Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osamělá - Prolog + 1. kapitola

14.03.2012 (08:30) • Barysek • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2065×

Prolog

Pohled Belly:

„Co Carlisle říkal?“ zeptala jsem se netrpělivě.

Odpověděl bezbarvým hlasem. „Myslí si, že jsi těhotná.“

Při těch slovech jsem pocítila teplé zašimrání po páteři. Šťouchálek v mém těle se zatřepotal.

„Kam teď voláš?“ zeptala jsem se, když si přiložil telefon zpátky k uchu.

„Na letiště. Jedeme domů.“

§§§§

Edward visel na telefonu více než hodinu bez přestávky. Tušila jsem, že domlouvá náš let domů, ale nemohla jsem si být jistá, protože nemluvil anglicky. Znělo to, jako by se hádal. Hodně mluvil se zaťatými zuby.

Při telefonování zároveň balil. Vířil po pokoji jako rozzlobené tornádo, ale zanechával za sebou spíš pořádek než destrukci.

§§§§

Zase jsem skončila v kuchyni. V kredenci jsem našla sáček preclíků. Začala jsem je nepřítomně žvýkat a dívala se z okna na písek, kameny, stromy, oceán, které se třpytily ve slunci.

Někdo mě šťouchl.

„Já vím,“ řekla jsem. „Taky se mi nechce odjet.“

Zase jsem se zadívala z okna, ale šťouchálek nereagoval.

„Já to nechápu,“ zašeptala jsem. „Co je na tom zlého?“

Je to překvapivé, to rozhodně. Dokonce udivující. Ale zlé?

Ne.

Tak proč Edward tak zuří? Vždyť to byl on, kdo se chtěl honem ženit.

§§§§

Položila jsem si ruku na břicho a čekala na další šťouchnutí. Po tvářích mi zase začaly stékat slzy.

„Bello?“

Otočila jsem se, vylekaná tónem jeho hlasu. Byl tak chladný, tak rezervovaný. Jeho výraz odpovídal tomu hlasu, byl prázdný a tvrdý.

Pak uviděl, že pláču.

§§§§

„Morte,“ vzdychla tiše. Pak se otočila, s rameny svěšenými, jako by tím rozhovorem zestárla, a odešla z místnosti

Na tohle slovo moje znalost španělštiny stačila.

Edward zůstal stát jako přimražený, zíral za ní se zmučeným výrazem ve tváři. O pár chvil později jsem slyšela, jak motor člunu s vrčením nastartoval a jeho zvuk se postupně ztrácel v dálce.

§§§§

„Donesu zavazadla do lodi.“

„Edwarde-“

Otočil se. „Ano?“

Zaváhala jsem, snažila se vymyslet, jak to udělat, abych zůstala pár vteřin o samotě.

„Mohl bys… Sbalit trochu jídla? Víš, kdybych měla zase hlad.“

„Samozřejmě,“ přitakal a oči mu náhle zněžněly. „S ničím si nedělej starosti. Budeme u Carlislea jen za pár hodin. Brzy to bude za námi.“

1. kapitola

Pohled Edwarda:

Cesta taxíkem na letiště byla nekonečně dlouhá. A byla o to delší, že se mnou Bella nemluvila. Párkrát jsem se snažil navázat rozhovor, ale ona vždy odpověděla jedním slovem a ani se na mne nepodívala.

Jakmile jsme stanuli před letištěm, pomohl jsem Belle z taxíku a z kufru jsem vytáhl naše zavazadla. Bella si vzala kabelku a vyrazili jsme do útrob velkého letiště.

Napřed jsme šli vyzvednout naše zarezervované letenky. Bella seděla u kufrů a já jsem šel k přepážce, u níž seděla postarší žena s našedivělými vlasy. Byla vcelku milá, až na ty její myšlenky. U mladých žen to chápu, ale u starší vdané ženy?

Soustředil jsem se jen na to, abych měl letenky v ruce co nejdřív a mohli jsme jít k terminálu, ze kterého nám letělo letadlo. Avšak… Hádejte, jaké bylo mé překvapení, když jsem se otočil a zjistil jsem, že je Bella i s jedním kufrem pryč?

Rozhlédl jsem se kolem, ale po mé rafinované manželce nebylo ani vidu ani slechu. Nechápu, proč to udělala? Proč by chtěla, ve stavu v jakém se nacházela, odejít pryč? Kam vůbec šla? Nikdy by mě ani nenapadlo, že ji něco takového vůbec napadne. To, že by si někam odskočila, mi vůbec nepřišlo na mysl. Kdyby šla na záchod nebo kamkoliv jinam, nebrala by si s sebou kufr. To dá přece rozum.

Vykašlal jsem se na kufry a s letenkami v ruce jsem se vydal za její pachovou stopou. Musím přiznat, že jsem trochu zapomněl na lidskou rychlost. Ale jen trochu. Nikdo z okolostojících si toho ani nevšiml. Bellina stopa mě zavedla před letiště, ale kousek od chodníku zmizela, což znamenalo jediné. Nasedla do taxíku.

Jak jsem mohl být tak nepozorný? Samozřejmě mě nemohlo napadnout, že těhotná žena bude chtít někam utéct, ale stejně… Měl jsem na ni dávat větší pozor. Teď mi nezbývalo nic jiného, než kontaktovat Carlislea a říct mu, aby sledoval kreditní karty. Bella neměla peníze, zato měla čtyři nevyčerpatelné kreditní karty, které se však daly sledovat. Jakmile z nich Bella něco vybere, budeme vědět, kde je.

Zatímco jsem telefonoval, chytil jsem si taxík a jel na druhé letiště. Bella měla jen dvě možnosti. Buď poletí, nebo pojede. Let je pravděpodobnější, ale nebyl jsem si tím tak docela jistý. Bella je totiž docela nepředvídatelná, což dokazuje samotný útěk.

Pohled Belly:

Když jsem Edwarda zaměstnala balením jídla, našla jsem v obýváku tužky a papír. Hodlala jsem napsat dopis, ve kterém své jednání vysvětlím. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, komu ho adresovat. Edwardovi určitě ne, jelikož se bude zabývat mým hledáním, nebude mít čas vybalit a dopis dám během plavby lodí do jednoho z kufrů. Carlisle s Esme budou také zaměstnaní mým hledáním, Rosalie určitě nebude vybalovat moje kufry a kluci taky ne, což znamená, že vybalovat bude Alice. Výsledkem mé dedukce jsem si byla naprosto jistá.

S papírem a tužkou jsem si sedla opět do kuchyně ke stolu, a zatímco můj manžel dával kufry do lodi, já jsem začala psát.

Milá Alice,

až tenhle dopis budeš číst, budu už dávno někde v Evropě. Lituji toho, že jsem odešla a zarmoutila tak celou rodinu, ale bylo to nutné. Nenechám Edwarda, aby zabil naše dítě. Jistě, zvažovala jsem i možnost, že zavolám Rose a poprosím ji o pomoc, ale nejsem si jistá, zda by to vyšlo a riskovat život svého potomka nechci.

Řekni, prosím, Edwardovi i všem ostatním, že je moc miluji, ale nevrátím se. Alespoň ne do doby, než porodím. Už teď je mi jasné, že možná zaplatím životem, nebo mě to alespoň bude stát hodně sil. Nechci, aby mě v tom stavu viděl Edward. Dokážu si představit, že by si to vyčítal.

Nehledejte mě. Akorát tím budete ztrácet čas. Ani stopování kreditek vám nepomůže.

Všechny Vás mám moc ráda,

                                                                              Bella

Někde v půlce dopisu se mi po tvářích začala kutálet slza za slzou. Když jsem dopsala, dala jsem dopis do obálky a strčila si ho do kabelky.

Když jsem nasedala do lodi, už jsem měla plán, jak dostat dopis do kufru. Řekla jsem Edwardovi, že mám hlad, otevřela jsem jeden z kufrů, kam mě nasměroval Ed, vytáhla jsem sáček sucharů a strčila jsem tam obálku.

Celou cestu na letiště jsem byla zahloubaná do svých myšlenek a zcela jsem ignorovala Edwarda, který se mne snažil rozptýlit.

Když Edward kupoval zarezervované letenky, sebrala jsem si kabelku s jedním malým kufrem, u kterého jsem si byla jistá, že je v něm mé oblečení a hygienické potřeby, a sprostě jsem Edwardovi zdrhla. Měla jsem štěstí, jelikož před letištěm stál nespočet volných taxíků. Stačilo si jen vybrat.

Měla jsem v plánu asi toto: Jet do západní části města, najít tam nějakou banku a vybrat slušný obnos peněz. Potom jet na opačnou stranu města do nějakého malého hotelu, tam vydržet tak dva dny a poté jet na druhé letiště, které bylo na opačné straně města od toho letiště, kterým jsme teď měli letět. Hodlala jsem odletět do Evropy přesně tak, jak jsem psala v dopise.

Jistě vás zajímá, proč chci jezdit z jednoho konce města na druhý, že? Je to jednoduché. Při výběru většího obnosu peněz je jasné, že po mě budou chtít doklady a zapíše se to na kartu, takže o tom budou Cullenovi vědět a Edward tam samozřejmě hned pojede, i když je pravděpodobnější, že bude stepovat ve druhém letišti, proto chci jet do toho hotelu. A malý hotel proto, že je tam menší pravděpodobnost odhalení mé identity. Ha! To zní jako bych byla v detektivce! Nicméně je dobré znát svého protivníka. A já znám svou rodinu hodně dobře.

Svůj plán jsem uskutečnila a všechno, co jsem předpokládala, se taky stalo.

                                                  Shrnutí →

Autor: Barysek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osamělá - Prolog + 1. kapitola: