Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ostrov mého života - 19. kapitola

16.05.2010 (21:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3018×

19. kapitola

Nikdo

Ještě chvíli po tom, co Bella odešla, zůstal na Edwardově tváři zasněný výraz. Lehl si zpět do trávy a díval se na mraky nad sebou. Tedy vlastně on mraky neviděl. Spíše jen zeleň – stromy, listy, liány a podobně. Ale vlastně ani tohle on nevnímal. Před sebou viděl obličej Belly.

Byl tolik zasněn do jejího krásné usměvavého obličeje, že si nevšiml, že nedaleko od něj křupla větev. A než si to stačil uvědomit, přeběhl okolo něj temný stín a pak mu někdo znenadání tlačil na hrdlo silnou paží. Překvapeně otevřel oči a zadíval se na osobu nad ním. Nepřekvapilo ho, když spatřil, že tím dotyčným je Mathias.

Tedy, nepřekvapilo ho to v prvním momentu, v tom druhém si uvědomil, že Mathias tiskne k jeho hrdlu ruku sakra silně a přestože mu to nemohlo nikterak ublížit, zrovna dvakrát příjemné to nebylo. Edwarda překvapeně zíral do Mathiasovy tváře, která zračila rozčílení – čirou nenávist – a pak se pokusil ze sebe Mathiase dostat, ovšem stisk zesílil a Edward se znovu musel pozastavit nad otázkou, co je ten kluk zač.

Věděl, že není normální, to mu potvrdila i Alice, hned první den, kdy zjistila, že díky někomu zde nevidí budoucnost. Shodou okolností se pak ukázalo, že se jedn alo o Mathiase. Zarážející na tom ovšem bylo to, že z něj neš el cítit pach vlkodlaka nebo upíra. Byl cítit jako člověk, normální člověk, chodil na slunce a vůbec – prostě se choval jako člověk, ne jako nadpřirozené stvoření, které by nemělo vůbec existovat.

Edward musel zabrat, aby ze sebe Mathiase dostal a když se mu do podařilo, rychle od něj odskočil a zamračeně si prohlížel onoho mladíka před sebou. Tohle nedávalo smysl, nikdo, kdo by byl normální, se nemohl chovat tak jako Mathias.

A k jeho překvapení se Mathias zasmál. „Máš pravdu, nikdo normální se nemůže chovat jako já.“ Jeho zlověstný hlas se nesl lesem a v Edwardovi vyvolával smíšené pocity. Co je kruci zač?

Mathias se usmál. „Hned ti to povím, Edwarde, jen si počkáme na zbytek tvé famílie, ať to nemusím vysvětlovat víckrát,“ řekl ledabyle a opřel se o strom.

Edward si až teď uvědomil, že na něj v jeho mysli křičí myšlenky jeho rodiny se zprávou, že k nim míří. A ani ne za minutu tu byli všichni. Celá rodina Cullenů, která si vzdorovitě měřila mladíka naproti nim.

„No, musím uznat, že jste opravdu rychlí… Na upíry.“ Zasmál se svému vlastnímu vtipu, který kromě něj nikdo nechápal, a opět se narovnal. Tentokrát už se ovšem neusmíval. „Bohužel vám to při utíkání nepomůže,“ zavrtěl hlavou a zavrčel nad myšlenkami, které  pochytil.

Emmett se v tu chvíli s přehnanou sebedůvěrou bavil. „Proč si myslíš, že chceme utíkat?“ zeptal se a ušklíbl se na Mathiase.

Ten mu úšklebek opětoval.  „No, možná nechcete teď, ovšem… počkáme za pár minut, pak budete prosit o to, abyste mi mohli utéct, ovšem smutná zpráva je, že nebudete moct,“ opět se zasmál. Zřejmě ho nevyváděl z rovnováhy ani fakt, že proti němu stála skupinka sedmi upírů, kteří už měli něco za sebou.

„Co jsi zač?“ zasyčela vztekle Rose, která se ani v nejmenším nebavila tak, jako Emmett. Celá tahle situace, vlastně tohle všechno celé – od ztroskotání po sem, jí připadalo absurdní. Nemohla to tu vystát a nějaký frajírek, který jim tady vyhrožoval, jí dodával na nenávisti k tomuto místu.

„Nemusíš být hned vzteklá, Rose,“ začal a oplzle se usmál. „Hned bych se k tomu dostal a… Jaspere, laskavě mi přestaň hrát na city, je to nepříjemný,“ obořil se na něj a než stihl jmenovaný zareagovat, jeho hlas opět nabral radostnější tón.

„Jsem tu kvůli vám, celou tu dobu tu jsem kvůli vám a pokud si myslíte, že mi jde o Bellu, tak vlastně ta nebyla v plánu, ovšem podle toho, co z ní vyzařuje – ten potenciál! – tak se stala něco jako dezertem na tom všem… něco jako prémie,“ zasmál se a Edward měl co dělat, aby se udržel. Nejraději by mu zakroutil krkem.

„To bych nedělal,“ začal znovu znenadání Mathias, „dřív, než by ses ke mně dostal, ležel bys na zemi a to, co bys cítil, by nebylo příjemný. No, ale obraťme téma, a vezmeme to zkrátka. Jsem tu, abych vás zničil. S pověřením Ara a jeho bratrů, s pověřením Velkého tria, jsem dostal já, Mathias, úkol vás zabít a abyste věděli, prozatím to byla náramná legrace. Nejlepší je hrát si na člověka, krása!“ vydechl šťastně.

„Ale abychom neplýtvali časem, jelikož ten je omezený,“ obrátil znovu, „tak přestanu plácat řečičky a přejdu k vaší otázce, co vlastně jsem. Je to zcela jednoduché a zřejmě jste si to už domysleli, jenom vám nejde vysvětlit to, že pokud jsem upír, tak jaktože nejsem cítit jako upír; jak to, že nejde v mé přítomnosti vidět budoucnost a tak dál a tak dál.

Strávil jsou hodně let vypilováváním své schopnosti a nakonec ji přivedl k dokonalosti. Moje schopnost je přebírat schopnost ostatních. Pokud jsem se za ta léta setkal s jakýkoliv upírem, který měl nějakou schopnost, převzal jsem ji od něj a… nechal si ji, což znamenalo, že jsem upíra před tím musel i vyřídit, pokud jsem si jeho schopnost chtěl nechat.“ Pak zakroužil krkem a najednou všichni Cullenovi pocítili jeho pach – pach upíra.

Alice uviděla budoucnost, jejich budoucnost, která teď nevypadala zrovna nejlíp a Edward, který doposud slyšel myšlenky, které nebyly tak zcela identické s jeho povahou, teď uslyšel myšlenky plné odporu, nenávisti a závisti.

„Tak, teď vidíte, cítíte mé pravé já, spokojeni?“ zasmál se a přešel k nim blíž. „Bohužel toho víte na můj vkus až moc a proto se s vámi budu muset rozloučit.“ Jeho ďábelský úsměv se rozšířil.

„Počkej,“ vyhrkl najednou Carlisle, který doposud mlčel a působil klidným dojmem. Teď najednou vypadal neklidný a nevyrovnaný, což ostatním nedávalo moc nadějí, jelikož se takhle Carlisle nikdy nechoval. „Proč nás chtějí zničit?“ zeptal se, jelikož tohle nemohl  překousnout. S Arem a jeho bratry vždy vycházel.

Mathias se usmál. „Z prostého důvodu, Carlisle. Aro a jeho bratři nad tím přemýšleli dlouho a nebyli ze svého rozhodnutí nadšení, ovšem museli to udělat, pro dobro říše. Byl jsi shledán společně se svou rodinou za hrozbu pro říší upírů, Carlisle. Tvůj styl potravy se příčí všemu, co kdy upíři zažili. Je to něco, co by nemělo být. Tak rozhodlo Velké trio a já jejich rozhodnutí ctím. Proto se ničí všichni vegetariáni, už nemají možnost volby, jak tomu bylo dřív, jelikož se ukázalo, že se nedají jen tak přechytračit. Prostě a jednoduše se teď vegetariáni ničí,“ pokrčil rameny.

„A jelikož jste největší skupina upírů pohromadě hned po Velkém triu a jste vegetariáni, bylo o vás rozhodnuto. Jste nebezpeční pro říši, a proto je lepší – pro nás pro všechny - vás zničit.“

„Pro všechny? Spíš pro Velké trio!“ utrhla se Rose a hodila po Mathiasovi nenávistný pohled.

Mathias se usmál. „To už si přeberte, jak chcete a teď mě omluvte, budu muset jít!“

Mathias se otočil a začal odcházet z louky. A když se Edward chystal za ním, že ho překvapí, skočí na něj a roztrhá ho, vytvořil se okolo nich ohnivý kruh a než se stačil nadát, ochromila jej neskonalá bolest.

Svalil se na zem a z jeho úst se vydral na povrch bolestný výkřik. Matně vnímal to, že to stejné postihlo i zbytek jeho rodiny a jen krajně vnímal jejich myšlenky. Bolest byla tak strašná!

Stokrát horší, než přeměna v upíra, největší bolest, kterou Edward kdy zažil a teď si opravdu přál, aby ho raději zabil nějakým jiným způsobem, jelikož už teď bylo jasné, že to nepřežijí. Ohnivý kruh okolo nich se zužoval a bolest se pomalu zhoršovala.

Edward bolestí vykřikl.

A mezitím vběhl na pláž Mathias – ten Mathias, pro všechny ostatní člověk, který má rád Bellu, a rozhlédl se okolo sebe. Stačilo mu pět sekund, než ji zahlédl. Její hnědé vlasy vynikaly nad ostatními a její vůně pro něj byla něco jako droga. Troufal si říct, že na tom byl hůř než ubohý Edward Culen, který teď opravdu zažívá ty nejhorší chvíle svého života.

Usmál se, ovšem pak se zase zatvářil jako Mathias – ten normální Mathias – a rozběhl se k Bell. Pobíhala mezi lidmi a bylo zjevné, že někoho hledá. Tahle informace Mathiase rozčílila, ale bylo to něco, s tím musel prozatím počítat.

Natáhl ruku a dotkl se jejího ramene. Prudce se zastavila – vypadalo to, že upadne, ale nakonec se udržela. Pak se najednou otočila čelem k Mathiasovi.

„Mathiasi?“ vydechla vylekaně. Usmál se. Pořád ještě byla tak naivní…

Pak si zřejmě něco uvědomila a její výraz se změnil. „Pusť mě,“ zasyčela a trhla rukou ve snaze dostat jeho ruku z ramene. Samozřejmě se jí to nepodařilo.

Jeho stisk ještě zesílil a pak si ji prudce přitáhl k sobě. Musel si dávat hodně velký pozor na to, aby nepoužil upírskou sílu.

„Hledáš snad někoho?“ zeptal se.

Zatnula vzteky zuby, čehož si samozřejmě všiml. „Ty víš zatraceně dobře, koho hledám.“

Mathias se usmál, věděl, ovšem ty už nenajde. „Tak to máš smůlu, drahá. Pro ně tahle loď nepřiplula. O to už jsem se postaral.“

„Cože?!!!“ vykřikla a než stačil Mathias zareagovat, rozmáchla se a jednu mu vrazila. V dokonalé iluzi, kterou pomocí své schopnosti vytvářel, mu podivně křupla chrupavka, stejně tak jako člověku, a Mathias kles na všechny čtyři. Bylo těžké udržet jeho iluzi stabilní. Cítil, jak ztrácí kontrolu a sem tam opět pociťoval vůně jako upír, což si nemohl v její přítomnosti dovolit. Byla dokonalá pro jeho plán, vybral si ji.

Bellu, dokonalou družku, která podle všech oplývala schopností, která ho lákala. Musel ji mít - Bellu i tu schopnost. S ní by byl teprve neporazitelný.

Ovšem než se nadál, ucítil její ruku na svém krku, jak silně mu ji tiskne k jeho hrdle. Přesně stejně, jako on před chvilkou Edwardovi, ovšem jemu se nic nestane. To věděl s jistotou, naopak Bella, pokud by tak tlačila dál, by si s největší pravděpodobností ruku pohmoždila.

Ale jelikož dokonalá iluze o tom, že je člověk, byla ještě pořád tady, musel se zatvářit vyděšeně – jako člověk.

„A teď mi, ty zatracenej zmetku, řekni, cos to zase provedl!“ zavrčela na něj Bella.

V tu samou chvíli bolest pominula a Edward překvapeně zamrkal. Vypadalo to, že i u ostatních bolest přestala, což znamenalo, že se něco stalo Mathiasovi, jinak by se dál svíjeli v bolestech.

Ovšem to bylo v tomhle případě jedno, jelikož kruh ohně se dál zmenšoval a Cullenovi byli v pasti. Věděli, že pokud by chtěli proběhnout kruhem, nepřežili by to, jelikož cítili divný pocit v rukou a nohách. Neznačilo to nic dobrého.

Ovšem tak jako tak to vypadalo, že je s Culleny konec.

Mathias se zasmál a pak jeho pohled sklouzl k nebi. Z nosu mu začala téct, krev, která tady ve skutečnosti nebyla, ale iluze byla tak dokonalá, že to nikdo nepoznal.

Bella následovala jeho pohledu a pak se zhrozila, jelikož spatřila něco, co zatím všem unikalo. Vytřeštila oči a pak se rychle zvedla a rozběhla se. A přitom zběsile mávala rukama a křičela: „Hoří!“

Marketik

ZabZa

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ostrov mého života - 19. kapitola: