Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk vs. opravdová láska 9. kapitola

08.11.2010 (09:45) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2447×

9. kapitola

> Paul <

Rozeběhl jsem se k lesu, když tu mě zastavil Jacob. Nikdy jsme se neměli moc v lásce, ale ani mezi námi nepanovalo nepřátelství, hněv nebo něco podobného.

„Paule!“ křikl na mě.

„Co je?“

„Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl lehce váhavě. Dodával si odvahu. Proč?

„A nemůže to počkat? Letím za Silver.“

„Tak trochu se jí to týká.“ Teď  už jsem veškerou pozornost stočil jenom k němu. Cokoliv, co se týkalo Silver, bylo pro mě nadmíru důležité.

Pokynul jsem rukou, ať pokračuje.

„Asi bys měl vědět, že dneska obědvala s Emmettem Cullenem. Vím, nemusí to nic znamenat, ale docela dost se k sobě měli.“ O co se snaží?

„Proč mi to říkáš, Jaku?“

„Já jen, že kdyby v tom bylo víc, nebude to pro tebe snadné.“ Nevěřil jsem, že by mi Silver ublížila. Otisk je mocný a musel by ublížit i jí. Neudělala by to.

I když jsem si tím byl jistý, stále ve mně hlodal červíček a nenechal mě na pokoji. Přemýšlel jsem o tom, ale nekladl tomu příliš velký důraz. Jacob plaší. Ano, musí. Neměl bych ho poslouchat. Nemá mě rád. Pravda je venku.

Vylézt po stromě do Silverina pokoje nebyla žádná velká překážka. Lezl jsem do něj nespočetněkrát. Udělal jsem celkem slušný rámus, ale ona si ničeho nevšimla. Stála u zrcadla a k něčemu skláněla obličej. Nezabýval jsem se, co drží v rukou, ale jak vypadá. Ohromně jí to slušelo. Vypadala úchvatně a toho by si všiml i jiný, než zamilovaný trotl jako já.

„Božská,“ vydechl jsem užasle a upozornil tak na svou přítomnost. Trochu sebou trhla, ale pak se na mě zeširoka usmála. Její úsměv byl hodně podobný Edwardovu, když se ksichtil na Bellu.

Překročil jsem vzdálenost mezi námi a udělal něco, na co jsem se těšil celý den jako pejsek na kostičku. Hrubě jsem ji políbil. Srdce mi bilo na poplach. Nešlo zpomalit. Byla pro mě vším. Ale i přesto jsem se nemohl zbavit odporného zápachu. Odtáhl jsem se od ní a až po té se podíval, cože to vlastně celou dobu drží v rukou. Klučičí tričko.

„Čí je? Smrdí pijavi… smrdí.“ Při slově pijavice jsem se zadrhl. Silver nesnáší, když takhle říkám upírům. Tak jsem to radši zamluvil.

Chvíli váhala a pak odpověděla nejistě: „Ehm. Je Emmetta Cullena. Půjčil mi ho, když se mi ve škole stala nehoda.“

Zprvu jsem se lekl, jaká nehoda se tak mohla stát a zda je v pořádku, ale pak mi do uší začalo bít jméno té pijavice. Emmett Cullen. Ze všech pijavic jsem jeho nesnášel nejvíc.

„Jacob nelhal,“ podotkl jsem lehce naštvaně a stále v myšlenkách sklonil hlavu. Hodlá mi ublížit? Vzdát se otisku kvůli upírovi?

„Lásko, nehádejme se,“ pohladila mě po tváři.

„A jak si to mám vysvětlit?! Dneska s ním obědváš. Smějete se spolu a pak nosíš jeho tričko!“ Cítil jsem, jak se mi napjaly svaly. Dokonce jsem se bál, aby nepraskly. Měl jsem neuvěřitelný vztek..

„Nehoda. Znáš mě. Miluju jenom tebe. Emmett je kamarád. Vlastně ani to ne. Jenom prudí,“ snažila se mě přesvědčit, ale neúspěšně. Pořád mi v hlavě blikalo červené světýlko, že je v tom víc. Žárlil jsem a bál se v jednom. Nechci o ni přijít. Byl jsem jako slaboch, troska, která je zcela ovládána a nemůže jinak.

Vzdal jsem hádku. Pokud hrozí nebezpečí, moje největší chyby by byly právě ty hádky, které by nás od sebe dělily.

„Taky tě miluju. Bolí mě, když jsi s jiným.“ Objímali jsme se, držel jsem ji pevně, aby ji nenapadlo se někam vypařit.

„Co podnikneme?“ Byla zase ve své typické radostné náladě.

„Máma je doma?“

„Ne, je s Rickem a Bobbym na policejním večírku.“ Rodiče nejsou doma, celý dům jen pro sebe, nemusel jsem dvakrát přemýšlet, co bych dělal nejradši.

„Tak bych měl návrh.“ Stane se to, říkal jsem si. Poprvé se spolu pomilujeme. Zatím to neustále odkládala na výmluvu, že se známe krátce, ale dnes… dnes je náš den. A nebo taky ne. Znovu jsem ucítil ten smrad a byl o hodně intenzivnější než předtím. Z dálky jsem zaslechl tichounké vrčení.

Hádal jsem, že se museli domu vrátit rodiče Silver a Rickovi se nezamlouvá, co spolu děláme. Ale jak na to přišel? Nic jsem už dál neřešil.

„Já jsem si na něco vzpomněl. Promiň, miláčku. Zavolám ti,“ řekl jsem a kapituloval. Radši. Však ještě bude spousta příležitostí.

Před domem jsem byl vyveden z omylu. Žádný Rick, ale Edward? Byl jsem mimo. Jeho přítomnost tady mi nedávala sebemenší smysl, dokud mi nevysvětlil, že je Silver, moje Silver, jeho dcerou a ona o tom nemá ani páru.

Zjištění, že jsem se stal vlkodlakem, bylo pro mne šokující, ale tohle byla ještě větší síla. Jak asi Edward bere fakt, že se mu naše smečka nabourala do rodinky?

Cestou domu jsem se ještě stavil na benzince. Měl jsem hrozně velký hlad, a tak si koupil aspoň bagetu. Do La Push jsem se vracel za svítání. Pořád jsem se někde flákal a vůbec se mi nechtělo spát.

Měl bych Silver říct o jejím skutečném otci? Nebo neměl? Přece jenom je to jejich rodinná věc a já bych se do toho správně neměl motat. Nic jí neřeknu, ať si to Cullen vyřeší sám, jak chce a po svém.

Něco kolem odpoledne jsem se rozhodl, že Silver zavolám, ale nebrala mi to. Zkoušel jsem jí volat několikrát, ale stále se ozýval jen zvuk vyzvánění. Zlobí se na mě? Kvůli mému náhlému odchodu? Povzdechl jsem si a s myšlenkou, že ženský o věcech až moc přemýšlí, jsem autem jel k ní domů. Tohle se musí vyřešit a ne že ne.

Na místě jsem však místo své lásky potkal její mámu. Po její omluvě, kdy se mi omlouvala za velikánskou ránu při našem prvním setkání, jsme spolu neměli až tak špatný vztah.

„Jdeš za Silver?“ zeptala se.

„Zdravím. Jo, jdu.“

„Je vzadu, za domem. Ale bacha, má špatnou náladu.“

„Vážně? Uvidím, co s tím zmůžu.“ Chystal jsem se k odchodu, ale nedalo mi se nezeptat. „Jenno,“ zavolal jsem na ni a věděl, že můžu klidně mluvit. Silver bude mít nejspíš v uších sluchátka, a tak neuslyší z našeho rozhovoru ani ťuk. „Jde o tátu Silver. Myslím toho pravého, biologického. Je…“ zvažoval jsem, zda mám pokračovat, protože její zamračený výraz mi moc nepřidával. Nakonec jsem si řekl, že nemám, co ztratit. „Je Edward Cullen skutečným otcem Silver?“

„Jak to víš?!“

„Řekl mi to.“

„Hlavně, že jsem ho prosila, ať to nikomu kromě své rodiny neříká. Silver to nesmí vědět!“ Pokud v tom byla logika, tak jsem byl zase mimo. Pak mi ale Jenna vysvětlila, že takovou zradu by jí její dcera jen tak neodpustila. Namluvila totiž Silver, že její otec byl člověk a už dávno zemřel.

Tak v tomhle byl háček.

Razil jsem si to přímo za dům a uviděl ji, jak leží na lehátku se sluchátkama v uších a hlavou drcá do rytmu. Nevypadala naštvaně. Zastínil jsem sluníčko, které dopadalo na její pokožku a ona se zamračila. Sundala si sluchátka a chtěla začít řvát, ale když mě uviděla, pusu zavřela a nevydala ze sebe žádnou hlásku.

„Čau, upírko.“ Chtěl jsem ji políbit. Našpulila pusu a nasadila si zpátky sluchátka. „Ale no tak. Co jsem zas provedl?“

„Cos provedl?!“ vyjela. „Včera jsi odešel jen tak bez vysvětlení. Myslela jsem, že se stalo něco vážnýho! Co se stalo, žes mě musel nechat celou rozžhavenou a odejít?“ Tak a teď, babo, raď. Edwarda jsem prásknout nemohl, v tom případě musím lhát. Ale to se mi příčí, tudíž… jsem nevině pokrčil rameny a čekal na smilování.

„Lásko, tak se nezlob. Promiň. Vynahradím ti to, jo?“

Zkřížila si ruce na prsou a lehce ke mně naklonila hlavu. „Jak?“

„Rodiče odjíždí do města za příbuznými a tenhle fešák,“ ukázal jsem na sebe, „má o víkendu baráček jenom pro sebe. Co říkáš?“

„Hm… to by šlo,“ nakonec souhlasila.

Jenže to mi jako odpověď nestačilo a samozřejmě, že to věděla. Pozvedl jsem levé obočí a ona se rozesmála. „Jseš hroznej! Fakt!“ Svalila mě na zem a ocitla se na mém těle, které rozhodně neprotestovalo.

„Miluju tě,“ šeptla a vlepila mi pořádnou pusu.

> Silver Fuentés <

S Paulem jsme si slíbili romantický víkend, kde snad dojde i na sex. Jediným problém bylo, že jsem totálně zapomněla na svůj slib, který jsem dala Rosalie ohledně toho filmového večera. Bomba. Jak teď z toho ven?

„Jednoduše to zruš!“ zlobila se ve škole Rosalie.

„Nejde to.“

„Proč?“ Neznaly jsem se zas tak dobře, abych jí mohla vykládat soukromé věci, a tak jsem se zdržela komentáře. Pěnila.

„Co je?“ ptal se se zájmem Emmett.

„Nepřijde,“ odsekla Rose s výrazným zklamáním v hlase. „Z neznámých důvodů.“

„Proč? Myslel jsem, že je vše domluvený.“ I Edward se těší a to je co říct. Dopověděl si už jen v myšlenkách. Proč by se měl Edward těšit? Líbím se mu, nebo jen potřebuje kamarádku? Proč zrovna já? Kdybych řekla, že mi to celý školní den nevrtalo hlavou, lhala bych.

Seděli jsem na francouzštině a Emmett si prostě nemohl odpustit palbu dalších otázek, proč nepřijdu.

„Ať chci, jak chci, nevidím důvod, proč bys neměla přijít. Udělali jsme ti snad něco? Nepouští mě máma? Nebo to tvoje psisko?“

„Přestaň!“ Nemohla jsem dále snášet jeho otázky. „Budu přes víkend u Paula. Vím, že jsem vám to slíbila, ale my máme poslední dobou… To je fuk.“ Nechala jsem to být.

„Co?“

„Neřeš.“

„Budu. Co se děje? Hádáte se? Protože bych byl celkem rád.“ Hodila jsem na něj vražedný výraz a on mi poslal vzdušný polibek.

„Jo, hádáme se, ale nedělej si plané naděje. S klukem jako ty bych nikdy nechodila!“ vyhrkla jsem hnusná slova, která bych nejradši vzala zpět. Ale on si začal. Neměl provokovat!

Zazvonilo. Sebrala jsem se a sprintem vydala pryč ze třídy. Bylo konec vyučování, mířila jsem ven na parkoviště, kde na mě měl čekat Paul. Aspoň takhle jsme se domluvili.

Uviděla jsem ho stát u auta s úsměvem, který mě pokaždé dostane do kolen,  a vydala se k němu. Jenže mě v půli cesty zastavil Emmett a sevřel pevně v rukou, které mi připadaly jako pouta. Byla jsem oproti němu tak titěrná.

„Uvidíme, jestli to nakonec nebudeš právě ty, kdo mě bude prosit, abych se na tebe vůbec podíval.“ S těmihle slovy mi rukou přidržel hlavu, pomalinku a něžně propojil naše rty a jedna věc mi byla jasná. Paul tohle vidí.

Odtrhl se a podíval do očí, na tváři mu sídlil vítězný úsměv.

„Nenávidím tě,“ zavrčela jsem. Rozesmál se. V tuhle chvíli bych ho nejradši rozcupovala na malé miniaturní kousíčky, ale musela jsem se ovládat kvůli lidem, kteří se naším výstupem náramně bavili.

„Ne, miluješ mě.“

Vzniká pěkný oříšek, že? :D

Snad se líbilo a budete pokračovat v čtení dál.

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk vs. opravdová láska 9. kapitola: