Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk vs. opravdová láska 3. kapitola

Bells a Jake

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Otisk vs. opravdová láska 3. kapitolaJak se vyvine přepadení Silver Paulem? Řekněme, že dobře. Ale Paul stále není schopný překonat svou nechuť vůči upírům. Chová se hnusně, ale Silver to k němu stejně táhne. Že by otisk?

09.10.2010 (07:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2408×

 

Zapojila jsem naše rty a polibek už zdaleka nebyl jako dřív. Změnil se ve vášnivý, sžírající, takový ten, kdy se nemůžete nabažit toho druhého, bojíte se, že zmizí a vy nikdy nebudete mít možnost ochutnat tu svůdnou část mezi bradou a nosem. Horko zaplavovalo atmosféru v celé kuchyni. Zda to bylo chtíčem, který jsem cítila či žárem jeho těla, to jsem s určitostí nemohla určit.

Odtrhl se. Odtrhl se a otočil ke mně zády, zajel si prsty do vlasů a hluboce se nadechoval.

„Co jsi zač? Protože upír určitě ne. To bych cítil odpudivý pach a ne nasládlou vůni po hruškách, pro kterou bych vraždil.“

 

3. kapitola

 

Silver Fuentés

Stále jsem popadala dech. Proč se sakra odtrhl? Uvnitř jsem bojovala sama se sebou a až po chvilce zjistila, že se na mě se zájmem dívá.

„Cos říkal?“ vypadlo ze mě. Hruď se mi zvedala a klesala. Byla to taková rychlost, že jsem měla pocit, že vydýchám všechen kyslík v místnosti.

Přistoupil ke mně blíž. Rukou zajel do mých vlasů a tvářil se zmučeně. Proč to teda dělá, když si ubližuje?

Nádherná. Prozradily ho myšlenky. Ne, to nejde! Znovu se ke mně otočil zády a já dál naslouchala jeho myšlenkám. Že se to stane právě mně?! Do háje. Mohl bych se na to… Zavrčel. Dívala jsem se na něj a vyčkávala. I v něm se odehrával boj.

„Jsem poloupírka.“

Cože je? Poloupírka? Díval se na mě překvapeně, začínala jsem znovu cítit horko. Jeho pohled se mnou dělal věci, které vůbec nebyly dobré. Aspoň ne pro mě jako pro ženu.

„Aha,“ řekl. „Tvoji rodiče?“

„Jsou to úplní upíři. Rick byl první a přeměnil mamku, když umírala. Ta pak přeměnila mě, ale něco se zvrtlo. Jak sám vidíš, jsem jen poloviční,“ začala jsem mu vyprávět naši minulost a sama nevěděla proč to dělám. Že bych mu důvěřovala? Po tom, co mě napadl? Blázne, nadávala jsem na sebe.

Cítí to stejné jako já? Slabost. Zrychlený dech. Chvění při slabém náznaku úsměvu?

 

Usmála jsem se. Tak v tom nejsem sama.

„Jo, přesně tohle cítím taky,“ odpověděla jsem mu. Odstoupil ode mě a zamračil se.

 

„Jak jsi…“

 

„Věděla, na co myslíš? Snadno. Umím číst myšlenky. Dokonce je umím přenášet ze své hlavy do něčí jiné. Ale tohle jsem ti jako svému nepříteli asi neměla říkat.“ Pozdě.

 

Lehce mu zacukaly koutky a já myslela, že se mi podlomí kolena. Co se teprve stane, až se usměje úplně? Ani radši nevědět.

 

„Máš pravdu. Prozatím. Dokud budete dodržovat naše pravidla, bude to mezi námi v cajku.“ Odebral se k odchodu.

 

„Proč mě opouštíš?“ zeptala jsem se. „Teda. Ne mě… ale… Už jdeš?“ Přikývl a věnoval mi úsměv. Sakra! Tenhle byl od ucha k uchu. Třísk! Ležela jsem. Přiběhl ke mně.

 

„V pořádku? Ty padáš jen tak sama od sebe?“ nepřestával se usmívat. Oknem sem proniklo světlo z venku. Máma! Chtěla jsem ho varovat, ale zdá se, že naprosto zbytečně.

 

Zmizel. Odešel. Beze slova.

 

Povzdechla jsem si a šla je přivítat. Oba byli v dobré náladě. Takže se podařilo. Paul sice něco naznačil, ale jistá jsem si být nemohla. Dohoda zní, že my nevkročíme na jejich území a oni na naše. To už neuvidím Paula? Tak to ani náhodou. Musím, vlastně chci a moc.

 

Samozřejmě si máma všimla bordelu, který jsme tu s ním natropili, když mě napadl. Výmluva, že jsem měla špatný den, sice neprošla, ale nikdo už nic nenamítal.

 

 

Uběhl týden a my jsme se ve Forks pořádně zabydleli. Nenašla jsem si žádné kamarády, protože jsem moc nechodila ven. Neustále pršelo a to mi na náladě nepřidávalo. Po celou dobu jsem myslela na Paula. Jak se má? Co asi tak dělá? Má vůbec přítelkyni? Snad nemá, věřila jsem si. Proč by mě jinak líbal?! I když na druhou stranu pro některé kluky to velká překážka není.

 

Po dalším týdnu jsem se začala nudit, a tak se šla projít po městě a prozkoumat místní obchůdky. Žádná sláva. Tohle už zdaleka nebylo San Diego. Vycházela jsem z drogérie a chystala se přejít. Začetla jsem se přitom do návodu na krabičce, a tak se nepodívala přes cestu. Typická chyba. Všechno bylo rychlé. V sekundě po mně skočil kluk a my spadli  na zem. Vedle nás se mihla menší dodávka. Brzdila jak to šlo, ale nedostatečně. Vyjukaně jsem pozorovala tu dodávku a pak se zaměřila na mého zachránce.

 

„Nemáš zač,“ řekl tvrdě Paul, stoupl si a odcházel. Co? Proč se chová zase hnusně?! Do háje! Blokuje si myšlenky. Vrrr. Že já mu něco říkala.

 

„Udělala jsem ti něco kromě toho, že jsem se pořádně nerozhlédla a ty mě musel zachránit?“

 

„Mohla jsi tu udělat pěkné divadýlko. Co by se asi s tou dodávkou stalo, až by do tebe narazila?“ zavrčel. Roztříštila by se, co jiného. Ale aspoň jsem vyvodila fakt, že o můj život mu nešlo. Šlo o prozrazení naší existence.

 

„Víš co? Trhni si! Já si tohle všechno nevybrala a nechtěla tě obtěžovat!“ Rozhodila jsem rukama kolem sebe.

 

Protože se tu shromažďovalo čím dál víc lidí, odtáhl mě stranou.

 

„O tohle nejde…“

 

„Ne? Tak o co?“

 

„O tebe. Jenom o tebe. Nemůžu si pomoct, bojuju, ale nevyhrávám. Štve mě, jak mi na tobě záleží.“ po celou dobu na mě vrčel, ale slovo záleží pronesl sotva slyšitelným hlasem. Hněv polevil a pomalinku mi docházelo, co řekl. Pomalounku jsem se k němu přiblížila, až jsem se dotkli těly.

 

„Tak nebojuj.“ Zamračil se. Zase. Kdy se na mě znovu usměje?

„Musím jít. Dávej si příště pozor.“ Odešel, ale ještě stihl dodat: „Kvůli lidem.“ Frajírek.

 

Jakmile jsem dorazila domu, máma mě zbrzdila, abych s ní dala kousek řeči. Znovu mi připomněla smlouvu mezi námi a Quileuty atd. Jak se říká: Jedním uchem dovnitř a druhým ven.

 

 

Další dny ubíhaly a já ho potřebovala vidět, šíleně moc. Stýskalo se mi, i když na mě byl protivnej. Oblékla jsem si bundu, vzala klíče od Rickova auta a vydala se do La Push. Na zákaz jsem úplně zapomněla. Díky bohu jsem si cestu pamatovala z minule. Jak asi bude reagovat? Znovu mě napadne? Pokud by potom následoval polibek jako předtím, nejsem proti. Uculovala jsem se jako po tabletkách na utlumení bolesti, prostě jako bláznivě zamilovaný snílek. Zamilovaný? Zatřásla jsem hlavou. To ne, je příliš brzy na takové tvrzení.

 

Zaparkovala jsem u Bobbyho chatky. Nikde nikdo nebyl. Pravděpodobně seděli u pláže. A nastalo pro mě dilema. Jít tam či raději ne? Chci ho vidět, to je plus. Ale co když tím způsobím nějaké problémy? To byl mínus.

 

Ponořila jsem se do myšlenek a zkoušela zachytit právě ty jeho. Pokud na mě bude myslet, tak půjdu. Pokud nebude, tak jedu domu.

 

Já mám takový hlad... Sním i Embryho porci… Co asi dělá Silver?... Emily je dneska nádherná… Počkat! Zpátky na Silver. Proč je jen upírka? A co ta její podoba s tou pijavicí Edwardem? Neuvěřitelné. Poznala jsem přesně, komu tyhle myšlenky patří. Paulovi. Jaké pijavici Edwardovi jsem podobná? Vždyť se tak jmenoval můj táta. Mluvil o něm? To by však znamenalo, že je můj táta naživu a upír a ne člověk, jak mi tvrdila máma. Blbost! K mojí smůle na něj už nemyslel, takže jsem nepostřehla tvář toho Edwarda.

 

„Přidáš se?“ zeptal se hlas za mnou.

 

Omlouvám se za konec, ale zajímalo by mě. Kdo si myslíte, že to byl? Komu patřil ten hlas?

(Malá nápověda: Paul to není.)


Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Otisk vs. opravdová láska 3. kapitola:

 1
3. lysithea20
25.08.2011 [19:01]

lysithea20supr, myslim, ze bobby
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Simiik
23.08.2011 [12:53]

SimiikJacob? :D Paul je Paul, ale až o něm budu psát já, pozměním si ho. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Vím, že tě naseru, AGAIN, Emoticon ale já s tím začala a ty se opičíš :D teď jsem zaječela přes celý barák slovo na K***A :D a je nějak ticho, raději jdu na další díl.... :D

1. Kalea
28.07.2011 [13:26]

KaleaHm, tak mě napadá - proč se Paul diví jejímu "poloupírství", když už všichni vědí o Renesmée??? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře