Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Older and far away 13. kapitola

18.05.2010 (20:45) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4841×

13. kapitola - Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, ba dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.

Neochotně jsem nastartoval a společně jsme vyjeli. Nemluvili jsme, ale i tak jsem cítil to napětí. Ona si opřela hlavu o sklo a dívala se ven. Ruce měla položené v klíně a uklidněně dýchala. Pak jednu ruku posunula blíže ke mně, já se usmál a jemně ji za ni chytl. Otočila hlavu směrem ke mně a taky se usmála.

„Měl bych zavolat Alice, šli tě s Jasperem hledat,“ řekl jsem a pořád sledoval její oči. Povzdechla si. Pustil jsem její ruku a našel mobil, vytočil jsem Alicino číslo a čekal, až to vezme.

„Edwarde?“ ozvalo se z mobilu.

„Našel jsem ji, vyzvedne vás na parkovišti,“ řekl jsem a dal do tonu nezúčastněný hlas.

„Jistě.“ Jen řekla a zavěsila. Zastrčil jsem mobil zpět do kapsy a znovu jsem chytl Bellu za ruku.

„Pořád jim chceš takhle lhát?“ zeptal jsem se tiše.

„Ano, proč ne? Chápej, bude to sranda. Pak to zjištění. Proč se nepobavit na jejich účet?“ Smála se. Byl to tak krásný a upřímný smích a tak strašně ji slušel.

Jel jsem pomalu, nechtělo se mi domů. Tak moc jsem chtěl s ní být. Ale byla unavená a potřebovala si odpočinout. Už když jsem přijížděl na parkoviště tak skoro spala. Zastavil jsem na okraji a sledoval dvě siluety, jak se k nám blíží. Bella mezitím usnula. Pustil jsem její ruku a čekal, až Alice s Jasperem nastoupí.

„Říkal jsi, že jedeš domů? Co tak najednou?“ zeptala se mě Alice, jakmile nastoupila.

„Nešel jsem ji hledat, jen jsem narazil na její vůni,“ řekl jsem ji na oplátku a tím jsem naznačil, že tohle téma je uzavřené.

Cesta domů pak probíhala mlčky. Bella spokojeně spala. Byla tak roztomilá a půvabná, kdybych mohl, pohladil bych ji po té její krásné tváři. Oddechovala lehce a sem tam něco nesrozumitelně zamumlala.

Když jsme přijeli domů, Jasper ji pomalu vytáhl z auta a nesl ji domů. Najednou mě postihl podivný pocit žárlivosti. Tak moc jsem to chtěl být já, kdo ji nese.

„Ale copak Edwarde?“ usmál se na mě můj bratr. Jen jsem po něm šlehl pohledem a tiše zavrčel. Vlezl jsem do svého pokoje a zabouchl za sebou dveře. To je docela problém, teď když Bella spí, asi štít nevědomky vypnula. Smutně jsem si povzdechl, vzal jednu svou oblíbenou knížku a začetl jsem se do ní.

***

Spokojeně jsem ležela v posteli a snažila se znovu usnout. Ani nevím, jak jsem se sem dostala, ale bylo tu příjemně. Někdo mi nechal pootevřené okno a tak tu proudil chladný vzduch a to byl další důvod, proč se mi nechtělo vylézt. Měsíční paprsky lehce osvětlovaly místnost a já se začala rozhlížet kolem.

Povzdechla jsem si a pomalu jsem vstala. Neochotně jsem přešla do koupelny, a když jsem uviděla rohovou vanu, napadla mě koupel. Po špičkách jsem přešla k vaně a pustila si horkou vodu. Nechala jsem kohoutek téct a šla zpět do pokoje, kde jsem zavřela okno a pak přešla k šatně. Vytáhla jsem pár kusů oblečení a přenesla jsem si je do koupelny. Byla jsem docela rozespalá tak jsem ani netušila, co jsem si z té skříně vzala.

Naložila jsem se do horké vody a úlevně jsem zavřela oči a přemýšlela o tom, co se včera stalo. Nejvíce mě zarazila Demetriho slova. Proč se nás zastal? Co zatím je? Vrátí se?

Z mého rozjímání mě vytrhlo několik divých zvuků z vedlejších pokojů. Zamračila jsem se a podívala se na hodiny, byly tři ráno. Hm… To jsem dlouho nespala. A co se týče zvuků, raději si nechci představit co se tam děje. Ještě chvíli jsem polehávala ve vaně, ale pak mě to přestalo bavit. Snad do rána najdu něco, čím se zabavím, jinak se tu asi unudím.

Když jsem vylezla z vany, usušila jsem se a oblékla do přiléhavého modrého trička a tmavých džínů. Snažila jsem se chodit tiše, ale stejně mě teď nikdo neslyší… Jaksi mají jiné věci na práci…

Šla jsem chodbou a můj sluch zaznamenal i jiný zvuk, než ten z pokojů. Někdo zřejmě ponocoval… Téhle úvaze jsem se musela usmát. Určitě Edward, ten jediný je tu bez partnerky… Sešla jsem schody a samozřejmě jsem viděla Edwarda, jak se neurčitě dívá na televizi. Ale když si mě nevšiml, musí být hodně mimo. Přešla jsem k pohovce, na které seděl, a posadila jsem se vedle něj.

„Ahoj…“ řekla jsem a tím jsem na sebe upozornila. Skoro nadskočil, když mě uslyšel.

„Asi chceš upírovy přivodit infarkt,“ usmál se na mě. Seděl těsně vedle mě, cítila jsem to podivné teplo mezi námi. Lehce jsem zčervenala a zjevně si toho všiml, protože se mu na tváři objevil ten jeho krásný úsměv. Ještě více jsem zčervenala.

„Promiň,“ špitla jsem.

„Ty se nemáš za co omlouvat,“ šeptl a ještě více se přiblížil. Zatajila jsem dech. Položil mi runu na mé stehno a druhou si mě lehce přitáhl. Naše rty se lehce dotýkaly, ale já najednou chtěla víc. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou pod jeho košili. Slastně vydechl a pak na mě zavrčel. Asi se mu moje laškování moc nelíbilo. Ještě více jsem si ho k sobě přitáhla a polibek jsem prohloubila. Škoda jen, že musím dýchat. Na chvíli jsem se oddálila a podívala jsem se do jeho temných očí.

„Tohle bychom neměli… Můžou nás slyšet… Ale pokud to chceš…“ tiše mi šeptal do vlasů. Ale má pravdu, pokud chce pokračovat v našem dokonalém plánu, měli bychom přestat, jinak se prozradíme. Smutně jsem si povzdechla a pak se mu opřela o hruď. Určitě pochopil, jemně mě hladil po vlasech. Najednou bylo kolem nás ticho a já se zaposlouchala do zvuků okolí. Dohánělo mě to k šílenství. Něco takového jsem nezažila. Ale s touhle rodinou po boku toho asi zažiji ještě hodně.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě tiše. Ušklíbla jsem se.

„Asi tě to musí hodně štvát že? No to, že mi nevidíš do hlavy.“

„Je to jen nezvyk. Celou dobu co jsem upírem, musím poslouchat všechny myšlenky a najednou nic. Ale je mi s tebou dobře, cítím takový podivný klid.“

Musela jsem, tomuhle usmát. Moc dobře vím jak to myslí.

„Nechtěla bych umět číst myšlenky. Někdy to může být zábava, ale poslouchat vlastní rodinu. Je to divné…“

„Zvykl jsem si. Ze začátku to bylo opravdu těžké, ale naučil jsem se s tím žít. Ale jsem rád za tuhle rodinu. Kdysi jsem na pár let odešel a živil se jinak… Ale pak jsem si uvědomil, že je to špatné a vrátil se k rodině. Nechci být zrůda.“

„Nejsi zrůda… To já jsem…“

„Bells, tohle už neříkej. Ty jsi aspoň z části člověk. To je něco o čem můžu jen snít. Jsi dokonalá.“ Já jsem se usmála a podívala jsem se na něj. Vypadal najednou tak starší a tak dokonalý, úžasný a hlavně můj. Znovu jsem se k němu přiblížila a lehce otřela naše rty. Ale Edward mě zarazil.

„Alice…“ Tohle mě naštvalo. Ale můžu si za to sama, já tuhle pitomou hru začala. A taky ji dokončím. Vzpřímila jsem se a naštvaně jsem si sedla vedle Edwarda.

„Promiň…“ začal, ale já jen zakroutila hlavou. Měla jsem vymyšlený perfektní plán.

„Edwarde, byl to můj nápad a musím se s tím vypořádat. Chvíli vydrž, něco mě napadlo.“

„Už zase?“ zaúpěl Edward a zděšeně si mě měřil.

Najednou jsem se začala pekelně soustředit. Pomalu jsem vypnula štít a začala myslet na to jak si celý pokoj vymaluji na růžovo a taky, že si vyměním celý šatník a korunku jsem tomu dodala, když jsem začala přemýšlet o tom, že to samé udělám i Alice, když zrovna nebude doma.

Během vteřiny jsem uslyšela tichý výkřik a podle Edwardova vysmátého výrazu jsem pochopila, že naše sestřička zrovna v nejlepším dostala skvělou vizi. Urychleně jsem vyskočila na nohy, znovu zapnula štít a vystartovala ke dveřím. V nich jsem se ještě otočila na Edwarda.

„Kdyby něco tak nic, jdu na lov. Uvidíme se ráno,“ řekla jsem v rychlosti a už, už upalovala do temného lesa.

Na kraji jsem se zastavila a poslouchala co se děje v domě.

„Kde je!“ říkala zrovna ne moc mile Alice.

„Kdo kde je?“ zeptal se bez zájmu Edward. Musela jsem se usmát, je dokonalý herec. Ale i tak jsem ho nechala schovaného ve štítu… Co kdyby.

„Edwarde, nedělej, že nevíš, o čem je řeč. Kde je Bella!!“ Moje jméno až zavrčela.

„Alice, no tak. Budeš první upír, co dostane infarkt. Ona sem určitě přijde,“ ozval se můj povedený bráška.

„Ale… Ale ty jsi to neviděl Co… Co kdyby…“

„Edwarde, prosím kde je,“ zkusila to trochu mírněji.

„Šla na lov.“ Zrádce jeden. Ani jsem se už neohlédla a upalovala pryč. Běžela jsem snad hodinu, až jsem dorazila k hranicím. Slastně jsem se nadechla a ucítila velmi lahodnou vůni. Rozeběhla jsme se za ní a pak jsem už jen skočila a dopadla na obrovského medvěda. To by Emmett nebyl rád. Usmála jsem se, mrtvolu odklidila a ještě jsem se rozhlédla kolem, jestli tu náhodou není něco jiného. Ale bohužel, bylo tu ticho jako v hrobě. Smutně jsem si povzdechla a přešla k okraji malého útesu. Pod ním tekla malá říčka. V té noční tmě to vypadalo opravdu kouzelně a tak nějak dokonale. V hladině se odrážel měsíc a mě to připomnělo mé toulání po lesích kdysi dávno.

Pomalu jsem přešla k okraji a jedním ladným skokem jsem říčku přeskočila a sedla si na její okraj. Sundala jsem si boty a položila nohy do té studené vody. Ale nebyla zas tak moc ledová a možná mi to ani nepřišlo. Bylo tu opravdu nádherně. Takové podivné ticho… Pak jsem uslyšela, jak někde praskla větvička. Ale raději jsem se ani nepohnula. Myslela jsem si, že tu bude Alice, nebo někdo z rodiny. Ale ne mýtinku vešla osamělá srna. Její lahodná vůně dovlála až ke mně, ale i tak jsem pořád zůstala sedět. Pozorovala jsem jí svým bystrým okem, chvíli jen tak postávala a pak přešla k řece a začala pít. Kdybych byla jen obyčejný člověk, byl by to nádherný pohled, ale takhle se na ni dívám jen na ni jako na kořist.

Tiše jsem si povzdechla, a jelikož trochu poskočila, asi si mě všimla. Dívala se mi do očí a pak se dala na zběsilý úprk. A já samozřejmě za ní. Netrvalo mi dlouho a už jsem z ní vysávala její blahodárnou tekutinu. Její tělo jsem zahrabala a pak jsem usoudila, že je čas jít domů. Ještě se musím převléct a možná si ještě na chvíli lehnu. Pokud se nedostanu do spárů mé super sestřičky.

Ještě jsem přešla k říčce a nazula si boty a vyrazila, směr domov.

Tak další kapitoku máte za sebou.

Snad se Vám líbila.

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Older and far away 13. kapitola: