Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oheň a led - prolog + 1. kapitola

04.06.2010 (16:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 10159×

Tuhle první kapitolku bych chtěla věnovat mamince Pajince a ségruším Natty, Dance a Vanessce. Díky holky :))

Prolog

Elizabeth a Isabella. Na první pohled stejné a přesto tak rozdílné. Dřív byly ne jako jednovaječná dvojčata, ale jako siamská. Jedna bez druhé nikam nešla, všechno dělaly spolu. Teď jsou jako dvě cizí osoby, co někdo ubytoval v jednom domě. Co dokáže člověka tak moc změnit? Smrt.

Jejich rodiče se rozvedli, když byly ještě miminka a dívky vyrůstaly jen s matkou. Ze začátku za nimi táta jezdil, když byly větší, tak navštěvovaly každé prázdniny ony jeho, ale čím byly starší, tím míň se jim chtělo opouštět domov a přátelé na celé léto a návštěv u táty ubývalo. Psali si, volali si, ale nic víc.

Již v dětství přilákaly jejich půvabné tvářičky chlapce jménem Josh. Ač byl o pět let starší, byl jim neustále v patách. Stal se pro ně starším bratrem a ochráncem. Nahrazoval jim tak trochu mužský element v rodině. To on jim dal přezdívky, kterých se každý chytnul a už se jim neřeklo jinak Bee a Bella.

Dívky pomalu vyrůstaly a začaly se zajímat mít klasické holčičí věci – kluci, oblečení, filmové hvězdy. Vždycky si byly vzájemně oporou, sdělovaly si tajemství a byly nejlepší kamarádky. Až se stala jedna věc, kterou nechtěla Elizabeth říct ani sestře. Nevěděla, jestli je správné myslet tak, jak myslí ona, takže s tím raději žila sama. Ta věc, bylo první tajemství.

Děvčata oslavila zrovna čtrnácté narozeniny, když se stala ta tragédie. Zavolali jim to Joshovi rodiče. Měl nehodu a nepodařilo se ho zachránit.

Byla to pro ně hrozná rána. Obě byly smutné a zničené, obzvlášť Bee. Bella byla také nešťastná, ale snažila se pomoci sestře, která na tom byla ze začátku opravdu špatně.

Jednoho dne ale Bee vstala, jakoby se nic nestalo a na půl dne zmizela z domu. Když se vrátila, nikdo ji nemohl poznat. Její vždycky dlouhé kaštanové vlasy, které měla stejné, jako sestra, byly obarvené do mahagonové s odlesky červené a ostříhané do extravagantního účesu. Oblečení, jež měla na sobě, bylo víc než vyzývavé a když ji oslovili Bee, řekla, že je El.

A tak to začalo. Bláznivé večírky, alkohol, cigarety. Matka se jí marně snažila domluvit. Vyhrožovala jí, že ji za to můžou zavřít, že je nezletilá, ale na El nic neplatilo. Jakoby neslyšela nic z toho, co jí říkali.

Přijel i otec, ale nemělo to žádný účinek a tak po týdnu marného přemlouvání odjel s nepořízenou.

Uběhly dva roky a věci byly pořád stejné, možná ještě horší.

A pak nastal ten osudný večer. Večer, který od základů změnil jejich životy. Stačil moment a všechno bylo jinak. Moment, ve kterém přišly o matku.

Bella se uzavřela do sebe, mluvila, jen když to bylo nezbytně nutné, přestala se stýkat s přáteli a stranila se jakékoliv společnosti. A El? Ta se pokud možno ještě víc odvázala a stala se ještě víc nezvladatelnou.

A díky této události se obě dostaly do Forks, kde žil jejich otec. Bella to brala jako nutnost a El nebyla z představy malého deštivého městečka nadšená, ale nic s tím nezmohla. Osud už totiž naplánoval jejich další cestu.

1. kapitola

Elizabeth

Let mi připadala nekonečný. Zadek mě od sezení na nepohodlné sedačce bolel, vrtěla jsem se do všech stran a jediné, co jsem si tak akorát vykoledovala, byl nazlobený pohled sestry. No co no? Přeci ho nenechám úplně zdřevěnět.

Stejně je to na prd. Strávit tu nejlepší část mládí v nějakém zapadákově. Proč se nemohl táta přestěhovat k nám? Mají ve Forks vůbec nějaké kluby? Těžko. Tam určitě dávají lišky dobrou noc. Snad aspoň kluci budou stát za to.

Nevím, jestli ten, co seděl vedle mě, byl z Forks, v každém případě byl k nakousnutí. Blonďaté vlasy umělecky nagelované a studánkově modré oči. Mohlo mu být tak dvacet. Jen tam seděl a četl si, a já se nudila. Ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, co dělám a vrazila do něj.

Podíval se na mě, jako bych právě spadla z Marsu.
„Pardon, moc se omlouvám. To víš, nedá se tu sedět. Mimochodem já jsem El.“ Hodila jsem na něj úsměv alá filmová hvězda a bylo mi jasné, že se chytí. A taky, že jo.

„Já jsem Peter, těší mě,“ představil se. „Kam pak letíte?“ zeptal se v množném čísle, asi mu neunikla podoba mezi mnou a dívkou vedle. I když už pár let mám jinak vlasy než ona, v obličeji jsme identické. Kdybyste to nepochopili, jsme jednovaječná dvojčata.

„Do Forks, stěhujeme se k tátovi. A ty?“ V duchu jsem se modlila, aby udal to samé místo a já tak měla na pár dní o zábavu postaráno.
„Seattle je moje přestupní stanice. Letím za přítelkyní do Japonska, dělá tam v jedné mezinárodní firmě,“ oznámil mi. Nelíbily se mi hned dvě věci. Za prvé to, že letí do Japonska, to mi moc nepomůže a za druhé, že má přítelkyni. I když, je pravda, že ona tu teď není, tak proč si trochu nezaflirtovat.

Jako vždy jsem na sobě měla tričko s hlubokým výstřihem a sukýnku těsně pod zadek s vysokými kozačkami. Ještě jsem nepotkala kluka, který by tomu odolal.

„Do Japonska?“ vykulila jsem oči údivem a párkrát zamrkala dlouhými řasami pokrytými vrstvou maskary. „Tam bych se taky chtěla někdy podívat.“

Peter mi hned začal o Japonsku vykládat a příjemně jsme prokecali celou cestu, která díky domu utekla jako nic.

Na letišti v Seattlu na nás čekal táta. Neviděla jsem ho asi dva roky a musím říct, že se vůbec nezměnil. Vlasy měl lehce prokvetlé šedinami a hnědočerné oči se na nás už zdálky smály.

Hned, jak jsme k němu došly, nás obě objal.
„Holky moje, je mi to tak líto. Ale teď už bude všechno v pořádku,“ ujišťoval nás. A měl pravdu, co dalšího by se mohlo ještě stát. Vymanila jsem se z jeho náruče a postavila se o kousek dál. Bella bulela jako malá.

„Tak co Bee, jak se máš?“ zeptal se a použil moji starou přezdívku. Tu, kterou vymyslel… Několikrát jsem polkla, abych zahnala ten nepříjemný tlak v krku.

„El,“ opravila jsem ho automaticky. „Mám se fajn. Je vůbec ve Forks nějaký klub nebo bar?“
„Ne, ale v Port Angels jo, to je nedaleko. Ale možná bys to mohla trochu omezit a začít se pořádně věnovat škole.“ Opět ty rodičovské kecy. Myslí si snad, tím na mě zapůsobí? Už tolik lidí mě přemlouvalo, ale zbytečně. Já se prostě svého životního stylu, jenom kvůli tomu, že jsem se přestěhovala do tohohle zapadákova, nevzdám.

„Já si naopak myslím, že bych měla ještě dnes nějaký vyzkoušet, jak se říká prozkoumat rajón,“ usmála jsem se. A táta se vzmohl jen na povzdychnutí.

Vzal nám tašky a vydali jsme se k autu.

Isabella

Tak a je to tady. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se ve svých šestnácti budu stěhovat za otcem do Forks. Ale bohužel… Kdykoliv si vzpomenu, jaká událost tomu předcházela, přepadne mě tísnivý pocit, který nejde zahnat.

V letadle jsem seděla vedle Bee, teda El, jak si teď nechává říkat, opravdu nechápu, co ji k tomu vedlo. Ale ať už to bylo cokoliv, pro mě bude vždycky Bee, sestra a kamarádka v jedné osobě. S El toho moc společného nemám. Její zálibu ve večírcích nesdílím a od té doby co zemřel Josh si s ní prakticky nemám co říct. Moc bych si přála, aby se Bee vrátila. Stýskalo se mi po ní. Teď bych jí moc potřebovala. Potřebovala bych někoho, komu se můžu svěřit s tím, co mě trápí, pomalu užírá zevnitř a hrozí, že budu nakonec prázdná. S Bee bychom si lehly pod jednu peřinu, kterou bychom si přehodily přes hlavu a špitaly si.

Jo, to bývávalo. S El takhle počítat nemůžu. Doma se sotva zdrží a když na ní náhodou narazím, mlčíme. Ani to co se stalo mamince, nás nestmelilo, spíš nás to ještě víc rozdělilo a to ještě neví, proč se to stalo.

Dívala jsem se z okénka na bílé mraky pod námi, byl tu takový klid. Doufám, že se maminka dostala do nebe. Ona si to zasloužila ze všech lidí nejvíc.

El se neustále vrtěla, házela nohu přes nohu a znova a znova. Už jsem jí měla dost. Pak strčila do kluka, který seděl z její druhé strany, a začala s ním flirtovat. Čemu se divím, vždyť se takhle chová ke každé osobě mužského pohlaví.

Neposlouchala jsem její nesmyslné žvatlání a raději se věnovala svým myšlenkám. Jediným společnicím, které mě teď provázely. Byly tíživé, ale mohla jsem si za to sama. Kdyby… ano, kdyby. Ale co se stalo, se nedá vrátit zpátky.

„Dámy a pánové, připoutejte se prosím. Za chvíli budeme přistávat,“ zašuměl v reprácích hlas letušky.

Vzala jsem do rukou dva popruhy a jejich konce scvakla k sobě. Očkem jsem hodila vedle sebe a v duchu se ušklíbla. Aby jí ta prsa nevypadla. El si stahovala tričko stále níž a níž, asi aby měl její soused lepší výhled.

Mlčky jsme vystoupily, vyzvedly si kufry a vydaly se do haly, kde čekal táta.

Pohled na něj zahřál u srdce. On byl teď jediná osoba, které mi zbyla a jediná stálost v mém životě.

Došly jsme k němu a on nás obě vzal okamžitě do náruče. Bylo tak příjemné cítit to teplo, které z něj vycházelo. Poslední dobou jsem pociťovala jen chlad a to jak zvenčí, tak zevnitř.

„Holky moje, je mi to tak líto. Ale teď už bude všechno v pořádku,“ zašeptal a já se rozbrečela. Slzy mi tiše tekly po tvářích, tak jako už několikrát za poslední dobu.

El se hned odtáhla, ale já zůstala o chvilku déle. Tak dlouho jsem ho neviděla a jak jsem nyní zjistila, moc se mi po tátovi stýskalo.

Nakonec jsem docela ráda, že jsme se přestěhovaly za ním, jen to nemuselo být za těchto okolností.

„Tak co Bee, jak se máš?“ zeptal se sestry. Ta se na chvilku zarazila, pak se zašklebila a tátu opravila.

„El. Mám se fajn. Je vůbec ve Forks nějaký klub nebo bar?“ zajímala se hned o to, kam za zábavou.
„Ne, ale v Port Angels jo, to je nedaleko. Ale možná bys to mohla trochu omezit a začít se pořádně věnovat škole,“ pokusil se ji táta umírnit, ale myslím, že nebude mít úspěch. A taky, že ne.
„Já si naopak myslím, že bych měla ještě dnes nějaký vyzkoušet, jak se říká prozkoumat rajón.“ V očích ji zajiskřilo a určitě se viděla vlnící se v davu lidí.

Chudák táta. Jen vzdychnul, pobral všechny naše věci a šli jsme k autu.

„A co ty, Bells?“ otočil se na mě.
„Dobrý,“ zamumlala jsem. „Jsem ráda, že jsme tu,“ dodala jsem ještě tišším hlasem.
„Však já taky holčičky moje, já taky.“

Tak co Vy na to? Má cenu pokračovat?

SHRNUTÍ      2. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oheň a led - prolog + 1. kapitola: