Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk vs. Opravdová láska 23. kapitola

08.01.2012 (13:45) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3470×

Pohlédla jsem na Jane, její výraz čpěl soustředěností, hypnotizovala jím Blaye a ten se zlomil v pase v křečích. Použila na něj svou moc. Blay se bránil, ale nebylo mu to nic platné. Spadl na zem a mě stáhl s sebou. Využila jsem toho, že mě nedržel, ale mlátil se do hlavy, aby bolest ustala, a rozeběhla jsem se pryč.

Věděla jsem, že mě už žádná neviditelná zeď nezastaví.

23. kapitola

Jak šeredně jsem se spletla. Nedoběhla jsem ani mezi stromy, které by mě skryly, a odrazila mě neviditelná síla. Dopadla jsem na záda a udeřila se hlavou o zem. V duchu jsem si ironicky pomyslela, jak daleko jsem se dostala, šikulka.
Pomalu jsem se zvedla a věděla, koho uvidím. Jen jeden úchyl má tuto moc, vytvářet neviditelné pole. Jenže jsem byla opět oklamána. Nebyl to Scott a ani žádné pole, ale upír s krvavě rudýma očima, krvavějšími, než měl Blay a Jane. Byl to on, kdo mě odrazil?

Zvedla jsem se na nohy a začala couvat. Ne, že bych se bála nějakého chlapce, který byl podezřele podobný Jane, ale za ním se objevili další upíři, kteří nevypadali, že by si přišli udělat piknik.
„Kdy tenhle horor skončí?“ ptala jsem se sama sebe v duchu, jako bych na to snad dokázala odpovědět.

„Vážně sis myslel, že se nijak nepojistím, Blayi? Svou vlastní armádou? Nejsem hloupá, abych si myslela, že dokážu Cullenovy porazit jen s tebou a tvým přítelíčkem,“ pronesla Jane se zadostiučiněním. „Alecu, buď tak laskav a přiveď ji zpátky,“ požádala mrňavého upíra. Uposlechl, chytl mě za zápěstí a vedl znovu do mého vězení. Na mrňouse měl sílu skutečného chlapa.

Zatímco jsme kráčeli k Jane, Blay se zvedl ze země a narovnal si ruku do původní polohy. Zřejmě se mu zkroutila, když ho Jane vykoupala ve své moci. Chtěla jsem být škodolibá a začít se mu smát, ale popravdě radši bych byla v jeho zajetí, než v zajetí Jane… Pomalu mi docházelo, že Blay byl jen nevykvětlé poupátko, co se týkalo jeho zkaženého, bezcitného nitra. Za to Jane a její armáda byl pořádný puget růží.

Všechny nápady na vysvobození se vytrácely, až zůstal jeden jediný, který potvrzoval, že ze mě stává cvok. V záchvatu naprosté šílenosti mě napadlo, že bych zazpívala Blayovi rozvíjej se poupátko, třeba by se vzmužil. Akorát mi k tomu neseděla další sloka nejkrásnější světu, Blay rozhodně nebyl krásný. Prohlédla jsem si ho. Ne, není. Je to grázl. U těchto svých domněnek jsem se pozastavila a došlo mi, co to plácám. Blay vypadá úplně stejně jako Emmett a toho miluju. Skutečně teď, v posledních chvílích svého života, rozmýšlím nad takovými hloupostmi?! Měla bych se za to na sebe zlobit, ale neuměla jsem si představit, že se moje nenávist může ještě prohloubit.

Alec do mě silou strčil, odehnal tím mé splašené myšlenky. Spadla jsem přímo Blayovi do náruče. Pokoušela jsem se zbavit jeho rukou, který mi spočívaly kolem pasu, když mě chytal, ale zavrčel na mě a zesílil stisk, tak mi nezbývalo nic jiného, než stát u něj a dívat se, jak v něm kypí hněv, který by rád proměnil v demoliční zbraň a poslal Jane za sedmero hory. Kdyby se přitom zbavil i mě, vsadila bych se, že by mu to vůbec nevadilo. Jasně, vsadila bych na to všechno, co jsem měla, což bylo v tu chvíli spodní prádlo a prostěradlo, omotané kolem mého těla. Byl zázrak, že bylo stále v úctyhodném stavu.
„Je na vás krásný pohled,“ pronesla Jane směrem k nám, chvíli se dívala na mě a pak na Blaye. Nebyla to však jen Jane, ale i celá její armáda. To vážně neexistuje způsob, jak z tohohle pekla ven? Vysmýkla jsem se Blayovi a začala mu bušit do hrudi a řvát na něj.
„Je to všechno tvoje vina! Dívej, cos způsobil! Ty a tvoje pomsta! Bože, doufám, že shoříš v pekle, idiote!!!“ Uvěznil mé útočící ruce ve svých dlaní a zasyčel.
„Nech toho, sakra! Na tohle není čas!“ Tomu jsem se vážně musela smát.
„Není čas? Že by ti to došlo?!“
„Drž hubu!“ Natáhl ruku s cílem uhodit mě, ale v půli cesty se zastavil a znovu zaklel.
„Co hodláš udělat, Jane?“ zeptal se jí.
„Mám plán, za nějž si konečně od Ara získám respekt a dlouho očekávanou pozornost,“ usmála se. „Vyhladím Cullenovy z povrchu zemského.
„Jsem na tvojí straně, Jane, to víš. Měla jsi mi říct, že máš pojistku,“ lezl jí do prdele Blay.
„Nenechal jsi mě mluvit. Okamžitě jsi popadl ji.“ Ukázala na mě. „To jediné tě v tu chvíli zajímalo. Blay chtěl něco nabídnout, ale Jane ho umlčela zvednutím ruky. „Přiznej, že k ní něco cítíš. Já tohle poznám.“
„Si piš, že to pozná, kámo. Nešťastná láska je její tradiční písnička,“ poznamenal Alec a evidentně se bavil. Wow, vypadá najednou tak v pohodě.
Všimla jsem si, jak Blayovi taky zacukaly koutky, na což hned Jane zavrčela jak bulteriér.
„Sklapni, Alecu!“ okřikla ho a otočila se zpět na nás. „Přiznáš se a beru tě do týmu. Pokud ale ne, jsi z kola venku.“
„Proč ti na tom tak záleží?“ otázal se Blay.
„Přiznej to!“
Bože, měla jsem téhle zbytečné konverzace plné zuby.
„Nemůžeš jí prostě odpovědět?! Řekni jí, jak moc mě nenávidíš!“ vložila jsem se do toho.
„Fajn! Nenávidím tě!“ vpálil mi do obličeje a zopakoval to i pro Jane. „Nenávidím ji!“
„Dobrá, tak ji zabij. Teď tady přede mnou,“ poručila a vytáhla zapalovač.
„Potřebujeme ji proti Cullenovým,“ odporoval, zaskočený jejím rozkazem. Neobtěžovala se s nějakým vysvětlování a hodila mu zapalovač. Obratně ho chytil a nechal vzplanout oheň.
Vyděšeně jsem na něj hleděla a začala se hroutit, jako už dvacetkrát za pár posledních dní.

Prosím, přijďte si už někdo pro mě. Mami, tati, Ricku. Tohle už dlouho nevydržím.

Slabostí se mi podlomila kolena. Blay mě zachytil, abych nespadla, a oheň od zapalovače vzplanul ve velký plamen. Ucítila jsem pálení.

Doufám, že se nebudete zlobit za délku kapitoly. Původně měla být delší, ale trochu nestíhám, a tak jsem vám sem hodila aspoň kousíček. :)

Velmi mě potěšil váš zájem, nevěděla jsem, že je vás tolik. Moc děkuju.

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk vs. Opravdová láska 23. kapitola: