Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Omlouvám se - 24. kapitola Emmette, vypadni!

04.04.2012 (16:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1454×

Probudila jsem se uprostřed noci a něco pode mnou mě chladilo.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě probudit,“ omlouval se mi šeptem Edward. Ale mně jeho přítomnost jen zvýšila tep. „Vylekal jsem tě?“ ptal se vyděšeně.

„Ne, jen jsem ráda, že jsi tady,“ vrátila jsem mu šeptem, ale jak jsem byla ospalá, tak se mi moc šeptat nedařilo a narušila jsem tak tu dokonalou, tichou atmosféru.

„Já taky, ale měla bys spát. Je ještě brzo.“

„Kolik je?“ zeptala jsem se a chtěla rozsvítit lampičku na stolku. Edward mě ale chytil za ruku a vrátil ji zpátky na místo, kde byla. Na jeho hruď.

„Něco po druhé ráno,“ řekl, „vážně bys měla spát,“ zopakoval a políbil mě do vlasů.

„Teď mi to asi dvakrát nepůjde,“ zamumlala jsem a divila se, že to Edward postřehnul.

„Jakto? Mám odejít?“

„Ne, neblázni, jen se bojím, že budu mluvit ze spaní a řeknu něco, co bych nechtěla.“

Cítila jsem, jak se Edward pode mnou otřásá tichým smíchem.

„A jenom kvůli tomuhle nechceš spát?“ Byla to spíš řečnická otázka, ale přesto jsem na ni odpověděla.

„A ještě kvůli něčemu.“

„A čemu?“ ptal se zvědavě dál Edward. „Žeby přece jenom kvůli mně?“

„No… ano… víš, v tvé přítomnosti se mi už moc spát nechce.“ Konec jsem už opravdu neslyšně zašeptala do vzdychu a já sama ho těžko slyšela, proto se divím, že mě Edward pochopil.

„Tak já tě znervózňuju?“ zasmál se potichu Edward.

„Ano,“ přiznala jsem.

„Je to hezké vědět,“ uznal, „ale nemusíš se bát, kdybys mluvila ze spaní, tak se ti smát nebudu. Naopak mi to přijde strašně roztomilé -“

„To teda, strašně,“ přerušila jsem ironicky Edwarda, ale ten si mojí poznámky nevšímal.

„A to druhé…“ Edward konec slova prodloužil, jako že přemýšlí, „no, slibuji ti, že se budu snažit nezlobit, ale to půjde těžko vzhledem k tomu, co máš na sobě.“ Pošimral mě na odhaleném boku a já jsem se neudržela a vyprskla smíchy.

„Nech toho!“ přikázala jsem mu šeptem, ale to ho jedině vyburcovalo k dalšímu činu. Vyhoupl se nade mě, moje oči si už na tmu zvykly, takže jsem ho docela i viděla, zvláště ten jeho vítězný a neodolatelný úsměv, a začal mě lechtat na všech odhalených místech, kterých bylo díky Alice víc než dost.

Já jsem se zatím marně pokoušela v sobě udusit smích a doufala jsem, že ostatní spí dost tvrdě, abychom neprobudili moc velkou část rodiny.

Najednou se rozlétly dveře a v nich stál Emmett do pasu svlečený. Když spatřil naši pozici, tak mu jemně zacukal koutek a začal na nás ječet, ovšem mezitím Edward nelenil, slezl ze mě a dekou mě přikryl skoro až pod nos, aby mě náhodou Emm nespatřil v mém nočním ošacení.

„Děcka, co to tady děláte? Nemůžete si najít odlehlejší místečko lásky? Protože tady si ty orgie schovejte, kdo vás má poslouchat?“ Emmett se sice pokoušel udržet přísnou, naštvanou masku, ale levý koutek mu už dost cukal a to ho prozradilo. Já však neměla slov a jen jsem ho rudá jak rak pozorovala. Edward ale na nic nečekal.

„To promluvil ten pravej!“ Ještě více mě přikryl a k tomu mě ještě ochranářsky objal. Musím říct, že jsem si nemohla stěžovat. „A vypadni, Emmette!“ Jeho jméno vyplivl jako nadávku.

„V pohodě, brácha, stačí říct, nemusíš se hned čertit, si dělám jen srandu, ne? Si nemůžu zahrát na starostlivýho otce, když se zrovna o jedno děcko pokoušíte?“ To už jsem nevydržela a obličejem jsem se zavrtala do Edwardovy hrudi – zmínila jsem už, že byl taky vysvlečený? Měl jenom trenky, takže jsem se před ním nemusela tolik za svou košilku stydět.

Postřehla jsem ještě, že Edward něco po Emmettovi hází.

„Au, brácha, tak tohle nebylo fér!“ zapištěl Emmett.

Edward ještě zvednul ruku, jako by ho chtěl na dálku uhodit, a pak jsem slyšela jen klapnutí dveří a vzdalující se mohutný smích. Pak jsem taky slyšela, jako by se z obýváku ozývalo více smějících se hlasů, ale to se mi muselo zdát, vždyť sám Edward řekl, že je něco po druhé.

„Promiň. Už nebude otravovat,“ omluvil ho Edward a znovu mě políbil do vlasů.

„Oni nespí?“

„Ne. Baví je otravovat.“ Poslední větu pronesl Edward normálním hlasem bez zašeptání, jako by je na to chtěl upozornit.

To utlumilo veškerou konverzaci a mně se po chvíli začaly klížit oči. Pevněji jsem objala Edwarda kolem pasu, hlavu mu položila na prsa a jemně ho hladila po boku.

Za chvíli byl Edward celý napjatý. Sice jsem si zprvu myslela, že je mu to nepříjemné, ale pak jsem omylem pohnula zdravou nohou, kterou jsem měla přehozenou přes jeho tělo, a zjistila tak, že se mýlím.

„Ehm, Bello,“ snažil se Edward najít hlas. V tu chvíli mi to přišlo docela směšné, protože u něj není tak snadné ho rozhodit.

„Ano?“ odpověděla jsem vážně, ale teď jsem byla já ta, které cukaly koutky.

„Víš, ta ruka.“ Jako na povel jsem ho začala hladit po celém boku a skoro zajela až do trenek. Musela jsem uznat, že jsem si dodávala hodně kuráže, abych to zvládla a nepodlehla, ale byla jsem ráda, že jsem tu zkoušku vydržela. Což se nedalo říct o Edwardovi.

„Pokud okamžitě nepřestaneš, tak ti nemůžu slíbit, že se udržím,“ vyhrožoval.

Edward už měl docela dostatečně zastřený hlas touhou. Ale mě bavilo ho trápit, takže jsem jako na povel rukou zajela do třísel pod trenky. To už Edward nevydržel a vyšvihl se nade mě.

„Tak ty nepřestaneš a nepřestaneš, mrško?“ Zdá se mi to, nebo Edward jemně vibruje? Hledala jsem Edwardovy oči, zářící jako zapadající slunce ve tmě, ale i když jsem našla jeho obličej, místo těch zlatých potůčků byla nejčernější noc.

Za chvíli jsem neměla ani pomyšlení na něco takového. Veškeré moje smysly zastřel Edward. Líbal mě jako o život. Tak vášnivě, ale jemně a přitom s takovým odhodláním. Po chvíli mi Edward vyhrnul košilku a líbal mě na břiše. No, ale já musela samozřejmě všechno zkazit, když jsem se začala otřásat smíchy.

S Edwardem to nehnulo, a tak když viděl, že mě svým počínáním spíše rozesmívá, tak toho nechal a vrátil se zpět k mým ústům. Za pár minut, když už mi chtěl sundat vrchní díl košilky a já jemu pomalinku stahovala trenky, jsem si uvědomila, kdeže jsme a jak dlouho se známe.

Nechtěla jsem to kazit, ale nebyla jsem si jistá, a tak jsem to raději utla teď, než abych litovala později. Sice jsem si nebyla moc jistá, že bych vůbec někdy litovala, ale stejně.

„Edwarde, dole je tvá rodina,“ zašeptala jsem do polibku a veškeré dění se na pár vteřin zastavilo a pak zase tak zrychlilo, že jsem ani nestačila vnímat.

Najednou už nade mnou nebyl Edward shrbený, ale vzpřímeně seděl vedle mě asi v deseticentimetrové vzdálenosti, tak abychom se nijak nedotýkali, a zrychleně dýchal stejně jako já.

Zespoda jsem slyšela jen veselý hlas, který jsem ovšem moc neznala, tudíž asi musel patřit Jasperovi.

„Ha, ha, vyhrál jsem!“ Zřejmě hráli nějakou hru, nebo se o něco vsázeli. Ale jisté je, že jeho výkřik mě znovu uvedl do chodu a já vyskočila z postele, až jsem se sama sobě divila, že jsem neupadla.

„Potřebuji studenou sprchu.“ Edward jen kývl hlavou na souhlas a pořád se snažil naše předchozí dění rozdýchat. Když jsem pak šla do sprchy s nějakými věcmi od Alice, slyšela jsem pak jen zašeptání:

„Já přímo ledovou.“

Sprchu jsem odbyla rychle, a i kdybych to neřekla, místo toho, aby mě probudila, mě spíše utahala, takže jsem se z posledních sil doploužila zpátky do pokoje. V koupelně jsem se už ani nenamáhala vzít si župan. Tudíž když jsem pak otevřela dveře do pokoje, příjemně mě zamrazil venkovní vítr.

Edward stál na balkóně a s hlavou v dlaních se opíral o zábradlí; zároveň se mu měsíční paprsky jemně třpytily na těle. Vypadal jak anděl. Můj osobní anděl. Za chvíli se otočil.

„Och, počkej, hned to zavřu.“ Vstoupil zpátky do pokoje a chopil se zavírání dveří.

„Ne, nech je otevřené,“ zbytečně jsem ho ještě zaprosila.

„Neblázni, Bello. Je podzim. Nastydneš,“ zakroutil hlavou a dovřel dveře.

Dál jsem se nesnažila už nic říkat a zhroutila jsem se do postele.

„Sprcha je volná,“ zamrmlala jsem ještě do polštáře.

„Jsem v pohodě, už ji nepotřebuju,“ zašeptal. Přikryl mě a lehnul si zpátky ke mně.

„Dobrou noc, Bells.“

„Dobrou,“ zamumlala jsem a usnula jako špalek. Poslední, na co si pamatuju, je, jak mě Edward políbil na spánek a začal zpívat nádhernou skladbu.

Dobrou noc i vám, ale než stačíte usnout, tak mi tady, prosím, nechte komentář.

Díky.  AAC =oD

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Omlouvám se - 24. kapitola Emmette, vypadni!: