Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Only your eyes! / Bezejmenná - 4. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Only your eyes! / Bezejmenná - 4. kapitolaDalší kapitola je tu. V téhle kapitole je náznak z Belliné minulosti. V příští kapitolce by se to mělo už objasnit celé, takže vůbec nezoufejte, když nic nepochopíte. :D No nic, nebudu vás zdržovat od čtení a samozřejmě i od následného psaní komentářů! :D

20.02.2010 (08:00) • Thepetruskaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1477×

Písnička! Opět si ji můžete pustit. Nevím, ale mě se to u toho líbí. Psala jsem u ní tuhle kapitolu. Tedy jen část. Myslím že poznáte kterou. :D

 

On mě ale ani nezabil, ani nevykopl. Na můj vkus se ke mně až nebezpečně moc nakláněl. Chystal se mě políbit. Neměla jsem v plánu se bránit. Jakmile mě ale jeho chladná ruka chytla pod bradou, začali se mi v hlavě vynořovat vzpomínky. Ty strašné vzpomínky ukryté hluboko pod povrchem. Naivně jsem si myslela, že už jsem zapomněla. Že už bych zase mohla být normální. Omyl. Rychle jsem ucukla hlavou.

„Já promiň. Nejde to,“ začala jsem se hned omlouvat.

Lítostivě na mě hleděl zlatýma očima, o kterých jsem, jako o jediných na světě mohla říct, že je doopravdy miluju. Spustil ruku podél těla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Zvedla jsem se a vydala se ke dveřím. Chtěla jsem být odtud co nejdřív pryč. Měla jsem hrozný vztek. Ne na něj, ale na sebe. Nedokázala jsem to. Už zase. Nevím, proč se mi ty vzpomínky vynořili v hlavě zrovna dnes. Cítila jsem v kostech, že se něco stane. Něco špatného. Takovýhle pocit jsem měla naposledy před rokem a půl. Tedy naposledy ve Phoenixu. Tehdy se moje tušení vyplnilo. Bylo to strašné. Nikdy jsem nic takového nezažila. Bylo to poprvé, co sem něco takového zkoušela. Dávala jsem si veliký pozor, abych se mu nedívala do očí. Jenže po měsíci, už jsem to prostě nevydržela. Vzpomínám si na ten den, jako kdyby, to bylo včera. Ráno jsem se probudila se staženým žaludkem. Netušila jsem, co to znamená. Dopoledne probíhalo v pořádku. To až odpoledne se to zvrtlo. Pozvala jsem ho k sobě. A pak, ani nevím, jak se to stalo. Prostě najednou stál naproti mně a mně se v hlavě promítali všechny ty obrazy žen krčících se v rohu místnosti. Většina byla polonahá nebo úplně nahá. Chtěla jsem, aby to skončilo. Jenže to nešlo. Zvedal se mi žaludek. Všechny ty holky. On je… Pane bože. Obrazy odešli stejně rychle, jako přišli. Místo nich jsem se dívala na slizký úsměv, který se mu objevil na tváři. Nikdo mi tenkrát nepomohl. Byla jsem sama. Jako vždycky jsem byla sama. Nikdo se nestaral. Bylo to nejhorší odpoledne v mém životě. Jakmile se za ním večer zaklapli dveře, nepřemýšlela jsem ani minutu. Byla to chyba. Chyba že jsem si s ním vůbec něco začala. Mámě jsem řekla, že potřebuju na chvíli změnit prostředí. Asi týden potom co jsem sem přijela mi psal mail. Psal mi, že si mě najde. Že až mě najde, bude to stokrát horší. Hrozně jsem se bála. Už nikdy jsem to nechtěla zažít znovu. Jenže jak čas plynul, cítila jsem čím dál tím víc, jak strach opadá. Zapomněla jsem. Teď se mi ale vzpomínky zase vynořili zpátky. Na schodech jsem spadla. Přišel za mnou. Chtěl mi pomoct. Jenže já si pomůžu sama. Jako vždycky. Zvládnu to sama.

„Pusť mě Edwarde. Já to zvládnu sama. Vždycky jsem to sama zvládla.“

Zřejmě mu nedocházelo, o čem mluvím a já jsem za to byla vděčná. Rychle jsem se zvedla a nechala ho utápět v jeho úvahách. Celou cestu domů jsem přemýšlela. To se mi stalo osudným, protože jsem si nevšimla auta zaparkovaného na příjezdové cestě. Rychle jsem si odemkla dveře a zase je za sebou zavřela. Venku byla hrozná zima. Na ledničce byl vzkaz od táty, že se dneska zdrží nebo nejspíš přespí v La Push. Jaké nemilé překvapení mě však čekalo, když jsem přišla k sobě do pokoje. Ihned jsem pochopila, co znamenal ten pocit. Seděl tam, v mém houpacím křesle a tvářil se jako bůh pomsty. Chtěla jsem utíkat a zároveň křičet, ale jakmile jsem se nadechla, už stál u mě a rukou mi zakrýval pusu. Mrskala jsem sebou v jeho sevření. Když usoudil, že nejspíš křičet nebudu a stejně by mi to bylo na nic, nikdo mě tu neuslyší, pustil mě.

„Jamesi!?“ křikla jsem vyděšeně.

„Ano drahá?“ začínal se mi zvedat žaludek.

„Co, co tu děláš?“ už jsem měla vážně strach.

„Co myslíš? Slíbil jsem ti, že se ještě uvidíme a krom toho, jsem tenkrát nedokončil, co jsem začal. No tak Isabello. Tenkrát jsi neviděla všechno. Podívej se ještě.“

Jak to sakra ví? Hlavu jsem odvrátila tak, abych mu do těch hnusných očí neviděla.

„No tak se sakra podívej!“ křikl a natočil mi hlavu silou tak, abych se mu do očí musela podívat.

To co jsem uviděla mě mučilo. Všechny ty dívky. Jejich oči. To ne ony byly jako já. Všechny jsou mrtvé. Já jsem další. Nechci.

„Proč to děláš?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Víš Isabell, kdysi jsem měl ženu. Měla stejní dar jako ty. Viděla každému až na dno duše. Ona se tomu ale nebránila. Jenže jedou se domů ze schůze nevrátila. Už nikdy jsem jí neviděl. Vzali mi ji. Byla moje a oni mi ji vzali. Od té doby, chci aby všechny jako ty pocítili tu bolest ze ztráty milované osoby. Čekám tak dlouho, dokud si každá nenajde někoho, na kom jí záleží tak jako mě záleželo na Ketherin a pak ji zabiju,“ vysvětlil mi.

„Edward,“ vydechla jsem.

„Přesně tak. Dneska nastal i tvůj čas drahá Isabell.“

Bezmyšlenkovitě jsem zareagovala, když se na malou chvíli otočil. Otevřela jsem dveře a rozběhla se k autu. Slyšela jsem, že je jen kousek za mnou. Rychle jsem nasedla a rozjela se neznámo kam. Viděla jsem, že mě sleduje. Nevím, ale prostě jsem jela tam, kde jsem si myslela, že je to bezpečné. Najednou jsem se objevila před tím velkým bílím domem, u kterého, už jsem dnes jednou byla. Auto s hlasitým zakvílením zastavilo. Otočila jsem se směrem k příjezdové cestě. Stál tam. Stáhl okýnko. To co za mnou zavolal si budu ještě dlouho pamatovat.

„Já se vrátím Isabell. A věř, že to bude mnohokrát bolestivější, než by to bylo teď. Zabiju vás. Všechny vás zabiju.“

V tu chvíli z domu vyšli všichni členové Cullenovic rodinky. James se prudce otočil a vyrazil zpět k hlavní silnici. Vyčerpaně jsem spadla na zem. Dál už si nepamatuju nic.

Autor: Thepetruskaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Only your eyes! / Bezejmenná - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře