Demetri se jen ujistil, že našel opravdu talentovanou dívku. Nemůže se dočkat, až všechno řekne Arovi a těšil se na uznání, které mu určitě náleží. Ale netuší, že i jeho příběh se bude měnit... čím víc se bude blížit Valentinina proměna.
08.09.2010 (08:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2966×
…
Demetri sledoval Valentinu z bezpečné vzdálenosti. Její sestra netrpělivě podupávala a čekala, až si vybere knížky.
Demetri věděl, že bude muset zasáhnout. Dát jí podnět k tomu, aby se do Volterry přijela podívat. Usmál se, když spatřil jednu z knih.
A na tváři se mu roztáhl úsměv i podruhé, když viděl, že starší z dívek zmizela.
A věděl, že bude muset jednat rychle, čočky v jeho očích začínaly pálit, začínaly se rozpadat. Byl nejvyšší čas.
***
12:50
„Tino, víš co? Já se jdu podívat támhle… ale už si konečně vyber,“ povzdechla si Linda a vypařila se.
Já rozhodně nechtěla nic uspěchat. Vybrat si pořádnou knížku nebyl lehký úkol. Zvlášť když už jsem jich víc jak polovinu přečetla.
„Slečno?“ ozval se za mnou krásně melodický hlas, až mi naskočila husí kůže.
„Ano?“ otočila jsem se překvapeně. Naproti mně stál muž. A velmi pohledný muž.
„Máte ráda historii?“ stoupnul si vedle mě a natáhl se po jedné knize. Hned v zápětí ji ale vrátil zpět na místo.
„Ano, mám,“ přikývla jsem.
Viděla jsem, jak se pokřiveně usmál. „Možná, že byste si mohla přečíst tohle,“ podal mi knihu z horní police.
Začervenala jsem se. „Děkuju,“ zamumlala jsem.
„Třeba se ještě někdy potkáme,“ znovu se usmál a zmizel stejně tak rychle, jako se objevil.
Prudce mi bušilo srdce. A ani jsem nevěděla proč. A ani jsem si knihu neprohlédla, prostě jsem ji vzala a šla k pokladně.
„Ukaž?“ Objevila se vedle mě Linda. „Etruská města? Co to je?“ nechápala.
„Etruskové byli první vyspělá civilizace ve starověkém Římě,“ zamumlala jsem nepřítomně.
„Hm,“ pokrčila rameny a zářivě se usmála na prodavače. „Tino, co kdybychom si šly dát něco k jídlu? Začínám mít hlad.“
„Jo, jasně, proč ne,“ pousmála jsem se a zaplatila.
Vyšly jsme z obchodu ven a já se podívala na tmavou oblohu. „To je teda fakt léto,“ zamračila jsem se.
„Třeba v Seattlu bude líp,“ zašklebila se.
„Pochybuju,“ oplatila jsem jí úšklebek.
Najednou jsem v zorném poli zaregistrovala stařenku o holi, která se šinula k přechodu pro chodce.
Můj zvláštní pocit byl zpátky. Stála jsem jako paralyzovaná a jen zírala. Něco se dělo.
„Tino,“ drkla do mě Lin.
„Počkej,“ zamumlala jsem, vrazila jí do ruky papírovou tašku s knihou. Rozeběhla jsem se ke stařence, která se blížila k přechodu pro chodce.
Lehce jsem se dotkla jejího ramene. „Prosím vás, nevíte, kolik je hodin?“ řekla jsem první, co mi vytanulo na mysli.
„Ale jistě, děvenko, počkej chvilku,“ usmála se na mě.
Ale já jí věnovala jen malou část své pozornosti. Pořád jsem čekala…
„Jsou dvě minuty po jedné hodině,“ znovu se usmála.
„Děkuju,“ pousmála jsem se taky.
„Nashledanou,“ rozloučila se.
„Ne, počkejte,“ zarazila jsem ji znovu. „Nevíte, kudy se dostanu k Národní galerii?“ plácla jsem další otázku.
„To je odsud trošku z ruky,“ zakroutila hlavou, ale dala se do vysvětlování. Skoro jsem ji nevnímala, když najednou se po silnici hnalo auto obrovskou rychlostí. Projelo kolem nás, v zatáčce dostalo smyk, ale řidič to ustál a jel dál.
Oddechla jsem si. Pocit zmizel.
„Děkuju vám mnohokrát, mějte se hezky,“ rozloučila jsem se s ní a ještě chvíli sledovala, jak se pomalu belhá přes přechod na druhou stranu ulice.
„Cos jí chtěla?“ ptala se Linda, jakmile jsem se vrátila.
„Nic důležitého,“ zamumlala jsem.
***
Demetri překvapeně sledoval scénu před sebou. Dokázal celkem slušně analyzovat situace. Pochopil, co se stalo před chvílí.
Ona té stařence zachránila život.
Kdyby ji nezadržela, auto by ji na přechodu smetlo.
Nechápal, co to znamená.
K čemu to vede.
Dokázala pracovat s budoucností? Měla vize? Jako ta malá vegetariánská upírka?
Nebo to bylo něco jiného?
Ale věděl jedno.
Našel mocný talent. Velmi mocný.
***
17:40
Když jsem si balila věci, narůstalo ve mně přesvědčení, že se mi do Seattlu opravdu nechce.
Ale na druhou stranu jsem cítila, že je důležité, abych tam jela.
Tentokrát jsem se ani nechtěla vymlouvat nebo simulovat nějakou hroznou nemoc. Jako neštovice, černý kašel nebo malárii.
Jasně, nikdy mi to nepomohlo. Ale teď jsem ani opravdu nechtěla.
Na vrch kufru jsem hodila knížku o etruských městech. Moje mysl zřejmě nepokládala za důležité si zapamatovat víc než jen ty světle hnědé pronikavé oči, které mě sledovaly.
Ten pocit, který mě nutil zastavit stařenku před tím autem, zřejmě vytěsnil předchozí situaci. Až na ty podivné oči.
Zaklapla jsem víko od kufru, kde polovinu zabíraly stejně Jimovy věci. Ať už hračky, nebo oblečení.
Věděla jsem, že nám mamka důvěřuje, co se Jimmyho týče. Lindě bylo třiadvacet, mně o dva roky míň. Ale… představa, že bych měla dítě v sedmnácti, jako máma, mě děsila. A ona zvládla děti dvě. A ještě se zvládla vypořádat s otcem…
Zatnula jsem ruku v pěst. Vzpomínka na včerejší večer mě děsila a zároveň vytáčela. Toužila jsem se mu jednou postavit a pomstít se za to všechno, co mámě udělal. I za jeho sledování. Které chtěl včera nejspíš zakončit pořádnou hádkou.
„Tino! Je večeře, pojď dolů!“ ozval se křik z kuchyně.
Povzdechla jsem si. Mně by jablko klidně stačilo.
Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Osudová romance 2 - Změna plánů (2/2):
Teď jsem začal číst, ale vypadá to zatím moc zajímavě
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!