Volné pokračování povídky Oheň a led. Hlavní hrdinkou je Olívie, dcera El a Joshe. Je mladá, žije v rodině plné upírů a má pocit, že tam nepatří. Otce vídá dvakrát do roka, vlastně ho vůbec nezná. Chce být normálním plnohodnotným člověkem, což se jí nedaří. Doma upíři a ve škole si jí nikdo nevšímá. Nemá přátele, je osamělá a velmi ji to trápí. Nikomu však nic neřekne. Skrývá své pocity před celou rodinou, ale jednoho dne vyplují napovrch...
09.09.2011 (18:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 4829×
Oheň a led ve zkratce: Sestry Isabella a Elizabeth se po smrti matky přestěhovaly k otci do Forks. Zde se Bella zamilovala do Edwarda a El znovu potkala svou lásku z dětství, Joshe, kterého považovala za mrtvého. Z Joshe se stal upír a je členem Arovy gardy. Volterru chtěl kvůli El opustit, ale když Aro vyhrožoval zabitím Belly, souhlasil, že zůstane, když ji nechá žít. Aro Bellu pustil, ale předtím ji kousnul a z Belly se stal upír. El mezitím zjistí, že je těhotná a Joshova nepřítomnost je pro ni velká rána. Jednoho dne se Josh objeví, Aro mu udělil povolení navštěvovat rodinu dvakrát ročně, vždy na týden. Není to mnoho, ale ti dva si s tím musí vystačit. Bude to stačit i Olívii?
1. kapitola
„Večeře,“ ozvalo se zezdola. Překulila jsem se na posteli, spustila nohy na zem a postavila se. Pomalými kroky jsem se vydala ke dveřím. Nebylo kam spěchat. Jedla jsem sama, nikdo nečekal, až si sednu ke stolu. Záleželo jen na mně.
Emmett s Jasperem - strejdové, sledovali v obýváku nějaký zápas, a když jsem procházela kolem, zvedli jako na povel pravou ruku na pozdrav. Dělali to tak vždycky, dřív mi to působilo radost, teď… brala jsem to jako běžnou věc.
V kuchyni na mě čekala Esmé, moje skoro babička, a nandávala mi na talíř těstoviny.
„Děkuju. Kde jsou všichni?“ Většinou jsme se večer všichni scházeli v obýváku, ale tentokrát po nich nebylo ani vidu ani slechu.
„Holky s Edwardem jsou na lovu a Carlisle je ještě v nemocnici,“ vysvětlila mi.
„Aha.“
No jo, už to bylo pár dní, co nebyli na lovu. Jak jsem na to mohla zapomenout. S povzdechem jsem si vzala talíř do jídelny. Rozhlédla se po prázdných židlích a pustila se do jídla, které sice vypadalo lákavě, vonělo ještě líp, ale chuť jsem na něj měla pramalou.
Pro večeři jsem umyla špinavé nádobí, tedy talíř a vidličku, a zase se odebrala do svého pokoje.
Kdyby tu byla máma, tety a strejda Edward, sešli bychom se v obýváku, povídali si, hráli nějakou hru nebo si pustili film.
V tomhle domě bylo všechno takovou rutinní záležitostí. Už sedmnáct let zažívám denně to samé. Situace se mění pouze v rámci různých období mého života. Když jsem byla malá, zůstávala jsem doma, pak jsem začala chodit do školy a od té doby je to neustále stejné. Vstát, škola, domů, jídlo, úkoly, nějaké čtení, večeře, chvíle s rodinou a spát.
Byla jsem tu jediný člověk, tedy skoro člověk. Celá moje rodina se skládala z upírů. Tety, strejdové, prarodiče, máma, táta, to všechno byli upíři. Právě jsme žili v malém městečku v Connecticutu. Hodně jsme se stěhovali. Vlastně to byl každé čtyři roky nový domov. Asi by bylo našemu okolí divné, že všichni vypadají třeba deset let úplně stejně. Jediný, kdo rostl a stárnul, jsem byla já.
Už jen to byl jeden z důvodů, proč jsem měla pocit, že do téhle rodiny nepatřím. Připadala jsem si jako taková černá ovce rodiny. V mém případě spíš rudá. Moje vlasy měly barvu ohně, byly vlnité, dlouhé a nejednou jsem uvažovala o jejich ostříhání, ale nakonec mi to přišlo líto. Nikdo netušil, proč mám červené vlasy, když má matka i otec byli hnědovlasí. Oči jsem měla šedé, jak máma s oblibou říkala, byly Joshovy - mého otce. Otce, kterého jsem znala spíš z vyprávění. Vídala jsem ho dvakrát do roka, kdy přijel na týden na návštěvu. Nikdo mi neřekl, kde žije, co tam dělá, proč není s námi. Když jsem byla menší, ptala jsem se, hodně, ale odpovědí bylo jen shovívavé brzy ho uvidíš. A tak jsem si zvykla a přestala tápat. Většinu doby, toho týdne, kdy byl doma, trávil s mámou. Bylo vidět, jak moc se milují a chybí si. Neměla jsem jim to za zlé. Já jsem měla mámu pro sebe pořád, nedělalo mi problém půjčit ji na tu chvíli otci.
Když jsem byla menší, toužila jsem po tom mít celou rodinu pohromadě. Mámu, tátu pěkně u sebe, jako ostatní děti, ale nikdy se mi to nepoštěstilo. Před veřejností se za mé rodiče stejně vydává Esmé a Carlisle. Nikdo neví, jak to u nás skutečně je.
Všude, kam se nastěhujeme, nás nejdřív všichni okukují, pak si zvyknou, ale nepřiblíží se. Do školy chodím sama. Po tom, co jsem měla rodinu neustále za sebou, jsem chtěla trochu soukromí. Myslela jsem, že si najdu kamarády a budu mít konečně ten normální, aspoň z části, život, který jsem si tak přála. Ale opak byl pravdou. Ve škole se se mnou nebavila ani noha od stolu. Byla jsem ta divná Cullenová, která na první pohled trčela z davu. Když se někdo podíval na třídu, vždycky si jako první všimnul mě.
Po roce s těmi samými lidmi, kdy se mi všichni vyhýbali jako bych přenášela nějakou vysoce nakažlivou chorobu, jsem vzdala veškeré snahy o navázání nějakých přátelských vztahů. Když o mě nestojí, nevadí, já o ně taky ne. Můžu žít úplně sama.
Poté, co jsem si doma postěžovala na své spolužáky, bylo mi řečeno, ať se na ně vykašlu, že jsou to jen hloupé děti a já mám přeci je. Fajn, jenže to není to samé, chtělo se mi zakřičet, ale udržela jsem se.
Mám svou rodinu ráda a moc, ale oni mají svůj život ve světě upírů a já ten svůj ve světě lidí, aspoň to jsem chtěla. Mít normální lidský život, i když jsem nebyla stoprocentním člověkem.
Podle dědy jsem v sobě měla něco málo ze svého otce. Nebyla jsem poloupír, nemusela jsem pít krev, vlastně mi ani moc nechutnala. Máma se po porodu stala plnohodnotným upírem. Carlisle měl nějakou šílenou teorii, že jsem nejspíš mámu nějakým způsobem proměnila já a tím jí předala nějaké buňky… Zní to jako kravina, já vím, těmhle věcem vůbec nerozumím a tak beru prostě to, co se mi řekne.
Byla jsem teda mix dvou naprosto odlišných světů a nepatřila jsem nikam. Nebylo žádné místo, kam bych se uchýlila, kde by mi někdo porozuměl.
Doma jsem se se svými úvahami a trápením nesvěřovala. Nepochopili by to. Oni mají své životy, se kterými jsou spokojeni.
Raději jsem nechala zbytečných úvah a zalezla si do koupelny. Dlouhá horká sprcha mě uklidnila a pak už jsem se zahrabala do peřin, abych se připravila na další den.
Pro začátek trochu kratší kapitola. Spíš takový úvod do děje. Příště už bude délka, na kterou jste zvyklí.
Takže jak to vidíte? Stojí to za to? Jsem zvědavá na Vaše první dojmy.:)
Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Oheň nebo led - 1. kapitola:
Oheň a led som čítala strašne dávno. Už bol dokončený, všetko som si krásne stiahla do wordu a nemohla som sa od tej poviedky odtrhnúť, taká bola geniálna. A s Oheň a led - coby kdyby, to bolo rovnako. Dnes som náhodou klikla na tvoje meno, keď som ho videla v naj poviedke mesiaca január, pozerám na tvoje zhrnutie a zrazu čo nevidím. Okamžite sa mi vybavilo ako som mala tú poviedku rada a keď som zbadala, že dokonca pokračuje... Som rada, že som na to narazila, lebo ty si jedna úžasná spisovateľka! Som strašne zvedavá, ako to bude ďalej s Olíviou a ako sa to vyvinie, tak idem ďalej!
týýý jo :) zajímavý, jsem zvědavá jaká tahle povídka bude
Moc pěkný začátek! Je mi jí hodně líto, že se cítí tak samotná, i když je v domě plném upírů, kteří ji určitě milují, ale prostě to není ono. I vztah s otcem není dobrý, zasloužila by si najít nějakou zpřízněnou duši. Takže se opravdu těším na další pokračování, jestli se někoho takového dočká.
Moc pěkný začátek, Zuzi.
Líbilo se mi to a já jsem zvědavá, co se bude dít dál.
pokračování si to určitě zaslouží je to pěkné
Chce to pokračování, vypadá to hooodně dobře, stejně jako všechny Tvoje povídky
hezkéééééééééééééééé honem pokračování
Tolik jsem se těšila, až začneš psát a je to tady. Hrozně se těším na další díl.
Určitě to stojí za to, vrhni se na pokračování
Juchů, na tuhle povídku jsem se nehorázně těšila! A úvod mě jenom usvědčil v tom, že právem.
Olivie je mi trochu líto... Nedivím se jí, že má pocit, že nikam nepatří, z jejího vyprávění mám pocit, jako by Cullenovi vůbec nebyli její rodina a ona prostě jenom přežívala v jejich domě.
Takže jsem strašně zvědavá, jak a kdy se seznámí s tím Někým, co jí poplete hlavu.
Úvod se ti moc povedl, moc se těším na další kapitolku a doufám, že bude brzo.
Na první kapitolu jsem se moc těšila a nezklamala!!
Jelikož je to spíš takový úvod, tak nemám skoro, co napsat.
Jedině... Olivie je mi docela líto. Vždy jsem si tak nějak myslela, že žít v domě plném upírů musí být zabáva, ale po tom co vyprávěla Olivie, už si to ani nemyslím.
Nejen že doma si připadá jako černá ovce rodiny, což ovšem není pravda, ale i ve škole to má krušný...
Nastoupí do školy nějaký sexy kluk, který se jí postará o rozptýlení nebo to bude jinak??
Dobře, chci se zeptat, kdy se tam objeví ten krasavec a jak se vůbec bude jmenovat??
Vypadá to na úžasnou povídku a já se těším na další kapitolu.
První kapitolka zajímavá, a rozhodně se těším na pokračování
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!