Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opačný začátek - 4 .kapitola

9


Opačný začátek - 4 .kapitolaPo dlouhé době je tu další kapitola! Co má Edward za problém? Bella to jen tak nenechá. Prosíme komenáře! Jinak nás to psaní přestane brzo bavit. Vaše Coollenky :o) !

4. kapitola

Od toho ‚incidentu‘ u nás doma se mi vyhýbal. Připadalo mi to od něj nefér. Nikdy mi nedal možnost si o tom promluvit. Myslela jsem, že ke mně něco cítí! Nevím jak si to mám brát. Vždy mě jen pozdraví a zasedne do lavice. Když mě to naštve, otevřu pusu a chci protestovat, ale vždy se náhodou nachomýtne nějaká věc co mi to překazí. On si pak jen ‚potichu‘ oddechne.  Moje nálada klesá pomalu, ale jistě od desíti k pěti a Emmettovi dochází kreativita jek mě rozveselit. Už jen z pohledu na něj a Rose je mi do breku!

Nevšimla jsem si, že by měl jinou.

„Je ta židle volná?“ Probrala jsem se z transu a pak si uvědomila, že jsem na biologii.Otočila jsem se za hlasem. Byl to Mike Newton. Podle mě nejotravnější kluk na škole. Koukla jsem se na židličku vedle a píchlo mě u srdce. Edward. Zase chybí. Poslední dobou čím dál častěji. Někdy i dvakrát do týdne. Prý chodí k doktorovi, možná je to pravda a možná taky ne.

„Ano je volná a ta moje bude taky pokud si přisedneš.“ Mrkla jsem na něj a zasmála se. Jeho pohled mi za to stál. Je příjemné zase se jednou zasmát.

„Teď si mu to natřela ségra.“ Emmett se smál a ukazoval na Mika.

„Dík.“ Řekla jsem už zase suše. Mých deset veselých vteřin uplynulo a jdu zase držet smutek.

„Že tě to baví! Ztrácíš vzácné chvíle svého nekonečného života tím, že se tváříš jako kakabus. Já být tebou, zjistím co má za problém-“ Zrovna chtěl vytasit se svým řečnickým uměním, když ho okřikla profesorka.

„Pane Cullene, nechte svou sestru na pokoji a věnujte se také mě!“ Celá třída se začala smát až jsem chvíli pochybovala, jestli ty deseti centimetrové zdi vydrží. Na zbytek hodiny nám dala volno a šla si rychle upravit make-up, aby červenání, za které by se nemusela stydět ani ředkvička nějak zakryla.

Emmett má pravdu zjistím co má za problém. Jestli to vůbec stojí za to přehlížení.

 

Doma jsem si sedla na sedačku a koukala na televizi. To byla ale jenom zástěrka, ve skutečnosti jsem čekala na Carlisla. Byla jsem hrozně netrpělivá. Měla jsem v plánu z něj dostat, jestli Edward skutečně chodí do nemocnice nebo ne. A když, tak proč? Přišel okolo sedmé.

„Ahoj tati!“ Nasadila jsem pozitivní tón, až jsem se sama divila. Hádám, že mě takhle  nikdo dlouho neviděl.

„Ahoj Bells.“ Usmíval se, ale v hlavě měl samé otazníky.

„Jak bylo v práci?“ Nasadila jsem masku a lá hodná dceruška. Sakra. Zarazil se.

„Jako vždycky. Proč se ptáš?“ Teď mě dostal.

„Já jen tak.“ Pokoušela jsem se neztratit ten samolibý tón.

„Aha.“ On toho nikdy moc nenamluvil. Jak se mám dostat ke klíčové otázce?

„Máš tam hodně pacientů?“ Musela jsem vypadat jako pitomec. Měl přivřené jedno oko a na čele se mu udělaly vrásky.

„Bello, o co ti jde? A neříkej ‚Já jen tak‘.“ Zkusil napodobit můj hlas. Na to se dá říct jen jedno – neumí parodovat. Už mě nebavilo chodit okolo horké kaše.

„Zajímalo by mě, jestli k tobě nechodí Edward Masen.“

„Náhodou jo.“ Tak takovouhle domluvu jsem s ní ještě nezažila… Na druhou stranu už vím, že se neulejvá . A dostali jsme se k těžšímu bodu dvě.

„Potřebovala bych vědět, proč chodí tak často do nemocnice.“

„To ti nesmím říct, Bello. Lékařské tajemství.“ Carlisle a jeho zásady.

,,Jestli mě máš rád, tak mi to řekneš!“

,,Jestli mě máš ráda, tak mě do toho nebudeš nutit.“ Bylo mi předem jasné, že tuhle bitvu prohraju. Musím se to dozvědět jinak.

„Fajn.“ Řekla jsem sklesle.

„Bello. Nezlob se.“ Tvářil se, že ho to mrzí. Je to hodnej upír.

„To je v pohodě. Chápu to.“ Pokusila jsem se o úsměv a šla vymýšlet plán.

Další den toho času jsem seděla schovaná v autě před nemocnicí. Černý mercedes byl až na druhém konci parkoviště, ale já na něj měla dokonalý výhled. Za pět minut už  byl vidět jen jeho zadek v zatáčce. Carlisle měl jet s Esmé na nějaký večírek, tak mi nebude překážet. Vystoupila jsem z auta a vydala se ne recepci.

„Dobrý den, kde najdu ordinaci doktora Culena?“ Zeptala jsem se.

„V druhém patře první dveře vlevo madam, ale mám dojem, že právě  odešel.“

„Děkuji.“ A lidskou rychlostí jsem stoupala po schodech. Zaťukala jsem.

„Dále.“ Ozval se mužský hlas. Carlisle nemá sestřičku (asi by ho otravovala), ale ‚bratra‘. Je to takový ňouma. Koukal na mě asi půl minuty. Připadalo mi to neslušné.

„Máte dojít za ředitelkou. Nevím co chce.“ Samozřejmě, že to nebyla pravda. Už mě trošku zná a tak mi uvěřil. Zvedl se ze židle a odpochodoval ven.

Rychle jsem přejela očima místnost. Kartotéka byla u okna. A nešla otevřít. Rozhodně bych byla schopna ji do vteřiny vypáčit, ale nechci aby věděli, že jsem se tu hrabala. Klíč musí být někde tady. První šuplík – nic. Druhý šuplík – nic. Třetí šuplík – překvapivě nic. Skříňka napravo od šuplíků – nic. Skříňka nalevo od šuplíků – to snad ne. Tady klíčů snad padesát. Vybrala jsem deset potenciálních adeptů a dala se zkoušení. První – ne dělám si legraci. Sedmý pokus se povedl, skříňka děsivě zaskřípala a otevřela se. Byl tu zapsaný asi každý z města. Začala jsem hledat pod písmenem M. Masen. Masen. Masen. Áááááá. Edward Antony Masen –.

„Vvvrrrzzz.“ Sakra. Přecenila jsem jeho inteligenci. Nenašel ji v kanceláři tak se vrátil. Kdyby ale nebyl sklerotický, docvaklo by mu, že touhle dobou je u primáře. Rychle jsem padla na kolena a doplazila se pod stůl aby mě neviděl. Všiml si nezavřené skříňky a vedle pohozeného klíčku. Zakroutil hlavou a zaklapl skříň.

„Myslel jsem, že je zavřená. Asi to je bordelář.“ Nesporně tím myslel Carlisla. Sednul si za stůl a nohy mi strčil skoro pod nos. Fuj. Nějak mě nenapadá co mám dělat. Tohle je pro mě premiéra. Ještě jsem se nikdy nikam nevloupala. Dveře vržou a on se dívá přímo na ně. Okno je zavřené a asi taky vrže. Kdyby se mi neklepaly ruce tak se na tu kartu podívám hned. Mohlo by to začít šustit nebo hůř. Roztrhla bych to. Počkat, můžou se upírovi klepat ruce?

Byla jsem tam takhle asi hodinu, než se mu začalo chtít na záchod. Neměla jsem čas ani náladu hledat ten správný klíč, tak jsem tu katu zastrčila do kapsy a prchala ven. Vrátím ji zítra.

Celou cestu domů mě ten kus papíru pálil do nohy.  Ani jsem se neobtěžovala pozdravit Emmetta v obýváku a vletěla jsem do svého pokoje a začala číst.

 

Edward Antony Masen

Narozen: 13. září 1983

Původ:Phoenix, Arizona

Výška: 188 cm

3.kapitola

Shrnutí

5.kapitola

Komentáře prosím!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opačný začátek - 4 .kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!