Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Osudová změna - Prolog + 1. kapitola - Objev

02.10.2010 (20:45) • CannyM • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3040×

Prolog

Psal se rok 1998. Bylo deštivé odpoledne, což znamená naprosto normální den ve Forks. Z malého bílého domečku u lesa se ozýval řev dítěte.

„Nech ji! Neubližuj jí! Odejdi z mého domu a už se nevracej!“ křičel muž na ženu, která držela v ruce cigaretu a pálila jí malou holčičku.

„Já jí neubližuji! Já jí pomáhám, aby měla lepší život než já!“ Znovu típla cigaretu o holčiččinu malou ručku. Otec jí chtěl pomoci, ale nestihl to a tak ji mohl jen utěšovat.

„Ne, mami, to bolí!“ vzlykala dívka. Matka zahodila cigaretu, popadla dívku do náruče a odešla ke dveřím.

„Sbohem. Uvidíme se u soudu,“ zabouchla dveře a ona i dívka zmizely venku v dešti, už nikdy se nevrátily…

1. kapitola

Zahrabala jsem v mámině šuplíku. Někde snad musí být. Můj cíl - pudřenka. Ucítila jsem nejdříve něco příliš měkkého, což se mi jevilo jako kapesník. Potom následoval nějaký menší papírek. Ten mě zaujal. Co by tady dělal papírek?
Vytáhla jsem ho a zjistila, že to je fotka. Byl tam nějaký pán a v náručí měl mě, jako malou. Koukla jsem se na zadní část té fotky a na ní byl jen nápis : „Candy a Frank, Forks 1998."
To znamenalo, že mi tam byly 3 roky. Ale kdo je ten Frank? Ta otázka mi stále probíhala hlavou, ale nemám na její řešení čas. Schovala jsem si fotku do kapsy a řekla si, že to nechám na později. Zeptám se na to mé mámy, tedy pokud nebude zase opilá. To bych z ní nic nedostala, i kdybych se sebevíc snažila. No, tak si asi najdu tu pudřenku. Už jsem konečně nahmatala známou, tvrdou a kulatou věcičku. Tak a mám to. =)

Šla jsem tedy do koupelny a začala se svým zkrášlováním. Je poslední den školy, tak bych měla vypadat k světu. Nejdříve jsem se tedy vrhla na vlasy. Mé kudrnaté kadeře, čerstvě umyté a vyfoukané - čili huňaté a stojící na všechny strany - byly největším oříškem mého plánu vypadat dobře. Tak jsem se do toho pustíme. Vytáhla jsem svoji novou žehličku a rozdělila si vlasy do několika částí.

Asi po 30 minutách jsem měla hotovo. Vlasy jsem nechala volně plynout po zádech. Takže vlasy bychom měli. Co dál? Oblečení. Ze skříně jsem vytáhla svou novou minisukni, kterou jsem si pořídila o víkendu a ještě stále visela v šatníku. Potom jsem si vzala triko na ramínka s docela hlubokým výstřihem.
Tak a pustíme se do obličejové části, nejdříve jsem si napudrovala obličej a pak jsem si dala oční stíny. Řasenku a tužku na oči a mám skoro hotovo. Ještě jsem si vybrala svůj nejlepší lesk na rty ve fialové barvě. Tak a můžu vyrazit.
Vzala jsem si svou černou kabelku značky Exe Jeans, do ní jsem si ještě narvala řasenku, tužku na oči, pudr, lesk, klíče, peněženku, hřeben a sluneční brýle.
Pomalu jsem vyšla k autobusové zastávce a za mnou už dobíhala má kamarádka Heidi.
„Čau, Canny," udýchaně vyštěkla.
„Ahoj, tak co, půjdeš odpoledne ven?"
„Nemůžu, s rodiči půjdu do restarace, prý na oslavu prázdnin, ale pro mě to bude spíš utrpení!"
„To tě lituji, no nic, půjdu domů, snad bude máma střízlivá..." řekla jsem pochybovačně, protože ona bývá v pohodě málokdy.
"Ok," řekla a už jsme mlčky mířily za ostatními spolužačkami a vybavovaly jsme se jen o tom, jak se těšíme na prázdniny. No spíše ony, my jsme témeř pořád mlčely.

Po škole

Přišla jsem domů a již ode dveří jsem volala na celý dům: „Ahoj, mami!"
„Čau, Candy, jak jsi se měla?" Ok, tak to je fajn, je střízlivá.
„Skvěle," odpověděla jsem na otázku. V tom jsem si vzpomněla na tu fotku.
„Mami? Nevíš, kdo je na té fotce? Našla jsem ji, když jsem hledala pudr, mně totiž došel.." Ukázala jsem mámě fotku a ta sa na mě nejdříve udiveně podívala, podruhé se podívala naštvaně a pak normálně a odpověděla: „No... to je tvůj táta, žije ve Forks, to je z léta, kdy jste se naposled viděli."
„Aha." Neměla jsem slov. Nečekala jsem, že to tak s klidem řekne. Tak jo, to by bylo.
Vešla jsem do svého pokoje. Takže můj táta. Najednou mi hlavou proběhla zajímavá myšlenka. Kdybych ho našla a nějak se s ním dohodla, mohla bych už klidně žít bez věčně zpité matky.
Rychle jsem zapla svůj notebook a najela si na google. Nacvakala jsem něco ve smyslu pobyt ve Forks a vyjelo mi tam pár odkazů. Zaujal mě jeden. Bylo na něm psáno: „Nabízíme pobyt ve 4-hvězdičkovém hotelu Arial ve městě Forks. Plná penze na týden za..."  To je ono! Pojedu na výlet. No, stát Washington, ve kterém Forks je, je od nás asi 3 státy? Máme dost peněz. Je tam přihláška a mohla bych tam vyrazit třeba už za týden. Vezmu si co nejvíce věcí. Oblečení mám celkem málo, notebook, šminky a ještě nějaké osobní blbůstky. To se vleze do nějakého většího kufru. Musím si o tom sice promluvit s mámou, ale když je střízlivá, tak není moc přísná...

Za týden
Jsem hrozně nervózní. Zjistila jsem si na stránkách Forks, že Frank je tamní policejní šerif. To bude celkem těžké se mu představit. Tedy snad ne..
Nastoupila jsem do letadla a sedla si na své sedadlo. Vedle mě se posadil nějaký kluk, ale to mi je celkem jedno. Let bude trvat tak 3 hodiny. Sedla jsem si co nejpohodlněji a vytáhla jsem si knížku. Snad mi to rychleji uteče...

Autor: CannyM (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Osudová změna - Prolog + 1. kapitola - Objev: