Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk - štěstí nebo prokletí? 2. kapitola

sfs

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Otisk - štěstí nebo prokletí? 2. kapitolaOtisknutí je zvláštní věc. Mnozí by řekli, že naprosto neškodná, ale je to tak? Co když se Belle a Edwardovi nebude otisk mezi Jacobem a Ness líbit? Co se stane potom? Bude Ness dlouho pátrat po tom, proč si připadá, jako by jí kus chyběl?

30.07.2010 (21:15) • KattieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1336×

Krásné ráno - ostatně asi padesáté v kuse. Jelikož jako jediná z rodiny můžu spát, využívám toho na plné obrátky. Podívala jsem se na hodiny a viděla jsem, že je půl dvanácté. Pousmála jsem se nad tím zjištěním a poslouchala tlumené hlasy, strejdovy výkřiky a televizi. Velmi dlouze jsem zívla, vstala a převlékla se do krátkých letních šatů, které mi nedávno koupila na nákupech teta Alice. Naklonila jsem hlavu na stranu a prohlížela se v zrcadle. Vlastně ty šaty jsou docela hezké. Pak mi hromově zakručelo v břiše, tak jsem se vydala do kuchyně, že vytáhnu taťku s mamkou na snídani do lesa, dneska nemám chuť na topinky.

Jen jsem nakoukla do obývacího pokoje, abych si ověřila, že to byl vážně Emmett, kdo vykřikoval radostné citoslovce.

„Vidím, že ses dneska ještě nečesala, Ness, jak ses vyspala?"

Samozřejmě, byl to Emmett. Trochu jsem si vyčítala, že jsem vůbec do toho pokoje vkročila, Emmettovy vtípky nesnáším - vlastně nejsem jediná z rodiny, kdo je nesnáší. I Rose, která strýčka nadevše miluje, by ho zabila, když si z ní utahuje. Slyšela jsem Emmettův šibalský smích, když jsem protočila oči v sloup a pokračovala v cestě do kuchyně a dusila v sobě vztek, i když to bylo vlastně spíš k smíchu. V kuchyni - jak jsem předpokládala - stála babička a vybavovala se s mámou a taťkou. Vzápětí vešla do kuchyně Alice, aby dala do váz nové, čerstvě natrhané lilie.

„Dobré jitro, Nessie, " pozdravili všichni sborem - tedy kromě Alice. Ta mě pohladila po vlasech, i když se mírně zarazila nad mým vrabčím hnízdem. Musela jsem potlačit smích.

„Krásné ráno, Renesmé. Jak ses vyspala?" ptala se líbezným hlasem.

Ach, teta Alice. Starostlivá, milá teta.

„Děkuju za optání, teto. Výtečně," odvětila jsem a snažila se ji potěšit úsměvem. Alice si káravě dala ruce v bok.

„Této, jsi mi říkala v pěti letech. Jsem Alice," opravovala mě rozdurděně.

Já jsem se zasmála a šla se přivítat s mamkou a s taťkou.

„Nechtěli byste jít dnes na lov? Nemám chuť na topinky," žadonila jsem a trochu zhnuseně se na topinky podívala.

„Ale jistě, Nessie. Jestli chceš, jdi sama."

Mám prostě dokonalé rodiče. Ty nejhodnější. Bez řečí jsem vyrazila a smlsla si na jedné pumě, už ji zvládám. Na nějakého hnusného losa jsem neměla chuť. Pak jsem zadávila pár králíčků a to mi bohatě stačilo. Hezky jsem se prošla po lese, snila a přemýšlela. Sluníčko svítilo, i když v lese spíš jen tak proudilo pár paprsků. Pak se mi zachtělo domů, popovídat si s Alicí, tak jsem vyrazila směrem k domovu.

Když jsem se blížila k domovním dveřím, slyšela jsem hlasité, rozhořčené hlasy Carlislea, Edwarda a Esme. Zarazila jsem se a zůstala stát jako zkamenělá. Hádali se snad? Teď jsem uslyšela tichoučké „mumly mumly" matky. Nemohla jsem nic zaslechnout. Ale pokračovali v hádce dál, jakoby vůbec například Edward neslyšel moje myšlenky.

Šla jsem tedy blíž. Potichu do domu.

„Jaký to má smysl, Edwarde? Jaký má smysl, že jí v tom bráníš? Alice to stejně ví… Ví, že Jacob v její budoucnosti sehraje velkou roli. Usouzeno z toho, že nic nevidí."

Carlisle. Poznala jsem vážný a rozumný hlas dědečka. Strnula jsem.

„Aliciny vize mi v ničem nemohou zabránit. Budoucnost se může změnit!" oponoval mu velmi rozladěně otec. Vždy má měkký, příjemný a uklidňující hlas, ale tentokrát z něj šel strach.

„Když si  Edward s Bellou něco nepřejí, tak budeme přece s nimi, jsme rodina! Renesmé je jejich dítě, je to jejich rozhodnutí a já teda proti tomu rozhodnutí nic nemám," slyšela jsem Emmetta. Ten zrádce!

Jak to, že mě Edward neslyší? Jakoby tato myšlenka přivolala Edwardovu mysl ke mně.

„Renesmé stojí za dveřmi," řekl Edward. „Vůbec jsem ji přes vaše hlasité myšlenky neslyšel."

Potom jsem slyšela kroky. Otec otevřel dveře a jeho medové oči zachytily můj nesnášenlivý výraz. Trochu ztuhl.

„Kdo je Jacob? Jaká je moje budoucnost? V čem mi bráníš? ... Jaké rozhodnutí? " vychrlila jsem ze sebe stroze.

Edwardovo mírné znepokojení ve tváři vystřídalo naštvání.

„Do toho ti nic není! Tohle je věc mezi mnou a Bellou, nejsi ještě plnoletá!" zakřičel na mě nepřátelsky.

Zůstala jsem stát jako opařená. Do očí mi vrhly slzy a pálily mě. Otec uhnul pohledem. A já jsem se k němu obrátila zády a běžela do pokoje. Sekla jsem sebou na postel a neovladatelně se rozplakala. Samozřejmě až po tom, co jsem vší silou práskla dveřmi. Sakra, rozpadly se. Já jsem si toho ale nevšímala, protože mi to záchvat pláče nedovolil. Ještě nikdy na mě otec takhle nevyjel. Rozběhla se za mnou Rose s Bellou.

„Běžte pryč!" zařvala jsem. Ještě nikdy mi takhle nikdo neublížil. Já vím, je to směšné. Ale oni přede mnou něco tají! Lžou mi celé mé dětství!

„Nechte mě! Běžte pryč, nechci s vámi mluvit!"

Bella se zarazila. Rose přiběhla a přes moje protesty mě začala utěšovat. Tím mě ale ještě víc rozzuřila. Vstala jsem a běžela pryč. Ven z domu. Na zahradě jsem se usadila na lavičce a ke svému velkému překvapení vedle Alice. Ostatní členové zůstali v domě. Opřela jsem se Alici o rameno a rozbrečela jsem se znova.

„Moje milá, neplakej. Jsem si jistá, že Jacoba spatříš."

„Teto, musíš mi o něm všechno říct! Musím ho najít!" řekla jsem naléhavě a vybavil se mi chlapec ze snů.

„V žádném případě Alice! Zakazuji ti to!" ozval se otcův hlas.

Tak on si nedá pokoj. Teta se zamračila a nadechla se, aby mě bránila.

 

 

Líbí se Vám tato povídka? :) Pište mi do komentářů, co se vám líbí a co ne, moc to pro mě znamená, vážně. =))

Kdo by si chtěl přečíst předchozí díly, zde je moje shrnutí

Autor: KattieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk - štěstí nebo prokletí? 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře