Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová - 3. kapitola

11.03.2011 (20:45) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3291×

Bella:

Zazvonil mi budík. Rychle jsem vstala a vrhla se do koupelny. Potom jsem se převlékla a běžela do kuchyně. Charlie seděl u stolu a četl noviny.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho a z kredence vytáhla cereální tyčinku. Do hrnku jsem si nalila mléko, které jsem ihned vypila.

„Dobré ráno, Bells. Co jsi taková roztržitá?“ zeptal se pobaveně.

„Já nejsem roztržitá,“ odporovala jsem a narvala si zbytek tyčinky to pusy. Vyběhla jsem do pokoje. Vzala jsem si bundu a tašku a hned běžela do auta. Cestou jsem ještě houkla na tátu, že jedu do školy. Nečekala jsem na jeho odpověď a už jsem startovala náklaďák. Cesta ubíhala rychle. Zastavila jsem na parkovišti a vystoupila. Naštěstí tu ještě nebyl nikdo z mých ‚přátel‘. To byl přesně ten důvod, proč jsem tak spěchala. Vážně se k nim nechci hlásit. Došla jsem k nejbližší lavičce a vytáhla mobil.

„Ahoj mami,“ pozdravila jsem ji.

„Bello? Děje se něco?“ zeptala se rozespale.

„Ne, mami. Nic se nestalo. Jen tě chci o něco poprosit.“

„Hm?“

„Mami, no tak, vnímej mě!“ rozkázala jsem jí.

„O co mě chceš poprosit?“

„Mohla bys mi poslat ten deník z půdy? Víš ten, jak jsem si s ním jako malá hrála.“

„Vím, který myslíš. A proč ho potřebuješ?“ vyzvídala.

„Potřebuju ho do školy. Máme si připravit jeden projekt a…“ doufala jsem, že máma je dost rozespalá na to, aby poznala, že jsem lhala.

„Jasně, jasně. Dneska ho odnesu na poštu.“

„Děkuju,“ zavýskla jsem do telefonu.

„Pá, zlatíčko.“ Zavěsila telefon. No, tak to bychom měli. Parkoviště se začalo postupně zaplňovat. Pravý čas se jít schovat před mými rádoby přáteli. Šla jsem do budovy číslo pět, kde jsem měla první hodinu. Dějepis. Procházela jsem zaplněnou chodbou, když můj zrak padl na Lauren a její partu. Povídali si. Když uviděli opět tu dívku, okamžitě ztichli a každý se začal věnovat svému. Kluci si začali povídat mezi sebou. Jessica nepřítomně hleděla na dveře od třídy a Angela dělala, že se přehrabuje ve své tašce. Mia měla ruce plné nějakých papírů a nekoukala na cestu. Najednou Lauren natáhla nohu a Mia o ní zakopla. Zákonitě spadla na zem a papíry se jí rozsypaly po podlaze. To už na mě bylo moc. Okamžitě jsem se vydala k nim. Nevšímala jsem si posměšků mých spolužáků a pomohla Mie se postavit. Pak jsem začala sbírat listy, které jí vypadly.

„Děkuju,“ řekla potichu a nesměle se usmála.

„Za nic. Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se, když se jí v očích zaleskly slzy.

„Jo, jsem v pohodě. Jen jsem trochu nemotorná.“ Pohledem hypnotizovala podlahu. Moc dobře jsem věděla, že tohle její nešikovnost nezpůsobila.

„Neřekla bych, že jsi spadla sama od sebe,“ odporovala jsem jí. Podívala se mi do očí.

„Jsem Mia Cullenová,“ natáhla ke mně ruku.

„Bella Swanová.“ Potřásly jsme si rukama.

„Já vím. Celá škola čekala, až přijedeš.“

„Hm, no to je možný,“ nevěděla jsem, co jí na to říct. Najednou se za mnou ozval starostlivý hlas.

„Mio, Mio… jsi v pořádku?“ Přede mnou se objevil její bratr. Edward.

„Jo, jsem v pohodě. Tady Bella mi pomohla,“ pokynula ke mně hlavou. Až teď si mě všiml. Změřil si mě pohledem, ale nic neřekl. „Bello, tohle je můj bratr Edward. Edwarde, to je Bella,“ představila nás. Svůj pohled nasměroval na ni a dělal, že tu nejsem. Tohle jsem neměla zapotřebí.

„No nic, tak já asi půjdu,“ rozloučila jsem se a odešla na hodinu. Ve třídě jsem zůstala stát vedle dveří a čekala na učitele, abych mu předala index a převzala si učebnici. Mezitím se lavice zaplnily. Po chvíli přišel profesor. Vzal si můj průkaz a s učebnicí mě uvedl na mé místo. Shodou náhod bylo vedle Mii. Ta se na mě usmála. Nestihla jsem se ani posadit a už se mi omlouvala.

„Bello, prosím tě, omluv mého bratra. On je… no, prostě není zvyklý se bavit s cizími lidmi.“ Při posledním slově se zvláštně uchichtla.

„To je v pořádku.“ Zazvonilo a učitel započal výuku. Zbytek dopoledne uběhl bez problémů. Po druhé hodině jsem ještě poslala SMSku mamce, aby mi nezapomněla poslat ten deník. Na obědě jsem opět seděla s Laureninou partou. Když přišli Cullenovi, tak se opakovala stejná situace jako včera. Opět se vraždili pohledem. Když do jídelny vstoupil Edward, Lauren se začala koketně usmívat. Cože? Takže ona se snaží zaujmout Edwarda? Dobře, nejen, že je Lauren namyšlená, ale i neskutečně hloupá. To si vážně myslí, že ho sbalí, když bude shazovat jeho sestru? No dobře, nejsou sice vlastní sourozenci, ale i tak. Sice jsem viděla Edwarda jen chvíli, ale na Miu se rozhodně nedíval jako na holku, spíš jako na svou hodně malou sestřičku. Jakmile vstoupila i Mia, tak si Lauren výsměšně odfrkla. To už na mě bylo moc. Rychlostí blesku jsem vstala.

„Bello, děje se něco?“ zeptala se mě Jessica. Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Myslím, že my kamarádi nebudeme,“ řekla jsem docela naštvaně. Všichni se na mě podívali. „Nezlobte se, ale nebudu sedět u stolu s někým, kdo šikanuje mou spolužačku. Chováte se jako hyeny.“ Vzala jsem si tašku a tác s jídlem. Pohledem jsem vyhledala nějaký volný stůl. Bohužel všechny byly obsazené. Podívala jsem se na Cullenovi. Zdálo se mi to, nebo na mě překvapeně zírali? Přešla jsem k odpadkovému koši a vyhodila do něj netknuté jídlo. Vypochodovala jsem z jídelny a mířila si to k lavičkám. Tam jsem počkala na zvonění. Šla jsem na poslední hodinu. Biologie. Vešla jsem do třídy a ihned zamířila k učiteli. Opět si vzal můj průkaz a posadil mě k… Edwardovi. Vybalila jsem si věci a posadila se. Pohledem jsem zavadila o Lauren. Bylo jasné, že je na mě naštvaná a zároveň, že mi závidí. Schválně jsem se škodolibě usmála.

„Ahoj,“ ozval se melodický hlas vedle mě. Překvapeně jsem se na něj otočila. „Chci se ti omluvit za to, jak jsem se choval dnes ráno.“ Jen jsem přikývla, protože jsem si nebyla jistá, co ze mě vypadne. Navíc jsem se nemohla odtrhnout od jeho frustrovaného výrazu. Jeho zlaté oči. Moment zlaté? Včera je měl černé. I tak mě ty oči přitahovaly. Zazvonění mi pomohlo se vymanit z jeho pohledu. Zvláštní, že jsem byla vedle něj docela nervózní. Sledovala jsem učitele a přesto jsem nevěděla, o čem mluví. Jediné, co jsem dokázala vnímat, byla Edwardova přítomnost.

Zazvonilo a já si začala pomalu balit věci. Loudala jsem se jako v mrákotách. Když jsem došla na parkoviště, bylo poloprázdné. Zamířila jsem k náklaďáčku, když jsem si všimla prázdné pneumatiky pod kabinou řidiče. Rychle jsem se k němu rozběhla. Na první pohled bylo jasné, že gumu někdo nařízl. Vzteky jsem do toho kola kopla. Pak jsem uslyšela tichý smích. Otočila jsem se tím směrem a viděla Lauren, jak spěchá ke svému autu.

Mohlo mi být jasné, že se mi pomstí. Nejdřív jí vmetu do tváře, jaká to je hyena a nakonec se posadím vedle toho, kvůli kterému se tak chová. Otevřela jsem dveře a na sedadlo položila tašku. Pak jsem se nahnula nad korbu náklaďáku, abych si vytáhla hever a klíč na šrouby. Sice jsem pneumatiku nikdy neměnila, ale v autoškole nás naučili teorii. Připravila jsem hever a pokoušela se odšroubovat šrouby. Nešlo to. Jak by taky jo, když ten náklaďák je starší než můj otec. Vzteky jsem hodila šroubovák se zvedákem na korbu a sedla si za volant. Zabouchla jsem dveře a v tašce hledala mobil. Najednou se ozvalo zaklepání na okno. Lekla jsem se. U auta stál Edward. Stáhla jsem okýnko.

„Nechceš pomoct?“ zeptal se. Chvíli jsem přemýšlela a pohledem hledala Laurenino auto. Stála tam a pozorovala nás.

„Díky, ale ne. Opravdu nemám zájem mít zítra propíchaný všechny pneumatiky,“ řekla jsem upřímně. Překvapeně se na mě podíval.

„Jak to myslíš?“

„Lauren po tobě nepochybně jede a jsem si jistá, že tohle je její práce,“ vysvětlila jsem.

„To chceš říct, že to udělala kvůli mně?“

„Jen z poloviny. Tu druhou část mám na svědomí já. Řekla jsem jí, co si o ní myslím a ona to zřejmě neunesla.“ Usmála jsem se nad jejím výrazem, když jsem řekla, že nebudeme kamarádky.

„Takže?“

„Takže, díky za nabídku, ale radši zavolám tátovi. Ten mi pomůže.“ Přikývl a odešel. Lauren nastartovala auto a odjela.

Zavolala jsem Charliemu a vysvětlila mu svou situaci. Po půl hodině přijel i s policejní odtahovkou. Náklaďáček mi odvezli do servisu a táta mě hodil domů. Převlékla jsem se a udělala úkoly. Pak jsem se začala nudit. Ve Phoenixu bych si sedla za mámino piano a trochu si brnkala. Bohužel tady piano není. Tak jsem si zapnula rádio a začala uklízet. Pak jsem si vlezla do sprchy. Když jsem vyšla z koupelny slyšela jsem televizi. Táta byl doma. Seběhla jsem do kuchyně a nachystala večeři. Od včerejška zbylo kuře, takže jsem ho naservírovala na talíře a ty pak dala ohřát do mikrovlnky. Po jídle jsem umyla nádobí a s dobrou noc jsem se vydala do pokoje. Chvíli jsem si četla, ale moc mě to nebavilo. Nakonec jsem skončila u činnosti, kterou jsem dělala dnes ráno. Hypnotizovala jsem strop svého pokoje.

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová - 3. kapitola: