Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - 14. kapitola

09.04.2011 (13:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3171×

Edit: Článek neprošel korekcí!

Edward:

Seděl jsem vedle Belly a sledoval měnící se výrazy v její tváři. Po celou dobu jsem se k ní nakláněl a potichu vysvětloval jednotlivé scény. Až teď jsem pochopil její slova, že by lásku nepoznala, i kdyby ji praštila mezi oči. Nějak jsem se nemohl zbavit pocitu, že za to mohou z části její rodiče.

Oni se do sebe zamilovali, když jim nebylo ani dvacet a Bella měla zřejmě strach, že by každá láska skončila stejně. Přátelstvím. Mohl jsem si jen namlouvat, že ji chápu. Přesto jsem si tím byl v koutku duše jistý. Její rodiče se vzali, protože se to od nich čekalo. A pak, když se rozvedli, zaseli v Belle snítko pochybností, že poznání skutečné lásky je jen otázkou věku, protože její máma poznala svou opravdovou lásku mnohem později.

Poslední scény jsem už nechal bez komentáře. Viděl jsem na ní, že už rozumí. Při posledním Romeově výstupu jí do očí vešly slzy dojetí. Opatrně jsem ji chytli za ruku, abych ji uklidnil. Nepočítal jsem s tím, že se na mě podívá. Ale jakmile se její oči podívaly do těch mých, věděl jsem, že má zamilovanost se změnila v lásku. V lásku věčnou a neměnnou jako je má podstata.

Položil jsem dlaň na její tvář. Cítil jsem, jak se její teplo vlévá skrz mou kůži do celého těla. Jedna její slza se vylila a já ji setřel palcem. Pak už jsem vnímal jenom ji a přiblížil se k ní. Ona můj pohyb následovala. Políbil jsem ji. Její rty reagovaly a polibek mi oplácela. Všechny mé smysly byly ochromeny. Necítil jsem pachy, jen její jemnou vůni. Neslyšel jsem jiné zvuky, než tlukot jejího srdce. Nevnímal jsem proudění vzduchu, jen její sladké rty. Myšlenky všech zmizely, jen ticho její mysli ke mně doléhalo.

Pak se Bella ode mě odtrhla, rychle vstala a začala tleskat. Porozhlédl jsem se a zjistil, že představení skončilo. Všichni stáli a tleskali. Rychle jsem se vzpamatoval a dělal to, co ostatní. Diváci začali odcházet a Bella s nimi. Nechala mě tam. Udělal jsem něco špatně? Copak se jí to nelíbilo? Vstal jsem a šel za ní. Nepodívala se na mě, a tak jsem ji tiše následoval. Celou cestu k hotelu jsme mlčeli.

Vešli jsme do pokoje a Bella beze slova odešla do koupelny. Její reakce mě ranila. Přešel jsem k oknu a sledoval prázdnou ulici. Po chvíli Bella vyšla a ihned si lehla do postele. Vzal jsem si své věci a šel se také převléknout. Když jsem se vrátil, dělala, že spí. Opatrně jsem si lehl vedle ní. Ležela na úplně druhé straně postele. Já zíral do stropu a uvažoval, co se stalo. Najednou se otočila a dívala se na mě. Viděl jsem na ní, že chce něco říct, ale mlčela. Pak se přeci jen odhodlala.

„Promiň,“ zašeptala. Podíval jsem se do její smutné tváře.

„Za co se omlouváš?“

„Za to, jak jsem se zachovala.“

„Proč ses tak zachovala?“ zeptal jsem se. Po té otázce zavřela oči.

„Nemůžeme dělat, že se nic nestalo? Prostě zůstat přáteli?“ To slovo přítel mi znělo v uších jako ozvěna. Došlo mi, že ke mně necítí to, co já k ní. Na její otázku jsem jen přikývl. Radši budu kamarád, než abych ji ztratil úplně. Pak se ke mně otočila zády. Kdybych mohl, plakal bych.

Bella usnula a já vstal a přešel k její straně, abych ji mohl pozorovat. Obdivoval jsem její jemné rysy a přemýšlel. Změnilo by se něco, kdybych jí řekl, co k ní cítím? Ne, nezměnilo. Dala jasně najevo, co si přeje – přátelství. Takhle jsem ji sledoval až  do rána. Když se začala probouzet, svou rychlostí jsem přešel do koupelny. Nevydržel bych její pohled.

Bella:

Něžně jsme se líbali. V tu chvíli nic neexistovalo. Čas se zastavil a já si užívala jeho rty a dotyky. A pak jako blesk z čistého nebe, vše přestalo. Okolo se ozýval hlasitý zvuk, který zapůsobil jako studená sprcha. Co to dělám? Zprudka jsem se odtrhla a následovala ostatní.

Vstala jsem a začala tleskat. Na svých rtech jsem stále cítila jeho chuť. Přesto jsem si nerozuměla. Ten polibek byl nádherný. Můj první polibek. Nevyrovnal se žádnému z těch, o kterých jsem četla v romantických románech. Přesto jsem měla pocit, že já do žádného z těch příběhů nepatřím. Všechny hrdinky v nich byly do svých partnerů zamilované a já? Já jsem ani nevěděla, co cítím. Byla jsem zmatená. Je to, co pociťuji láska, nebo jen poblouzení? Co když jsem jen ovlivněná jeho osobním kouzlem? Vždyť ho vůbec neznám.

Kritizovala jsem Julii, protože byla mladá a nemohla vědět, co od života chtít. A i přes její nízký věk to byla právě ona, která měla z nás dvou jasno. A já? Copak jsem se zařadila do té dlouhé fronty holek, které čekají až si jich Edward všimne? Neuvědomila jsem si, že bych na něco čekala. Nedělala jsem si falešné naděje, ani plané představy. Připadala jsem si jako fanynka na koncertě, která měla to štěstí a dolétlo k ní triko slavného zpěváka. Ale stála jsem vůbec o něj? Ne. Nestála a to jen z jediného důvodu. Edward je až moc dobrý. On si zaslouží být s nějakou topmodelkou a ne se mnou, s obyčejnou holkou z davu. K němu patří někdo jiný. Lepší.

Otočila jsem se a odcházela z divadla. Po pár metrech jsem vnímala jeho přítomnost. Nemohla jsem se na něj podívat, natož s ním promluvit. Šli jsme mlčky až do hotelu. Ihned jsem zapadla do koupelny a pod přívalem horkých kapek, které na mě padaly, jsem chtěla přemýšlet. Jenže můj mozek jakoby stagnoval. Má jediná otázka zněla, jak se mám k němu chovat? Když už jsem naše setkání nemohla oddalovat, vylezla jsem.

Edward stál u okna zády ke mně. Byla jsem ráda, že se mu nemůžu podívat do obličeje. Rychle jsem zaplula pod peřinu a chtěla co nejdříve usnout. Marně. Po chvíli si Edward přilehl. Při tak těsné blízkosti, jsem si uvědomila jediné. Čeká nás desetihodinová cesta domů. Už nechci zažívat ty trapný chvilky ticha plné rozpaků a nervozity.

Nechtěla jsem o něj přijít a zároveň jsem nechtěla to slovo říct. Kamarád. Možná bych si přála být něco víc, ale dokud nebudu mít sama v sobě jasno, tak to nepůjde. Bylo by to ode mě nespravedlivé. Jak pro něj, tak pro mě. Musela jsem to rozseknout. Hned. Jak se to říká? Co se stane ve Vegas, tam i zůstane? V mém případě, co se stalo v Ashlandu, tam zkrátka zůstat musí. Odhodlaně jsem se k němu otočila.

Ležel na zádech, ruce složené za hlavou a sledoval strop. Nevěděla jsem, jak začít, tak jsem hledala ta správná slova. Ale nic jiného než tiché promiň jsem říct nedokázala. Jeho otázka mě probrala. Za co jsem se omlouvala? Bylo toho víc. Za ten polibek, který se neuskutečnil u nich doma. Za ten polibek, který se odehrál v divadle i za mou reakci. Všechno jsem to shrnula to jediné věty – za to jak jsem se zachovala. Na další jeho otázku jsem odpověď sama neznala. Nezbylo mi nic jiného než ji přejít a požádat ho, aby se choval jako dřív. Abychom byli jen přátelé. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když přikývl. Ihned jsem se otočila a s čistým svědomím usnula.

Ráno jsem se probudila. Edward tam nebyl. Po chvíli vyšel z koupelny. Odhodlala jsem se ho pozdravit.

„Dobré ráno.“

„Dobré,“ odpověděl mi a zářivě se usmál. Viditelně jsem si oddychla. Žádné napětí mezi námi nepanovalo. Ihned jsem zamířila do koupelny vyřídit hygienu a pak si zabalila věci. Po hodině jsme se s Edwardem vydali na recepci vrátit klíček. Pak už jsme nasedli do auta a vyjeli směr domov. Po cestě jsme si udělali pár přestávek.

Řeč nestála. Bavili jsme se jako před tím polibkem. Přesně tak, jak jsem si to přála. Edward mi vyprávěl jejich vtipné rodinné historky a já se jim stále smála. Byla jsem šťastná a pořádně si užívala toho pocitu, že se můžu volně nadechnout a že ode mě nic neočekává. Najednou mi těch deset hodin uběhlo nějak moc rychle a už jsme stáli před naším domem. Spěšně jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme ve škole a já odešla domů.

Tam jsem se přivítala s Charliem a pak šla do postele. Pokoušela jsem se usnout, ale nešlo to. Stále jsem před sebou viděla Edwardovu tvář. Ač jsem jela do Ashlandu zjistit něco o sestřence praprababičky, tak mé zjištění, že Esme Plattová je vlastně Esme Cullenová, nebylo tak šokující jako to, že něco cítím k Edwardovi. Nutila jsem se přemýšlet nad záhadou Miiny mámy, ale opravdu to nešlo. Vybavovala jsem si všechny chvilky, které jsem s ním zažila. Jeho pevné objetí v obchodním domě. To jak mě silně a přesto něžně držel ve svém náručí. Pak to, jak jsme spolu hráli na piano a společně se smáli. Naše propletené prsty při biologii a to nejdůležitější – polibek v divadle. Všechny tyhle události, mě donutily uvažovat.

Co když opravdová láska není otázkou věku a zralosti člověka. Je možné, aby se člověk do někoho zamiloval za pouhých čtrnáct dní? Vybavovala jsem si jeho gesta. To, jak se na parkovišti dívá kolem sebe a kolikrát stojí jako socha bez hnutí. Pak, jak někdy zadržuje smích, jakoby slyšel něco, co ostatní ne. Jestli je tohle láska, tak jsem se zamilovala do Edwarda Culena.

Pohltil mě vztek. Byla jsem na sebe naštvaná, protože, kdybych nebyla tak omezená, mohla jsem už s Edwardem být. Jenže jsem nevěděla, jak se mám chovat teď. Tím slovem – kamarád – jsem ho od sebe odehnala a musel by se stát zázrak, aby mě chtěl. Navíc se objevily pochybnosti. Co když ho polibku donutila jen ta atmosféra Ashlandského večera? Na nebi svítily hvězdy. Sledovali jsme romantický příběh a oba jsme byli sami v cizím městě.

Jak se chovat? Nezbývalo mi nic jiného, než se před ním přetvařovat. Ale to půjde hodně těžko, protože vždy, když se mi podívá do očí, mám pocit, jakoby viděl až na samé dno mé duše. Jo holka, zavinila sis to sama.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - 14. kapitola: