Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opačný začátek - 8. kapitola


Opačný začátek - 8. kapitolaJak jsme slíbila, tady je další. Myslím, že z něj budete zklamané, protože jsem to vymýšlela z fleku bez přípravy. A to jsem ještě vyfluslá z mého menšího dnešního marathonu, který jsme absolvovala s tátou. No uvidíme.
Vaše Coollenka Elí :o) !!!
P.S.: Omlouvám se za pár chybek, chtěla jsem to sem dát co nejdříve.

8. kapitola

Bella

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm…

Právě krachla moje teorie o tom, že se jen upíři umí dlouhou dobu nehýbat.V poslední době se děje spousta neočekávaných a zvláštních věcí a já je čím dál častěji nerada přijímám.

Všichni tam jen tak stáli. Rose s Edwardem s otevřenou pusou sledovali Jaspera a ostatní čekali na jejich reakci, která se nechtěla dostavit. Musela jsem začít.

„Noo… Víš, my totiž,“ tohle jsem si nacvičovala před zrcadlem hodiny a Emmett z toho měl srandu, ale teď to bylo těžší, protože Rosinu hlavu nehrál můj oblíbený parfém, „jsme trochu jiní než vy.“

„Než vy? Promiň, ale to myslíš jako jak, v čem? Co děláte?“ Rose se jakž takž dala dohromady, ale zrak ze svého zesnulého bratrance nespustila – narozdíl od Emmetta, samozřejmě. Ten se strašně nudil a koukal všude možně. Bylo mi jasné jak se těší, až tuhle formální část skončíme.

„Ty myslíš, co děláme, když zrovna nepopíjíme krev?“ Já věděla, že to zvorá.

„Emmette.“ Lehce jsem ho šťouchla do prsou abych omylem nevystrašila naše hosty tím, že ho prohodím oknem.

„Cože???“

„Promiň, to bylo moc rychlé, ale je to tak. Jsme upíři. Možná s jekotem utečete, možná ne, ale chceme abyste si uvědomili, že bychom to jen tak někomu neřekli.“ Mile jsem se na ně usmála, ale asi to vypadalo dost zoufale.

„Uppí-ří? A co s tím má společného Jasper?“

„Rose, ty jsi mě asi nepochopila. My všichni jsme upíří.“ Edward se ještě nepohnul.

„Aha.“ Aha? My jí řekneme, že jsme upíři a ona na to ‚aha‘?

Konec konců, proč ne? Vždyť jich tu běhá spousta, že. Mohla nějakého potkat a dodnes se s nim zdraví, když jde pro noviny. Nebo čte hodně scifi a už jí to ani nepřijde. - Obě vysvětlení byla nesmyslná, stejně jako její reakce, kterou už jsem zařadila do sbírky svých neočekávaných a zvláštních věcí.

„Možná byste si to chtěli nechat uležet v hlavě, dát myšlenky dohromady. Zavezeme vás domů. Potom si určitě promluvíte s Jasperem, ale je to jen na vás.“

„Bello, můžu si s tebou promluvit?“ To bylo poprvé co něco řekl.

„Samozřejmě, Emme, odvez Rose, já pak hodím Edwarda svým autem.“

Sourozenci zamířili strnulým krokem ke vchodu.

Esmé se usmívala.

„Četla jsem, že když si děti domů přivedou své partnery, ne vždycky to dopadne dobře. Buď se hádají nebo dojde k násilí. Málo kdy se spřátelí. Myslím, že jsme to zvládli dobře. Rozhodně nestojím o zničený dům.“ Ještěže to ti dva neslyšeli.

„Mami, kdybychom se s Edwardem začali prát, on by to ani nepostřehl, natož něco rozbil,“ houkl Emmett přes rameno a spěchal za svou vyvolenou.

„Zatím pa.“ Sebrala jsem z konferenčního stolku kabelku a vyšla z domu do zamračeného lesa a Edward mě následoval.

Došli jsme na mokrou mýtinu, kdy daleko široko byla jen tráva a mechové polštářky.

Celou dobu šel v tichosti za mnou. Došla jsem doprostřed a otočila se na něj.

„Radši bych tě pozvala na čaj, ale mám pocit, že nechceš diskutovat o domácím úkolu.“

„Jak o tomhle můžeš žertovat?“

„Je mi líto, jestli ti to přijde bezcitné nebo chladné, ale padesát let jsem si zvykala na to co ze mně je a teď se snažím si to nějakým způsobem zlehčit. V každém případě chápu, když se na mě kvůli tomu vykašleš.“

Ticho.

„Já… Jsem moc ráda, že budeš zase v pořádku. Budeš zdravý. Což se o mně říct nedá.“ Hořce jsme se zasmála.

Mlčel.

„Nejhorší je, že si nemám na co stěžovat. Za to co jsem si můžu sama. Když jsem byla člověk, udělala jsem chybu. Chybu, za kterou mám trpět a musím si svůj trest odpykat do konce, vlastně do nekonečna. Je to ironie. Člověk udělá velikou blbost a jde za to do vězení nebo do nemocnice a za nějakou dobu se vrátí do starých kolejí, ale někteří mají smůlu. I kdyby se sebevíc snažili, i kdyby se polepšili a tisíckrát to odpracovali, už nikdy to nebude tak jako dřív. Nikdy.“ Panebože, já jsem ukecaná. Tohle jsem mu nikdy, nikdy nechtěla povědět. Ale bylo tu něco, co mě znepokojovalo daleko víc. Byl zticha.

„Řekni něco.“ Jedna, dva, tři, čtyři, pět.

„Nikdy bych tě nedokázal opustit, ne potom co si pro mě udělala.“ Jak moc netrefné je: Spadl mi kámen ze srdce.

„Miluji tě.“ Udělala jsem dva kroky které nás dělili a začala ho líbat.

„Bello?“

„Hmm?“

„O čem si to před chvílí mluvila?“

„To není důležité a jsem si jistá, že se to časem dozvíš. A o čem si  chtěl mluvit ty?“

„Dokaž mi, že jsi upír.“

Nadlidskou rychlostí jsem ho popadla a utíkala. Po pár kilometrech jsem se zastavila. Bylo tu slunce. Muselo to vypadat komicky, on byl vlastně větší než já a nosila jsem ho jako dítě.

Vstoupila jsem do slunce a nechala se šimrat slunečními paprsky.

Koukal a nic neříkal.

„Nemusíš se bát.“

„Páni.“

Ještě dlouho jsme seděli na mokré kládě a já mu vysvětlovala co obnáší být upírem. Dokonce jsme sestavili a seznam pro a proti. Ten můj měl víc proti a Edwardův více pro. Dokola jsem mu připomínala, že ten můj je objektivnější, poněvadž jsem upír, ale dělal jakoby neslyšel.

„Víš, já se vůbec nechci litovat a tak, ale na tomhle světě nikoho nemám. Nepatřím sem.“

„A co jsem já a tvá sestra?“ Můj smutný podtón ho donutil zvednout hlavu.

„Takhle jsem ti nemyslel Rosali bych navštěvoval.“

„Něco mi říká, že to dál nechci slyšet.“

„Bello, přeměň mě.“

„Říkala jsem ti, že jsem to nechtěla slyšet!“

„Nebuď jako malá. Přeměň mě.“

 

7. kapitola

Shrnutí

9. kapitola

 


 

Pět komentářů???

Vidím na tom jen jedno pozitivum. Můžu všem co ho sem dali poděkovat:

anissska

sony17

eMuska

Ivka

witmy

Děkujeme!!!




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Opačný začátek - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!