Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osmá ctnost - 12. kapitola

Adioma


Osmá ctnost - 12. kapitolaBella zpovídá Edwarda. Dozví se něco nového?

 

Edward:

 

Čekal jsem na ni na chodbě. Zvláštní, že pociťuji nervozitu a strach. Vždyť bát by se měla ona. Do hlavy jí nevidím, ale přesto, já být na jejím místě, tak bych dávno utekl. A ona? Místo toho se na nás zlobí, že jí nechceme říct pravdu. Vlastně každé slovo, které jsme řekli, byla lež. Kde je její pud sebezáchovy?! Místo toho, aby se snažila vyhnout jakémukoliv kontaktu s námi, nás chce vyslýchat.

 

Otevřely se dveře. Pohledem prohledávala chodbu. Jakmile mě spatřila, na tváři se jí objevil ten andělský úsměv. Došla ke mně.

 

„Počkáš se mnou ještě chvilku? Zavolám si taxi,“ zeptala se a hledala telefon. V tu chvíli se mi v hlavě zrodil plán – musím zjistit, co všechno si pamatuje. Další lež. Jediné, co chci, je její blízkost. Ale tyto dvě věci se přece nevylučují.

 

„Co kdybych tě odvezl já?“ Doufal jsem, že mou nabídku přijme. Alice mi dovezla Volvo, ještě když Bella spala. Překvapeně se na mě podívala.

 

„Dobře, pokud nemáš nic v plánu…“

 

„Ne, nemám nic v plánu.“ Kromě toho, že tě nechci nechat odejít.

 

xxx

 

Nastoupili jsme do auta. Rozjel jsem se směr její kolej.

 

„Můžu ti pokládat další otázky?“ zeptala se po chvíli, přičemž sledovala cestu před sebou. Nechtěl jsem jí odpovídat, ale třeba mě svými dotazy dovede k tomu, co vše si pamatuje. Navíc se ozvalo mé sobecké já, které vymyslelo výměnný obchod.

 

„Dobře, ale otázku za otázku…“ Nechápavě se na mě podívala. „A ne na všechny tvé ti odpovím.“ Doufal jsem, že tuto pro ni nevýhodnou nabídku přijme. Chvíli přemýšlela. Zřejmě vymýšlela nějakou odpověď, kterou by mě šetrně odmítla.

 

„Souhlasím,“ jemně se usmála a upřela svůj pohled na silnici. „To, čím jsi. Má to něco společného s tvou rychlostí a sílou?“ stále se dívala před sebe. Takže si opravdu pamatuje všechno. Nemám důvod jí už lhát.

 

„Ano,“ odpověděl jsem jednoduše a sledoval její reakci. Jenže nic se nedělo.

 

„A s tvýma očima?“ Teď svůj pohled přemístila na mě.

 

„Otázka za otázku,“ připomněl jsem jí.

 

„Co chceš vědět?“ Byla nedočkavá. Najednou jsem nevěděl, na co se jí mám zeptat. Popoháněla mě svým pohledem. Tomu jsem se musel usmát. Byla roztomilá, jak jí v očích jiskřilo zvědavostí.

 

„Proč jsi šla ven, když jsi říkala, že máš v plánu zůstat na koleji?“

 

Přimhouřila oči a dala se do vysvětlování.

 

„Chtěla jsem vidět město. Bydlím tu už třetí týden a znám jen kampus a okolí univerzity. Navíc, vše, co jsem se potřebovala naučit, jsem se naučila. Stihla jsem i zavolat rodičům a dočíst knížku,“ vychrlila strašnou rychlostí.

 

„Teď odpověz ty. Má to co dělat s tvýma očima?“ Jen jsem přikývl. Je všímavá. Viděli jsme se všeho všudy pětkrát a ona si všimne toho, čeho si nejsou schopni všimnout lidé, s kterými se stýkáme každý den. „Jsi na řadě,“ upozornila mě.

 

„Říkala jsi, žes dočetla knížku. Chci vědět jakou.“ Nevěřícně se na mě podívala.

 

„Vladař od Machiavelliho,“ odpověděla, ale další otázku nepoložila. Začala být nervózní. Srdeční tep se jí zrychlil.

 

„Žádná další otázka?“ zeptal jsem se. Vzápětí mě vyvedla z omylu.

 

„Mám otázku, ale…“

 

„Ale?“

 

„Dobrá,“ vydechla a lehce zčervenala. „Máš něco společného se psy…?“ Kvůli tomuhle byla nervózní? Teď mě vážně štve víc než kdy před tím, že jí nemůžu číst myšlenky.

 

„Nebo vlky?“ dodala. Teď jsem znervózněl já. Se psy žádný problém nemám, ale s vlky už jsem tu čest měl. Navíc bych nerad, aby mě nachytala při lži, když zná Quileutské legendy. Jak jí mám odpovědět? Když budu dlouho mlčet, bude si myslet, že má pravdu, nebo přemýšlím, jak to zaobalit.

 

„To je jedna z těch otázek, na kterou nedostanu odpověď?“ vyřešila mé dilema. Tak jsem jen přikývl.

 

Po chvilce jsme dojeli na univerzitní parkoviště. Vystoupil jsem a chtěl ji otevřít dveře. Ale předběhla mě. Vystoupila a nesměle se na mě usmála…

 

 

Bella:

 

„Nechceš jít nahoru?“ zeptala jsem se Edwarda a doufala, že půjde. Přeci jen mám ještě spoustu otázek bez odpovědí. Překvapení v jeho tváři bylo znatelné. Nic neříkal. V hlavě jsem si přehrála celou tuhle situaci a hned jsem zčervenala, když jsem si uvědomila, jak ta otázka vyzněla.

 

„Ne, to není nabídka, vlastně je, ale… ale ne taková, jak to vyznělo. Já…já mám ještě další otázky,“ začala jsem koktat a snažila se uvést věci na pravou míru. Pochopil a začal se smát.

 

„Ano, chci jít nahoru, ale ještě si musím něco zařídit.“

 

„Dobře, tak kdy…?“

 

„Čekej mě tak za dvě hodiny.“ Nastoupil do auta a odjel. Já šla na kolej.

 

V našem bytě nikdo kromě mě nebyl. Joan jela na víkendové nákupy do New Yorku a Kate s Michelle měly v plánu navštívit své známé někde mimo město. Automaticky jsem si vzala věci na doma a zamířila do koupelny. Oddávala jsem se horkým kapkám vody a rekapitulovala vše, co jsem se dozvěděla.

 

  1. Edward není člověk. Kdyby byl, tak by všechny mé otázky utnul už na začátku.
  2. Je neuvěřitelně rychlý a silný. Mění se mu barva očí.
  3. S tím blonďákem na sebe vrčeli. To je asi důležitá informace, protože na otázku, jestli má něco společného s psovitou šelmou, mi neodpověděl.

 

A dál? Dál nic nemám. Musím se na to podívat z větší vzdálenosti a ne se zaměřovat jen na Edwarda. Vždyť podle všeho v tom jede i jeho otec. Takže, co všechno vím o Cullenových?

 

  1. Všichni jsou adoptovaní, ale mají pár společných rysů – jsou bledí a krásní.
  2. Všichni studují na Yaleu. Jaká je pravděpodobnost, že se všech pět sourozenců dostane na jednu z nejlepších univerzit v celé zemi?
  3. Jejich otec žil před šesti lety ve Forks. Ale to si přece můžu ověřit.

 

Vypnula jsem vodu, Rychle jsem se osušila a převlékla. V pokoji jsem hledala mobil. Ležel na nočním stolku.

 

„Ahoj tati!“

 

„Bello, jsi to ty? Jak se máš?“

 

„Ano, tati, jsem to já a mám se dobře.“

 

„Studuješ pilně?“

 

„Hm, pořád ležím v knížkách. Tati, prosím tě, chtěla jsem se zeptat, jestli neznáš nějakého doktora Cullena? Prý před šesti lety pracoval ve Forks v nemocnici.“

 

„Ne, Bello. To jméno mi nic neříká.“

 

„Určitě? Je to takový blonďák, štíhlý, vysoký…?“

 

„Ne, Bell, znám všechny doktory, kteří zde pracovali v posledních šestnácti letech. Proč se ptáš?“

 

„Jen tak. Asi jsem si spletla jméno. Co je nového u tebe a co lidi v La Push?“ Potřebovala jsem odvést řeč jinam.

 

„O žádných novinkách nic nevím. Vše je stejné jako před třemi týdny.“

 

„Hm, dobrá. Nic, tati, musím jít. Měj se pěkně a pozdravuj v rezervaci.“

 

„Budu zlatíčko. Ahoj.“

 

4. Doktor Cullen ve Forks nepracoval. Ale jak to, že věděl o Quileutech?

 

Lehla jsem si na postel a přemýšlela nad otázkami, které budu pokládat Edwardovi.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Osmá ctnost - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!