Ahojky, tak po dlouhé době je tu další kapitola a my doufáme, že se vám bude líbit, alespoň jako ta první. Jak přijme Edward onu novinu? A co podnikne? Neváhejte a čtěte. Příjemné čtení Rock a LoveCullenka.
02.02.2010 (14:00) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1984×
Kapitola druhá : Novina!
Pohled: Edward Cullen
,,Carlisle! Alice mi řekla, abych za tebou okamžitě jel Co se děje? A proč si oba chráníte myšlenky?” ptal jsem se naštvaně - byl jsem naštvaný. Nesnášel jsem to.
Carlisle byl stejně nervózní jako byla Alice. Nevypravil ze sebe jediné slovíčko Zhluboka se nadechl, přesto, že to nepotřeboval. Tohle bude něco zlého. Hlavou mi létala jedna černější myšlenka za druhou. Jednou z nich byla ta, že by Carlisle mohl uklouznout. Bylo to ono? Carlislea jednou něco zaskočilo? Zhřešil poprvé za svůj druhý (ne)život?
,,Edwarde…” spustil pomalu. Skoro to vypadlo, že se mě bojí. Že se bojí, ale čeho? Mě? Bojí se toho jak zareaguji? Ale proč zrovna já? Proč já bych se n něj měl zlobit? Zrovna já?
,,Carlisle to je v pohodě. Nic se neděje a nikdo se na tebe nezlobí a ze všech nejméně já," ale on nad tím jen kroutil hlavou.
,,Carlisle je to v pořádku. Každý z nás jednou přestřelí. Nic si z toho nedělej opravdu.” usmál jsem se na něj.
,,Edwarde nemyslím si, že je zrovna bůhví jak správné, že po světě běhá žena, která bude čekat tvé dítě. Upíří dítě.” bezmocně kroutil hlavou a tváři měl tragický výraz jako kdyby hrozila Apokalypsa.
,,Carlisle jak už jsem říkal… “ zarazil jsem se v půlce věty. Obličej mi naprosto ztuhl. Dokonce jsem neslyšel ničí myšlenky. Tedy mimo svých, které byly docela zmatené. Slyšel jsem dobře nebo je nejvyšší čas navštívit doktora?
,,Cože?” zařval jsem na celou nemocnici naprosto neschopen pohybu. Vsadil bych se, že v ten okamžik by se se mnou mohli fotit turisté, protože jsem byl jako socha.
,,Jaké dítě? Jaká žena?” přiskočil jsem ke Carlislovi - popadl ho za košili a zdvihl do vzduchu. Nebránil se, na tváři měl smířený výraz a jeho pohled byl kajícný.
Byl jsem z toho tak zmatený, že jsem nevnímal nemocniční personál, který se kolem nás shromáždil.
,,Ehm Edwarde nechtěl by jsi to dořešit ve větším soukromí? Nevím jestli je vhodný nápad roztrhnou na půl upíra před tolika svědky,” řekl sotva slyšitelně pro okolí, ale já ho slyšel tak jakoby na mě řval.
Podíval jsem se kolem sebe a na tváři se mi usadil falešný úsměv aneb Edík je neprostý andílek - jak by řekl můj starší bratr Emmett.
,,Omlouváme se. To jsou jen složité rodinné vztahy,” stihl ještě říci Carlisle než jsem ho odtáhl do jeho kanceláře a během cesty si promýšlel jestli Esmé více naštve rozbitý nábytek nebo její manžel.
,,Edwarde, já…” Carlisle, ten Carlisle, který je ztělesněním klidu koktá? Tak to bude vážně průser.
Zůstal jsem na něj civět a pořád mi nějak nedocházelo, co že se to vlastně stalo nebo spíše stane.
Ta dívka, která dostala mé sperma, když otěhotní. Sakra hrozí, že budu otec!!! Moje myšlenky byly zmatené jako ty Carlisleovi.
„Chceš tím říct, že jestli ta žena otěhotní…“ ujišťoval jsem se. Né, to se nemohlo stát. Ne, ne a ne…
„Bude čekat dítě s upírem, ano.“ Dokončil a podrbal se ve vlasech. Na tváři bojácný výraz.
Takže já můžu být otec? Otec, otec, otec… Tohle slovo dokola létalo mou myslí. Bylo to jako ozvěna…
Když jsem se stal upírem, smířil jsem se s tím, že nikdy nebudu mít rodinu, ale to všechno. Všechna moje tvrzení se v jednu sekundu obrátily. Já můžu být otec? Můžu mít děti? Ale co ta žena? Dívka? Jak vypadá? Co budu dělat?
„Jak se jmenuje?“ zeptal jsem se. Potřeboval jsem to vědět. Chtěl jsem jí poznat.
„Proč to chceš vědět?“ vytřeštil oči
,,Edwarde nechceš udělat nic čeho by jsi poté mohl litovat, že ne? Ta dívka za to nemůže…” hájil ji…
,,Carlisle mám právo to vědět, protože…” polkl jsem ,,protože jestli vážně otěhotní, to dítě bude i moje,“ řekl jsem a Carlisle na mě jen zíral.
„E-Edwarde já ne-nevím jestli je to dobrý nápad. Neměl by…”
,,Carlisle doufám, že mi nechceš říci, že to mám nechat prostě plavat. Mávnou rukou nad tím, že by po světě mohl běhat můj potomek. Jediný svého druhu… Mé dítě…” zasnil jsem se nad představou malého chlapečka, kterého držím v náručí.
“Edwarde, kdy jsi začal prahnou po dítěti?” ptal jsem se sám sebe. A odpověď? Nevím. Nikdy za svůj upíří život jsme nepřemýšlel nad tím, že bych měl děti… Nebo spíše jsem si myslel, že to není možné…
„Prosím Carlisle, chci jí jen poznat?!” namítl jsem.
„Ale nikde není psáno, že skutečně otěhotní, Edwarde!” oponoval mi.
Upřel jsem na něj svůj prosící pohled. Inspiroval jsem se psím pohledem Alice.
„Tak dobře,“ povzdechl si
,,Ale doma to prosím zatím neříkej. Esmé s Rose by strašně vyváděli,” zděsil se samotnou představou jak ho Esmé vyhazuje z ložnice.
,,Prosím jen nejednej unáhleně. Jestli je těhotná se projeví až za pár týdnů. Tak se za ní nehoň jako blázen… Nejspíše by na tebe zavolala kolegy v bílém plášti…” napomenul mě
Jen jsem kývl. Nechtěl jsem se zdržovat a tak jsme se vydali do sekretariátu, kde se uchovávaly záznamy pacientek, které šly na umělé oplodnění.
,,Edwarde hlídej,” poručil mi. Měl jsem chuť na něj vyštěknout, že nejsem hlídací pes. Ale teď jsem od něj něco potřeboval informace.
,,Takže, zatím byly na řadě jen dvě pacientky. Isabella Marie Swanová a Elizabeth Pattinsonová. Tyhle dvě by mohli být potenciální matky toho dítěte,” uvažoval nahlas.
,,Žádného TOHO! Mého dítěte!” vzpouzel jsem se
,,Edwarde prosím jen mi slib, že tam nevběhneš jako nějaký úchyl a nezačneš na ni křičet, že čeká tvé dítě!” mračil se na mě.
,,Carlisle za koho mě to máš!” zavýskl jsem.
Vzal jsem si od něj adresy a šel ohlédnout situaci aneb jak by to nazval Emmett - označkovat svůj pozemek.
***
Doufáme, že se vám tato kapitola líbila a děkujeme za předchozí komentáře.
Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek One more chance - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!