Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - 23. kapitola

15.06.2011 (10:15) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2719×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Bella:

Ráno jsem se probudila v Edwardově náručí. Chtěla jsem si užít tu chvíli, že je tu se mnou, a tak jsem dělala, že spím.

„Dobré ráno,“ zašeptal.

„Jak víš, že už nespím?“ Opřela jsem se o lokty a podívala se na něj. Usmíval se.

„Když se probouzíš, zrychlí se ti srdce,“ vysvětlil a naklonil se ke mně. Ihned jsem se k němu nahnula a políbila ho. V jednu chvíli jsem cítila jeho rty na svých a v druhé chvíli tam nebyly. Zmateně jsem se rozhlížela po pokoji, ale Edward nikde. Najednou se otevřely dveře. Charlie.

„Ahoj, Bells. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli jsi neviděla tu mou modrou košili.“

„Jo, tati. Je v prádelníku, včera jsem ti ji vyprala,“ vysvětlila jsem a doufala, že to znělo klidně. Vždyť nás táta mohl nachytat v posteli. Panebože.

„Hm, tak díky. Jdu do kuchyně. Dáš si taky kafe?“ zeptal se. Jen jsem přikývla a vstala z postele. Charlie odešel, a tak jsem se hned rozběhla k oknu.

„Edwarde?“ zašeptala jsem ven. Věděla jsem, že by mě slyšel, ale nikde se neobjevil. Povzdechla jsem si a otočila se. Seděl na posteli a usmíval se.

„Kam ses schoval?“ zeptala jsem se po chvíli, když se mi zklidnil tep. Nikdy si nezvyknu na to, jak se potichu pohybuje.

„Do rohu za skříň,“ odpověděl a došel ke mně. Propletl svoje prsty s těmi mými. Vypadal, že se chce na něco zeptat, ale mlčel.

„Co se děje?“ dívala jsem se mu do očí.

„No… já nevím, jak se tě na to mám zeptat.“ Odmlčel se. Už jsem mu chtěla říct, aby to normálně vybalil, ale on pokračoval. „Miu, Tanyu a Alice napadlo, jestli by jsi nechtěla o víkendu jet s námi do Kanady.“ Vyvalila jsem oči. Věděla jsem, že se chystají na lov, ale představa, že bych měla spát pod stanem, mě upřímně děsila. „Ale jestli nechceš, tak to pochopím,“ dodal rychle.

„Ne. Já chci jet… já jen, že… nesnáším stany, spacáky a potom komáry a všelijakou havěť, která by mohla vlézt do stanu. Představa, že se mi do spacáku dostane pavouk, mě fakt…“ Větu jsem nedořekla, protože jsem se při té představě otřásla. Edward se začal smát.

„Čemu se směješ?“ zeptala jsem se trochu podrážděně.

„Ničemu. Jen… ty si vážně myslíš, že bych tě nechal spát v horách ve stanu, když venku bude minus deset?“ zeptal se pobaveně.

„Promiň, ale pokud vím, tak na lov jedete do Chase Provincial Park a tam žádný hotely nejsou,“ vysvětlila jsem mu už nabručeně.

„Bello, ubytovali bychom se v jednom hotelu asi šedesát kilometrů od hor,“ nastínil mi jejich plán. Velký balvan mi spadl ze srdce, ale pak jsem si uvědomila jednu věc. Jak mám tátovi říct, že pojedu s Cullenovými do Kanady?

„Jela bych strašně ráda, ale vážně nevím, jak přesvědčit Charlieho.“

„Neboj, Alice na to myslela.“ Pak mi vysvětlil celou taktiku. Potom vyskočil z mého okna a běžel domů, aby se převlékl. Já zamířila do koupelny.

xxx

Seděla jsem vedle Edwarda v jeho Volvu. Jeli jsme do Kanady. Nepotřebovali jsem mluvit. Stačilo, že jsme byli jeden vedle druhého. Edward se věnoval řízení a já koukala z okna na ubíhající krajinu. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že mě Charlie s ním pustil. Alicin plán byl naprosto dokonalý, přesto vyhořel hned ten den odpoledne.

Edward mě odvezl ze školy domů. Zrovna jsem se loučili před našimi dveřmi, když dojel Charlie. Odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost. Málem jsem se propadla hanbou. Trapas. Celá jsem zčervenala a hypnotizovala zem. Věděla jsem, že bych měla něco říct, ale určitě bych tátu nepřesvědčila o tom, že mi něco spadlo do oka a Edward mi to snítko vytahoval. A najednou promluvil můj upír.

„Náčelníku, dovolte, abych se představil. Já jsem Edward Cullen a chodím s vaší dcerou.“ Táta byl Edwardovým staromódním chováním zaskočený, tak se zmohl jen na to, aby mu podal ruku a řekl – těší mě. Pak se kolem nás prohnal do domu jako velká voda. Věděla jsem, že uvnitř mě výslech nemine. Ale nejdřív jsem si musela něco ověřit.

„Edwarde, tys ho neslyšel?“ Myslela jsem tátovy myšlenky, nebo jeho tlukot srdce.

„Ne. Někdy se mi stane, že nemůžu slyšet Charlieho myšlenky. Zřejmě to máte dědičné, ale u tebe je neslyším pořád, zatímco u Charlieho jen někdy,“ vysvětlil mi.

„Aha… a jeho kroky jsi neslyšel?“ propalovala jsem ho pohledem. Ty totiž slyšet určitě musel, ale nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že Edward chtěl, aby můj táta o něm věděl.

„Abych řekl pravdu, tak jsem si nedával moc pozor. Rozptyluješ mě. Když jsem s tebou, nedokážu vnímat okolí,“ řekl velice blízko mých rtů, kterými zlehka přejel po těch mých. Nemohla jsem odolat. Táta netáta, polibek jsem prohloubila. Milovala jsem ho. Naprosto každou mojí částí, buňkou, myšlenkou. Byl pro mě vším. Po chvilce mu začaly cukat koutky.

„Co je?“

„Nic. Jen Charlie má zajímavé myšlenky. Asi bys měla jít dovnitř,“ upozornil mě s širokým úsměvem.

„Co mě čeká?“ věděla jsem, že to nebude nic příjemného.

„Nemusíš se bát. Charlie si chce splnit svoji jednu rodičovskou povinnost.“ Cože? Jakou? Ale to už jsem se nestihla na nic zeptat, protože Edward odešel do svého auta. Nastartoval a zamával na mě z okýnka. A pak byl pryč.

Celá zaražená jsem vešla do domu. Vysvlékla jsem si bundu a snažila se v tichosti proklouznout na schodiště. Když se táta naposledy rozhodl zachovat se jako rodič, probíral se mnou menstruaci, kterou jsem poprvé dostala, když jsem byla u něj na prázdninách. A i když jsem věděla všechno o ženském cyklu, tak se táta nedal a řekl, že mi to prostě musí vysvětlit. Dokonce si na to vzal i encyklopedii.

„Bello, pojď za mnou do obýváku,“ zavolal na mě. Protočila jsem panenky. Bylo mi jasné, že se bude vyptávat na Edwarda. Sedla jsem si vedle něj na pohovku a čekala. Chvíli kmital pohledem všude kolem mě a pak se na mě zadíval. Zhluboka se nadechl.

„Použili jste ochranu?“ zeptal se náhle. Já jen vyvalila oči.

„C-cože?“ vykoktala jsem.

„Bello, jsi už velká a máš přítele. Navíc jste spolu strávili noc v Oregonu. Nedělám si iluze, že jste tam jen spali a nic se mezi vámi nestalo, tak mě jen zajímá, jestli jste byli opatrní,“ propaloval mě pohledem.

„Tati…“ povzdechla jsem si.

„Já vím, že se ti o tom nechce hovořit s tátou, ale jsem rodič, takže bych byl rád…“

„Tati,“ pokusila jsem se ho přerušit.

„Byl bych rád, kdybys mi věřila a ujistila mě o tom, že se ze mě nestane dědeček. Ne že bych jím nechtěl jednou být, ale ty máš ještě spoustu času a…“

„Táto,“ okřikla jsem ho. Konečně ztichnul.

„V Ashlandu jsme žádnou ochranu nepoužili…“

„Bello, já jsem si myslel, že jsi zodpovědnější. Copak nevíš…“

„Sakra, tati.“ Už jsem byla naštvaná. „Mezi mnou a Edwardem k ničemu nedošlo. A proto jsme nepoužili žádnou ochranu. Jsme spolu teprve dva dny,“ vysvětlila jsem mu. Slyšeli jste, jak mu spadl kámen ze srdce?

„Dobře. Ale teď už mezi vámi něco bude, ne?“ zeptal se opatrně.

„Tati, musíme to probírat?“ oplatila jsem mu.

„Bell, já se jen snažím ti to ulehčit…“

„Vůbec mi to neulehčuješ. S Edwardem jsme teprve na začátku, takže než se nějak jinak sblížíme, bude to nějakou dobu trvat a neboj, až přijde ta chvíle, dáme si pozor,“ ukončila jsem svůj monolog a vstala z gauče.

„Dobře Bells, ale kdyby sis potřebovala o tom promluvit, tak jsem tady, jo?“ Přikývla jsem a šla do pokoje.

Po chvilce někdo zazvonil. Ani jsem nešla dolů, protože jsem nikoho nečekala. Ale pak na mě zavolal táta, že mám návštěvu. Rychle jsem seběhla schody a tam stál… Edward. Usmíval se. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Na jednu stranu jsem se k němu chtěla rozběhnout a políbit ho. Na stranu druhou tu byl táta a pozoroval jakýkoliv můj pohyb.

„Ahoj,“ řekla jsem téměř neslyšně a pak se rozešla k Edwardovi. Ten pozoroval tátu, který sledoval mě. Jakmile jsem stála u Edwarda, tak mě políbil na tvář.

„Přinesl jsem ti tu učebnici, co jsi půjčila Mie.“ Nechápala jsem. Žádnou učebnici jsem jí nepůjčila, ale přistoupila jsem na jeho hru.

„Hm, díky.“ Pohledem jsem střelila k tátovi, který si konečně uvědomil, že je tam navíc. Odešel do kuchyně.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se.

„Jdu domluvit ten víkend,“ řekl jen tak.

„Edwarde, před chvilkou jsem měla jeden velmi zajímavý rozhovor s Charliem a pochybuji, že po něm mě někam pustí,“ řekla jsem pochybovačně. Edward se usmál a šel za Charliem. Chtěla jsem ho zastavit, ale to už oslovil tátu.

„Pane Swane, moje rodina jede na víkend do Kanady a moji mámu napadlo, že by Bella mohla jet s námi.“ Charlie byl překvapený, ale Edward si z jeho výrazu nic nedělal. „Já, táta a mí bratři jedeme rybařit a holky s mámou pojedou na nějakou výstavu a pak nakupovat.“ Ještěže táta stál ke mně zády. Můj ret doslova křičel, aby ho moje zuby nechaly. Opravdu jsem neměla daleko k tomu vyprsknout smíchy. Edward ke mně střelil pohledem, abych se uklidnila. Zhluboka jsem se nadechla, když v tom táta položil otázku, kterou jsem očekávala ze všeho nejmíň.

„Na co chytáte? Na baileys, nebo si mícháte návnadu sami?“ Vykulila jsem oči. Ale jakmile Edward odpověděl, oči mi vypadly z důlků. S tátou se začali bavit jako staří známí. Probírali všechno možné, co se týkalo rybolovu. Já jsem jen stála a zírala. Z mého transu mě vytrhlo, až když se ti dva loučili. Edward přišel ke mně se spokojeným výrazem.

„V pátek po škole vyrážíme,“ zašeptal mi do ucha a já stále nedokázala pochopit, jak se mu to povedlo.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - 23. kapitola: