Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oscuramento in modo diverso 3. kapitola

27.01.2010 (16:15) • Lulukar • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 987×

EDWARD

Ráno než jsme šli do školy měla Alice vizi.

„Dnes do školy přijde nová studentka. Chovejte se k ní hezky, protože jednou budeme skvělé kamarádky," V jejích myšlenkách jsem poznal, že to zdaleka nebyl konec její vize, a že ten zbytek přede mnou z bůhvíjakého důvodu tají.

„Alice?" Mírně jsem na ni zavrčel, protože mě opravdu štvalo, že přede mnou něco skrývá.

„Ano Edwarde?" Otázala se s úplně nevinným výrazem.

„Co jsi ještě viděla?"

„Nic," Ale na chvilku polevila ze svého soustředění a to mi stačilo, abych viděl i ten zbytek. Překvapením jsem vydechl.
Nejenom že jsem tu dívku viděl jako upírku, ale i to, že jí budu milovat. Milovat člověka? To je nesmysl! Jak bych já mohl někoho milovat?

„To není možné! Přece jí ani neznám."

„Ale Edwarde, prosím. Nebuď jak studenej čumák."

„Budeme se k ní chovat mile, ale nic víc. Přece jí nezničíme život. Kdyby se něco mělo stát odjedeme,"

„Tak dobře," Povzdechla si Alice, ale nijak neprotestovala. V myšlenkách už ale plánovala, jak s ní ta nová, Bella, půjde na nákupy.

„Alice, hlavně jí neumuč,"

„No jo," Pak se ušklíbla.

„A jestli se mnou nepůjde ona, vždycky mám tebe, že bratříčku?" Emmet který našemu rozhovoru zatím mlčky přihlížel se rozesmál.

„Nebo támhle Emmetek se dobrovolně hlásí!" podotkla a on se v tu ránu smát přestal. Nikdo totiž nechtěl jít s Alicí nakupovat. Ona dokázala ponákupech strávit hodiny a stejně jí to nestačilo.

Asi se divíte, co se to u nás děje. Alice má vidění, já čtu myšlenky a tak dále. My jsme totiž upíři. Snažíme se splynout s okolním světem, ale vždycky nám to nejde. Hlavní rozdíl je v tom, že jsme mnohem krásnější než lidé. Ale matka příroda, která byla v tomto ohledu kapku šílená, se na nás vyřádila i v jiných věcech. Třeba jsme rychlejší než jakákoliv věc, kterou člověk kdy vynalezl. Nebo třeba jsme doslova nezničitelní a tím i nesmrtelní. No a další věc je že jsme nejsilnějšíbytosti na světě. Nebo jsme aspoň o nikom (nebo spíše ničem) nevěděli. Další důležitá věc je, že máme strašně ostré zuby. Ty jsme měli vyvinuté kvůli tomu, aby jsme se dostali své oběti „pod kůži".

Pak už byl čas jít do školy. Nasedli jsme do mého Volva a jeli ke škole.

„Takže budeme mít novou sestřičku?" Emmet nedokázal skrýt radost.

„Ano," Vykvikla pro změnu Alice.

„Ne, nebudeme!" Už jsem toho měl vážně dost.

„Ale Edwarde. Budeš jí milovat," Toho už jsem měl taky plné tesáky (krom toho že upíři žádné nemají, nebo aspoň ne nijak výrazné). Proč by mě měla nějaká obyčejná lidská holka zaujmout? Budu to muset řádně prozkoumat a omrknout terén.

Vyučování začínalo jako obvykle, až na to, že každý myslel na tu holku. Někdo myslel na to že přijela v úžasném autě, ale nedokázal říct v jakém.

Šel jsem na oběd do jídelny. Ne že bych plánoval tam doopravdy jíst. To by se asi nikomu ze spolužáků nelíbilo. Ale třeba tam potkám tu novou holku a zjistím co na ní ostatní tak fascinuje.

V jídelně jsem si sedl k mé rodině.

„Hele, támhle sedí," Emmet si hned všiml.

„Co si o nás myslí?"

Podíval jsem se ke stolu kde seděla, ale žádné nové myšlenky jsem odtamtud nešlyšel.

„Neslyším její myšlenky," Řekl jsem překvapeně. Stalo se se mnou snad něco? Ne, to nemohlo! Vždyť ostatní slyším. Tak je něco s tou holkou? To musí být ono.

Podle výrazu té dívky bych řekl, že bude hodně společenská. Seděla u jednoho stolu se svými spolužáky a se všemi se živě bavila. No, uvidíme.

Vyšli jsme z jídelny o trochu dřív ašli ještě na parkoviště, protože šíleně inteligentní Emmet si v autě zapomněl učebnice.

Když jsme šli o chvilku později zpátky ke škole, Emmet uviděl tu novou holku, jak vychází z jídelny. V hlavě se mu začal rozvíjet plán, ale než jsem ho stihl zadržet, už se rozeběhl (naštěstí lidským tempem) za tou novou. Viděl jsem jak se vyděsila a s výkřikem „Áááám medvěééd" se rozeběhla na druhou stranu. Emmet se setinku vteřiny rozhodoval zda to má jako brát osobně, či nechat to plavat. Nakonec se rozhodl, že mu jeho nová sestřička utíkat nebude a běžel dál.

„Ahoj sestřičko," Emmet jí objal! Co si to dovoluje! Vždyť jsme si ráno něco řekli! Doslova jsem zuřil.

Ta holka vypadala zmateně. Asi jí přišlo divné že jí nějaký cizí obr jen tak objímá.

Vydali jsme se pomalu za nimi, aby Emmet něco neprovedl. On je schopný všeho.

„Nemohli by jste mě vyprostit dřív než se udusím? Tady Emanuel mě nechce pustit," Začali jsme se smát. Emmet jako Emanuel! Viděl jsem jak si z něho budou ostatní dělat srandu celé příští století.

„Nejmenuju se Emanuel, ale Emmet," Asi se urazil. Haha! Dobře mu tak. On si za mě taky dělá srandu, že jsem nejstarší panic na světě.

„Promiň, mám špatnou paměť na jména," Začala se smát také.

Ostatní už se pomalu uklidňovali, ale já se nemohl přestat smát. Emmet je Emanuel! Haha!

„Ty se moc nesměj Edmunde!" To mě opravdu naštvalo. Ve většině škol si mé jméno obvykle zapamatovali špatně a často z toho vznikl právě Edmund. Ten přežblept byl tak častý, že mě to už štvalo.

„Já nejsem Edmund!" Už jsem se nesmál, ale propaloval jí pohledem.

„Aha. Tak promiň tak ty jsi Emanuel?" Očividně ze mě měla strašnou srandu. Tak fajn.

„Já jsem Edward - mimochodem ty jsi Stela že?" Musel jsem jí to něčím oplatit. Byl jsem na ní pořád naštvaný. Jak si to ke mně dovoluje?

„Bella" Asi už byla taky naštvaná.

„A co po mně vůbec chcete? Kdyť vás skoro neznám a tady..." zašermovala prsty ve vzduchu směrem k Emmetovi.

„Emmet" Radši jí napověděl, protože věděl, že by jsme z něj měli zase srandu.

„Tady Emmet už mě objímá.To mi nepřipadá normální. Takže teď když mě omluvíte..." Už se chystala odejít, když jí Alice zastavila.

„Počkej!" Bella se otráveně otočila.

„Co?"

„Omluv prosím mé dva hloupé," každému nám střihla pohlavek.

„nevychované bratry. Chtěla jsem se zeptat jestli by si se mnou někdy nešla třeba nakupovat?" A je to tady. Předpokládám že odmítne. Přece nákupy s Alicí jsou horší než trest smrti. Chudák holka. Alice jí umučí. O to větším překvapením nám bylo to co řekla.

„Tak dobře. Mimochodem ty se jmenuješ jak, prosím?"

„Alice. To je super. Mohly by jsme jít dneska po škole! Nejdřív pojedeme k nám a vezmeme jiné auto a pak pojedeme do Port Angeles."

„Tak fajn," po chvíli si asi uvědomila co Alice řekla. „Vy máte víc aut?" Budeme si muset dávat větší pozor na to co říkáme, jestli chceme zůstat v utajení. Ale byl jsem překvapený, že se zajímá o auta.

„No, dohromady jich máme osm. Ty se zajímáš o auta?" Alice se taky podivila.

„Zrovna dneska jsem si koupila Maserati," Teda! Ona si koupila Maserati? Tak to se divím. V tomhle zapadákově je i obyčejný Ford, luxus.

„Opravdu? A jaký model?" Musel jsem se zeptat, protože mám hroznou slabost pro sportovní auta.

„Gran Turismo. Ty máš taky svoje auto?" Tak s tou holkou si budu asi rozumět.

„Mám dvě. Do školy jezdíme Volvem a doma mám Astona Martina," Vypadalo to že jí to překvapilo. No, to se nedivím. Také si myslí že je ohromná vyjímka najít mezi zdejšíma pekáčema normální auto.

Bella se podívala na hodinky. Už bylo dost hodin. Měli by jsme jít do třídy.

„Už bychom měli jít. Co máš další hodinu?" Tak trochu jsem doufal, že další hodinu bude mít se mnou.

„Biologii. A ty?" Ha mé přání se splnilo!

„Já také," Rozloučili jsme se s ostatními a šli na další hodinu.

„Být tebou tak na ty nákupy nechodím," Řekl jsem jí, protože Alice jí dokáže umučit. Chudák holka.

Tak, a chci komentáře, jinak nehraju. :-) Mám nápady na další povídky (jako například: Bella je bytost stvořená k zabíjení vlkodlaků a umí ovládat živly) Ale nebudu psát dokud nebudou komentáře. Takže komentářům zdar :-)

Autor: Lulukar (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Oscuramento in modo diverso 3. kapitola: