Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osmá ctnost - 16. kapitola

15.07.2011 (10:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2599×

Edward:

Zastavil jsem před naším domem. Otevřel jsem Belle dveře a pomohl ji vystoupit. Už z prvního pohledu na ni mi bylo jasné, že je uchvácena Esmeiným umem.

„To je váš dům?“ zeptala se překvapeně, čímž mé přesvědčení jen potvrdila.

„Ano,“ odpověděl jsem a vedl ji na verandu. Bella si prohlížela celou stavbu, ale jakmile jsme stanuli přede dveřmi, nervózně se ošila. Přitáhl jsem si ji k sobě.

„Neboj se. Jsi okouzlující,“ zašeptal jsem jí do ouška, ale i tak to všichni v domě slyšeli. Bella mě obdařila křečovitým úsměvem a já si najednou uvědomil, že nervozitou netrpí jen ta skvostná dívka vedle mě. Tohle je poprvé, co své rodině představím někoho, na kom mi opravdu záleží. Pokud nepočítám Tanyu, která je ale skoro součástí této rodiny a o které všichni věděli, že o nic víc než o sex mezi námi nikdy nešlo. Ještě než jsem otevřel dveře, Alice mě v myšlenkách pozdravila a ujistila, že vše bude opravdu v pohodě. Vešli jsme do obýváku, kde nás už všichni očekávali.

„Bello, tohle je má rodina,“ ujal jsem se slova. „Moje máma.“ Ukázal jsem na Esme, která se už culila od ucha k uchu.

„Dobrý den, paní profesorko,“ špitla Bella a nesměle se na ni podívala.

„Tady mi říkej Esme,“ odpověděla jí má matka a ihned se na Bellu vrhla, aby ji mohla obejmout. V myšlenkách se radovala. Její syn našel spřízněnou duši.

„Carlislea už znáš.“ Podívala se na mého stvořitele, který mezitím přešel k nám.

„Zdravím.“

„Rád tě zase vidím,“ řekl můj otec a v duchu žasnul nad mým sebeovládáním. Rozplýval se nad tím, že dokážu držet Bellu kolem pasu a přitom mi nečernají oči. Jeho myšlenky ale postupně začaly nabírat nový směr – mnohem vzrušivější a já se na něj nevěřícně podíval. Uvažoval nad tím, jak moc blízko dokážu Belle být. Jakmile si uvědomil, na co myslel, ihned sklopil hlavu a poslal mi omluvu. V životě jsem neviděl Carlislea v rozpacích. On totiž není ten typ, co by se pletl do soukromí druhých.

„Tohle je Jasper,“ ukázal jsem na našeho empatika, který moc nepochopil Carlisleův stud a snažil se zjistit, z čeho pramenil.

„Ráda tě poznávám.“ Bella se na mého bratra usmála a ten jí naopak po přikývnutí na pozdrav, projel svým emočním skenem. Byla naprosto klidná, což překvapilo nejen Jazze, ale i mě, protože ještě ani ne před pěti minutami to vypadalo, že nepřekročí práh našeho domu.

„A Alice, Emmetta a Rose už znáš.“ Rukou jsem na ně ukázal. Alice uvažovala, kdy půjde s Bellou nakupovat. Rosalie si četla, ale v myšlenkách mi slibovala, že mě roztrhá na milion kousků, jestli se Bella dozví, kdo jsme. Emmett ležel na pohovce a snažil se vymyslet nějaký vtípek. Všechny ale byly na upíří tématiku, tak radši jen mávl rukou na pozdrav. Bella mu mávla nazpátek.

„Ukážu Belle náš dům.“ Chytil jsem ji za ruku a vedl do poschodí. Bella si pečlivě prohlížela všechny obrazy a fotografie na schodišti. Pak jsme vešli do mého pokoje. Nechal jsem ji jít první. Nikdy jsem nevěřil tomu, že by nějaká žena, mohla tento pokoj vidět zevnitř. Pokud nepočítám Esme, Alice a Rosalii. Dokonce ani Tanya v mé ložnici nikdy nebyla. Bella se okolo sebe porozhlédla a zamířila k policím, na kterých jsem měl knihy a CD-čka. Jemně je přejížděla prstem.

„To máš všechno přečtený a odposlouchaný?“ zeptala se, aniž by se na mě podívala.

„Ano.“

„Kde jsi na to vzal čas?“

„Prostě jsem měl spoustu volného času.“ Přikývla a mlčela. Přešla k prosklené stěně a zasněně se podívala do lesa.

„Co se děje?“ Objal jsem ji. Otočila se tak, aby na mě viděla.

„Prostě jsem šťastná,“ zašeptala a políbila mě. V tu chvíli jsem si přál umět zastavit čas. Tohle jsem přesně chtěl – učinit ji šťastnou. Ten moment byl svou obyčejností naprosto dokonalý. S Bellou jsme se posadili na gauč a sledovali lesní scenérii, kterou jsem už znal zpaměti, ale až teď mi ten výjev přišel krásný. A bylo to jen tím, že mi Bella ležela v náručí a svojí vůní mi příjemně spalovala hrdlo. Její krev mi stále moc voněla, ale čím více času jsme spolu strávili, tím více se ten oheň dal snést. Mlčeli jsme. Bylo to krásné ticho. Užíval jsem si její blízkost a sledoval její tvář. Chtěl jsem si zapamatovat, každý její detail. V koutku mysli jsem věděl, že jednoho dne se budeme muset rozloučit. Ale nedovoloval jsem si na to myslet. Sobecky jsem si kradl každou její volnou chvíli.

Večer jsem Bellu odvezl na kolej. Jako vždy jsem ji chtěl doprovodit až ke dveřím od jejich bytu. Ale sotva jsme vstoupili do budovy, do nosu mě udeřil upíří pach. Byl to ten třetí, na který jsme narazili před dvěma měsíci, když jsme se vraceli z divadla. Ujelo mi zavrčení. Bella se na mě nechápavě podívala.

„Musíme odtud pryč.“ Vytáhl jsem Bellu ven a mířil si to do auta. Nastoupili jsme a já okamžitě vyjel zpět domů.

„Co se děje?“ ptala se s obavami v hlase. V ten stejný okamžik mi zazvonil mobil.

„Alice, co jsi viděla?“

„Nic, jen vás, jak jste se rozhodli jet zpátky k nám. Edwarde, co se stalo?“

„Vysvětlím ti to doma. Svolej všechny do obýváku, za chvíli jsme tam.“ Sešlápl jsem plyn až k podlaze.

Bella:

Edward zastavil před jejich domem. Pomohl mi vystoupit a svou rychlostí, nás dostal do obýváku. Posadila jsem se na gauč. Ostatní si stoupli a začali se překřikovat. Mluvili strašně rychle. Nerozuměla jsem jim ani slovo. Jediné, co jsem slyšela, byly zvuky, které se lišily svou výškou. Věděla jsem, že se děje něco špatného. Začínal se mě zmocňovat strach. Uvědomovala jsem si, že Cullenovi nejsou lidé, ale Edward se přede mnou choval lidsky. Tedy až na pár výjimek, kdy použil svou rychlost. Najednou bylo ticho.

„Tak co uděláme?“ ptal se Emmett a přitom se díval na Carlislea.

„Musíme se jich zbavit. Roztrháme je a spálíme,“ odpověděl smířeně. Cože? Koho chtějí zabít a proč? Ani jsem nepřemýšlela nad tím, že to, co mají v plánu, je špatné. Cullenovi jsou hodní. Zachránili mi život.

„Odejdu s Bellou a vy se jich zbavte,“ řekl Edward.

„Na to zapomeň. Victoria bude vědět, že bys ji neopustil,“ odporoval mu Carlisle.

„Ale…“ Edward chtěl něco namítat.

„Carlisle má pravdu, Edwarde,“ řekla Alice. Ozvalo se hlasité zavrčení. Edward. Přede mnou se objevil ten blonďák. Edward se přikrčil. Vypadalo to, že se chystá skočit na Rose. Takhle jsem ho neznala. Najednou jsem ho viděla v jiném světle. Byl nebezpečný. Zmocnil se mě ten stejný strach jako v té uličce. Opět jsem to měla před očima. Postava muže, jak se ke mně přibližuje. Můj útěk a náraz. Jeho slova a to, jak mi přičichnul k vlasům. Edward a Rose se objali. Přesto jsem to nedokázala vnímat. Ta slova – krásně voníš a jeho zlý úsměv mi stále koloval v hlavě. Z dálky jsem slyšela hlasy.

„Rozdělíme se. Já a Edward půjdeme na kolej a pokusíme se ho vystopovat. Emmett a Jasper počkají na náš pokyn. Nejdřív musíme zjistit, co chce.“ Zmocňovala se mě panika. Byla jsem vyděšená. Slzy se mi vydraly z očí a stékaly mi po tvářích. Třásla jsem se a poléval mě horký pot.

„Edwarde, Bella. Děsíme ji.“ promluvil Jasper. Všichni ztichli a podívali se na mě. Ale já je neviděla. Před sebou jsem měla toho blonďáka a jeho kočičí chůzi. Přibližoval se ke mně. Rychle jsem vstala a chtěla odtud utéct. Couvala jsem k východu. Cítila jsem na sobě jejich pohledy.

„Bello,“ slyšela jsem Edwardův hlas. Ruce jsem dala před sebe v obranném gestu. Postava přede mnou se zastavila. Došla jsem ke dveřím. Vyběhla jsem ven a nemohla své nohy zastavit. Nevěděla jsem, kam běžím. Důležité pro mě bylo jedno - být co nejdál od nich. Párkrát jsem upadla, ale pokaždé jsem se zvedla a utíkala dál. Můj instinkt říkal jediné – nezastavuj se! Nevím, jak daleko jsem byla. Vlastně jsem ani nevěděla, kde se nacházím. Zastavila jsem se, až když mě píchalo v boku, přes slzy jsem neviděla a nedostatek kyslíku mi způsoboval pálení v plicích. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem v lese. Všude se rozprostírala tma a já zůstala přikovaná na místě. Můj mozek začal postupně fungovat.

„Co to dělám?“ ptala jsem se sama sebe. Na mysl mi přišel Edward. Edward, kterého miluji, a on miluje mě. Opět jsem byla myšlenkami v obýváku. Místo blonďáka se ke mně přibližoval Edward. Vydechl mé jméno a já utekla. Obličej jsem si schovala do dlaní a zhluboka dýchala. „Co jsem to jen provedla?“ V duchu jsem se obdařila různými nadávkami. Musím se tam vrátit a vysvětlit to. Otočila jsem se, ale přede mnou stála postava muže. Edward.

„Bello?“ zeptal se opatrně. Stál asi deset metrů ode mě. S úlevou jsem se k němu pomalu rozešla. Stáli jsme naproti sobě a on si mě starostlivě prohlížel. V tu chvíli jsem chtěla jediné. Přešla jsem k němu a objala ho. Čelo jsem si opřela o jeho hruď a vdechovala jeho vůni.

„Promiň,“ zašeptala jsem. Odtáhl mě od sebe a podíval se mi do očí.

„Bello, ty se nemáš za co omlouvat. To já jsem tě vyděsil. Je to moje chyba. Omlouvám se.“

„Tys mě nevyděsil. To ten blonďák,“ snažila jsem se mu to vysvětlit.

„Jasper?“ zeptal se nechápavě. Zakroutila jsem hlavou.

„Ten z té uličky.“

„Bello, já ti nerozumím.“ Neodpověděla jsem. Přitiskla jsem se k němu a užívala si bezpečí, které mi poskytovala jeho náruč. Bolelo mě celé tělo a třásla jsem se zimou. „Měli bychom jít do tepla. Celá se klepeš,“ přesvědčoval mě.

„Ne. Já ti to musím vysvětlit,“ odporovala jsem.

„To můžeš i v teple.“

„Ne! Poslouchej mě. Já bála jsem se toho vrčení. Musela jsem utéct. Něco v hlavě na mě křičelo, ať utíkám pryč,“ mluvila jsem do jeho košile a slzy mi opět začaly stékat po tvářích. Jeho objetí zesílilo.

„Bello, to byl pud sebezáchovy. To, jak jsi reagovala, bylo přirozené,“ zašeptal mi do ucha. Svou dlaní mi přejížděl po zádech a něžnými polibky mě hladil po spánku. Pomalu jsem se začala uklidňovat.

„Měli bychom jít do tepla,“ řekl po chvíli a políbil mě na čelo.

„Vysvětlíš mi, co se stalo?“ Podívala jsem se mu do obličeje.

„Ano. Řeknu ti úplně všechno, ale teď už půjdeme, ano?“ naléhal tlumeným hlasem.

„Dobře,“ souhlasila jsem. Edward mě vzal do náručí a řekl, ať zavřu oči. Udělala jsem, co po mě žádal. Za pár chvil mě postavil na nohy. Stáli jsme na jejich verandě.

Moc vám chci poděkovat za vaše komentáře. Jsem ráda, že je nacházím i pod kapitolami této povídky, i když je přidávám naprosto nepravidelně. Děkuji.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osmá ctnost - 16. kapitola: