Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otče, zhřešila jsem! - 3. Kapitola

02.01.2010 (08:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3714×

3. Kapitola – Pár kondomů, sekunďák a jeden obleček z latexu. Pomícháme v chlórové vodě a pak vám možná někdo sebere podprsenku...

Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.

Celou noc jsem se převalovala z jedné strany postele na druhou a nemohla jsem usnout. V hlavě mi vrtalo to, co mi Clair vyprávěla o té sázce. No, a když už jsem byla u jejího splnění, vybavil se mi ten Edwardův oplzlý pohled. Nervózně jsem se zavrtěla a snažila jsem se zabrat. Ale i když se mi podařilo usnout, pronásledoval mě i ve snu. Pořád dokola se mi zdálo o tom, jak naplňuje sázku…. Vždycky jsem se včas probrala, ale i tak jsem to v pět ráno vzdala a šla jsem se osprchovat.

Už v šest ráno jsem byla učesaná a oblečená do černé vyžehlené a ráno vyprané uniformy. Seděla jsme v hale. V ruce jsme držela papírový kelímek plný černé kávy s mlékem bez cukru. Byla jsem snad jediná provozu schopná osoba v okruhu jednoho sta metrů. V hale jsme seděla, až do osmé do rána kdy už došla i Clair a nadšeně mi vyprávěla o rande s nějakým Bobem.

Pomalu jsme se loudaly k velkému sálu, kde měl být sraz zaměstnanců a Esme nám měla všem oznámit, jestli přibudou nějací noví hosté a jestli nebudou nějaké změny v rozvrhu prací. Do předepsané půl deváté jsme to stihli a posadili jsme se každá na jednu židli. Esme přesná jako hodinky dorazila ihned při prvním úderu velkých starožitných hodin, které viseli na stěně.

„Dobrý ráno děti.“ Začala ta milá paní.

„Dneska toho bude víc.“ Zamumlala k nám a začala se hrabat v papírech, které si donesla sebou. Po pár sekundách vytáhla jeden bílý list papíru a začala vyjmenovávat nové hosty a přiřazovala jejich apartmá různým pokojským. Já nedostala žádné z nich, ale Clair hned dvě. Já spokojená a Clair nasraná jak lední medvěd v létě jsme odcházeli ze sálu do skladu, kde jsme vyfasovali už doplněné vozíky. A pak, už připravená a vyzbrojená jsem vyrazila na tu fušku…

Pouklízela jsem všechny pokoje a nakonec jsem si nechala ten atomový bunkr úplně nahoře. Výtahem jsem vyjela do posledního patra budovy a vjela jsem na malou chodbičku, ze které vedla jenom dvoje dveře - jedny do pokoje a jedny na schodiště. Vytáhla jsem nové rukavice, které jsem si k této příležitosti vyžádala ve skladu. Byly pevnější, než ty normální a absolutně nepropustné. To bylo to, co jsem pro úklid 301 potřebovala… Plus nějaké železné sudy na nebezpečný odpad, ale to už bych nejspíš chtěla moc…

Pomalu jsem otevřela dveře do pokoje, a stejně, jako předešlý den zůstala na pokoj zírat s otevřenou pusou. Pokoj byl snad ještě čistější, než jsem včera odcházela. Postel ustlaná, okna vyleštěná, na zemi ani smítko, na skříňkách ani smítko prachu. Že by dostal rozum? Napadlo mě a váhavě jsem vstoupila. Jak se zdálo, ani povlečení by se nemuselo měnit, stále vonělo po aviváži a nebyl na něm ani flíček, ale i tak jsem ho musela vyměnit. V žádném z ostatních pokojů nebylo už třeba nic uklidit, tak jsem otevřela dveře poslední místnosti - koupelny.

Otevřela jsem poslední dveře, za kterými jsem měla uklízet. Brada mi spadla k hrudníku a oči mi vylézaly z důlků. Tak jestli jsem si myslela, že se umoudřil, velice jsem se mýlila. Tady to bylo ještě horší než celý pokoj ze včerejška. Na zemi se povalovalo nějaké oblečení neurčitého původu růžové barvy a spousta dalších věcí. Po bližším ohledání bylo identifikováno jako latexové kalhotky…. Bože můj tak to bylo něco a nebylo to všechno. Svůj vykulený pohled jsme zvedla ze země a přes zaneřáděnou vanu jsem ho zvedala po stěně, na které bylo nalepeno asi tak pět kondomů, až ke stropu, kde byly další dva. No a k tomu ještě podprsenka. Taktéž z latexu. Nechtěla jsem to radši vědět, jak na tom stropě držela. Na lustru ještě vysela jedna punčocha a ta druhá byla pověšená na zrcadle. Moc jsem nepřemýšlela, jak se to tam všude dostalo.

Znechuceně jsem zabouchla dveře a vzala jsem si rukavice, čisticí prostředek a nějakou hadru. Vrhla jsme se do toho po hlavě. Ne zrovna doslova ale nejdřív jsme vydrhla vanu. Nějak divně lepila… moc jsem to neřešila. Nechtěla jsem to vědět. Pak, po půl hodině jsem si vzala pytel na prádlo a i s rukavicemi, pro jistotu jsem začala sbírat oblečení ze země. Když jsem se dostala k prvnímu růžovému kousku, neodolala jsem a podívala jsem se, co to vlastně je.

Úplně nahoře to byla nějaká čepička obšitá krajkou a nahoře byla ještě bílá mašlička… Zkoumala jsem to s nakloněnou hlavou na stranu a nějak mi nedocházelo, na co on může mít čepičku z latexu s mašličkou… pod ní ležela podprsenka stejné růžové barvy taky s mašličkou no a nakonec krátká skládaná růžová minisukně s něčím co vypadalo jako zástěrka! Zděšeně jsme to celé pozorovala. Tak tohle byl kostým pokojské.  Ale co mě vyděsilo ještě víc, byl ten předmět pod tím vším “oblečením“. Černý bičík tam tak ležel jakoby nic. Z toho mě málem trefilo.

„On je fakt úchyl.“ Zamumlala jsem a všechno jsem to nacpala do pytle tak, abych se toho moc nemusela chytat. Když už to tam všechno bylo nacpané bez újmy na mém zdraví, začala jsem lovit ty punčochy. No a pak abych mohla konečně pytel poslat do prádelny, jsem musela ještě sundat tu divnou podprsenku ze stropu. A jelikož jsem byla akční ani mi to moc dlouho netrvalo. Vytáhla jsem kleště, které jsem si z prozíravosti radši vzala sebou a začala jsem to páčit dolů. Šlo to celkem ztuha. Ale nakonec jsem ji strhla i s kusem omítka.

„On to tam snad přilepil sekunďákem…“ kroutila jsem nad tím nechápavě hlavou. Nakonec, po další úmorné hodině, kdy jsem ty kusy gumy sundávala ze zdí, se mi to povedlo a zbývalo už jen vydrhnout ještě sprchový kout, umyvadlo, podlahu a vyměnit ručníky. Což docela šlo, tak jsem si dala sluchátka od MP3ky do uší a začala si potichoučku při práci zpívat spolu se zpěváky.

Začala jsem s umyvadlem a obřím zrcadle. Ještě jsem doplnila mydélka vyměnila ručníky. Skoro úplně ke konci jsem si nachystala vodu a setřela jsem zem. Když podlaha vyschla, navoněla jsem celou místnost, aby konečně zmizel nepříjemný zápach desinfekce, kterou jsme vymydlila místnost od podlahy až po strop. Natočila jsme vodu a nachystala jsem si další novou láhev desinfekčního prostředku, dneska už třetí. Přenesla jsem si kýbl vodou ke koutu a pustila jsem se do práce.

Tak, ještě ten kout vpravo a mám hotovo! Vymáchala jsem hadr a znova se předklonila nad spodek sprchového koutu, když jsem něco ucítila na zadku. No… něco, ruka. Bože, ruka!!!

Vystřelila jsem ze své pozice, jak nejrychleji jsem mohla. Sluchátka mi vylétla z uší a má ruka vystřelila rychleji, než jsem stačila zaregistrovat, kdo to byl. Až pak, po obrovském plesknutí mokré  rukavice o tvář jsem se na dotyčného podívala. To-snad-ne! Edward!

Stál tam. Jeho vykolejený pohled na mou ušpiněnou rukavici byl k popukání, ale mě zajímali úplně jiné věci než je jeho dokonalý sexy obličej ušpiněný od vody.

„Můžeš mi sakra vysvětlit, co to bylo?!“ zaječela jsem a vztekle a hodila rukavice na zem. Nezvedala jsem je a prostě jsem se otočila, ale on mě chytil kolem lokte a nehodlal pustit.

„Myslím, že tu ještě máš práci,“ řekl posměšně a hodil hlavou k nedomytému sprchovému koutu. Oči mu při tom vesele jiskřily.

„A já myslím, že tu už žádnou práci nemám, pokud nechceš, abych tohle nenahlásila, jako sexuální obtěžování!“ řekla jsem přeslazeně s dávkou ironie a se zvednutou hlavou zamířila na chodbu.

Edward na mě ještě něco pokřikoval, ale já ho nevnímala. Vešla jsem so chodby, chňapla jsem vozík a s připitomělým úsměvem výherce jsem ho odvezla do skladu a poté se převlékla.

Zamířila jsem přímo do svého pokoje, protože byl hic, rozhodla jsem se, že si skočím do bazénu, zaměstnanci totiž mohli využívat bazény, sauny a i ostatní vybavení hotelu, tak proč toho nevyužít?

Vybrala jsme si jedny z kopy plavek, které jsme si přivezla z Phoenixu a ještě jsme si vzala župan a žabky. Vyšla jsme na chodbu a tam jsem zřejmě narazila do zdi. Zvedla jsem svůj pohled a při tom jsme si mnula bolavý nos. Nade mnou se tam skláněj ohromný kluk s krátkýma černými vlasy a vedle něj stál kluk naopak s kudrnatými podlouhlými vlasy barvy uschlé trávy.

Hrozně jsme se jich lekla. Až tak že jsem bezděky ustoupila o krok vzad. Ti kluci se jenom usmáli a pokračovali k hlavním dveřím, ze kterých se vycházelo ven z hotelu. Já ihned po tom, co jsem se uklidnila, jsem taky pokračovala v cestě k bazénu.

Zvláštní, řekla jsem si, když u bazénu nikdo nebyl. Jenže pak jsem si vzpomněla, že tu je tolik bazénů... A, i když byl tenhle nejspíš 2x tak velkej, jako můj pokoj, stejně byl nejmenší. Ale ne, že by mi to vadilo, mít bazén pro sebe samu se mi spíš líbilo...

Dala jsem si opalovací krém a ručník na lehátko, sundala z vlasů gumičku a napřáhla jsem ruce a skočila do vody. Studené kapičky vody se mi zabodávaly do kůže, ale bylo to příjemné. Oproti tomu vedru venku tak osvěžující…

Pomalu ale jistě jsme plavala na znak jednu délku za druhou, až jsme se dostala k číslu deset. Položila jsme se na vodu a nechala jsem se unášet jemným proudem, který vznikal díky odtokům vody. Mírně jsme vířila rukama vodu kolem svého těla a užívala jsme si to ticho, které mi poskytovala voda. Uvolňující pohyby jsem zastavila ihned, jak někdo skočil do bazénu a vystříkl mi tak vodu do obličeje. Byla jsem vděčná za zavřené oči, jinak bych ten chlór vymývala ještě týden…

Vylekaně jsme se vzpřímila a začala jsme pohotově šlapat vodu. Onoho plavce jsme neviděla. Nikoho jsem neviděla. Až pak se mi kolem krku omotala něčí horká a snědá ruka. Rty oné osoby se mi přisály nad spánek a já úlevně vydechla.

„Jacku.“ Zašeptala jsem úlevně a otočila jsem se obličejem k těm malým kamínkám. Políbila jsme ho na rty a při tom jsme mu omotala nohu kolem štíhlého pasu.  Ruce jsem si do sebe zahákla za jeho krkem a rty jsme natlačila na ty jeho. Když jsem konečně ukojila moji touhu po polibku, mohla jsem rozumně uvažovat…

„Vylekal jsi mě!“ vyčetla jsem mu. Ale víc jsme toho nestihla, protože jeho rty se znova tlačili na ty moje. V téhle poloze jsme se dostali, až ke kraji bazénu, kde mě natlačil na jednu ze světelných diod ponořených pod vodou a začal mě náruživě líbat. Vyrušilo nás až decentní odkašlání ode dveří.

Oba dva jsme zvedly hlavu a podívali jsme se na toho idiota Edwarda Cullena. Stál tam. Ruce v bok oblečený jen do šortek a v ruce držel ručník. Za ním se hromadila skupinka polonahých děvčat. Všechny se mezi sebou vesele bavili a smály se na celé kolo. Ani nevím, co mě to popadlo, ale skoro jsme na něj vyskočila a zakroutila jsem mu tím jeho rozkošným krčkem… Ale Jake mě zachytil… škoda.

„Čao Edwarde! Co ty tady?“ zeptal se Jake zvesela a začal se pohybovat i se mnou omotanou kolem pasu ke schůdkům. Tam mě ze sebe sloupl a nechal samotnou. Nasupeně jsme se otočila a začala jsem plavat další délky. Plavání jsme zbožňovala. Byla to jedna z mála činností, při které jsem měla opravdu malou možnost se přizabít…

Snažila jsem se nevnímat Jakea, jak se směje na celou tuhle místnost a ty holky se smějou s ním. Když jsem plavala už skoro po dvacáté tam a zpátky začali mě pálit svaly na nohou a pak jsem se položila na vodu. Do uší jsem si nechala natéct vodu a obalila jsem se jako když do bubliny, ve které bylo příjemné ticho a klid.

Když jsem se po tom zvedla a začala jsem znovu šlapat, vodu nebyly tam už žádné dívky, ani Edward jenom Jake seděl na kraji bazénu a pozoroval mě přimhouřenýma očima. Udělala jsem pět temp a už jsem stála na schodku před ním. Jemně jsme ho objala pažemi kolem pasu a políbila jsem ho na krk.

„O čem jste se bavili?“ zapředla jsem mu do ucha a políbila jsem ho na horký lalůček.  Jackob si mě vyzvedl do náruče a objal mě jeho svalnatými pažemi kolem pasu.

„Pozval mě na párty k němu do apartmánu. A samozřejmě i tebe.“ Dodal rychle.

"Na party? Jakou party?" procedila jsem otázku skrz zuby a už jsem viděla ten nepořádek druhý den. A on mě ještě pozve! Tss! No, jak chtěl, tuhle hru nemusí hrát jen on!

"White party... Začíná v devět večer... přijdeš?" zeptal se Jake s nadějí v hlase a nasadil ten jeho štěněčí pohled. Co jiného mi zbývalo? No právě že nic.

O půl deváté večer jsme stála před zrcadlem v koupelné mého pokoje hodnotila jsem svůj zjev. Navlékla jsme se na do upnutých černých kalhot a bílého topu na ramínka. Přes to jsem si ještě přehodila lehké bolerko a kecky na nohy mohla jsem vyrazit. Jake na mě čekal v mojí ložnici propojené s obývákem a zahříval tam jedno z mých křesel. Přivítal mě jemným polibkem na líčko. Chytil mou dlaň do své a vyvedl mě ven z pokoje. Odtud rovnou k jednomu ze tří výtahů.

Tiše jsme vyjeli až do posledního patra poschoďové budovy a vystoupili jsme ven z výtahu. V předsíni stála Clair a nějaká malá holka. Jaka jsem poslala dovnitř a sama jsme šla za holkama.

„Ahoj Clair. Představíš mi tvoji kamarádku?“ zeptala jsem se s milým úsměvem.

„Jistě Bell tohle je Alice, dcera ředitelky hotelu, Alice tohle je Bella je pokojská.“ Ta malá dívka podobající se elfu mi podala ruku a zhrozeně sjela pohledem moje oblečení.

„Pro Krista pána! Co to máš na sobě?“ zeptala se mě a začala mě táhnout k výtahu. Já na ni jen kulila oči a nemohla jsme uvěřit, že tahle holka co mě vidí poprvé v životě, už mě uráží za mé oblečení.

„Ty nevíš co White party?“ zeptala se mě ve výtahu už mírněji. Zakývala jsem hlavou, jakože ne, ale oči jsem stále nemohla vrátit do důlků zpět tam, kam patří. Alice si zhluboka povzdechla a vystoupila v třetím patře a mě táhla za sebou. Stoupla si před jedny ze dveří a vytáhla pozlacenou elektronickou kartu. Odemkla jí dveře a mě zatáhla taky dovnitř.

„sedni si tady a nikam nechoď.“ Poručila mi s ukazováčkem napřaženým k pohodlně vyhlížejícímu gauči. Uposlechla jsem její rozkaz a svalila jsem se do křesla. Celých těch deset minut co jsme tam sama seděla, jsem poslouchala, jak si Alice něco brble v šatně… „To je hrůze, fuj! Chce to něco delší, nebo radši kratšího?“ až pak konečně vyšla ven a na ramínku potaženém sametovou stužkou, které jí vyselo na pravém ukazováčku, vysely ty nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy viděla.

„No nekoukej se na ně tak a obleč si je.“ popohnala mě a ukázala na dveře, které zřejmě vedly do koupelny. Chmatla jsme po ramínku a vběhla jsme do koupelny. Bez sebemenších obtíží jsme na sebe navlékla šaty barvy prvního sněhu. Byly přepásány pod prsy na jemném pásku posázeném jemnými perličkami, se tam vyjímal velký kámen barvy topazu. I lemy okolo véčkového výstřihu byly mírně krémové a pošité jemnými perličkami a flitry. Skoro jsme se jich bála dotknout, abych jim neublížila. I spodní lem splývavé sukně byl postříbřený a pošitý korálky. Všechno to Alice doplnila bílými lodičkami s látkovou růží na kotníku.

Už oblečená do vší té nádhery jsem vyšla před Alice. Připadala jsem si jako popelka. Byla jsem ohromena. Vyšla jsem z koupelny a podívala se na Alici. Ta mě sjela kritickým pohledem a zastavila se na mých prsou. Následovala jsme její pohled, ale nenašla jsme nic hrozného. Uznávám, nebyla jsem zrovna Pamela Anderson ale tohle?

„Okamžitě to sundej Nebo mě klepne!“ řekla Alice pobouřeně a prstem ukazovala na kousek krajky z podprsenky, který vykukoval z šatů.

Vykulila jsem na ni oči a ukázala jsme prstem na ten malý kousíček, co vyčníval. Alice ještě razantně přikývla a já se zase vrátila do koupelny. Svlékla jsem šaty do půl pasu a svlékla jsme si jednu z nejlepších podprsenek, které jsme měla. Zprvu jsme se sice snažila ji zastrčit pod výstřih, ale Alice jako kdyby měla třetí oko mě i přes dveře sprdla jak malý dítě ve školce. Tak jsme si ji radši sundala.

Už bez poloviny spodního prádla jsme vyšla ven před dveře koupelny, v hlavě jsem měla jen jedinou myšlenku: „ Kalhotky si určitě nesundám!“ Ta se usmívala, jako sluníčko na hnoji.

„Ehm… Díky, nevím, jak ti za tohle,” řekla jsem a ukázala na sebe celou „Poděkovat! Jen… na co to všechno?” nemohla jsem se nezeptat. Přeci jen… to oblečení, co jsem měla předtím, nebylo hrozné!

„NO, White party!” řekla a zasmála se „To je ten důvod, protože jít v barevném oblečení na White party by bylo potupnější, než zpívat Celine Dion a nechat na sebe při tom házet špagetama na klučičích záchodcích!” řekla vážně a chňapla mě za ruku a táhla k　výtahu.

„Dobře, protože takhle bych se asi ztrapnit nechtěla… Jsem ti zavázána!”

„No, neboj, já si to vyberu…” řekla a výtah cinknul a otevřel se. Chvilku jsem tam ještě stála a zvažovala, zda se přeci jen nemám vrátit na pokoj, ale Alice mě odtamtud přímo vytáhla a strčila do pokoje, kde panovala nálada, jako v　nějakém nočním klubu. Tma, kterou osvětlovalo jen světlo točící se disco-koule a pár zavěšených reflektorů. Dřívější nábytek byl úplně pryč a nahradila jej pohodlná křesla a sem tam kulaté stoly plné pití a Bůh ví, čeho dalšího.

„Bells! Héj, puso, pojď k　nám!” otočila jsem se za tím hlasem a spatřila u jednoho velkého kroužku lidí přiblble usmívajícího se Jaka. Zuřivě na mě mával a ukazoval na místo vedle něj.

2. Kapitola ≤≥ 4. kapiotla

Janulik NatynQa

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otče, zhřešila jsem! - 3. Kapitola: