Tak je tu pátá kapitolka. Dnes se konečně dovíme, kdo načapal Bellu a Edwarda v úklidové místnosti. Prosím co nejvíc komentářů. Čtěte a dočtěte.
22.02.2010 (19:30) • Lulukar • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1266×
5. kapitola oscuramento in modo diverso
Naše rty se k sobě pomalu blížily, když v tom...
„Co tady děláte?!" Ve dveřích stála málá osoba. Podle rozježených vlasů a vysokého hlásku Alice.
„My nic! To... oni... oni nám řekli abychom uklidili." Edward se sice ujmul slova, ale nic pořádného z něj nevylezlo.
„To vám tak věřím! Vy jste se přede mnou chtěli schovat!" Alice vypadala, že se každou chvíli rozbrečí.
„To není pravda!" vyhrkl Edward až moc rychle.
„Ale je! Copak vy mě nemáte rádi?"
„Máme. Ty víš že jo," odpověděl za mě on, protože já jsem jí tak dobře ještě neznala, tudíž jsem nemohla odpovědět. Alice se na mě podívala, jako by ode mě taky chtěla něco slyšet.
„Jo, máme," řekla jsem tedy, aby nemohla nic namítat.
Najednou se rozzářila a já jsem začla tušit nějaký podraz. Edward si povzdychnul, jako by věděl na co Alice myslí.
„Tak fajn. Když mě teda máte tak rádi, tak se mnou pudete nakupovat oba!" Byla svým novým plánem tak nadšená, že začala poskakovat a tleskat rukama jako malé dítě. Aha. Už vim, proč Edward vzdychal. Musel to vědět. No aspoň ho budu mít na očích. Nečekala jsem že tohle někdy řeknu, ale ten musí být můj. A tam bych mohla mít příležitost.
„Tak jo, to bude super! Užijeme si to!" řekla jsem. Edward po mě střelil nechápavým pohledem, ale já ho úspěšně ignorovala. Určitě netušil co mám v plánu. Já to sice taky ještě nevěděla (i když už sem měla pár nápadů), ale tam už něco vymyslím.
„Dobře, já už teď musim běžet. Sejdeme se před školou." Hodila po Edwardovi pohled, který jsem dost dobře nechápala a někam odběhla. No, tak uvidíme co se stane.
Edward
Do třídy jsme přišli o pět minut později. No, to je jedno. Banner se nezblázní. Jeden pozdní příchod za tolik let, mi pověst slušňáčka nezkazí. Bella zaťukala a vstoupila. U tabule se profesor marně snažil vysvětlit cosi o ploštěnkách. Třída ho okamžitě ignorovala, to ho ovšem neodradilo, aby se snažil dál.
Jakmile jsme vlezli do třídy, veškeré zraky se upřely na nás. Dokonce jsem měl pocit, že ta vycpaná sova mě taky pozoruje. Haha. Asi už mi začíná prvotřídně hrabat.
„Ááá. Pan Cullen. Tak kdepak jsme byli, než jsme se uráčili přijít na hodinu?" zeptal se, protože měl radost, že jsem v něčem konečně lepší než on. A taky, že jsem odkopnul jeho dceru, která chodí také do této školy.
Než jsem stihl odpovědět nějakou chytrou výmluvu, vložila se do toho Bella.
„No nevím kde jste byl vy, ale mě Edward zachraňoval před medvědem." Nechápu, proč se mě zastala. Já se přece o sebe dokážu postarat sám.
„A vy budete slečna Swanová." Učitel se otočil na Bellu. „To se tedy dobře ukazujete první den. Běžte si sednout." Poslední volné místo bylo vedle mě. Ach jo. Určitě bude mít plno otázek. V jídelně se bavila hlavně s Jessikou, která jí toho o mě určitě plno navyprávěla. Jenom kvůli tomu, že jsem se s ní rozešel, nemusí o mě vykládat blbosti. No ne?
„Jsem slyšela, že nechodíš na rande." No jistě. Jessika. Za to může určitě ona. Ale to nebylo poprvé co mi tohle udělala. Už jsem byl naštvaný.
„Hmm." Určitě žasla nad mou duchaplností.
„Copak, žádná se ti tady nelíbí?" No jasně. Určitě jí tady budu vykládat o svém milostném životě. To uhodla. Rozhodl jsem se pro neutrální odpověď s touhou, aby už těch dotěrných otázek nechala.
„Nevím."
„Ty si asi hodně upovídanej co?" Ach jo. Otázky nepřestaly. No, budu se jí muset zbavit jinak. Sice na mě bude asi naštvaná, ale pořád lepší než se prozradit nějakou hloupou odpovědí.
„Ty zase strašně ráda mlčíš, co?"
„No tak promiň, no. Se hned neurážej."
Než jsem stihl něco kousavého odpovědět, vložil se do toho Banner, který už nás měl plné zuby.
„Pane Cullen, slečno Swanová. Vypadá to, že vás má hodina vůbec nezajímá, ale ostatní se chtějí něco naučit, takže prosím odejděte." To jako že nás vyhazuje? Mě si dovoluje někdo vyrazit ze třídy?
„Jako pryč ze třídy?" Bella tomu taky nevěřila, ale u ní to bylo asi z jiného důvodu. Ona vypadala že je tím nadšená.
„Ano, jako pryč ze třídy. Odejděte." Tak je to definitivní. Možná kdybych se ještě pokusil něco pronést...
„Ale-"
„Žádné ale. Jděte." Hmm. Tak s tím už nic neudělám. Carlisle mi bude muset napsat omluvenku. První v historii mého upířího života, když nepočítám slunečné dny. No, Emmett se mi bude zase smát. Jedině já můžu mít takovou smůlu, že mě někdo vyhodí z hodiny.
Zvedli jsme se a odešli z učebny. Před třídou jsem se na ní otočil. Stejně za všechno může ona. To ona furt chtěla kecat. Já ne.
„Tak to ti teda děkuju." Snad pochopí, že jsem na ní naštvaný.
„Nemáš zač." Usmála se na mě nevinným úsměvem. Byla moc hezká, ale toho jsem si teď nevšímal. Asi pochopila, že se na ní zlobím, ale bylo jí to úplně, ale úplně jedno. Vztekle jsem zavrčel a až pozdě si uvědomil, že bych se tak mohl prozradit. Ale nevypadalo to, že by si něčeho všimla.
„Počkej, tak pomůžeš mi teda s tim útěkem, nebo ne. Slíbils mi to." Popravdě řečeno už jsem s ní nechtěl nic mít, ale přece jenom jsem to slíbil.
„No jo, tak pojď." Vydal jsem se chodbou a ona mě následovala. Najednou jsem uviděl Alici na konci chodby. Musela mít vizi, jak utíkáme. No, tak změna plánu. Teď si Alice všimla i Bella.
„Bacha! Alice!" zasyčela na mě.
„Aj! Rychle, sem než si nás všimne." Musel jsem rychle vymyslet nějakou provizorní skrýš, a tak jsem jí zatáhl do nějaké malé komory. A malé doslova. Dotýkala se mě celou plochou těla. Bylo by to dokonalé kdybych na ní nebyl pořád ještě naštvaný.
„Kde to jsme?"
„V nějaké úklidové komoře." Nebyl jsem z toho zrovna nadšený, protože Alice to musela vidět. Za chvíli sem určitě příjde a bude zuřit.
Podívala se na mě, jako by si mě všimla teprve teď. Najednou jsem měl strašnou chuť jí políbit. Vypadalo to, že je na tom úplně stejně. Věděl jsem, že za pár vteřin tady bude Alice, ale nebyl jsem schopný přestat. Už jsem na ní ani nebyl naštvaný. Veškerý vztek ve mě vyhasl. Naše rty se k sobě pomalu blížily. A Alice příjde za tři... dva... jedna...
Autor: Lulukar (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Oscuramento in modo diverso 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!