Máte tady nový dílek! Sice se v něm nic extra nestane ale snad se bude líbit, v příštím díle uvidíme Rose, Bells a Emmeta jak jdou do kina. Pěkné čtení ;)
22.12.2009 (12:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1541×
Isabella:
Ráno jsem si neustále opakovala ten rozhovor s Rose, nechtěla jsem jí něco takového říkat. Ale je dobře že to ví, je to pravda. Všechno by bylo moc složité, takhle je to jednoduché ne? Oni mají svůj život, já také.
Když jsem přijela na parkoviště hledala jsem očima Rose, nikde nebyla. Ani u své rodiny, po chvíli se ale začal ozývat příšerný zvuk. Všichni jsme se podívaly tím směrem, za chvíli se objevilo nějaké auto, které se hodilo snad do šrotu a nikoliv na silnici. Myslela jsem jaký hlupák za tím sedí, ale když jsem se podívala poznávala jsem ho, teda spíš ji… seděla tam Rose. A to mě naprosto překvapilo, celé parkoviště se dívalo jak zastavuje u aut svých sourozenců, vedle porsche, jeppa a volva.
Všichni se na ni dívaly i když vystoupila, její rodina se tvářila nechápavě. Emmet se ale podivně usmíval, určitě mu to přišlo děsně vtipné. Ale pro mě to bylo zvláštní, nikdy bych tohle do Rose neřekla, ona měla být panenka, která se bojí aby si náhodou nezlomila nehet, ale ona bez svého BMW? To mi přišlo… děsně divné.
Když se všichni i já vzpamatovaly šly jsme na svoje první hodiny, nikde jsem ale neviděla svojí sestru, toho jsem se i docela bála. Ale neřešila jsem to a šla na svojí první hodinu, angličtinu.
Rose:
Ten pohled byl k nezaplacení, všichni se na mě tak dívaly, a moje rodina také, nikdo tohle ode mě nečekal. Také bych to do sebe neřekla, tohle bych jenom pro někoho takového neudělala. Ale pro Bellu ano, sama jsem to moc nechápala ale vcítila jsem to tak, bylo to jako kdybych chtěla ochránit svojí sestřičku, možná jí může jedno být.
Edward se snažil mi číst v myšlenkách, ale nešlo mu to. Neustále jsem myslela na něco jiného, proto se šklebil ještě víc. Nechala jsem ho at dělá co chce a šla jsem s Emmetem na hodinu, kterou jsme měli s Bells. Emmet se neustále usmíval, taky si tuhle moji změnu užíval.
Když jsme došly do třídy Emmet mě neustále prosil abychom si dneska vyměnily místo, Emmet totiž dneska chtěl sedět s Bells. Nechtělo se mi ho poslouchat, také mi slíbil že semnou půjde na nákupy a tak jsem mu to dovolila. Byl štastný jako dítě a mě se to na něm líbilo.
Bells:
Když do třídy přišel Emmet a Rose vypadalo to divně, Rose si ke mně nesedla a Em ji nejspíš kvůli něčemu prosil. Moc jsem toho neslyšela, ale jedno jsem nepřeslechla.
„Jupí!“ Zakřičel Emmet přes celou třídu, všichni se po něm otočili ale nic neříkaly. Sedl si na místo vedle mě a Rose zamířila na místo vedle Jacoba.
„Ahoj Bells, jak se máš? Doufám že se na mě nezlobíš.“ Podívala jsem se na něho, překvapivě se neusmíval.
,,Čau Emmete, mám se skvěle. To co Rose udělala bylo skvělé, co když zlobím?“ Nezlobila jsem se, ale stejně by mě to zajímalo.
„To bych musel napravit, co třeba nákupy semnou a Rose?“ Neznělo to tak špatně, ale proč zrovna nákupy? To jsme nemohly radši zajít ven? Do kina?
„A co třeba kino? Na nákupy se mi nechce.“
,,Tak to jsme teda dva, zeptáme se Rose jestli s námi nepůjde.“ Chtěl se jít zeptat ale přišel učitel, takže musel zůstat na místě. Několikrát mě za hodinu vyrušil, učitel ho taky pěkně napomenul. Už nemůže vedle mě sedět, příště vedle mě bude Rose. Emmet zbytek hodiny nadál, že tady není žádná spravedlnost, že chtěl semnou sedět. Potom jsem ho už neviděla, ani Rose.
Celý den byl strašně dlouhý, neustále jsem chodila s učebny do učebny. Nikde jsem neviděla nikoho z Cullenů, přemýšlela jsem jestli se mi jenom nevyhýbají. Ale nebylo to tak, zeptala jsem se Jacoba a ten mi všechno pověděl. Jezdívají pryč když je hezky a svítí sluníčko, tak jako právě ted. Jak oni se mají, myslím že jim všichni do jednoho závidíme, ale kdo také ne že? Mít takové rodiče jaké mají oni, by si určitě přál každý.
Když konečně zazvonilo znamenalo to svobodu, jenom oběd a potom můžeme jet domů. Šla jsem do jídelny, vzala jsem si pizzu a zaplatila. Když jsem ale hledala místo všude bylo plno, jediný stůl byl volný, nikdo se neodvážil si k němu sednou. Cullenův stůl.
Sedla jsem si tam, všichni se po mě ale neustále dívali. Po chvíli si za mnou sednul Jacob, povídali jsme si o různých blbostech. Skvěle jsme si rozuměli, i když jsem se tomu sama dost divila. Je skvělí kamarád.
Po obědě mě dokonce doprovodil k autu, bylo to od něho milí. Zastavili jsme u něho a otevřel mi dveře, chvíli čekal. Nevěděla jsem na co ale potom mi to došlo, doufal v polibek.
„Jacobe mezi námi nic není, jsme jenom přátelé, tak to také bude.“ Nasedla jsem do auta a jela jsem domů. Celý den jsem neviděla svojí sestru, přemýšlela jsem, co asi dělala, že nepřišla do školy.
Než jsem se nadála zaparkovala jsem před domem, ani jsem si toho nevšimla ale už slunce nesvítilo. Místo toho bylo nějaké auto zaparkované u domu.
Takže jak se vám to líbilo? Připadá mi to...blbé =D jako kdybych neustále psala Blablabla =D takže líbí? Mám pokračovat? Má to cenu? :D
Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osud nebo hra? - 6:
strasne sa mi poviedka paci...
prosiiiim pokracuj..urob nam radost..
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!