Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Older and far away 14. kapitola

21.05.2010 (11:30) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5778×

14. kapitola - Žijte láskou, hledejte lásku - ta vám pokaždé napoví, co máte dělat.

Domů jsem dorazila těsně před rozedněním. Naštěstí je neděle tak se nemusí jet do školy. K domu jsem dorazila opravdu tiše, přece jenom nechtěla bych se setkat s Alice. I když škoda, že jsem neviděla jak se tváří, když zjistila, co jsem ji chtěla udělat.

Postavila jsem se pod své okno a pak se do něj ladně vyskočila. Ale nepočítala jsem se zavřeným oknem a celým domem se ozval zvuk tříštícího se skla. Proč já blbá ho zavírala? Během vteřiny se rozletěly dveře a v nich stála celá rodina. Já jsem tam jen stála, ale pak jsem si uvědomila, že cítím vlastní krev. Otřepala jsem zbytek skla ze sebe a dívala se po škodách. Ale naštěstí to byli jen škrábance.

„Bells jsi v pořádku?“ Přiskočil ke mně Jasper a starostlivě si mě prohlížel.

„Jo jsem ok,“ řekla jsem jen a mířila si to do koupelny.

„Kam si myslíš, že jdeš, slečinko!“ ozvalo se ode dveří. A sakra Alice. Vší svou rychlostí jsem vletěla do koupelny a zamkla za sebou.

„Bello! Víš, že mě dveře nezastaví!“

„Já vím, ale Esmé ano,“ řekla jsem a pak jsem přešla k umyvadlu. Podívala jsem se do zrcadla a skoro se zděsila. I když se už hojili, ranek bylo dost. Asi by bodla další sprcha.

Když jsem vylezla ze sprchy, zjistila jsem, že tu nemám náhradní oblečení. Tak jen v ručníku jsem pomalu otevřela dveře a nakoukla do pokoje, jestli je vzduch čistý. Naštěstí nikde nikdo, úlevně jsem si odechla. Ale když jsem vstoupila do pokoje, popadly mě něčí silné ruce a táhly pryč.

„Tu růžovou ti odpouštím, ale místo toho tě budu každý den oblékat,“ řekla zvesela moje bláznívá sestra. Já jsem se zděsila.

Prudce jsem zastavila. „Alice to nemyslíš vážně! Já ze sebe nenechám dělat něčí oblékací panenku!“

„Ale ano budeš,“ usmála se na mě.

„Ne nebudu!!!“ řekla jsem znova a tím jsem dala najevo, že semnou nepohne. Taky mi bylo jedno, že stojíme na chodbě, kde na nás kouká celá rodina a já tu stojím jen v ručníku, co mi sahá sotva pod zadek.

„Ale no tak Bello, nekaž mi radost.“ Já jen zavrtěla hlavou. Ale začínala my být docela zima. Pak jsem si všimla, že vlastně na sobě skoro nic nemám. Poplašeně jsem se rozhlédla kolem a můj zrak zůstal na Edwardovi. Propaloval mě svým černým pohledem. Můj další pohled skončil na Jasperovi, který zkoumavě sledoval Edwarda. Ihned jsem kolem všech rozprostřela štít.

„No… Ehm… Alice?“ zeptala jsem se tiše. Věděla jsem, že svůj boj mám prohraný.

„Tak pojď, nebo nám tu umrzneš.“ Znovu mě chytila a táhla k sobě do pokoje.

„Proč vlastně nepoužijeme ty věci, co jsi mi koupila?“ zeptala jsem se ji.

„Rodina si chce vyrazit na lov. Zítra má svítit slunce, takže nejdeme do školy. Chci ti vybrat něco dokonalého.“

„Ale já jsem byla na lovu, nepotřebuji další. Raději zůstanu tady.“

„To už budeš druhá. Má to být rodinný výlet, takže všichni,“ povzdechla si, Alice.

„Já vím, ale mně se opravdu nechce.“ Alice už nic neříkala, jen mi podala nějaké oblečení. Ale na to, že jsem ji zrovna řekla, že nikam nejedu, je nějak moc spokojená.

Jen co jsem na sebe hodila bleděmodré šaty a modré balerínky byla jsem propuštěna z jejich spárů. Vydala jsem se do svého pokoje a rozhodla jsem se na chvíli natáhnout. V noci jsem toho moc nenaspala. Jen tak jsem si lehla na postel a koukala na strop. Ale neusnula jsem. S povzdechem jsem se asi za dvě hodiny zvedla a vydala se na obýváku za rodinkou. Ale až na Edwarda tu nikdo nebyl.

„Kde jsou?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„Můžeš mluvit normálně, šli na lov a vrátí se až zítra večer,“ usmál se na mě tím svým kouzelným úsměvem.

„Aha.“ Najednou jsem začala být víc nervózní, dokonce jsem se začala potit.

„Chtěl jsem jít na lov, ale když jsi tady…“ řekl svůdně, až se mi málem zastavilo srdce. Jemně jsem se usmála.

„Ale měl bys jít, máš strašně černé oči,“ řekla jsem mu jakoby nic.

Ani nevím jak, ale během vteřiny mě držel náručí a na rty mi vtiskl letmý polibek.

„Ty oči nejsou z hladu…“ Já se začala smát a vášnivě jsem se přisála na jeho rty. Mezi jednotlivými polibky jsem slastně vzdychla. Ani nevím jak, nějak jsme se dostali do kuchyně a on mě posadil na linku. Ale nepřestával mě líbat. Oběma rukama jsem mu zajela pod košili a pak jedním prudkým pohybem jsem mu ji roztrhla. Začala jsem ho hladit po jeho dokonalých zádech. Přisunul si mě trochu blíže a jednou svou rukou mi zajel lehce pod sukni, ale byl mnohem opatrnější než já a celé šaty mi přetáhl přes hlavu. Byla jsem před ním skoro nahá, ale připadalo mi no krásné a normální. Pak se, se svými polibky přesunul na krk. Jednou rukou mě hladil po zádech a druhou mě držel za pas. Obmotala jsem mu nohy okolo pasu a tím si ho k sobě přisunula nadoraz. Mírně jsem se rozechvěla.

Malinko mě kousl do krku a já skoro přestala dýchat. Až po chvíli jsem se mírně uklidnila a dál pokračovala v laskání jeho těla. On se mezitím přesunul zpět na rty. Pak mi jednou rukou sundal podprsenku. Znovu se vydal svým jazykem na krční tepnu, znovu lehce kousl a přesunul se ještě níž. Slastně jsem vzdechla. Zaklonila jsem hlavu dozadu a nechala se jemně laskat. Bylo to dokonalé, nikdy jsem něco podobného necítila… Nezažila…

Když už se mi zdálo, že se nějak moc dlouho nevěnuje mým rtům, tiše jsem na něj zavrčela.

„Edwarde…“ Ihned pochopil a znovu mě políbil na rty. Naše jazyky hrály dokonalou hru. Po chvíli jsem ho jemně kousla do rtu. Zavrčel na mě. Jedním dalším pohybem mi sundal kalhotky a jednu svou ruku položil na mé stehno. Tohle mi opravdu dělá naschvál. Seděla jsem tu před ním nahá a on na sobě měl ještě kalhoty. Tak tohle ne hošánku! Udělala jsem pár dalších rychlých pohybů a jeho kalhoty ležely na cáry po celé kuchyni.

„Jak tohle vysvětlíme Alice?“ zeptal se mě mezi povzdechy. Mírně jsem se ušklíbla.

„Sveď to na divokou pumu…“ šeptla jsem mu do ucha a lehce ho do něj kousla.

Opíral se o mé místečko svým tělem a mě to dohánělo k šílenství. Tak moc jsem po něm toužila… Po jeho dotycích po něm samotném…

Každou vteřinu mě líbal vroucněji, vášnivěji… Byla jsem šílená touhou. Během chvíle jsme tu byli oba nazí. Věděla jsem, co bude následovat a tak moc jsem to chtěla. Rozechvěla jsem se ještě víc, ale on to asi pochopil, že mi je zima a svou upíří rychlostí nás dopravil do vyhřátého mého pokoje. Lehce mě položil na postel a pořád mě zasypával polibky. Pak naše těla spojil v jedno. Lehce jsem se prohnula. Hladil mě po těle a každý dotyk na mém těle zanechával husí kůži. Pomalu přirazil a já vzrušeně zalapala po dechu. Přitáhla jsem si ho blíže k sobě a vášnivě ho políbila. Pomalu přidával na intenzitě. Objala jsem ho nohama okolo pasu a tím naše spojení prohloubila. Tiše na mě zavrčel a já ho na oplátku kousla do rtu. Cítila jsem podivné mravenčení v podbřišku a chvíli na to jsem snad vybouchla. Celá jsem se prohnula a já tiše zašeptala jeho jméno. Chvíli po mě on udělal to samé. Pak si vedle mě lehl a svou rukou mě hladil po těle. Byla to dokonalá chvíle a chci, aby nikdy neskončila.

„Edwarde?“ zašeptala jsem tiše.

„Copak lásko,“ řekl tím svým krásným hlasem.

„Miluji tě,“ řekla jsem a zadívala se do jeho překrásných očí. On si mě přitáhl k sobě a věnoval mi krásný polibek.

„Taky tě miluji Bells.“ Slyšela jsem jeho slova těsně před tím, než jsem usnula přenádherným spánkem.

Ospale jsem otevřela oči a do nosu mě hned udeřila překrásná vůně. Zkoumavě jsem se podívala kolem a uviděla vcházejícího Edwarda a podnosem.

„Dobré poledne, šípková Růženko,“ usmál se na mě mile a položil přede mě podnos. Na talíři leželi hezky v komínku lívance a byli polety čokoládovou polevou s kousky banánů. Pak jsem si všimla jahodového džusu s kousky ledu. Na tváři se mi vykouzli usměv a já zářila jako sluníčko.

„Líbí?“ řekl a přisedl si ke mně na postel.

„Voní to nádherně. Děkuji, Edwarde. Nevěděla jsem, že umíš vařit,“ usmála jsem se na něj.

„No neumím, ale pro tebe cokoliv,“ řekl a jemně mě políbil do vlasů. Já jsem se ihned pustila do toho dokonalého jídla a během chvíle jsem byla nacpaná k prasknutí. Když jsem dojedla poslední kousek, Edward ihned vzal podnos s jídlem a odložil ho na zem. Pak mě vášnivě políbil.

„Lásko? Co by ji chtěla dneska podniknout? Máme ještě den a půl čas…“

„Nejraději bych ho prolenošila s tebou.“ Chytla jsem ho na rozepnutou košili a stáhla ho na sebe. Začala jsem ho vášnivě líbat a jeho další košile ležela během chvíle roztrhaná na zemi. A já jelikož na sobě neměla nic jen obmotanou deku, tak to semnou měl jednoduché.

***

„Edwarde?“

„Hm?“

„Za jak dlouho myslíš, že přijedou?“ zeptala jsem se ho smutně. Leželi jsme na gauči v obýváku a společně jsme sledovali nějaký film. Ani nevím přesně o čem je, celou dobu přemýšlím o tom, jestli to říct rodině nebo je nechat ještě chvíli podusit.

„Alice říkala, že přijedou večer a to je dost široký pojem, ale asi tak za dvě hodiny,“ řekl a jemně mě políbil.

„Pořád chceš hrát tu naší hru?“ zeptal se mě a zadíval se mi do očí.

„Já nevím… Z jedné strany by bylo fajn jim to říct, ale z té druhé? Proč si kazit legraci.“

„Je to na tobě Bells…“ Ano to vím. Pomalu jsem se zvedla z gauče.

„Kam jdeš, lásko?“ zeptal se mě.

„Nechci tu být, když dorazí. Bude to hodně podezřelé.“ Vydala jsem se k sobě do pokoje. Tam to v rychlosti uklidila a hodila na sebe něco pohodlného.

Pak jsem se vydala zpět do obýváků. „Kdyby něco, jsem venku. Nic nevíš, ano?“ řekla jsem něžně a ještě než jsem odešla tak jsem ho vášnivě políbila.

„Mohl bych jít s tebou…“

„Neříkala jsem náhodou, že to nemá být podezřelé?“ usmála jsem se na něj a pak se vydala ven. Zase jsem se rozběhla svou upíří rychlostí a mířila si to k říčce. Je to krásné místo a snad ho někdy ukážu Edwardovi. Takové milovaní na jejím břehu… Nikdo nikde, jen my…

Když jsem k říčce dorazila, ihned jsem si zula boty a namočila si nohy. Bylo mi jedno, že jemně mrholí a že je docela zima. Mě bylo příjemně. Hřála mě láska… Hřál mě úžasný pocit toho, že jsem prožila nejkrásnější okamžiky v životě.

Nevím, jak dlouho jsem tu seděla, ale asi hodně dlouho, protože byla všude kolem mě černočerná tma. Nevzala jsem si ani mobil ani hodinky, takže jsem nevěděla kolik vlastně je. Ale určitě něco po půlnoci. Ještě chvíli jsem tam tak seděla, když jsem za sebou uslyšela podivný zvuk. Prudce jsem vyskočila na nohy a postavila se do obranné pozice. Vítr ke mně zavál povědomý pach.

No tyhle scény mi moc dobře nejdou, ale doufám, že se Vám kapitolka líbila.

Brzy bude konec druhé části povídky a tak můžu slíbil jetše hodně akce a hlavně naše dobré známe Volturiovi.

Ale je tu otázka, kdo myslíte, že našel Bellu v lese?

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Older and far away 14. kapitola: