Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpustíš mi? 4. kapitola

23.09.2010 (13:15) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2184×

Bella stiskne víčka, zhluboka se nadechne. „Chápu…“ vyřkne, skloní hlavu do dlaní a tiše se rozpláče. Alice se k ní skloní, jemně ji hladí po vlasech „Jak, jak si to mohl myslet… vždyť…“ brečí dívka, její slzy nejsou k zastavení. Jasper přejde k Belle a uleví jí od smutku, převalí přes ni vlnu klidu, Bella se na něj podívá, přivře oči, ale opět nevnímá. Je mimo realitu, je ve vzpomínkách

Leží na nemocničním lůžku, v ruce kanyly, dýchací masku přes obličej, vedle ní sedí tmavovlasý muž, nedrží dívku za ruku, jeho tvář je smutná, stažená v bolestivé grimase, dívka se probere, přimhouřenýma očima se dívá na Jacoba.

„Kde je?“ zeptá se a stiskne si břicho, ve kterém nosila jejich dítě, Jacob se na ni podívá.

„Zemřel a ty skoro taky,“ odpoví jí Jacob jeho hlas je smutný, prosycen bolestí, Bella vytřeští oči, ty se jí zalijí slzami a ona propukne v pláč. Muž, který čekal, až se probudí, vstane, podívá se na plačící dívku a beze slova odchází…

„Bello…“ zatřese s dívkou malá upírka snažíc ji probrat ze vzpomínání, ale Bella ještě notnou chvíli nevnímá, opět prožívá ten den, kdy jí zamřelo dítě, kdy ji opustilo slunce, díky kterému přežila tu šílenou agonii, kterou cítila od té doby, kdy ji Edward opustil.

„Alice?“ pozvedne Bella překvapeně obočí, když se vrátí do přítomnosti, zalapá po dechu,

„Co se stalo? Na co si vzpomínala?“ zeptá se jí Jasper, cítil tu agonii, to utrpení, jeho ruce jsou sevřené v pěst, a kdyby mohl, tak se třese pod náporem vzlyků. Ta bolest ho vysílila psychicky, nechápe, jak to ta křehká žena dokáže vydržet.

„Vzpomínala jsem na svého syna, na svého manžela a na tragedii, která nás postihla a tím nás rozdělila,“ řekne podivně smířeně Bella a s prázdným pohledem se podívá na Jaspera.

„Bože… kolik si toho vytrpěla,“ zašeptá Alice, její tvář je vyděšená, její hlas prosycen bolestí, miluje Bellu jako svou sestru ale tohle... Zavrčí, bolest se mění ve vztek. Jasper Alice obejme. „Klid drahá, uklidni se,“ domlouvá jí tiše, Bella je jen sleduje, nechápe, proč je Alice najednou tak vzteklá

„Já ho zabiju…“ pění Alice, Jasper ji chytne za ruku, převalí přes Alice vlnu klidu

„To bude dobré…“ uklidňuje lásku své existence, Alice se na něj podívá, v očích se jí nebezpečně zableskne. „Ano to bude ale nejdřív.“ Nedopoví a podívá se na Bellu, pousměje se.

„Řekni, pořád chceš být jedna z nás?“ zeptá se Belly. Ta se na ni podívá, překvapeně vydechne. Po tomhle toužila, vždy chtěla strávit věčnost po boku Edwarda, ale on jí opustil, zlomil ji a nechal ji tady, samotnou. Zvedne oči a podívá se na Alice, nadechne se k odpovědi…

Postava se choulí u stromu, jeho zuřivost vyprchala a zbyla jen bolest, vztek vystřídalo utrpení. Poprvé po dlouhé době je schopen uvažovat o tom, že Alice má pravdu, že jej Bella potřebuje. Ale před očima pořád vidí, jak se líbá s tím indiánem, s Jacobem, to jeho teď miluje.

„Alice co to děláš?“ vyřkne do klidného lesa, postaví se, rozhodnut najít svou sestru. Ač jeho důvody, proč jede za Alice, jsou mnohem sobečtější, musí ji vidět, musí si ji opět spatřit.

Rychlostí blesku se vrací do domu, ve kterém posledních devět let jen přežíval. Aniž by řekl jediné slovo, vlétne do svého pokoje a za pár minut sestupuje po schodech, jeho matka, duše této rodiny, jej sleduje s milým úsměvem.

„Jsou ve Forks,“ pošle mu myšlenkou, než odejde do svého ateliéru s nadějí na světlejší zítřky pro svou rodinu.

„Děkuji, mami,“ řekne Edward, jeho hlas už není tak mrtvý jako před pár dny, i on cítí naději a spalující touhu vidět tu, která je smyslem jeho existence. Nastoupí do auta, do stříbrného Volva, to s tichým zapředením motoru vyrazí na cestu. Nesoustředí se na cestu, v myšlenkách je u Belly, je netrpělivý, auto se řítí plnou rychlostí na letiště, aby se dostal do států. Konečně uvidí město a s tichým zavrčením zpomalí, jen aby neupoutal nechtěnou pozornost. Zastaví u letiště, vezme si cestovní tašku, ta je jen rekvizita pro lidi. Pro něj pomalou chůzí jde k přepážce, kupuje letenku a s kamenným výrazem se posadí na lavičku čekajíc na svůj let.

Sedí v letadle, v duchu popohání letadlo ke startu, sedí vedle mladé ženy, ta očima zkoumá každou částečku Edwardovy postavy, její oči jsou plné chtíče po tomto mladíkovy. Její myšlenky, představy jsou pro Edwarda nechutné, podívá se na mladou celkem atraktivní ženu nenávistným pohledem, té se rozšíří panenky strachem a po zbytek letu se na krásného mladíka nepodívá.

Konečně po úmorném letu přistávají, omezen hrou na člověka se plahočí spolu s ostatními smrtelníky. Půjčí si auto, je mu jedno, co to je za značku hlavně, že je rychlé. Rozjede se do města, do Forks, kde byl poprvé konečně šťastný, kde potkal tu, kterou miluje…