutí bychom měli respektovat, a Alice…“ pokrčí lehce rameny, a zadívá se z okna. „Doufám, že jí to vyjde,“ řekne nakonec po chvilce ticha.

„To i já, drahý,“ souhlasí se svým manželem Esmé. Dívají se společně z okna, nemusejí mluvit, jsou si oporou, a oba doufají ve šťastný konec pro ně, pro všechny.

Z lesa se ozve hromová rána, Carlisle se usmívá. „Byl blízko, zuří…“ řekne tiše své manželce, ta pokývá hlavou.

„Edwarde…“ šeptne tiše se smutkem v očích, Carlisle ji pevněji obejme, zahlédne mizící postavu, jak utíká pryč a několik staletých stromů je vyvrácených z kořenů…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpustíš mi? 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!